pleybe
komentáře u knih
Jak přežít vlastní vraždu
Danielle Valentine
Z této knihy mám poněkud rozporuplné pocity. Nejsem zrovna příznivec hororů a tohle byl nejspíš můj první YA horor vůbec. Ke knize mě přilákala spíš otázka vraždy než touha po scary příběhu, ale ve výsledku to byl takový mix thrilleru, hororu a cestování v čase.
Musím říct, že mě kniha ničím moc nezaujala. Jako hororový ne-příznivec jsem nechápala časté narážky na filmy a snad i knihy tohoto žánru a nejspíš se tím o něco z kouzla knihy ochudila. Ale i mimo to, postavy si mě zkrátka nedokázaly získat. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by byl napsán více plasticky, aby se s ním mohl čtenář ztotožnit. Všechny postavy mi přišly podivně ploché a odosobněné. Jestli je to pro YA horory typické, nevím, ale rozhodně je to jeden z důvodů, proč si mě kniha ani nemohla získat.
Zvláštně nedovysvětlené mi přišlo i samotné cestování časem. Chci moc, když i od hororu čekám nějaké logické vysvětlení takového jevu? Má záhadnost přemístění hlavní hrdinky do minulosti napomáhat v navozování tajuplné a neproniknutelné atmosféry? A co ten konec? To byl neskutečný mindfuck. Tak nějak jsem do poslední chvíle doufala, že ten příběh skončí aspoň spravedlivě, když už nic jiného.
Jako příliš neznalá hororového žánru hodnotím tuhle knihu 3 hvězdičkami. Musím ale říct, že i s odstupem času ve mně vyvolává zvláštní směsici pocitů. Vlastně ani nevím, jestli bych ji doporučila, nebo ne. Rozhodně pro mě ale nemá takovou hodnotu, abych ji ještě někdy četla znovu.
Solitaire
Alice Oseman
Bohužel se musím přidat do týmu těch, kterým tato kniha moc nesedla. Je na ní neskutečně poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl zpracování je úplně odlišný od odlehčených poloh Srdcerváčů nebo navazujících novel. A nejde o to, že by autorka neuměla napsat prozaický text – to, že to zvládne, ostatně ukázala právě na drobnějších novelách, které Srdcerváče doplňují.
Zatímco v Srdcerváčích se mi Tori jako postava zamlouvala, tady mi absolutně nesedla a spíš mi pořádně lezla na nervy stejně jako její kamarádi. Kvituji, že se autorka skrze její postavu rozhodla řešit další vážné téma, které je a bude mnohým (nejen dospívajícím) čtenářům blízké. Ale za mě je v tomto ohledu příběh nedotažený a nepovedený.
Kniha mě většinu času neskutečně nudila a dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala, že se to v průběhu zlepší a příběh dostane nějakou „šťávu“. Marně jsem v něm hledala tentýž vibe, co je v Srdcerváčích. I při hodnocení jsem hodně váhala mezi 2 a 3 hvězdičkami a nakonec dávám jenom ty dvě, protože když se příběh podívám s odstupem času, prakticky nic ve mně nezachal. Kniha měla svůj potenciál, ale ten bohužel zůstal nevyužitý.
Strážci slunce
Aiden Thomas
Téhle knížky jsem se trochu bála, ale wow! Příjemně mě překvapila a nakonec jsem se začetla tak moc, že jsem se od ní vůbec nedokázala odtrhnout.
Strážci slunce jsou neotřelou kombinací mytologie, napínavé akce, queer problematiky a v neposlední řadě i romantiky. V mnoha ohledech vnáší do oblasti české překladové literatury spoustu nového stejně jako Kluci ze hřbitova, které ovšem (aspoň za mě) tato kniha naprosto překonala. Velmi oceňuji ztematizování latinskoamerické mytologie, se kterou jsem jako česká čtenářka doposud nepřišla nijak do styku a která mi připadala velmi zajímavá. Vedle antické a příp. egyptské mytologie je to v našem prostředí zkrátka něco nového a neokoukaného.
