alef komentáře u knih

Odhalené vzpomínky z dětství - smutné i veselé u kterých jsem se opravdu pobavila - nám ukazují spisovatelské začátky Kinga, jako "sběratele" zamítavých dopisů od nakladatelství. Ovšem štěstí přeje připraveným, proto nám King hnedle ukazuje, co je třeba, k rozjetí slibné spisovatelské kariéry, a tak si připravte potřebné "nářadí" a můžete to zkusit také, King nám dává příležitost "nakouknout mu pod pokličku" :-).

35 10.11.2014

Fikce laděná do příjemné a poklidné atmosféry francouzského venkova ... rozvíjí se tak nevinně, přes dospívání a podrobnosti z života Emanuela a jeho přátel a když "to" udeří, sedí poklidně ve sklepě a stáčí víno ... drsnost a krutost světa "potom" je zmírněná částečným zidealizováním hrdinů i událostí ... v tom je tahle kniha jiná ... a mně to bavilo.

Není nutně potřeba syrový a drsný popis světa "potom", abychom přijali fakt, že v "novém světě" už stará pravidla pozbývají platnost a že je potřeba si stanovit nová a jiná ...

55 07.11.2014

Moderní svět vs. země nezasažená civilizací ... lékařka vs. šamanka ... najdeme tu lásku, smrt, víru, nenávist, boj s předsudky, zoufalost, pověrčivost, ale také poznání smysluplnosti života ... prostě krásný romantický příběh.

26 06.11.2014

Příběh tak silný, že čtenář ani nemá důvod nevěřit pravdivosti tohoto příběhu jednoho života - někdy skutečný život naprosto překoná veškerou představivost (válka, vězení, strach, odvaha, utrpení, láska, ... další a další smýkání životem). To hlavní, co nám tahle kniha přináší je poznání, že i když nám život ukazuje tu horší stránku, stojí za to žít, že vše se nakonec nějak vyřeší a propadat zoufalství není řešením.

Pochvala za působivé ilustrace.

27 06.11.2014

Pro napsání tohoto komentáře jsem si musela dát od celé série nejprve trochu odstupu. Tolik rozporuplných emocí, pocitů lze zažít opravdu jen ve zcela výjimečných knihách a k nim mohu celou sérii přiřadit.

Hlubokou poklonu skládám za motiv - symboliku cesty a putování z romantické Child Haroldovy pouti, která se filozoficky zabývá tématy nekonečna a dočasnosti. Cesta je forma a King ji dal tvar - putování duševně spřízněných hrdinů, propojené vzpomínkami, sny, fantazijní krajinou (zrcadlící apokalyptickou krajinu konce světa, ve které najdeme mimolidské síly, mystické obřady, ...).

„Childe Harold zůstává hrdý i ve své izolaci, neboť je s to najít svět v sobě a existovat tak vně lidstva." Byron

Letopočet se nám láme, ubíhají první roky po narození Krista, Řím je "vůdčí mocností" tehdejšího světa a na císařský trůn usedá agresivní sedmnáctiletý Nero. První, kdo ho pozdravil, jako císaře, je jeho vychovatel, filozof Petronius.

Pro mě strhující příběh, vnoříme se do římských uliček, kde objevíme, tehdejší zkorumpovanou a "prohnilou" římskou společnost, zjistíme, proč na trůn usedl právě Nero, proč neměl rád svou matku, proč pronásledoval první křesťany a proč nakonec zapálil Řím. Celou knihou nás provází Petronius, který nám zároveň líčí i svůj osobní příběh, život plný zvratů, přestože sám touží pouze po milující ženě a klidném rodinném životě. Sám v sobě si nese vinu, za to, že jako první oslovil Nerona císařem a ze všech sil se snaží udržet tohoto vzpurného a zhýralého vládce v určitých mezích.

Já také, jak bylo uvedeno níže v komentáři, už prostě musím vědět, jak to dopadne.

Draci vyrostli, příběh se rozvinul do ohromné šíře a přesto se všechny ty nitky osudů a dílčích příběhů pomalu, ale jistě začínají přibližovat k zatím jen v náznacích tušenému (nebo netušenému?) cíli.

Po jedné z těch nitek kráčí Tyrion (jeden z mých oblíbenců):
„Ve správných rukou může být kniha stejně nebezpečná jako meč,“ řekl Haldon. „Vynasnaž se mne dnes porazit, Yollo. Hraješ cyvasse stejně špatně, jako padáš.“
„Snažím se tě ukolébat k falešnému pocitu sebedůvěry,“ řekl Tyrion, zatímco rovnali svoje figurky na protilehlé strany hrací desky. „Ty si myslíš, že jsi mne naučil hrát, jenže ne vždy jsou věci takové, jak se zdají. Nenapadlo tě, že jsem se té hře možná naučil od pána sýrů?“
„Illyrio cyvasse nehraje.“
Ne, pomyslel si trpaslík, ten hraje hru o trůny, a ty a Griff a Kachna jste jen figurky, které posunuje, kam chce, a které obětuje podle potřeby, stejně jako obětoval Viseryse. „V tom případě padá vina na tebe. Jestliže hraju špatně, je to tvoje dílo.“ Půlmistr se zachechtal. „Yollo, až ti piráti podříznou krk, budeš mi opravdu chybět.“
„Nechceš se se mnou vsadit o výsledek?“
Půlmistr zvedl obočí. „O kolik?“
„Mince nemám. Budeme hrát o tajemství.“

