alimraj1 komentáře u knih

Rozhodně kniha k zamyšlení. Ne však k tomu povrchnímu, které vyžaduje snad každá přečtená kniha, ale rozhodně k hlubšímu, uspořádanějšímu, na vyšší úrovni.
Tak či tak mě přemíra různých náhod ke konci už trochu lezla krkem, ale ostatně si přiznejme, že příběhy bez náhody nejsou snad ani pravými příběhy.
Nepovažuji to tedy za něco neomluvitelného.
Jediným problémem, spíše mojí osobní chybou, byl fakt, že mi snad ani jedna postava během čtení nebyla příliš sympatická, obzvláště hlavní hrdinka. Asi tomu tak ale vzhledem k povahám postav mělo být.

Kniha je velmi čtivá, doporučuji ji snad úplně všem, kdo mají alespoň trochu rádi závan vědy a rozporů vědy s běžným životem, rodinných tajemství či atmosféry přelomu padesátých a šedesátých let.
Určitě někdy vyzkouším i anglický originál.

2 09.07.2023

Jedna z nejlepších knih, co se mi za poslední dobu dostaly do rukou.
Remarque nezklamal a dílo dotáhl k dokonalosti:
- Po dějové stránce skvělé: žádné kýče, žádná Eiffelovka, prostě čistá špinavá předválečná Paříž.
- Postavy byly takové, jaké měly být. Sympaticky nesympatické i nesympaticky sympatické. Jakoby člověk pochopil, co si o nich oficiálně myslet, ale zároveň přitom před ním ukrývaly i svoji tajemnou, neodhalenou tvář.
(Osobně se mi nejvíce zalíbilo vylíčení Joan Madouové, která mi v průběhu byla čím dál méně příjemná, ale o to více jsem ji zbožňovala.)
- Dialogy: U nich chápu, že nemusely každému vyhovovat. Občas se totiž velmi lyrizovaly a vyznívaly spíše úvahově či jemně filozoficky. Jejich délka navíc nebyla úměrná časovému rozpětí. Kniha si mě však právě díky nim získala, připadala jsem si totiž ověnčená kombinací různých libozvučných slovních spojení, nad nimiž se dalo posléze dlouho přemýšlet. Navíc přidaly knize na jedinečnosti a dokázaly čtenáře skvěle vtáhnout do děje.

10 21.02.2023

(SPOILER) Jako „oddechová literatura“ dobré, ale jiné vyžití se mi v knize najít nepodařilo. Zápletka mi přišla poněkud okázalá a chvílemi mě svíral pocit, že už jsem se kdysi s něčím podobným setkala. (Přesun od obtěžující rodiny; „nepřekonatelná“ Paříž; kontrast Anglie x Francie; Eiffelova věž; dívka, o níž si všichni myslí, že není dostatečně vyspělá....to všechno jsou motivy, které jsou už dlouho zcela vydolovány.)

Z té druhé strany pohledu to byla poměrně čtivá kniha, tudíž nebylo složité se k její četbě jakkoli přemáhat. Proto dám z této série ještě nějakému dílu šanci - třeba budu mile překvapena.

4 21.02.2023

„Silný příběh vystihující dobu krveprolití a útrap.“
Tak by se jednoduše dala tato kniha charakterizovat.

Příběh byl velice čtivý, už u knihy Tiché roky od stejné autorky jsem obdivovala lehkost, jež z řádků tak nějak sama od sebe dýchá na čtenáře.
Kniha je opět zajímavě členěna - tentokráte se skládá ze tří hlavních částí. Ty ze života hlavních postav rozděluje místy trochu zdlouhavá o rodinné historii. (Samozřejmě v dobrém slova smyslu).
Z těchto všech mě osobně nejvíce bavila ta první o životě Miry. Řádky mě chvílemi dokázaly vnést zpět do dětství, vtáhnout do děje a zapřemýšlet nad tragédií, která se udála.
Třetí část o životě zprvu poněkud podivné Haně mě bezpochyby rovněž pohltila, ale utrpení místy překráčelo hranici mých smyslů - to dokazuje to, jak autorka dokáže zaujmout a věrohodně vylíčit danou situaci. Musela jsem přivírat oči, aby se mi rozostřil možná až příliš ostrý obraz genocidy.

Knihu doporučuji zejména milovníkům válečných románů. Pro „normálního“ čtenáře je tato kniha občas dost smutná a tvrdá.

28 16.05.2022

(SPOILER) První tři čtvrtiny knihy byly naprosto úžasné. Autorka skvěle vylíčila atmosféru padesátých let. Mojí nejoblíbenější částí se tedy stala ta, v níž se Svatopluk seznámil s Evou.
Kapitoly určené životnímu pohledu ze strany Bohdany mě naopak bavily až ke konci, ale její němost si autorka mohla při vší úctě odpustit. Tato nemalá vsuvka mi celou knihu zkazila asi nejvíce, neboť na takovéto podstatné podklady nemá být poukázáno až ke konci, nýbrž možná co nejdříve. Další věc, která mi mírně překážela, bylo naprosto zbytečné stejné znění konce předchozí a začátku následující kapitoly. Ano, občas se mi formulace líbila, ale někdy mi přišla nemotorně poskládaná.
Naopak se mi líbilo střídání „ich“ a „er“ forem v pravidelně se střídajících kapitolách o dceři a otci a také jazyk, jakým se autorka vyjadřovala. Byl jemný, lehce pochopitelný, prostě skvěle vystihující český román jednadvacátého století.
Od této autorky je to první kniha, kterou jsem četla, a tak se těším na další tituly. Třeba mi také zpříjemní pár večerů.

