Akťavs komentáře u knih

Četla jsem na základě ČV 2025, povídky obvykle nečtu, na tyto jsem se celkem těšila kvůli dobrému hodnocení v komentářích, ne všechny mě úplně zaujaly, některá témata byla bizarní, pointy úsměvné, často nečekané, dávám 4 hvězdy, myslím, že ztracený čas to nebyl

hodnotím 4 hvězdami, některé kapitoly byly méně zajímavé, ale přece jen myslím, že kniha stojí za přečtení, některá témata byla i hlubší, inspirativní

Je šokující, jak těžký život na Ukrajině byl téměř od začátku 20. století. Hladomory ve 20. a 30 letech, bolševický útlak, kolektivizace. Válka , Stalin a později zase krutosti jeho nástupců. Těžko si to lze jen představit. Nadějí byl až Gorbačov, a nejen pro Ukrajince. Vyprávění sebou nese ponaučení, nezapomínat na minulost, ale věřit v naději , že bude líp. Doufám , že i současnou situaci se podaří brzy vyřešit.

Na začátku mě překvapil styl psaní, když se každému hrdinovi věnovala autorka cca 1,5 až 2 strany, takže se děj moc neposouval. a neustále se přeskakovalo. Dějová linie Thomase a Camille mi připadala zvláštní, trochu nechápu, že někdo ve 30 letech může mít obavu z reakcí svých rodičů.
Chová ní Marguerite jsem chápala více , včetně jejího léta schovávaného tajemství. Musím ale potvrdit, že atmosféra byla podobná atmosféře filmu Amélie z Montmartru, který mám oblíbený. Konec byl očekávaný, dávám 3 hvězdy. Bylo to klidné čtení.

Dozvěděla jsem se nové informace o mimořádné české osobnosti a jeho stavbách, ani jsem netušila , co vše je jeho dílem, byl neskutečně pracovitý a talentovaný, ale styl psaní knihy mě příliš nezaujal.

V letošním roce je to asi TOP 1 kniha , co jsem přečetla. Má několik velmi silných okamžiků, dětství v Terezíně, kdy 4 roky neviděl stromy, rodina, bratr, studium na střední nebo vysoké škole, počátky zaměstnání, různé škatule hejbete se s řediteli novin a vydavatelství, podle politické práce, nikoliv podle schopností, ale nejvíc mi utkvěly úvahy o diktatuře, jak lehce vzniká a potom hodně ovlivňuje masy lidí, v dávně i nedávné minulosti, má vždy společné prvky a příčiny a její následky se těžko odstraňují. Někdy jsem si chtěla i vypsat některé citáty, měly velkou hloubku. Bonus navíc krásná čeština a slovní zásoba. Četla jsem i Má veselá jitra, ale tato osobní zpověď je více hodnotná.

Za mě dobrý cestopis. Autorka má můj obdiv za odvahu.Trochu mi vadil pouze začátek v Číně, když se divila, že je pořád kontrolována a focena, to je prostě diktatura. Musím souhlasit, že jsou tam i zajímavé myšlenky nebo postřehy o lidech, které na cestách potkávala. Jen bylo pro ni asi těžké pochopit jejich jinou mentalitu. Z evropského hlediska je to zaostalost, ale ti lidé to vidí jinak. Samozřejmě , že práva žen jsou tam potírána, ale vtrhnout tam s našimi zvyklostmi by také asi nebyla nejlepší cesta.

Knihy a styl Aleny Ježkové mám ráda, ale u této se mi líbila více první polovina. Mám také trochu dojem, že je to takový průlet dějinami a v něm navázaný příběh, který je podle mě ale zjednudušený. Podobných hrdinů, jako jsou v knize, mohly být stovky .

Knížka, která mi bude dlouho ležet v hlavě, to je shrnutí tohoto příběhu o poválečné době v Praze. Válka už sice skončila, ale její následky budou v hlavách lidí ještě dlouho. Příběh lehce plynul a ukazoval, jak těžké bylo zachovat si svou víru a čest, vychovávat k tomu své děti a zároveň se vyrovnat s těžkou dobou politických procesů a udavačství, prostě jen žít čestně a podle svého svědomí. Všichni hrdinové jsou milí a držela jsem jim palce . Dávám 5 hvězdiček.

Na začátku čtení jsem si myslela, že to bude taková oddychovka s válečným tématem, vše dokonalé, fungující, skoro všichni hodní a skvělí, ale musím říct, že mě příběh také vtáhl. Můžu jen trochu opakovat , co výborně napsali ti přede mnou, je to příběh o naději, síle, odvaze , obětavosti, o soudržnosti, o krutosti války, a hlavně o knihách. Neprožili jsme tu strašnou dobu bombardování Londýna, těžko můžeme soudit, zda lidé opravdu měli takový zájem o knihy v dobách, kdy sotva přežívali každý den, ale i kdyby jen část byla pravda a Londýňanům to pomohlo přečkat těžké období, význam knih a veřejného čtení je určitě velký. Tehdy i dnes. Dávám 5 hvězdiček a děkuji čtenářské výzvě

Dost zajímavé čtení pro Brňáky o více nebo méně významných osobnostech meziválečných a pozdější brněnské bohémy 60. a 70. let, vždy je dobré vědět, kdo zajímavý žil v mém městě, fascinovalo mě, čeho byl v rámci recese schopen Franta Kocourek , klobouk dolů, a také kolik výborných básníků žilo v Brně. Čtení se někdy táhlo, ale stálo za to vydržet. Vzpomínky na ČRo si také stáhnu .