Akční linka mi trošku připomínala takový mix Percyho Jacksona a Hunger Games. Ale neskutečně mě to bavilo, byla jsem napnutá jako struna od začátku do konce a sledovat měnící se pořadí jednotlivých účastníků zkoušek bylo něco na moje nervy – udržet se a nepřetočit na konec knihy, abych zjistila, jak to dopadne, mi dalo vážně zabrat.
Tematizace queer identity, problémů, které s sebou přináší, a vůbec celkově prezentace LGBT+ komunity jsou v knize velmi podobné tomu, jak to známe z Kluků ze hřbitova. Nenásilnou formou jsme konfrontováni s trans hrdinou, nebinaritou i homosexuální orientací. Musím říct, že do formy, jakou je napsaný Teo, jsem se neskutečně zamilovala. Pohled do jeho nitra je psán velmi nenuceně a přirozeně, až jsem měla pocit, že je Teo můj reálný kamarád. Celkově jsou všechny postavy psány velmi reálně a lidsky, nikoliv černobíle, nýbrž se všemi svými klady i zápory, až jsem si dokonce oblíbila i ty „záporné“.
Romantika mezi Teem a Aureliem zde sice zatím není prakticky vůbec rozvedená, ale semínka už jsou slušně zaseta a já se těším na pokračování, ve kterém se snad ještě více sblíží a my se v této rovině (doufám) dočkáme něčeho pořádného!
Konec knihy je částečně otevřený, ale vzhledem k tomu, že se plánuje pokračování, jsem relativně spokojená. Některé věci by možná chtěly trochu více objasnit a dovysvětlit už teď, ale pevně věřím, že se odpovědí na své otázky dočkám v druhém dílu. Už aby tu byl!
Velký Sherlock Holmes: Sbírka hádanek inspirovaná největším detektivem všech dob
Gareth Moore
Na knize se mi líbí především to, jak originálně pojímá zadávání hádanek. Spojení s velkým Sherlockem Holmesem a dr. Watsonem, který zde stojí v roli hadače, tak nějak vyplývá ze zvolené tematiky, ale fakt, že jsou hádanky zadané pomocí krátkých příběhů tolik připomínajících Watsonovo převypravování detektivních příhod, se mi velmi zamlouvá. Ne každému musí delší „úvod“ k hádánkám sedět, ale mně se tento nápad líbil. A ty dokonalé ilustrace!
Co však musím knize vytknout, jsou hádanky samotné. Na jedné straně stojí hádanky, které jsou neskutečné primitivní, oproti nim pak lze v knize nalézt i takové, jež jsou jenom pro náročné. Proč aspoň nepoužili nějaké stupně obtížnosti, kterými by pro orinetaci čtenáře jednotlivé hádanky opatřili? Občas bych dokonce řekla, že některé z hádanek mají i více řešení, než je na konci knihy uváděno. A rozhodně se tu najde i značný počet takových, které jsou nejednoznačně zadané (resp. lze je pochopit dvojím způsobem), takže jsem pak u nich tápala, co tím chtěl básník vlastně říct.
Takže na zabavení je kniha asi fajn, ale žádný zázrak od toho nečekejte.
Cinder & Ella
Kelly Oram
Tato kniha mě překvapila, a to i přesto (nebo možná právě proto) že podobné příběhy příliš nečtu. Čekala jsem přeslazenou naivní romantiku, avšak tohle převyprávění moderní Popelky má svou hloubku i určitou originalitu. Umí přetvořit ohraný námět v něco, co vás pohltí. Autorka tu skvěle pracuje s emocemi, děj je svižný, rychle ubíhá a já se do něj velmi snadno začetla. V rámci svého žánru pro mě tato kniha představuje opravdu dobré dílo a věřím, že si příběh zamilujete (i když je tam pár momentů, kdy jsem měla chuť s některými postavami pořádně zastřást, a to včetně hlavní hrdinky).