Buďme proto ve střehu, ještě zdaleka nejsou věci takové, jaké se zdají, jak řekl Zelenověštec: "Lidé žijí svoje životy polapeni ve věčné přítomnosti, mezi mlhami paměti a mořem stínu, které je vším, co víme o dnech, jež přijdou."

A tak věřím, že pokračování nám ještě přinese mnohá překvapení na která se už teď těším.

25 03.11.2014

Afrika jako stálá inspirace. Pokaždé, když zatoužím přečíst si knihu nabitou dobrodružstvím, akčním dějem a úžasným popisem krásné africké divočiny, má volba je jasná. Líbí se mi i to, že se knihy opírají o reálná historická fakta a zároveň je v každé z nich vidět autorova láska k Africe. Od Smitha jsem přečetla již hodně knih a ani tentokrát mě nezklamal.

25 03.11.2014

Rembrandt se nám ukazuje nejen jako umělec, ale také jako člověk, který momentálně žije v dluzích, žije celkem šťastně se svou milenkou, kterou si ale odmítá vzít a proto se dostává do nemilosti církve. Podíváme se do Amsterodamu, kde najdeme Rembrandta naštvaného na společnost, která (ač mluvíme o geniálním umělci) ho tak trochu přehlíží, projdeme přitom uličkami plnými intrik a falešných mravů.

Velké plus je za doplnění knihy o reprodukce Rembrandtových obrazů.

26 31.10.2014

Naprosto pohlcená příběhem jsem dočítala poslední stránky. Číst tuto knihu nebylo vůbec jednoduché, význam vět, souvislosti ... dějové zvraty ... překvapivé pointy ... nakonec se musíme smířit s tím, že v příběhu je možné téměř vše a každý, kdo si ho přečte si z něj může odnést něco naprosto odlišného. Příběh je úžasnou kombinací fantasy, místy až hororu, erotických scén, a pak také (možná trochu překvapivě, protože jde o japonského autora) odkazů k západní filozofii (ale také evropské vážné hudbě).

Jak říká pan Óšima, náš svět je samá metafora.

" ... na světě existuje něco, čemu se říká ironie osudu. ... v řecké tragédii je to úplně základní pohled na svět ... hlavní úlohu přitom nesehrají slabé stránky hrdiny, ale naopak ty lepší. ... Lidi nezavlečou do tragické situace jejich nedostatky, ale právě jejich přednosti. Jen se podívej na Sofoklova krále Oidipa, toho nepřivede do neštěstí nějaká lenost, nebo hloupost, ale hlavně jeho odvaha a poctivost. V tom je právě ta nevyhnutelná ironie osudu."

37 29.10.2014

Deník, který se lehce a příjemně čte. Příběh Tiny mě zaujal především díky několika zajímavým postřehům:

Americká manželka má depresi z úklidu, který nestíhá. Jak přitom takový úklid vypadá – zavolá firmu na mytí oken, firmu na pastování podlahy a firmu na praní prádla. Nádobí dá do myčky a nákup vyřeší telefonicky. To vše v 60. letech!

Skvěle jsem se bavila při popisu manželovy "nemoci" :-).

Nakonec ovšem zjistíme, že Tina, ač žena z jiného prostředí a s jinými možnostmi, má vlastně úplně stejné problémy a starosti jako my všechny ostatní: není dokonalá manželka, matka ani hospodyňka, a o to víc je mi tak sympatická.

42 20.10.2014

Při čtení této útlé knížky jsem opravdu téměř hmatatelně cítila příjemnou "vůni čerstvě posečené trávy". Knížka je to humorná, laskavá a přívětivá, s citem pro český jazyk. Pro mně milé, povzbudivé a v každém směru příjemné čtení.

30 20.10.2014

"Kniha se těžko píše, ale slovo se lehce vypouští z úst."

Když čtete tuto knihu, slova plynou lehce, je vtipná, ironická, nápaditá, přitom míří hluboko, nejenom k chybám ve vyjadřování, ale ještě mnohem hlouběji, přes myšlenkové paradoxy k povaze našeho myšlení:

"Na školách nám říkali, že humor je koření. Dnes se mi zdá spíš, že humor není žádná přísada, nýbrž jisté základní vidění světa."

"Veřejný humor je odborná kritika veřejného života. Žádná věc není tak vážná, aby nebyla zodpovědná vtipu. Vtip je nejsilnější formou kritiky, neboť věcnou kritiku vyvrátí každý lhář, ale lehké pointy nevyvrátí nikdo. Veřejný humor je odborná kritika veřejného života."

