Aknel26 komentáře u knih

(SPOILER) Na začátku jsem byla rozpačitá - podvod se softwarem mi nepřišel zrovna jako atraktivní start. Pak se děj rozběhl, Hannah a Bailey se vydaly na cestu, přičemž se chytaly jen drobných vodítek - tato část mi přišla napínavá. Ale konec? Hrozně užvaněný. Sledujeme vlastně jen střet Hannah a Nicolase, během něhož se Hannah chová jako chytrá horákyně a nakonec svým ostrovtipem přečurá celý mafiánský i policejní svět.

1 15.06.2023

Chci-li být objektivní, nemůžu jinak než dát pět hvězd. Klobouk dolů před paní spisovatelkou, která napsala příběh, jenž dokáže zaujmout děti i dospělé, čtenáře i nečtenáře, holky i kluky. Věčný souboj dobra a zla, atraktivní prostředí kouzelnické školy, sympatičtí hrdinové, humor i napětí.
Kdysi dávno jsem sem tam něco četla a viděla, nicméně uceleně jsem se do "Jindry Hrnčíře" pustila teď poprvé se sedmiletým synem.
První díl byl tedy hlavně seznamovací - s Harrym a jeho rodinnou situací, s přáteli, spolužáky, učiteli, kouzelnickými proprietami a tak dále. Nechybělo ale ani dobrodružství.
Subjektivně mi ale přece jen na této sérii něco vadí. Dvě věci.
Tu první v komentářích sem tam někdo zmíní - samotný termín mudla. Přijde mi hrozně ošklivý, až pejorativní. Proč Rowlingová radši nevytvořila nějaký novotvar pro čaroděje a kouzelnice? Přece jen, o mudlech se v knize zvlášť dobře nemluví, jsou to lidi bez fantazie, suchaři, představitelé konzumní společnosti. Není pak absurdní, že my mudlové s nadšením čteme knihy o výjimečných absolventech školy v Bradavicích?
Druhý bod je na jednu stranu velká poklona paní Rowlingové, která dokázala oslovit tolik čtenářů po celém světě a ovlivnit jejich pozdější čtenářský vkus. Z mého pohledu je Harry Potter vstupenkou do pekla zvaného fantasy. Často jsem se setkala s tvrzením, že právě Harry Potter někoho přivedl ke čtení, což je samo o sobě skvělé, ale že po přečtení jim najednou žádná kniha není dost dobrá. Jak říkám, pro spisovatelku je to největší poklona! Ale kam potom vedou cesty takových čtenářů? K upírským ságám a paranormálním romancím nebo komplikovaným příběhům plným bojů a násilí. Já jsem nikdy nebyla fanynkou sci-fi či fantasy. Náš svět je přece tak úžasný, proč číst o světě, který si vymyslel někdo jiný? I v tom nejprostším románku nebo v nejstupidnější detektivce se člověk může něco dozvědět o nějakém skutečném místě, člověku, knize, historické události... Synovi zatím vybírám četbu sama tak, abych v něm probudila lásku ke knihám všech žánrů, a věřím, že ani po dočtení kouzelnické série mu příběhy o normálních lidech nebudou připadat nudné.

15 28.04.2023

Tato kniha mě náhodně zaujala v knihovně, tak jsem si ji půjčila a až později jsem zjistila, že se jedná o pátý díl série. Pár odkazů na předchozí díly tu sice bylo, ale na rozdíl třeba od případů Oddělení Q podle mě lze knihy číst i na přeskáčku.
Upřímně doznávám, že první polovina knihy mě nebavila. Četla jsem detektivku, ale jako bych nebyla ani zvědavá, kdo je vrah. Chytla mě až na posledních asi 150 stranách, kdy policisté opustili vedlejší linky a slepé koleje a vyšetřování dostalo jasný směr. Chování Noaha mě občas šroubovalo do sedu a měla jsem o jeho a Josiin vztah trochu obavy.

5 27.04.2023

Celá série je takovým milým návratem do dob bezstarostného mládí, kdy se mi naposledy povedlo, že jsem přečetla pět knih za pět dní.
Příběh zavražděného loutkáře se mi ale líbil méně, nepřišel mi originální, s tímto motivem jsem se setkala několikrát a vlastně jsem po většinu knihy čekala jen na to, jak se k vrahovi a jeho pohnutkám postaví dvojka vyšetřovatelů. Trochu klišé.
Dávám čtyři, aby procenta o tolik neklesla, ale je to tak na tři a čtvrt.

