amaenium komentáře u knih

Jako čtenář vyhledávající literaturu o ženách či feminismu jsem nemohla tuhle knihu minout. Byť pojednává o ženách ve věku, ke kterému mám ještě spousty let, nemění na tom to, že jedná o inspirativní čtení, které dokazují, že dovršením šedesátky život nekončí. Příběhy poodkrývají životy žen, které se nebály obětovat se pro druhé, ačkoliv to sami neměly mnohdy lehké a doplatily na to i jejich milostné vztahy. Sama doufám, že budu stále tak aktivní při dovršení vlastní šedesátky.

2 09.03.2020

Na této knize jsem pak byla fascinována hlavně tím, jak málo stačí slov k tomu, aby si člověk vytvořil vlastní obraz dané scény. Díky tomu příběh působil spíše surově, byl přímý a mířil velmi konkrétně. Odstavce u konkrétních roků, skládající se z novinových nadpisů, čtenáři skvěle vytvoří obrázek politických událostí a konkrétní atmosféru.

5 02.03.2020

Kniha je skvělá. Velice mě bavily autorovy myšlenky, úvahy, literární odkazy a vsuvky. jsem ráda, že se kniha nevěnuje jen milostnému příběhu jako takovému, ale obsahuje myšlenky, odstavce či celé kapitoly, které s příběhem více či méně souvisí. Čímž se dostávám k formě. Forma, jakou je kniha psaná, je podle mě perfektní. I když není vyprávění lineární, stále dává smysl a baví. Líbily se mi pasáže, kde autor zkoušel různé styly psaní, od kapitoly jen s interpunkcí, přes potkání sebe sama až ke kapitole psané jako jedna věta. V mysli mi nejsilněji zůstala kapitola o pozorování toho druhého, když je sám – jak se chová, když jej nikdo nesleduje. Tuto knihu rozhodně doporučuji!

10 02.03.2020

I přestože se jedná o útlejší knížečku, příběh je vystavěn tak, že pojmul vše podstatné, dokázal zaútočit na city a i postavy byly velmi realistické.
Příběh je smutný a surový, poselství jasné a i tak se mi o knize nepíše snadno. Za mě jedna z nejlepších českých beletrií za poslední léta.

11 16.02.2020

Tohle byl opravdu dlouhý Murakami. Tak dlouhý, že si musím dát dohromady všechny kousky a střípky a pochopit, jak to do sebe vlastně zapadalo, protože jsem po přečtení hrozně rozčarovaná. Když začnu od začátku, tak už po pár stránkách mi došlo, že tu něco nesedí – to jest překladatel. Něco mi kvůli tomu v textu stále chybělo.
Přechod mezi realitou a snovým světem mi při čtení přišel hrozně jemný, až jsem se musela pořádně soustředit, kde se zrovna nacházím. Až po zpětném zamyšlení se mi jeví hranice mezi realitou a snem a samozřejmě do reality a snu zasahovala ještě minulost, ve vzpomínkách postav či dopisech, snažící se otevřít hlubší téma japonské historie. Každopádně přes to všechno si myslím, že se jedná o nejslabší Murakamiho knihu. Kdybych měla brát srovnání na počet stran, tak Komturova smrt byla daleko větší jízda, od začátku do konce.

1 10.02.2020

První půlka knihy byla pro mě nic neříkající. Do čtení jsem se musela nutit a pořád jsem si říkala, co vedlo autorku k napsání pamětí, když je pořád vlastně ještě mladá. Pro mě osobně v této fázi neměla kniha obsahovou hodnotu, nic mi nepředala, nepřipomněla a celkově mě nebavila. Po půlce nastalo utrpení, kdy jsem opravdu přemýšlela, že knihu ani nedočtu.
Až posledních dvacet stránek pro mě mělo konečně nějaký smysl. I přestože měla autorka šťastné dětství ve stabilní rodině, úzkosti mohou potkat každého z nás a autorka se s nimi poprala, stanovila si pevné a dosažitelné cíle a našla svoji hodnotu a svobodu.

3 31.01.2020

Urbo Kune je zatím nejlepší dílo, co jsem od autora četla. Kniha se mi líbila kvůli tomu, že se tu dohromady sházejí témata či objekty, které mám ráda nebo se o ně zajímám: knihy (knihovna, antikvariát), monumentální futuristická stavba/město, paralelní světy, futuristické technologie a celkově se to vše nese na pomyslném sci-fi podnose. Hlavní hrdina mi sice chvílemi přišel až příliš nedůvěřivý a zároveň nevážící si práce v urbo, ale chápu, že to měla být reakce na mlžení ohledně některých částí města a jeho stavitele. Rozhodně se jedná o knihu s přesahem – nejen o její “paralelnost” ve formě digitálního rozměru, ale také mám na mysli fakt, že byla napsána kvůli/díky reálně existujícímu projektu.