Klub rozkoše
Jüne Plã
Myšlenka knihy je za mě dobrá, ale s provedením už jsem měla problém. Jako by se autorka přecenila a kladla si mnoho cílů najednou, aniž by byla schopná je všechny dohromady naplnit.
Míchá se tu snaha o odbornou anatomickou osvětu s praktickými tipy do postele, a přestože to má potenciál, zvolený způsob za mě není ideální. Do toho se autorka snaží psát otevřeně a pro všechny, tedy „inkluzivně“ pojímá jak sexualitu, tak genderovou identitu. To zcela vítám, ale rozhodně mi nesedly užívané „termíny“ – těžko říct, jestli to bylo jen tím překladem, nebo jestli bych stejně nelibě vítala i varianty v originálu.
A zároveň je autorka feministka, která ovšem literárně nezvládá prolínat svou apelativní a osvětovou stylistiku s odborným stylem, jakého by tato kniha byla hodna. K tomu si připočtěme nepovedenou grafickou úpravu a zvláštní volbu formátování textu, které ostře kontrastují se super názornými ilustracemi, a máme na světě tuhle příručku s krásně promarněným potenciálem.
Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
Ze čtení této knížky jsem měla rozporuplné pocity. Čekala jsem deníky, dostala jsem spíše propracovanější diáře. Kniha je plná informací o tom, kde s kým a proč se Rickman stýkal, jaké měl pracovní povinnosti, kdo byli jeho přátelé, ... Jsou to prosté Rickmanovy osobní záznamy, nic literárního. A já při čtení neustále měla pocit, že lezu do soukromí někomu, kdo by o to nestál. Navíc jsem se v tom pěkně ztrácela, protože většinu jmen nebo míst jsem neznala.
Deníky představují asi fajn čtení pro někoho, kdo se o Rickmana podrobně zajímá a je hercovým skalním fanouškem. Pokud byste si knihu chtěli zakoupit jen kvůli tomu, že v něm vidíte svého filmového Snapea, přijde mi to spíš jako zbytečná investice. Leč jsou v Denících jisté pasáže natáčení Harryho Pottera věnovány, pro Rickmana to byla jen jedna z kapitol jeho života a z těch textů je to znát. Pokud jste tedy zvědaví na nějaké zákulisní informace o Harrym Potterovi, sáhněte raději po biografii Toma Feltona, která je po literární stránce mnohem přístupnější a také je záměrně psaná otevřeně a „pro veřejnost“.
Vražda na Ostrově Camino
John Grisham
Moje první setkání s Johnem Grishamem a musím říct, že jsem nebyla příliš unešená. Knížka má průměrný, leč nadějný rozjezd, ale záhy je to spíš propadák než nějaké zábavné čtení. Prokousat se první půlkou knihy bylo peklo a jedna velká kopa nudy. Zlepší se to až s druhou polovinou příběhu věnovanou vyšetřování vraždy, ale ani tak to není žádné terno – ten začátek to zkrátka pohřbil.
Sběratel hvězd 1
Sophie Schönhammer
Jedna z mála mang, které se mi dostaly pod ruku. Příběh je krásný, sympatický a něžný. A přijde mi i dosti originální. Bohužel, stejně jako u jiných mang, s nimiž jsem měla tu čest, i zde nejde příběh nijak víc do hloubky – i když jsem měla dojem, že postavy jsou přeci jen více plastické než jinde a že v tomto případě můžeme nahlédnout více do jejich nitra. Děj ubíhá tak nějak letem světem, možná až příliš rychle. Určitě by neškodilo, kdyby byl víc rozpracovaný a tím pádem i zpomalený, ale chápu, že potom bychom měli místo dvou dílů celou sérii mang.
