alimraj1
přečtené 85
Lekce chemie
2022,
Bonnie Garmus
Rozhodně kniha k zamyšlení. Ne však k tomu povrchnímu, které vyžaduje snad každá přečtená kniha, ale rozhodně k hlubšímu, uspořádanějšímu, na vyšší úrovni. Tak či tak mě přemíra různých náhod ke konci už trochu lezla krkem, ale ostatně si přiznejme, že příběhy bez náhody nejsou snad ani pravými příběhy. Nepovažuji to tedy za něco neomluvitelného. Jediným problémem, spíše mojí osobní chybou, byl fakt, že mi snad ani jedna postava během čtení nebyla příliš sympatická, obzvláště hlavní hrdinka. Asi tomu tak ale vzhledem k povahám postav mělo být. Kniha je velmi čtivá, doporučuji ji snad úplně všem, kdo mají alespoň trochu rádi závan vědy a rozporů vědy s běžným životem, rodinných tajemství či atmosféry přelomu padesátých a šedesátých let. Určitě někdy vyzkouším i anglický originál.... celý text
Vítězný oblouk
1987,
Erich Maria Remarque (p)
Jedna z nejlepších knih, co se mi za poslední dobu dostaly do rukou. Remarque nezklamal a dílo dotáhl k dokonalosti: - Po dějové stránce skvělé: žádné kýče, žádná Eiffelovka, prostě čistá špinavá předválečná Paříž. - Postavy byly takové, jaké měly být. Sympaticky nesympatické i nesympaticky sympatické. Jakoby člověk pochopil, co si o nich oficiálně myslet, ale zároveň přitom před ním ukrývaly i svoji tajemnou, neodhalenou tvář. (Osobně se mi nejvíce zalíbilo vylíčení Joan Madouové, která mi v průběhu byla čím dál méně příjemná, ale o to více jsem ji zbožňovala.) - Dialogy: U nich chápu, že nemusely každému vyhovovat. Občas se totiž velmi lyrizovaly a vyznívaly spíše úvahově či jemně filozoficky. Jejich délka navíc nebyla úměrná časovému rozpětí. Kniha si mě však právě díky nim získala, připadala jsem si totiž ověnčená kombinací různých libozvučných slovních spojení, nad nimiž se dalo posléze dlouho přemýšlet. Navíc přidaly knize na jedinečnosti a dokázaly čtenáře skvěle vtáhnout do děje.... celý text
Cukrárna v Paříži
2019,
Julie Caplin
Jako „oddechová literatura“ dobré, ale jiné vyžití se mi v knize najít nepodařilo. Zápletka mi přišla poněkud okázalá a chvílemi mě svíral pocit, že už jsem se kdysi s něčím podobným setkala. (Přesun od obtěžující rodiny; „nepřekonatelná“ Paříž; kontrast Anglie x Francie; Eiffelova věž; dívka, o níž si všichni myslí, že není dostatečně vyspělá....to všechno jsou motivy, které jsou už dlouho zcela vydolovány.) Z té druhé strany pohledu to byla poměrně čtivá kniha, tudíž nebylo složité se k její četbě jakkoli přemáhat. Proto dám z této série ještě nějakému dílu šanci - třeba budu mile překvapena.... celý text