1 09.01.2020

Nikdo, kdo nezažil, si podle mě nedokáže představit, jaké to je, když se vám muž ze dne na den nevrátí.
Avšak kniha Hornické vdovy se o to pokusí, podá čtenářům příběhy žen, které si tímhle bohužel prošly a pokusí se vám přiblížit jejich pocity a životní strasti. Jak se tyto ženy musely se smrtí svých manželů vypořádat, jak těžké to bylo a jak probíhaly jejich nové začátky.
Příběhy žen jsou pak seřazeny od let šedesátých až po současnost. V počátečních příbězích mi přišla lehká strohost textu, avšak chápu vypořádávání se s textem jakožto pamětmi.
Kniha je silná, emočně zasáhne.

3 04.01.2020

První část mě překvapila, nečekala jsem tak důkladný vhled do rodiny Ernman-Thunbergových. ale o to líp pak uvede čtenáře do problematiky a to nejen ohledně klimatických změn. V určitých částech mi vyprávění matky přišlo příliš vyumělkované, popisy detailů, které mohly být zamýšlené poeticky, mi akorát narušovali čtení. Zvláště pak když o kousek dál se zabývá obecnými fakty (konkrétnější fakta mi zde chyběly). A v jiných částech byly pasáže zdlouhavé, někdy trochu zbytečné. Avšak jakmile jsem se dostala ke grétiným projevům, čtení šlo opět hladce. vzhledem k tomu, že jsou to projevy v rámci určitého časového úseku a na různých místech, je jasná možnost opakování některých pasáží. Ještě bych zmínila pocity, které jsem během čtení měla – v první části to byla převážně beznaděj, v druhé pak bojová odhodlanost.
Kniha rozhodně dala podněty k přemýšlení. Rozhodla jsem se, že se na toto téma více zaměřím v osobním životě a sama provedu nějaké změny.

6 02.01.2020

Čtenář postupně zažívá pocity s hlavní hrdinkou, zamiluje se do Kitty, u které doufá ve šťastný konec, ale tuší, že tomu tak nebude. Je rád, že neskončí na ulici a najde si stálou “partnerku” a jde na ní vidět, jak si zvykne na to pozlátko okolo a propadne mu. A zároveň je pak čtenář na na konci šťasten, že zakotvila v tom stávajícím prostředí, upřímnějším a laskavějším, aniž by se musela za něco stydět. V průběhu čtení jsem měla stejný pocit jako třeba u čtení Gejši (Arthur Golden) – že se vyvíjím s hlavní postavou a jako by její začátky s Kitty bylo něco tak vzdáleného, ale přitom se to událo třeba před rokem a půl, u mě pak před padesáti stránkami. Kniha byla ještě lepší, než jsem čekala. Obzvláště pak, když se jedná o autorčinu prvotinu. Autorka je rozhodně velmi schopná, vtáhne do děje a vyplivne čtenáře až na konci. Zvraty jsou přirozené, nejsou šroubovány na sílu, postavy jsou skvěle vystavěné, uvěřitelné a upřímně mě nenapadá nic, co by se mi na knize nelíbilo.

#co jsem prece

27.12.2019

Kniha bohužel nenaplnila moje očekávání. Jedná o knihu, která je krásná, má nádherné ilustrace, ale na úkor obsahu. Bylo zajímavé číst o místech, která stojí za to navštívit, jež překypují spiritualitou, větší část jsem jich neznala a v tomto to bylo přínosné. Avšak styl, jakým jsou tato místa popisována je… nehezký. Pro mě nepřirozený. Přišlo mi, jako kdyby se autorka snažila tak moc zachytit své pocity, jaké z místa má, že nakonec čtete přeumělkovaně stylizovaný text, který na mě nezanechal jedinou emoci.

2 26.12.2019

Začala bych tím, že na první pohled kniha nevypadá příliš lákavě a tudíž jsem neměla velká očekávání. Co všechno zmůže obálka!
Princezna Psycho byla jiná, to ano. Její specifický hovorový jazyk, který mi někdy přišel až zbytečně (kýčovitě) plný různých přirovnání, avšak i přesto jsem ji přečetla téměř naráz, dokázala čtenáře vtáhnout do příběhu. Celkově jsem po přečtení mám rozporuplné pocity. Kniha se mi i líbila i nelíbila. Měla své pasáže, které mě oslovily, například ta o rodičovství a nebo poukázání na fakt, že si lidé neustále pletou lásku s vlastnictvím (důležité!), ale občas jsem cítila takovou tu telenovelovskou atmosféru.

1 17.12.2019

Další z těch velkých klasik, které se řadí jako povinné k přečtení. Po dvou pokusech, kdy jsem se snažila začíst, jsem se rozhodla, že i v tomto případě přistoupím k audioknize (ač se jim spíš vyhýbám). Nedařilo se mi začíst, nemohla jsem si zvyknout na její jazyk. Co se ale příběhu týče, působil na mě příběh babičky velmi pohádkově, ač se v příběhu objevovaly i životní strasti, né jen radosti a jedná se o určité zachycení téže doby. Česká krajina, zvyky i dobrá povaha babiččina je povedeně vykreslena.

