alimraj1 komentáře u knih

„Silný příběh vystihující dobu krveprolití a útrap.“
Tak by se jednoduše dala tato kniha charakterizovat.

Příběh byl velice čtivý, už u knihy Tiché roky od stejné autorky jsem obdivovala lehkost, jež z řádků tak nějak sama od sebe dýchá na čtenáře.
Kniha je opět zajímavě členěna - tentokráte se skládá ze tří hlavních částí. Ty ze života hlavních postav rozděluje místy trochu zdlouhavá o rodinné historii. (Samozřejmě v dobrém slova smyslu).
Z těchto všech mě osobně nejvíce bavila ta první o životě Miry. Řádky mě chvílemi dokázaly vnést zpět do dětství, vtáhnout do děje a zapřemýšlet nad tragédií, která se udála.
Třetí část o životě zprvu poněkud podivné Haně mě bezpochyby rovněž pohltila, ale utrpení místy překráčelo hranici mých smyslů - to dokazuje to, jak autorka dokáže zaujmout a věrohodně vylíčit danou situaci. Musela jsem přivírat oči, aby se mi rozostřil možná až příliš ostrý obraz genocidy.

Knihu doporučuji zejména milovníkům válečných románů. Pro „normálního“ čtenáře je tato kniha občas dost smutná a tvrdá.

28 16.05.2022

(SPOILER) První tři čtvrtiny knihy byly naprosto úžasné. Autorka skvěle vylíčila atmosféru padesátých let. Mojí nejoblíbenější částí se tedy stala ta, v níž se Svatopluk seznámil s Evou.
Kapitoly určené životnímu pohledu ze strany Bohdany mě naopak bavily až ke konci, ale její němost si autorka mohla při vší úctě odpustit. Tato nemalá vsuvka mi celou knihu zkazila asi nejvíce, neboť na takovéto podstatné podklady nemá být poukázáno až ke konci, nýbrž možná co nejdříve. Další věc, která mi mírně překážela, bylo naprosto zbytečné stejné znění konce předchozí a začátku následující kapitoly. Ano, občas se mi formulace líbila, ale někdy mi přišla nemotorně poskládaná.
Naopak se mi líbilo střídání „ich“ a „er“ forem v pravidelně se střídajících kapitolách o dceři a otci a také jazyk, jakým se autorka vyjadřovala. Byl jemný, lehce pochopitelný, prostě skvěle vystihující český román jednadvacátého století.
Od této autorky je to první kniha, kterou jsem četla, a tak se těším na další tituly. Třeba mi také zpříjemní pár večerů.

20 07.03.2022

Mám pocit, že tato kniha se mnou vyrůstá. Od malého dítěte, kterému pointu tohoto příběhu neustále někdo opakoval po moje dnešní já, které má tuto knihu velmi rádo.

17 22.04.2021

Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že si kniha Malý princ žije poněkud nad své poměry. Ovšem, filozofický podtext je jímavý a přirozený, ale to, že někteří lidé tvrdí (a není jich málo), že by bez této knihy nemohli žít a doslova hltají každé slovo, mi přijde nepochopitelné.
Možná je to můj subjektivní názor, který se obvykle od ostatních liší, avšak třeba si musím ještě pár let počkat, aby mě více oslovila. Hodnotím ale kladně.

15 23.04.2021

Pocházím z Vysočiny, takže mi je jazyk použitý v knize vcelku blízký, ale jest asi mojí chybou, že jsem si za dobu, co pravidelně čtu, zvykla na vytříbenou češtinu, již autoři používali převážně v předminulém století. Při čtení jsem tedy musela občas chvíli trpět, ale za ty chvilkové mžitky před očima to rozhodně stálo.
Vesnice (ano, u nás dědina) je místo pro příběhy jako stvořené a není divu, že autorka této výhody plně využila. Výsledkem je čtivá kniha o třech kapitolách rozdělených do více podkapitol, v níž čtenáře po chvíli čtení už nic nemůže překvapit. Přesto se těší na další a další strany, aby zjistil, jaké fiasko se zase odehraje a kdo bude tentokráte hlavním viníkem.

13 12.09.2021

Tak ráda se vždy ponořím do kouzelného světa Malého Bobeše... Kniha patří mezi moje nejoblíbenější dětské a ráda si ji znovu přečtu.

12 22.04.2021

Jako malá jsem nepochopila, oč přesně v knize běží. Vůbec mi nevadila - naopak jsem Broučky měla moc ráda.
Dnes si ji, i přes pochmurný děj, vždy ráda znovu přečtu.