Dívka pod hladinou
Andrew Mayne
Příběh je zasazen v originálním prostředí a i samotná zápletka je velmi neotřelá. Kapitoly jsou sice kratšího rozsahu, ale každá z nich končí tak napínavě, že máte problém se od knížky odtrhnout. Nutno ovšem říci, že celý příběh působí velmi překombinovaně – když knihu dočtete, těžko budete schopní převyprávět její děj od počátku do konce, tak komplikovaný je. Těžko říct, jestli je to pozitivum, nebo naopak. S větším časovým odstupem od dočtení knihy si z ní moc podrobností nepamatuji, což je vlastně škoda, protože při čtení jsem z ní byla naprosto nadšená.
E-maily a jejich (ne)pravidla
Červená propiska
Určitě užitečná příručka, ať už píšete e-maily denně, nebo jen jednou za čas. Autorky vás provedou celým procesem psaní mailu, upozorní vás na nejčastější chyby a přihodí znalosti o všem, co by se vám při psaní mailu mohlo hodit. Oproti "100" trilogii zde oceňuji především ucelenost podání tématu. Tato kniha slouží opravdu jako průvodce psaním mailů od A do Z, je praktická, mířená na běžné uživatele a myslí i na to, jak moc ovlivňuje naše psaní mailů korespondence v angličtině a její specifická pravidla. Za mě opravdu super publikace!
Černý korál
Andrew Mayne
(SPOILER) Podobně jako první díl, i tento rychle ubíhal. Kapitoly jsou krátké a úderné a často končí v napínavém bodě, čímž si autor udržuje vaši pozornost, až v podstatě máte problém knihu odložit. Stejně jako v předchozím díle, i zde akce střídá akci, takže příběh svižně odsýpá. Samotná zápletka mi přišla o něco lepší a zajímavější, než byla ta v Dívce pod hladinou. Snad mě zde i více bavila samotná postava Sloan.
Co však musím knize vytknout, je její závěr. Byť byl dokonale napínavý a dobrodružný, prakticky nic nevysvětlil. Celou dobu jsem čekala nejen na dopadení vraha (a o tom, že se tak stane, se málem nedalo ani diskutovat), ale také na vysvětlení toho, kdo to je a proč dělá to, co dělá. Bohužel, o vrahově motivaci se prakticky nic nedozvíme, nedozvíme se ani jeho pravé jméno, nedozvíme se nic o tom, proč své vraždy provádí zvoleným způsobem. Jediné, co víme, jsou záblesky z jeho minulosti a to, že i jako mladý byl podivín. Což mi přijde málo. Kdyby autor přidal dalších pár stránek s nějakým objasněním, byla bych mnohem spokojenější. Ale i přes tento nedostatek mě Černý korál bavil více než předchozí díl série.
Ovšem
Karel Kovy Kovář (p)
Možná kdybych knihu četla v mladším (teen) věku, užila bych si ji více. Takhle to bylo poměrně velké zklamání. Zatímco Kovyho tvorba se mi neomrzela ani po letech, tahle kniha mě nudila už po několika stranách. Ale byla jsem zvědavá na Kovyho historky, tak jsem se ji snažila dočíst.
Nesedl mi především styl, jakým byla kniha napsána. Text působí poměrně nedospěle a ono se ani není čemu divit vzhledem k tomu, v kolika letech ho Kovy napsal. Asi bych zápisky přirovnala spíše k propracovanějšímu deníčku teenagera, než-li k hodnotné autobiografii. Nezbývá mi než doufat, že se časem dočkáme druhého pokusu o Kovyho vlastní autobiografii, která již bude literárně zdařilejší a hodnotnější.