"Pro samá velká slova o smyslu doby se ochotně zavírají oči před jejich nesmyslností."

"Smyslem veřejného mínění vyráběného tiskem je právě to, že zbavuje veřejnost schopnosti soudit a že jí vsugeruje postoj, charakterizovaný nezodpovědností a uniformitou."

30 20.10.2014

Rozpačitost - to je emoce, kterou u mně tato kniha vzbudila. Styl psaní Sylvy Lauerové se mi líbí (vnitřní monology, výběr slov, zvýraznění textu, napětí, spád děje s překvapivým závěrem - to vše jsem mimochodem chválila i u podle mě výborného "Jumaroro"), ani výběr tématu opět nebyl špatný, terapeutka se sklony k okultismu na tropickém ostrově slibovala zajímavý erotický román, ovšem výsledek zklamal moje očekávání, děj byl v podstatě nudný, hlavní hrdinka (40 roků), která nemá v hlavě nic jiného, než spát a poflakovat se, pak si namalovat přijatelný obličej a prožít vášnivou noc s milencem (případně se k tomu ještě opít), a tak pořád stále dokola, každý den, jeden jako druhý, a toužit jen potom, aby to tak zůstalo navěky. No, mně to přišlo trochu málo. Spád děje tentokrát pokulhával (ani syrovost popisovaného sexu tomu nepomohla), ovšem musím uznat, že autorka dostála svému stylu s překvapivým závěrem. Na můj vkus ho ale klidně mohla vynechat, knize tím už stejně moc nepomohla.

Takže 2* za jazykový projev, ten u autorky obdivuji, ať už píše cokoli.

26 16.10.2014

Zděděný starodávný, záhadný dům na anglickém venkově ... už jen tato charakteristika dává tušit další napínavý příběh z pera výborné vypravěčky a my se můžeme pohodlně usadit a začít sledovat, jak se Joss "popere" s tajemstvími svých předků.

Pro mě tradiční podzimní četba, venku déšť, šero, doma oheň v krbu, káva, pohodlné křeslo a jedna z knih paní Erskinové, tradice, kterou ráda dodržuji :-).

32 16.10.2014

Příběh působící jako repasovaný Brown, pouze hlavní hrdina je vyměněný za hrdinku. Příběh kombinující lásku, zradu, vraždy, magii, náboženská tajemství, hádanky s tajemnými znameními, atd. V tomto případě ovšem celek dává dohromady nenáročné čtení do vlaku.

22 12.10.2014

Detektivka s mizerným historickým pozadím, taková kniha na rozptýlení na středně dlouhou cestu vlakem.

20 10.10.2014

"Sny dají hodně práce."

29 09.10.2014

"Všechen ten chaos v našem světě pramení z přemíry pořádku - společnost má stále víc pravidel a zákonů na obcházení těch pravidel - a nových pravidel na obcházení těch zákonů ... a lidé se pak bojí vybočit z toho neviditelného řádu, který řídí život všech."

... zákony holt nebyly stvořeny k tomu, aby řešily problémy.

Žijeme ve světě spoutaném pravidly a konvencemi, ale mohli bychom bez nich žít? Ať už se podíváme do historie na jakékoli společenství, které lidé vytvořili, najdeme mnoho stále stejných institucí, řídících se stále stejnými (podobně založenými) pravidly, jako jsou: láska, manželství, tabu, obchod, ale také např. homosexualita, šílenství, incest apod. Lidé prostě bez pravidel neumí žít, vždy a stále znovu si nějaká vytvářejí. Společnost, tak jak ji chápeme, není bez pravidel možná. Ovšem to, jaká pravidla to budou, která uznáme za obecně platná a kterými se budeme řídit, je už na nás, a to i přesto, nebo možná právě proto, že jsme při jejich vytváření podmíněni zvyky a konvencemi, neméně důležité je také vědět, že to víme.

Jak už jsem uvedla u knihy Ďábel a slečna Chantal, série "A dne sedmého ..." patří, spolu s Alchymistou, mezi to nejlepší, co Coelho napsal.

40 08.10.2014

Tato knížka je trochu jiná oproti srovnávané Masajce a podobným knihám, kde příběh (nutno podotknout, že z valné většiny podle skutečné události) končí celkem očekávaně, nezdarem, ukazuje, že ne vždy musí takové "dobrodružství" jako manželství s člověkem naprosto odlišného kulturního zázemí takto skončit. Jak je vidět, nelze paušalizovat. No nejspíš šlo o opravdu velkou lásku, když dokázala tolik (pro nás Evropany) nepochopitelných věcí odpustit, nebo se jimi nezabývat, to nechci a nebudu hodnotit.

Hodnotím tedy příběh jako takový, *** jsou za romantiku, dojemnost i syrovost příběhu, za to, jak nám přibližuje africkou přírodu, kulturu a tradice.

30 07.10.2014