Homo sapienne
Niviaq Korneliussen
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413318/bmid_homo-sapienne-25I-413318.jpg
4
58
58
Román Homo sapienne zahýbal v roce 2014 nejen grónskou kulturní scénou, ale vzbudil zájem i v mezinárodních literárních kruzích. Netradiční ženská koncovka v názvu a zdůrazněné slovo „homo“ odkazující na homosexualitu naznačují, že od grónské autorky rozhodně nelze čekat popis úchvatných přírodních scenérií. Fia, Sára, Inuk, Arnaq a Ivik, hlavní postavy s různou sexuální orientací, vstupují do vzájemných vztahů, které se postupně komplikují, vyostřují a mění. Stejně jako většina vrstevníků po něčem touží, milují se a podvádějí, pochybují a doufají, ovšem v prostředí konzervativního sedmnáctitisícového grónského maloměsta. Současný grónský román o lásce, sexu, alkoholu a hledání identity.... celý text
Přidat komentář
Patřím do skupiny čtenářů, která se do knihy zamilovala. :) Zkusím stručně shrnout důvody, proč se tak stalo.
1) Grónsko a queer. Ono totiž... kolik jste viděli nebo dokonce četli knih z grónského prostředí? Já tedy moc ne, před nějakou dobou jsem si pořídila knihu grónských mýtů - ale to je asi tak všechno... Obecně v poslední době severskou literaturu vyhledávám a mám ji ráda, takže přečíst si něco z pro mě ne tak dobře známého koutu světa, nahlédnout do grónské společnosti, trochu se s ní seznámit - to je samo o sobě dost vzrušující. A obzvlášť když se jedná o nahlédnutí do života queer lidí žijících na tomto největším ostrově světa. Z náznaků jsem pochopila, že vydat podobnou knihu právě v Grónsku je něco naprosto jedinečného a dokonce i značně odvážného.
2) Jazyk a styl psaní. Musím říct, že ten moderní styl, kdy se v knize prolínají klasické části s sms konverzacemi, mě bavil. Stejně tak práce s jazykem a vnoření anglických pasáží. Myslím, že to odpovídá stylu komunikace dnešní generace. Bylo to osvěžující a hravé. I to, jak autorka pracovala s odkazy na hudbu (objevily se v názvech kapitol i v příběhu), na mě působilo velmi dobře.
3) Uspořádání knihy. Hodně se mi líbila práce s postavami a že každou kapitolu nám vyprávěl jiný vypravěč. Příběhy jednotlivých protagonistů se přitom neustále prolínaly, navazovaly na sebe a byly pospojovány drobnými nitkami tak, jako tomu je ve skutečném životě. Díky tomu jsem byla do příběhu zcela vtažená a čekala, jak se nastíněná "kudrlinka" rozplete. :)
Za mě tedy panovala velká spokojenost a knihu bych doporučila. :)
Homo sapienne je zvláštní kniha, důležitá svým obsahem a pro publikum, kterému je primárně určena (autorka je Gróňanka a své dílo dále přeložila i do dánštiny, díky čemuž se mohlo distribuovat na světový trh). Co šokuje v padesátitisícovém Grónsku, bude asi méně šokující pro Středoevropana neb už jsme se (doufám) posunuli a tématika sexuální orientace a transgenderu nám už (snad) není tak vzdálená. Korneliussen vystavěla svůj román do pěti kapitol, v nichž nechá promlouvat vždy jednoho z protagonistů – příběhy přitom elegantně proplétá a vrství vztahové peripetie. Bohužel podle mého názoru působí postavy poměrně ploše a rozsáhlé a komplikované téma je jakoby odbyté a klouže po povrchu. Více ve mně zůstala akorát transgenderová kapitolka. Zajímavé a dynamiku podporující jsou vložené chaty aktualizující obsah a ukazující, jak vlastně něco, co se odehrává mezi řádky konverzace, velmi silně ovlivňuje dnešní vztahy. Pro někoho angličtiny neznalého budou naopak rušivě působit ponechané celkem rozsáhlé a časté anglické pasáže (překlad najdete na konci knihy). Sama si jejich zařazením nejsem moc jistá a dovedu se představit, že kdybych si je neuměla přeložit přímo v textu, bude mě obtěžovat neustálé listování a snaha pochopit jejich význam. Celkově pro mě Homo sapienne zůstává ve škatulce průměr, téma je důležité a bylo fajn nahlédnout, jak k němu přistupují na dalekém severu (ačkoliv celkem nepřekvapivě dost podobně jako u nás), literárně si ale nemyslím, že se jedná o něco jedinečného.