Harry Potter: Kouzelnický almanach
J. K. Rowling (p)
Na Almanach jsem se neskutečně těšila, ale nakonec jsem zůstala dosti zklamaná. A pokud čekáte, že se vám dostane do rukou rádoby encyklopedie plná nových informací, budete nepochybně zklamaní taky. Kniha je, jednoduše řečeno, recyklací již známého. Těží především z osobitých ilustrací – ty jsou sice nádherné a originálně kombinují styly hned sedmi různých ilustrátorů, ale co se obsahové (ne-grafické) stránky týče, zůstává potenciál knihy zcela nenaplněn.
Informace zde podané se skládají zejména z různých citací, kratičkých shrnutí a medailonků. Pro dětského čtenáře ok, pro skalního fanouška HP knih, který očekával další doplňkovou publikaci do sbírky, velké zklamání. Chvilkami je kniha chaotická a jednotlivá témata, i když jsou určitým způsobem členěna, často působí spíše nahodile. Co mi však vadí asi nejvíce je marketing, který fanoušklm sliboval něco zcela jiného, než ve výsledku dostali – Almanach těží ze slávy knižní (a filmové) série a ve skutečnosti utahuje fanoušky na vařené nudli.
100 přešlapů pro (ne)milovníky češtiny
Červená propiska
Knížka pokračuje ve stejném duchu jako první díl, 100 perliček pro (ne)milovníky češtiny. Jak po obsahové, tak po formální a grafické stránce. Jde o dílko originálně pojaté, též hravé a interaktivní, které si opět klade za cíl nás poučit o zrádných aspektech češtiny. I zde musím ovšem poukázat na značnou nevýhodu takovéto příručky, a tou je poměrně rychlé zastarávání nastíněných pravidel. Sice ne globálních rozměrů, ale ne všechny informace jsou i dnes aplikovatelné do praxe v tom znění, v jakém jsou v knize uvedeny. Čeština je holt živý jazyk, který se neustále vyvíjí, a proto dostává stále nové a nové kodifikace. Tímto se jen potvrzuje základní češtinářské pravidlo: nutné je ověřovat, ověřovat a ještě jednou ověřovat!
100 perliček pro (ne)milovníky češtiny
Červená propiska
Knížka mě zaujala svým grafickým zpracováním. Je hravá, interaktivní, a přesto vás poučí a zcela jistě i něco nového naučí. Ovšem jako většina podobných příruček má jednu velkou nevýhodu – poměrně rychle zastarává, a proto se dohledávání a ověřování informací nevyhnete, ani když do ní budete nahlížet.
Kníhviazač
Bridget Collins
(SPOILER) Tato kniha v sobě ukrývá nepochybně netradiční příběh. Myšlenka vzniku knih skrze vázání lidských vzpomínek je zcela jistě originální, avšak přestože první část knihy pracuje s tématem vazačství jako s ústředním, příběh se nakonec stočí poněkud jiným směrem. Nemůžu říct, že by mě tato úvodní část nudila tak jako některé z dalších komentujících tady (i když se zde několik slabších míst rozhodně nalézalo), ale nutno podotknout, že ve mně začátek příběhu vzbudil dojem, že samotné vazačství bude i nadále gró knihy. Čekala jsem, že další části budou do hloubky rozvíjet podstatu tohoto fantasy světa, to se ovšem nestalo.
Od druhé části je vyprávění najednou veskrze osobním příběhem hlavního hrdiny a samotné vazačství je sice pro následující vývoj děje důležité, avšak z popředí se najednou dostává do pozadí a zůstává jakýmsi podkreslujícím tématem stmelujícím děj, nikoliv již ústředním bodem knihy. Pokud se s tímto faktem vyrovnáte a zároveň vám nevadí ponořit se do milostného příběhu dvou mužů, pak vás kniha zajisté dokáže pohltit stejně jako mě.