20 07.03.2022

Yvetta Simonová nepatří ke zpěvačkám mé generace a když se nějaké z kamarádek o ní zmíním, buď vůbec neví, o koho jde, nebo si vybaví dělení slov na archaismy a historismy... Je mi to líto, zpěvačka s tak krásným hlasem, která se prosadila v době, kdy zpěváci ještě uměli zpívat, si rozhodně zaslouží obdiv i po více než půl století!

3 24.10.2021

Povinná četba z devítky. Není co dodat, válečné knihy prostě moc nemusím.
Ostře sledované vlaky sice nejsou výjimkou, ale i tak mi něco daly a nic nevzaly, takže mohu s chladnou hlavou přidat kladné hodnocení.

5 12.09.2021

Ach, co mi to má nejoblíbenější autorka, Karolina Světlá, provedla!

Četbu Vesnického románu jsem stále odkládala, neboť jsem se a něj velmi těšila a chtěla si jej „vychutnat“ na dovolené. Byla to sázka na jistotu, neboť jsem již dříve četla Kříž u Potoka či Kantůrčici, které se mi moc líbily. Nakonec přišlo spíše zklamání. Plytký děj se míchal s nepříjemnými pocity, takže na tuto knihu raději pozapomenu a budu nadále dělat, jako by se nic nestalo. Karolinu Světlou na první příčce svých oblíbených autorek i tak ponechám.

3 12.09.2021

Pocházím z Vysočiny, takže mi je jazyk použitý v knize vcelku blízký, ale jest asi mojí chybou, že jsem si za dobu, co pravidelně čtu, zvykla na vytříbenou češtinu, již autoři používali převážně v předminulém století. Při čtení jsem tedy musela občas chvíli trpět, ale za ty chvilkové mžitky před očima to rozhodně stálo.
Vesnice (ano, u nás dědina) je místo pro příběhy jako stvořené a není divu, že autorka této výhody plně využila. Výsledkem je čtivá kniha o třech kapitolách rozdělených do více podkapitol, v níž čtenáře po chvíli čtení už nic nemůže překvapit. Přesto se těší na další a další strany, aby zjistil, jaké fiasko se zase odehraje a kdo bude tentokráte hlavním viníkem.

13 12.09.2021

Zlatá dětská léta!

4 05.05.2021

Na tuto knihu nikdy nezapomenu. Měla jsem ji hned přečtenou a poslední slova jsem dočítala se slzami v očích. Velmi silný a hlubokomyslný příběh...

Vřele doporučuji!

3 05.05.2021

Především díky němu jsem si oblíbila zeměpis...

1 05.05.2021

Kniha, v níž je velmi pěkně vykreslena tehdejší doba. Příběh dokáže čtenáře natolik upoutat, že onen dotyčný u knihy prosedí věčnost a neustále si jednotlivé části dokola opakuje.
(Nejen) Za mě samozřejmých 5*

3 02.05.2021

Nehodlám tu rozepisovat náturu hlavní postavy (ostatně - takových debat je k dohledání snad na tisíc), ale rozhodně doporučuji si tuto klasiku přečíst a udělat si na ni vlastní názor.
Mně osobně se kniha čte hezky a často se přistihuji při jemném úsměvu.

9 01.05.2021

Dost potrhlá kniha, asi se k ní už vracet nebudu.
Doporučuji v případě, že chcete číst něco, nad čím se nemusí přemýšlet.

1 23.04.2021

Velmi zajímavá a hlavně originální kniha. Nezávislým milovníkům fantasy žánrů doporučuji.

2 23.04.2021

Nečtu celou knihu najednou, ale každou povídku zvlášť s delšími odstupy. Považuji je vždy za příjemné vsuvky mezi jinou četbou.

1 23.04.2021

Tato kniha mě sice oslovila, ale pouze po dobu jejího čtení. Nevím, trochu jsem pak na ni zapomněla a už ji asi vícekrát číst nebudu.
Hezká, ale jednou a dost...

8 23.04.2021

Velice zajímavá a líbivá encyklopedie (atlas). Je hezké si v ní listovat - člověk se pokaždé něco nového dozví.

4 23.04.2021

Ani nevím, proč jsem si tuto knihu kupovala. Právě takovéto pochmurné ruské povídky moc nemusím. I přesto mi však kniha dala něco, co nelze popsat slovy...
Milovníkům těchto žánrů tedy doporučuji.

5 23.04.2021