Současný grónský román, už to by samo o sobě patrně stačilo, aby člověk zbystřil pozornost. Homo sapienne ale vyčnívá i v jiných ohledech, zejména tím, jak věrně zrcadlí dnešní svět a problémy mladých. Důležitá je i promyšlená struktura, kdy je každá část vyprávěna jednou z pěti hlavních postav, přičemž jejich životy se prolínají průběžně, nikoli až v (šokujícím) závěru, jak bývá obvyklé. Obeznámenost autorky s LGBTQ+ komunitou dělá z knihy kromě kvalitního literárního počinu taky společensky přínosnou záležitost.
Možná to někteří z nás zažili. Hledání sexuální identity. Zmatené pocity. Binec v hlavě.
Chápu, že v 60-ti tisícovém Grónsku kniha musela vyvolat senzaci. Možná se z ní spousta mladých lidí ztotožňuje. Je napsána moderním jazykem, děj je občas proložený smskami, které přeskočit by byla chyba, neboť jsou pro pochopení děje často zásadní. Nevadily mi ani vulgarismy. Tak nějak do příběhu zapadly.
Asi první grónská kniha, kterou jsem četla. Doufám, že ne poslední.
Jak hodnotit knihu, která sice nemá nijak zářné literární kvality (má je možná dokonce podprůměrné), ale v rámci okruhu svých čtenářů je naprosto průlomová?!
Chci se na ni vůbec dívat prizmatem naratologickým a literárněteoretickým, když vím, že se zabývá tématem LGBT v zemi geograficky izolované, čítající max 60 tisíc obyvatel?
Když vím, že ji autorka napsala v grónštině (!!!) (a následně ji přeložila do DJ)?
Když vím, že se mě tohle téma osobně týká a je důležité ho otevírat kdekoli ve světě?
Když vím, že schematičnost postav má možná svůj praktický účel – vysvětlit pomocí "archetypů" (starším) gróňanům v jejich jazyce, kdo vlastně jsou homosexuálové a transgender lidi, zbořit pár předsudků atd.?
Když vím, že v Grónsku se prodalo přes 1 000 výtisků, takže je to asi totální bestseller a mladí to asi totálně hltaj a po večer si o tom povídaj?
Chci. I přesto chci. A v tom případě z toho kniha opravdu nevychází úplně nejlépe. Ufňukanost, jedna dlouhá otázka a vlastně žádná odpověď, schematičnost situací i postav, povrchovost, přílišná (a místy "zbytečná") vulgárnost, "na sílu" urychlený děj (dá se tomu tak říkat?). Chvílemi mi přišlo, že se do všech postav a jedné knihy musí vejít pandořiny skříňky celého Grónska a jeho obyvatel.
5 postav, ale jeden hlas. Jednotvárné charaktery....
Bavily mě sice některé vnitřní monology Fii, oceňuji snahu o zařezení politické aféry i jakési hledání "grónství"/sebe sama v Inukových deníkových zápiscích, ale celkově hodnotím jako průměr.
Oceňuji krok překladatele zařadit na konec prózy slovníček, kde vysvětluje grónská slova i reálie.
PS: Jako fakt si dnešní cool grónská mládež píše něco jako "Tvůj milovanej, tvůj oddanej, tvůj bratr"?! Třeba jo, já nevím. Ptám se.
Docházím k závěru, že kniha je vysoce hodnocena profesionály na základě kultury země, ze které autorka pochází a kde je tamní mládež zřejmě jednou z prvních generací otevřeně se potýkající s homosexualitou a LGBT tematikou.
Co v relativně pokročilém středu Evropy vyznívá často jako fňukání nevyzrálých jedinců je zjevně v jiné části světa aktuální problém který je třeba řešit a řešit se starší generací.
Kdyby mi bylo sedmnáct, pravděpodobně bych hodnotila lépe.
Grónských románů u nás příliš není. Přemýšlejte, kolik jich znáte? Pokud ale máte chuť se do grónské literatury aspoň na chvíli ponořit, konečně máte šanci. Díky Niviaq Korneliussenové.
Je jí devětadvacet let a ve svém románu se zabývá především lidmi svého věku a mezilidskými vztahy. Nedozvíte se nic o grónské fauně ani flóře, zato budete po přečtení knihy Homo sapienne přesně vědět, co grónské mladé lidi trápí. To, co občas každého z nás. Láska a vztahy. Fia, Sára, Inuk, Arnaq a Ivik, to jsou hlavní postavy. Dvě lesby, homosexuál, bisexuálka a transgender. Postavy se střídají. Jejich vztahy jsou vzájemně propletené a tak složité, že to vypadá, že z nich nikdo nakonec nevyjde jako vítěz.
