Albina
komentáře u knih
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Hodně lidí ji chválí, a tak jsem si ji taky přečetla. A nebyla jsem zklamaná. Vlastně v jednom ohledu ano - trochu mně vadila nekonzistentnost mluvy bohyní, v zaklínání používají autentické nářečí, v běžné řeči mluví spisovně. Přivítala bych, kdyby postavy mluvily přirozeně, dalo by to knize další rozměr.
Smrt čínského kuchaře
Frédéric Lenormand
Lenormandův soudce Ti je někdo jiný než soudce Ti Roberta van Gulika. Lenormand parazituje na oblibě svého předchůdce. Jeho knihám chybí atmosféra Gulikových knih, čtenář má pocit, že se ocitl v jiné době. Proměnil se charakter postav i jejich důležitost v ději, markantní je to u První dámy. Tuto knihu jsem ještě dočetla, další jsem rozečtenou odložila.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Crazy komedie, docela zábavná kniha, hlavně v rovině současnosti. Ty historické exkurzy se ale stále víc natahovaly a svou předvídatelností víc nudily.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Z mého pohledu extrémně přeceňovaná kniha, i když jí neupírám některá pozitiva. Násilí a sex to ale rozhodně nejsou.
Jeden díl stačil, o další nemám zájem.
Sen v červeném domě II
Süe-čchin Cchao
Knihy otevírají dveře do jiných kultur i jiných časů a za totality to vlastně byl jediný snadno dosažitelný způsob, jak poznat život v jiné zemi. Sen v červeném domě je pro nás dnes sice románem historickým, ale ve skutečnosti autor píše o své současnosti, a tudíž obraz místa a doby je autentický, nikoli rekonstruovaný.
Román jsem četla dávno, dávno, ale dodnes naň vzpomínám. V té době mě zaujala Čína a všechno čínské, a tak jsem se přes čínské kuchařky a Gulikovy detektivky dopracovala až sem. Příběh samotný si už nevybavuju, ale napomohl mi k pochopení mnoha aspektů života v Číně v minulosti i dnes. Za dojem, který ve mně kniha zanechala, plný počet hvězd.
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Zatímco Atlas mraků mě silně zaujal jak příběhy, tak kompozicí, v Podzimech byly pasáže, které mě nebavily a které jsem přeskakovala. Tato kniha se Atlasu nevyrovná, ale za čtení rozhodně stojí.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Zápletka sice trochu překombinovaná, ale jinak solidní počtení.
Žert
Milan Kundera
Ačkoliv jsou kritikou výše hodnocené jiné Kunderovy romány, mým favoritem je Žert, a tomu se podle mého názoru vyrovná už jen Nevědomost, která bohužel zatím nevyšla česky.
V obou je knihách je cynicky nahlížena směšnost téměř veškerého lidského počínání. Ona je vůbec směšnost přítomná skoro ve všech jeho dílech, ale v těchto dvou hraje skoro hlavní roli.
I za Nevědomost plný počet hvězd.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Nejlepší Škvoreckého dílo, vyrostlé z autorových prožitků, skvěle vystihující lidskou povahu.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Tuto knihu mi před lety vnutila knihovnice a zanevřela na mě, když jsem ji při vracení nepochválila, protože mi ji schovávala pod pultem.
Dodnes jsem nezapomněla, že jsem nechápala tu "tragédii". Ten příběh měl docela jednoduché řešení - když se tak milovali, proč prostě neopustili ty zlaté klece a nežili jen pro svou lásku? Protože by se pak ukázalo, že mají raději své pohodlí a přepych? Tím svým postojem fakt potvrdili, že v jejich podání Láska je jen slovo. A celý ten příběh romantická limonáda.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Nehodnotím, protože ani na několikátý pokus se mně nepodařilo se do knihy začíst. Zkusila jsem Hobita, se stejným výsledkem. Vypadá to, že ač mám ráda fantasy, Tolkienovo dílo a já jsme nekompatibilní. Když jsem o tom mluvila se svým známým, Američanem, okomentoval to krátce: Bored by the Rings :D
Cizinka
Diana Gabaldon
Zaujal mě první díl seriálu, a tak jsem sáhla po knize. A to jsem neměla dělat. Kniha je plná nelogičností, které mě mátly hned zkraje. Diana Gabaldon se neobtěžovala studiem doby a místa, kam děj své knihy umístila. Například netuší, kdy skončila druhá světová válka - podle ní to byl duben, hrdinka v té době obdivuje obchody plné zboží, i když v Británii byl ještě dlouho po válce přídělový systém. Dále hrdinka se ocitne v 17. století a je únor, načež šest týdnů poté jde ve Skotsku do sadu trhat broskve .... Kameny přenesou člověka o dvě stě let zpátky, ale ona potká ženu z roku 1967, která je tam už dlouho před ní ...
Kniha je plná prázdných, zbytečných dialogů a dějové vaty, autorka se vyžívá v popisu násilí a sexu.
První díl jsem taktak dočetla a o další nemám zájem.
In Nomine Sanguinis
Miroslav Žamboch
Po přečtení této knihy si kladu otázku, jestli ostatní čtenáři nedávají tolik hvězdiček jen ze setrvačnosti...
Já mám Žambochovy knihy ráda a vracím se k nim, protože dokáže napsat čtivý příběh s výbornou atmosférou a propracovanými postavami, ovšem tato kniha prakticky všechno z toho postrádá.
Hrdina Oziáš i jeho partnerky jsou ploché postavy, jejich jednání nemá jinou než slovně proklamovanou motivaci (snad jen s výjimkou Evelyn), děj je tak přímočarý, že až nudí.
Z děje a jednání postav není poznat rozdíl mezi upíry a vlkodlaky a výklady o upírech a upírské historii působí strojeně a do příběhu nezapadají.
Upíři a vlkodlaci evidentně nejsou Žambochova doména. Když Žambochovy upírské příběhy srovnám s Kulhánkovými, dopadá to srovnání pro Žambocha žalostně.