3 17.12.2019

Krásná kniha, o krásných ženách, které se buď mají a nebo nemají rády, které se cítí šťastny a naplněny, ale i o těch, které jsou stále na cestě za štěstím. Velmi povedená kniha, která nám ukáže, že za každou ženou (každým) se skrývá přijmutí se a vlastní příběh. Při troše štěstí (!) se pak člověku povede dívat se těmato očima na ženy (lidi) i mimo tuto publikaci.

11.12.2019

O našem prvním prezidentovi jsem se zde dozvěděla velmi mnoho – od narození, dospívání až po exilovou “vládu” či prezidentování. Tento životopis čtenáři nabídne ucelený, přehledný a jasný životopis o TGM. Je pravda, že Masaryka mají lidé hodně zidealizovaného, avšak zde se můžeme dočíst i o jiné stránce jeho osobnosti, např. jeho schopnost nadělat si nepřátele, nebo by jiní mohli vyčíst jeho "nevěnování se" rodině. Určitě jedna z nejobsáhlejších ( a podle mě nejpovedenější z) životopisných knih – jsou jistě knihy stránkově bohatší, avšak zde se nenachází žádné historické klepy apod., kde autor neměl dostatek informací, dal to náležitě najevo a nepouštěl se do žádných spekulací. Knihu bych rozhodně doporučila k přečtení.

2 11.12.2019

Kniha by se dala shrnout: zmatená – překvapená – asi v pohodě.
U této knihy jsem do poloviny byla zmatená, protože jsem ji nedokázala zařadit. Kde se příběh odehrává? Je to Česko? Fronta, takže Francie? Džungle a Buddha, takže východní Asie?
Překvapená – za předpokladu, že jsem se smířila s odehráváním se ve zvláštní smíšenině dvou států – že česká autorka píše z tohohle prostředí.
Asi v pohodě, když jsem si knize dala rámec v rámci míšeniny dvou zemí a dočetla v tomto duchu až na konec. Věci mi pak dávali větší smysl a líbilo se mi i zakončení v rámci převozníků smrti. Mohla bych vyzdvihnout Moninu emancipaci, avšak na mě v příběhu nepůsobila tak převratně, jak asi měla.
Postavy se mě příliš nedotkly a všechny mi přišli takové nějaké plytké. Takže jsem se v příběhu jen těžko čehokoliv chytala.

2 25.11.2019

Na tuhle knihu jsem měla určitá očekávání, která se bohužel nesplnila, avšak ani tak to nebylo zbytečné čtení. Příběhy pěti Gróňanů jsou aktuální, svým jazykem moderní, výpovědí, z které jde vycítit chaos, zmatek či rozložení mysli postav. Zároveň jsem se ale pořád pohybovala na hraně plochosti, příběh mě do sebe nedokázal vtáhnout.

24.11.2019

Myslím si, že se jedná o povedenou sbírku krátkých esejů, kde se autorky rozmýšlí nad tím, co pro ně osobně feminismus znamená. Tudíž se může stát, že s některými esejemi příliš nesouzním, ale na druhou stranu se zde našlo také mnoho těch, se kterými naprosto souhlasím a cítím to stejně. Nejedná se o knihu, která vám v definicích nadiktuje, co feminismus znamená, ale svým nenásilným způsobem vám k němu ukáže cestu. Skvěle poslouží jako odrazový můstek k dalšímu zkoumání tohoto tématu.
Jsem ráda, že kniha vyšla pod CooBoo, protože se v daleko větší míře dostane mezi čtenáře, než tomu je u malých nakladatelů, a ukáže jim, že feminismus dnes již dávno není o pálení podprsenek a pomůže jim zbořit naučené ”pravdy”.

1 24.11.2019

Začala bych povídkami, které se mi líbily nejvíce – těmi jsou Drive my car a Zamilovaný Samsa. V první z těchto povídek mě překvapil vztah hlavního hrdiny a jeho zesnulé ženy. I přesto, že ho trápila myšlenka co hledá jeho žena u jiných mužů, zároveň spolu dokázali žít šťastný život. A povídka Zamilovaný Samsa je prostě geniální. Celkově šlo o velmi povedené povídky o mužích a jejich vztazích k ženám. Každopádně se mi líbila nejen kniha jako taková, ale také různé pohledy na vztahy, s japonským nádechem.

1 20.11.2019

Zvláštní kniha. Dostala jsem se k ní díky čtenářské výzvě, úplně nevím, jestli bych ji četla bez ní. Některé povídky byly povedené – A práci taky, Kluk, U komunistů nebo Ray Bradbury (ještě, že byla na konci, jméno láká), jiné mi přišli velmi ploché, takové nudné – např. Magda, Hlas jeho pána nebo úvodní Emil. Kniha ve mě nezanechala hlubší stopu, chápu, že zde má odrážet běžné příběhy lidí, ale bohužel se mne příliš nedotkla.

1 10.11.2019