12 22.04.2021

Jedna z nejlepších knih, co se mi za poslední dobu dostaly do rukou.
Remarque nezklamal a dílo dotáhl k dokonalosti:
- Po dějové stránce skvělé: žádné kýče, žádná Eiffelovka, prostě čistá špinavá předválečná Paříž.
- Postavy byly takové, jaké měly být. Sympaticky nesympatické i nesympaticky sympatické. Jakoby člověk pochopil, co si o nich oficiálně myslet, ale zároveň přitom před ním ukrývaly i svoji tajemnou, neodhalenou tvář.
(Osobně se mi nejvíce zalíbilo vylíčení Joan Madouové, která mi v průběhu byla čím dál méně příjemná, ale o to více jsem ji zbožňovala.)
- Dialogy: U nich chápu, že nemusely každému vyhovovat. Občas se totiž velmi lyrizovaly a vyznívaly spíše úvahově či jemně filozoficky. Jejich délka navíc nebyla úměrná časovému rozpětí. Kniha si mě však právě díky nim získala, připadala jsem si totiž ověnčená kombinací různých libozvučných slovních spojení, nad nimiž se dalo posléze dlouho přemýšlet. Navíc přidaly knize na jedinečnosti a dokázaly čtenáře skvěle vtáhnout do děje.

10 21.02.2023

Nehodlám tu rozepisovat náturu hlavní postavy (ostatně - takových debat je k dohledání snad na tisíc), ale rozhodně doporučuji si tuto klasiku přečíst a udělat si na ni vlastní názor.
Mně osobně se kniha čte hezky a často se přistihuji při jemném úsměvu.

9 01.05.2021

Tato kniha mě sice oslovila, ale pouze po dobu jejího čtení. Nevím, trochu jsem pak na ni zapomněla a už ji asi vícekrát číst nebudu.
Hezká, ale jednou a dost...

8 23.04.2021

Další z příběhů, který se četl docela sám. Nedokázala jsem se od toho odpoutat, chvílemi to bylo velice zajímavé.
Jako povinná četba ideální - ne příliš dlouhé a líbivé.

8 23.04.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Líbí se mi, jak autorka (K. Světlá) dokáže nádherně popsat danou situaci. Člověk má pocit, že je ve středu všeho dění - hned vidí trpělivou Evičku, jak se vyrovnává se svým údělem, potřeštěnou Józu, Mařičku,...
Dále obdivuji řeč. Starší češtinu mám mnohem raději než tu současnou a knihy psané v ní se mi čtou mnohem lépe. (Obávám se, že jsem jedna z mála...) V tomto případě to platí dvojnásobně.

8 22.04.2021

(SPOILER) Pokaždé, když tuto knihu čtu, je mi na konci do breku. Postava Valentiny si takový osud rozhodně nezasloužila...

Jinak knihu mám moc ráda. Čtenáře vždy přesvědčivě zasvětí do dob 19. století, do dob, kdy vše probíhalo úplně jinak, ale přesto stejně jako dnes.

I v dnešních dobách totiž chodí po světě idealisté jako Jan Born, revolučně založení Pecoldové, rozporuplní Nedobylové, věčně nespokojené Lízy nebo silné a nezapomenutelné ženy v podobě Valentiny. Chce se nad tím jenom trochu zamyslet...

Povinná četba z devítky. Není co dodat, válečné knihy prostě moc nemusím.
Ostře sledované vlaky sice nejsou výjimkou, ale i tak mi něco daly a nic nevzaly, takže mohu s chladnou hlavou přidat kladné hodnocení.

5 12.09.2021

Ani nevím, proč jsem si tuto knihu kupovala. Právě takovéto pochmurné ruské povídky moc nemusím. I přesto mi však kniha dala něco, co nelze popsat slovy...
Milovníkům těchto žánrů tedy doporučuji.

5 23.04.2021

(SPOILER) Jako „oddechová literatura“ dobré, ale jiné vyžití se mi v knize najít nepodařilo. Zápletka mi přišla poněkud okázalá a chvílemi mě svíral pocit, že už jsem se kdysi s něčím podobným setkala. (Přesun od obtěžující rodiny; „nepřekonatelná“ Paříž; kontrast Anglie x Francie; Eiffelova věž; dívka, o níž si všichni myslí, že není dostatečně vyspělá....to všechno jsou motivy, které jsou už dlouho zcela vydolovány.)

Z té druhé strany pohledu to byla poměrně čtivá kniha, tudíž nebylo složité se k její četbě jakkoli přemáhat. Proto dám z této série ještě nějakému dílu šanci - třeba budu mile překvapena.

4 21.02.2023

Zlatá dětská léta!

4 05.05.2021

Velice zajímavá a líbivá encyklopedie (atlas). Je hezké si v ní listovat - člověk se pokaždé něco nového dozví.

4 23.04.2021

Tuto knihu bych mohla číst pořád dokola - bohužel jsem ji měla jenom vypůjčenou. Příběhy jsou mi velmi blízké, autor si s nimi hrál.
Jistě doporučuji!
5*

4 22.04.2021

Jeden život, jedna Osobnost s velkým písmenem na začátku. Martu Kubišovou obdivuji a knihu vřele doporučuji.

4 22.04.2021