Albina komentáře u knih
Slova, slova, slova ....
Knihami EP se prokousávám pomalu a ztěžka, protože jsou plné zbytečných popisů, zbytečných scén s epizodními postavami, zbytečných prázdných dialogů, které nemají na nic vliv a děj nikam neposunují.
Troufám si vzhledem k vysokému hodnocení od jiných čtenářů až rouhačsky tvrdit, že EP má grafomanské sklony. V této knize je obzvlášť patrné.
Přečetla jsem už několik knih s Fidelmou a Eadulfem, ale navzdory tomu, že autor označuje Eadulfa jako člověka s bystrou myslí a schopností odhadnout lidi, se on často chová jako úplný hlupák.
V tomto případě se napřed okamžitě ztotožní se závěrem, že opata zavraždil a okradl irský mnich, a neústupně ten postoj hájí. No a potom ještě několikrát zbrkle a zcela nesprávně vyhodnotí skutečnosti s případem spojené. To není projevem ani bystré mysli, ani schopnosti odhadnout lidi, ale spíš dokladem tuposti
Kostrbatý překlad knize taky hvězdičky nepřidává.
Skvělá kniha, která mi dělá radost už téměř padesát let. Nejen vtipně podanými historkami, ale i nefalšovaným nářečím. Zdeněk Galuška je navíc taky skvělý vypravěč. V Supraphonu vyšly povídky v jeho podání, a to je teprve bomba! Poslouchat třeba Nascípaný chlap je enom na zlobení donutí smát se nahlas, ať chcete, nebo nechcete.
Mým dětem už táhne na čtyřicítku, a tak si nepamatuju kapitoly o těhotenství, ale moc dobře si vzpomínám, že mě kapitoly o "výchově" upřímně poděsily. Autorka jako by nevěděla, že dítě má potřeby nejen fyzické (jídlo, pití, teplo, pohodlí), ale taky emocionální, že potřebuje pocit jistoty a ten mu dává matka svou přítomností. Při čtení o tom, jak se přesvědčit, že je dítě najezené a přebalené, když pláče, a pak je nechat dál plakat/křičet samotné v sousední místnosti, mě napadalo, že autorka děti nesnáší nebo přímo nenávidí. Jestli toto je výchova, tak je to výchova k citové oploštělosti, prázdnotě a bezcitnosti. Hnus.
Jsem zcela pro českou detektivku, protože české prostředí jí dává další rozměr. Tato je docela povedená, i když je hodně zalidněná a místy jsem se trochu ztrácela.
Souhlasím s astroweb. Dospěla jsem ke stejnému závěru.
Ale na druhou stranu si říkám, že i takové knihy mají svoje místo na slunci, právě pro to šťastné vyznění. Zvlášť v dnešní době, kdy se na nás z médií dennodenně hrne lavina tragédií a často je nám navíc podprahově podsouváno, že na nich máme svůj podíl.
Solidní detektivka s archeologickou a muzejní tematikou ze současnosti s přesahem do minulosti. Vyšší level než romantické historické romány.
No nevím, kdybych si chtěla přečíst válečný román, nesáhnu kvůli tomu po detektivce. Z recenzí ostatních čtenářů vyplývá, že Červenka je klíčem k porozumění dalších knih v sérii, ale risknu to a přeskočím ji. Nehodnotím hvězdami, tato kniha nebyla napsána pro mě.
Poznámka k překladům: Čtu tu sérii popořádku a vidím, že doposud každý díl překládal někdo jiný a že kvalita překladu výrazně kolísá. První díl se v překladu jmenuje Netopýří muž, je přeložený z němčiny a překlad je ubohý jazykově i věcně, překládal Marek Pavka.
Druhý díl přeložila brilantně Kateřina Krištůfková, třetí díl je opět přeložený těžkopádně - přeložila Štěpánka Horáková.
Na překladu hodně záleží, a tak propříště sáhnu po překladech KK.
Ne všechny historky jsou stejně vtipné a zábavné, ale přesto je ta kniha výborná. Moje nejoblíbenější je ta o rybáři a muších larvách.
Výborná kniha, skvělé počtení.
Zýbalovy povídky ze Slovácka podávají barvitý obraz regionu dob už dávno minulých, ale bohužel jsou psány spisovným jazykem, jen postavy mluví nářečím a nářeční slova použitá ve spisovném textu působí neústrojně.
Kdyby mi někdo nabídl, ať si přečtu knihu o horolezcích, s díky bych odmítla. Naštěstí v tomto případě jsem přečetla první odstavec a už jsem knihu nedokázala odložit. Mallory byl úžasný člověk a Archer o něm napsal poutavý a velmi čtivý příběh.
Tato kniha mě provázela koncem dětství, bavil mě autorův humor, a teprve v době googlu jsem si ujasnila, co znamenají japonské výrazy TOKONOMA a ŠIBUIČI a jak vypadá HLODÁŠ.
Thrillery nejsou velká literatura, je to literární spotřební zboží, tudíž je poněkud naivní očekávat od nich hlubokomyslné myšlenky nebo se chtít k nim vracet.
Tato kniha je v rámci svého žánru dobré počtení, s osobitými postavami a zajímavě vystavěným dějem. Všechny tři hlavní postavy jsou nešťastné, upínají se ke snům a falešným nadějím, lžou sobě i okolí, hroutí se pod tíhou minulých skutků, o kterých se čtenář dozvídá pomalu a postupně.
Dnes mě ta kniha děsí míň než kdysi, protože Huxleyova vize budoucnosti se současnými geopolitickými změnami bledne.
Hm, tu knihu jsem četla na doporučení, ale po přečtení jsem byla v rozpacích - líbila se mně? Nepřišlo mi, že se Hitlerovi podařilo strhnout masy, řekla bych, že ho většina fakt považovala za komika a vážně ho bralo jen pár jednotlivců.
Pokud tedy ta kniha má být varováním před návratem nacismu, tak na mě tak nepůsobila, a podle mě se autorovi záměr nepodařil. Mnohem silněji na toto téma na mě zapůsobila kniha Iry Levina Hoši z Brazílie.
Tři hvězdy za Vůdcovy projevy.
Výborná kniha, člověka z ní mrazí, protože to, co se děje ve Stepfordu, nápadně připomíná skutečnost - akorát na unifikaci žen v reálném světě tlačí módní a lifestylové časopisy, reklama, celebrity apod. Podobné téma, jen zasazené do reálného světa, je i v knize Sinclaira Lewise Hlavní třída.
Rozhodně nejlepší z autorčiny tvorby. Odpozorováno ze života, postavy jsou reálné, motivace jejich jednání a vzájemné vztahy uvěřitelné.
Možná by stálo za připomínku těm, co je zaráží vědecké a technické pasáže v knize, že sci-fi neboli science fiction znamená česky vědecká fantastika. V této knize konkrétně je hrdinova znalost fyziky a chemie jádrem celého příběhu. A sledovat ho, jak využívá svých znalostí k přežití v téměř beznadějné situaci, je to největší dobrodružství.
Jedna hvězda dolů za švindl s deníkem - aby překvapil čtenáře, vynechá autor některé hrdinovy zásadní myšlenky a nápady. Hrdina se například vydá na cestu a my se až z pozemských pozorování dozvíme, že směřuje jinam, než jsme očekávali. Možná je to efektní, ale psychologicky zcela nepodložené.