Kniha se dobře četla, má 2 roviny-poválečný politický vývoj v Berlíně a život obyvatel ve městě zničeném válkou se zničenými sny a touhami. I lidé v poražené zemi chtějí žít dál.
S vědomím viny nebo bez něj. Uskutečnit své sny chtějí všichni, nejen hlavní hrdinka. Chvílemi jsem litovala, že nebudu mít asi nikdy knihkupectví , jako ona (je to moje tajné přání jako milovnice knih), i když jeho poválečné obnovení provázelo hodně starostí , problémů a nejistot.

velmi pěkně napsané, výběr příběhů má zajímavý rozsah, oceňuji připomenutí klíčových událostí z naší historie, u některých příběhů jsem si zopakovala své vědomosti, u některých jsem si upřesnila své chabé znalosti , doporučuji ke čtení, vždy se člověk dozví něco nového

Dávám 5 hvězd a souhlasím se všemi předchozími komentáři. Osudy všech českých šlechtických rodin byly velmi těžké, jak ve válečném, poválečném i komunistickém a nakonec i novodobém období. Obdivuji jejich vytrvalost, samozřejmou touhu po vzdělání, rodinnou soudržnost a snahu uchovat rodinný majetek po předcích pro budoucí generace. Vždy mě fascinovalo, že některé rody mají až tisíciletou tradici a v minulosti opravdu zásadně zasahovaly do české historie. Je to velký závazek pro současné členy rodů nebo alespoň jeden z činitelů morální úrovně.

Já fanouškem této knihy nebudu. Evelyn jsem si neoblíbila, obdivovat někoho za to, že svoji kariéru a její postup postavil více či méně na tom , koho má zrovna v posteli, mi nepřijde zajímavé. Snad bych to pochopila v prvním případě, ale později to bylo spíše sobectví, které nemohlo na konci života dopadnou jinak než osaměním. A zápletka s hlavní hrdinkou , které drží čtenáře trochu v napětí až do konce, ta mi přišla překombinovaná. Nepotřebuji vždy happy end, ale aspoň trochu pozitivního může být . Hodnocení píši až nějaké době, abych nebyla až moc kritická. Jediné pozitivní je čtivost, odsýpá to.

Je to moje třetí kniha od Cognettiho a opět to bylo hodně příjemné čtění, o obyčejném životě, lidských osudech a horách. krásných a nebezpečných. Psáno čtivě , výborné slovní obraty, určitě i díky dobrému překladu.

Kniha se mi moc líbila. Seriál jsme nesledovala, proto jsem konečně lépe pochopila různé souvislosti. Božena neměla jistě zcela pozitivní vlastnosti, ale velmi milovala svoje děti a byla hodně nadaná. Dokazují to její nádherné knihy plné citu a emocí. Někdy mě až trochu rozčilovala , jak byla rozmazlená a sebestředná. Je otázkou, zda její vzdor byl jen následkem vnuceného manželství, nebo to byla její povaha. Díky manželovi se ale začala zabývat češtinou a stala se celou duší vlastenkou. Ona i její muž byly rozporuplné osoby.

mohu jen zopakovat-úžasná kniha. Je zajímavé dozvědět se něco více o osudu Wintonových dětí, o jejich životě během války a také po válce. Nejde si ani představit, jak muselo být pro rodiče těžké poslat své mnohdy malé děti do neznáma, a to v době, kdy ještě netušili, jaký tragický konec je samotné v převážné většině čeká. Velké zklamání pak muselo být pro předčasně dospělé děti po návratu z Anglie, kdy jejich důvěra v demokracii a v masarykovské ideály byla násilně potlačena silou nastupující komunistické totality. Radost z míru byla záhy zničena . Byla to těžká a složitá doba, jako bohužel i naše poválečné dějiny.

Určitě doporučuji , jak píší Ti přede mnou, je to humorné čtení o smutných, tragických věcech, souhlasím s vysokým hodnocením knížky. Je o drsném vyléčení z naivity a humanitární snahy pomoci. Malá naděje zůstává -nakonec se snažení autorky smrskne na nepatrné, ale v prostření kosovské Mitrovice významné - pomoci aspoň v jednom případě, aspoň jednomu člověku. A to se jí podaří. Škoda, že takových jako ona , pracuje pro světovou oraganizaci jako šafránu. Za mě 5 hvězd.

je to moje několikátá kniha od Fulguma, nyní jsem měla pár let přestávku, mám ráda jeho styl i myšlenky, i když občas se to trochu táhne, ale myslím, že za přečtení stojí