Kniha lesů, vod a strání

Nikdy jsem nějak netíhla k tomu, abych se dobrovolně začínala do básnických sbírek. S touhle to bylo podobné. Vlastně jsem si ji vybrala jen kvůli čtenářské výzvě. Poezii moc nerozumím a pokud jsou verše spíše lyrického rázu, dělá mi problém chápat, co tím chtěl vlastně básník říci (proto si ani netroufám hodnotit kvalitu díla hvězdičkami).
Jak už název sbírky napovídá, v hlavní roli je zde příroda. Často se setkáváme se řekou Svitavou, s nesčetnými lesy, potůčky, mýtinami atd. Vidíme a cítíme proměny přírody během roku. Leden nám přináší něco úplně jiného než březen nebo září.
Ač mi často dělalo velké problémy číst a alespoň trochu vnímat, i tak mne některé básně, nebo spíše jejich části nesmírně zaujaly.

Lípa
"Až sladká moudrost vejde v srdce lidská,
jak v úly med ze sterých snesen květů,
a práce bude radost harmonická,

jak pohanské a slavné kolonády
lip aleje ve chvílích velkých vznětů
tančící páry přilákají rády."

Prostě sloky
"Miluji hvězdná nebesa
pro jejich hloubku a krásu,
pro jejich modrou záhadu
Plničkou třpytného jasu."

1 05. června

Poezii mám ráda, ale tahle kniha není úplně mým šálkem kávy. Možná se mi jeví z pohledu dnešní doby patetická, nevím.
Zima je ale vykreslena krásně:
"To není země, to je zjev,
jenž vyplul z nekonečnosti.
Já, blázen, bod a cizinec,
jdu směšný mraznou večností."

3 27. května

Neumann se asi nikdy mým oblíbeným básníkem nestane. Přitom jeho jazyk je bohatý a některé obraty a figury velmi neotřelé, ale mě to dohromady moc neoslovuje a spíš to na mě působí klopotně... Mně se zkrátka celou dobu vybavoval Hujer a jeho nesmírná snaha... Není to žádná tragédie, v hodinách češtiny nebudou mít žáci žádný problém říci "co tím chtěl básník říci," ale možná to je ten problém - je to takové příliš doslovné a bez tajemství nebo prostoru pro fantazii.

19 30. dubna

Jako mladá jsem tuto knihu milovala a četla snad tisíckrát. Teď jsem se k ní vrátila a voněla mi nostalgií, přiznám se , že jsem si u tohoto čtení trochu pofňukávala nad tím, jak život letí, jak jsem najednou úplně jinde, než před lety, kdy jsem si nad verši snila u babičky na seně. Moc milé čtení, přehoupnete se s ním do voňavého , prázdninami vonícího léta, zlatého podzimu i láskou protepleného jara. Nádhera.

03. dubna

K této knize mě přivedla čtenářská výzva 2019. Naposledy jsem četla verše jako dítě školou povinné a odrazovaly mě od nich následné povinné rozbory básní. Verše v této knize se mi četly kupodivu velmi dobře. Možná je to i tím, že je jaro, příroda se zrovna probouzí a to, co chtěl autor svými verši vyjádřit je právě souznění člověka s přírodou a jeho pohled na život. Dovedu si přestavit, že si sednu večer pod strom na lavičku a po celodenním shonu se zklidním například básní „V modřínech“ jejíž konec zní: „Modřínů vlající chocholy nad hlavou šuměly mi, les v nitro vcházel mi pomalu a všemi smysly mými.“

2 19. března

Kniha patří do Výzvy 2019. Dlouho jsem žádné básně nečetla. ale tyto mě fakt oslovily. Mám skoro chuť se sebrat a jít se courat někam do přírody. Ale tady? Kam, kam, KAM? Tady už není ani kousek panenské přírody. Na takové toulky se můžu vydat už jenom ve vzpomínkách. Kde bych si dneska mohla jen tak natrhat vlčí máky, chrpy nebo pryskyřník? Dříve tu byla krásná příroda, dnes jsou všude jenom túje a beton...

14 16. března

Nádherné verše, které opěvují naši přírodu ve všech jejích denních i ročních proměnách. Od probouzejícího se rána až po večer a noc, kdy vše uléhá k nočnímu spánku. A proměny přírody od jarního probuzení až po její zimní spánek. Básník také často připodobňuje verše opěvující lesy, louky a řeky k lidskému bytí, jeho mládí, zrání a stárnutí.