Určitým slabším místem příběhu je i jeho relativně otevřený konec. Po všech útrapách a zvěrstvech, kterými si hlavní hrdinové prošli, by si myslím zasloužili jednoznačný happy end. Na druhou stranu, autorka vývojem příběhu dala jasně najevo, že ve světě, kde funguje vazačství vzpomínek, není žádné místo pro sluníčkaření. Navíc i sami protagonisté odchází z příběhu poněkud neslavně a s určitou morální poskvrnkou. Takže je nakonec asi i dobře, že nám autorka dala každému možnost posoudit jednání hrdinů dle našich vlastních morálních zásad a na jejich základě si domyslet "reálný" konec příběhu.
Přísně tajné
Elle Kennedy
Tak tohle byla bomba. Vůbec nechápu, proč jsem čtení této knížky tak dlouho odkládala. Asi mě odradil ten texting v anotaci? Ale nakonec ho tam ani nebylo, kolik jsem očekávala. Nebo se mi snad příčila myšlenka na to, že by v MM romanci mohlo dojít k trojce s holkou? Tak či onak, autorky opět nezklamaly a znovu mě překvapily. Do příběhu mě vtahovaly s každou další stránkou – stejně jako jsem to měla při čtení duologie ON a MY.
Příběh svižně odsýpal, ani jsem nevěděla jak a byla jsem na konci knihy. Nejprve jsem si říkala, že to mezi hlavními hrdiny ani nemůže fungovat, jak mi připadali odlišní, ale cestu k sobě si nakonec našli mnohem snadněji, než jsem čekala. V určitém ohledu mi ale přijde nedotažený samotný závěr knihy. Ne, že by snad byl konec špatný, ale možná přišel až příliš rychle... možná to chtělo ještě aspoň jednu kapitolu navíc, kde by kluci dostali trochu prostoru jako spokojený pár, a my tak měli pomyslnou tečku na závěr příběhu.
Každopádně, jako oddechové čtení to bylo dokonalé. Postavy byly naprosto uvěřitelné, příběh romantický i akční, nekonala se žádná nuda, ale ani srdcervoucí dramata. Je vidět, že kniha nepatří do ranku lgbt+ YA literatury, nýbrž že si zaslouží své místo mezi vyspělými gay romány.
Všechno, co napsala
Josh Lanyon
Detektivky mám ráda, ale jak u této série zjišťuji, své kouzlo mají i MM romance s detektivními zápletkami. A musím říct, že mě tato kombinace neskutečně baví! To, jak slepě Kit přehlíží některá fakta, jen dokresluje, že je víc spisovatel než skutečný detektiv. A přestože vás kniha postupně navádí hned k několika možným detektivním teoriím, v jádru je to stejně hlavně příběh o jednom gay spisovateli a jeho životních trablích.
Musím se přiznat, že mě tento díl bavil o chlup více než ten první. Asi proto, že ubylo těch humorných scén, které mi v první knize ne vždy sedly a ne vždy mi přišly opravdu vtipné. Líbí se mi, jak se zde postupně prohlubuje a rozvíjí vztah mezi Kitem Holmesem a JXem Moriaritym. Od chvíle, co by byli na scéně znovu oba dva, mě kniha začala bavit na maximum.
Jsem neskutečně zvědavá, jak naši hrdinové do budoucna pokročí, a doufám, že se brzy dočkám překladů zbylých dílů série!
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Dobrodružné a napínavé čtení, které vás naprosto pohltí, ať už jste malí, nebo velcí. Knížku jsem i jako dospělák přečetla jedním dechem. Příběh je výpravný a zavede vás do skvěle vymyšleného světa hraček a ztracených věcí, a to v tom nejkouzelnějším čase v roce – v čase vánočních zázraků. Za poutavým a zajímavým příběhem se však skrývá další přidaná hodnota této knihy, z níž se do života poučí nejen malí čtenáři, ale klidně i ti velcí; stejně jako i u jiných příběhů od Rowlingové se tu setkáváme s poselstvím a výchovným přesahem, v jehož středu stojí vyzdvižení role přátelství a lásky v životě.