Čím dál oblíbenější autorka Niviaq Korneliussenová doplnila svůj text o anglická slova, věty i celá souvětí, která v samotném příběhu zůstala nepřeložena. Schválně. Překlad ale najdete na konci knížky. Stejně tak používá i dánštinu. Přímou řeč střídá s proudem slov produkující lidské vědomí. Používá ale také i nástroj dnešní doby nejmocnější. Esemeskovou konverzaci a Facebook. Kniha je členěna do pěti kapitol, přesně do tolika, kolik je hlavních protagonistů. Všechny kapitoly spojuje jediné, svět popové a rockové hudby. Mnohem víc v knize ale najdete předsudků, bolestných rozchodů, o něco méně smíření a hodně existenciální bolesti.
Román Homo sapienne inuitská spisovatelka přeložila z grónštiny rovněž do dánštiny, čímž si zajistila překlad i do jiných jazyků. U nás se román okamžitě stal jedním z nejprodávanějších.
Sex a sociální sítě nejsou v literatuře pro každého
Přesto jsou názory na tuto knihu rozporuplné. Jedni si ji okamžitě zamilují, druhým nevyhovuje jazyk ani styl vyprávění. Starším generacím může totiž připadat zvláštní častá esemesková konverzace. Která ale v knize nemůže chybět, protože posouvá děj dopředu a mnohé vysvětluje. Jiným by zase mohlo vadit explicitní vyjádření nejhlubších myšlenek i spoustu pasáží věnujících se sexu.
Homo sapienne ale rozhodně za pozornost stojí. Na českém knižním trhu se totiž objevila kniha, která nemá obdoby. Je to něco zcela jiného, než na co jsme zvyklí. Grónská literatura si tak pomalu, ale jistě v literárním světě hledá své místo. Musíme jen doufat, že to bude mít snadnější než doposud.
Na tuhle knihu jsem měla určitá očekávání, která se bohužel nesplnila, avšak ani tak to nebylo zbytečné čtení. Příběhy pěti Gróňanů jsou aktuální, svým jazykem moderní, výpovědí, z které jde vycítit chaos, zmatek či rozložení mysli postav. Zároveň jsem se ale pořád pohybovala na hraně plochosti, příběh mě do sebe nedokázal vtáhnout.
Dlouho jsem nelitovala peněz za knihu tak, jako v případě tohohle škváru.
Ráda čtu o Grónsku, problémech dětí a dospívajících s nejasnou identitou, kterou mají dost podobnou gróňani a potomci indiánů. Čekala jsem psychologickou sondu, hledání sama sebe, obrázek Grónska očima depresivních jedinců.
Ale toto je slátanina bez hlavy a paty, cílovka je pro teenagery ve věku 16 - 20 let, vyloženě mě deptaly screeny z messengeru a co teprve rádoby cool výrazy v angličtině v každé druhé větě... Sprosťárny mi rozhodně nevadí, pokud mají účel, ale s ohledem na nijaké sdělení jsem se při čtení “kunda mě nebolí, bolí mě duše” regulérně styděla za autorku.
Tahle kniha je veliká, šílená jízda. Pět krátkých příběhů z místa, o němž spousta z nás ví akorát tak to, že by si ho Trump rád koupil a že odtamtud byla slečna Smilla, co měla cit pro sníh. Ale dál? Dál je odtamtud pět hrdinů Niviaq Korneliussen, vyšlé hvězdy grónské literatury (Homo sapienne se k nám totiž dostává s jistým zpožděním), která svůj rodný ostrov šokovala řeřavě otevřeným pohledem do myšlení homosexuálně orientovaných a transgender osob žijících v zemi, kde dávají lední medvědi (co já vím?) dobrou noc a na bestseller stačí prodat tisíc kusů (což se Niviaq hravě povedlo).
Homo sapienne je aktuální, přímá a úderná. A zároveň je bolestná a palčivá - jelikož život lesby v Grónsku je autorčinou každodenní realitou, jsou obrazy v knize zachycené nejspíš dost autentické a o to mrazivější. Mezi večírky a afterparty se pohybuje Fia se svým bratrem, jejich kamarádka Arnaq a Sara a Ivinnguaq. Jejich osudy se vzájemně protnou a vzájemně se ovlivní víc, než by se odvážili byť jen doufat nebo než by si přáli.
Je mi naprosto jasné, proč vzbudila kniha takový rozruch. Na mě tam ale bylo těch deviací (bez jakékoliv emoční konotace, kterou si s sebou tohle substantivum vláčí) prostě moc: hetero není nikdo normální - všechno jsou to ubožáci, slaboši a pokrytci; láska je tu zaměňována se zamilovaností s takovou lehkostí, že by člověk čekal, že je protagonistům o pět, deset let méně a hlavně, všech pět postav přemýšlí a vyjadřuje se úplně stejně - a to mě asi štvalo nejvíc.
Nicméně za přečtení to minimálně už pro možnost nahlédnout do grónské zběsilosti v srdci určitě stojí.
Homo sapienne
První tři kapitoly mě hodně bavily a okamžitě ně kniha vtáhla. Škoda, že pak trochu ztratila dech..