2 27.04.2023

Tentokrát je hlavním tématem knihy krádež vzácného tácu, což je milé zpestření mezi současnými detektivkami, v nichž se to hemží mrtvolami. Závěrečné usvědčení zlodějů bylo takové odlehčené, dobře jsem se pobavila.

2 27.04.2023

Třetí příběh měl podle mě skvělý rozjezd, úplně jako z Vražd v Midsomeru. Pak už to trochu vázlo, i tak se ale kloním spíš ke čtyřem hvězdám.

3 27.04.2023

Druhý příběh byl o něco slabší než první, ale i tak jsem po přečtení měla chuť sáhnout hned po dalším dílu. Konec byl překvapivý.

4 27.04.2023

Detektivní jednohubka se sympatickou dvojkou vyšetřovatelů. Všechny knihy série na mě působí spíš jako povídky, mají kolem 130 stran, a vůbec bych se nezlobila, kdyby vycházely ve svazcích třeba po třech nebo čtyřech. Vzhledem k tomu, že jich je napsáno už přes 40, byla by to i tak slušná řádka. Nicméně nakladatelům by se to tolik nevyplatilo - a koneckonců my čtenáři bychom přišli o ty krásné obálky.
Ve vyšetřování hlavním hrdinům hodně pomohla náhoda, na co vsadili, to jim vyšlo. Ale ono v tom malém formátu není moc prostor na chybné kroky.

2 27.04.2023

Knížka, díky níž jsem se hodně dozvěděla i jsem se z plna hrdla zasmála.

5 24.04.2023

Mně se to hrozně moc líbilo. Knížek, které začínají v poválečném Československu a během líčení života několika generací (zde na přeskáčku v čase) sledujeme i dění v zemi, se teď vyrojilo několik, přesto mi tato přijde něčím jiná a nezapomenutelná. Možná to je díky zvláštnímu chování hlavních hrdinek - samotářek.

10 28.03.2023

Mám pocit, že jsem četla jinou knížku než většina zde komentujících. Nebo možná z ní někdo vytrhal všechny stránky s líčením atmosféry země. V mém výtisku se popis Irska smrskl na pár procházek, jednu vyjížďku na kajaku, pár návštěv hospod a cestu do Dublinu, kde bylo víc prostoru věnováno dovádění hlavních hrdinů v hotelu než poznávání města.
Hannah poznala svého osudového muže na třetí stránce, čímž ještě trumfla svou sestru Minu, jíž byl věnován předchozí díl. Toto ani neoznačuju jako spoiler, neb každému musí být hned jasné, co přijde. Co se týká psychologie postav, také to není kdovíco - Hannah neustále omílá, jak je konzervativní, a přitom dělá jedno zbrklé rozhodnutí za druhým. Irská Hannah přece není ta nudná anglická Hanička, no ne?
Hodně prostoru dostává průběh kuchařské školy a život na farmě - což mě tedy vůbec nezajímalo. Nejsem zrovna člověk, který by ocenil jako součást drahého kurzu vaření povinnost krmit prasata a slepice a ještě mezi nimi hledat silné osobnosti.
Zkrátka toho, co jsem měla na této sérii ráda, tedy popisu jedinečných míst, opět ubylo a já se hluboce omlouvám dílům z Chorvatska nebo Tokia za nízká hodnocení.
Série pokračuje, ale já uvažuju, že k dalším romantickým útěkům se už neuchýlím.

10 28.03.2023

Je to pořád zábava, jen škoda, že nebylo moc listoramy. A také těch postav je nějak moc, tentokrát se objevuje nejen Dr. Yják (a ten byl přece hned v prvním díle!), ale také Péťův otec.

3 03.03.2023

První díl jsme četli jako druhý, ale bavili jsme se stejně. Ideální první čtení.

1 03.03.2023

Skvělá kniha, z níž jsem se o nedávné historii Česka a jeho obyvatelích dozvěděla zas něco nového. Díky Prokletému kraji jsem zjistila, že tu žili rumunští Slováci, v Až uvidíš moře to byla řecká komunita.
Musím říct, že na začátku jsem byla naprosto šokovaná. Rok 1948 a školní děti v Řecku neznají svá příjmení ani věk, jméno rodné vesnice, bojí se vlaku a jsou u vytržení, že ve svém novém domově spí v postelích, a ne na větvích na zemi?
Příběh mě ale brzy pohltil. Na pozadí osudů Sotirie, Kouly i dalších sledujeme dění v naší zemi od příjezdu dívek až po současnost, přičemž jednotlivé kapitoly jsou vždy vymezené desetiletími. Moc se mi líbilo líčení, jak se kdo (ne)přizpůsoboval podmínkám, jaké tu panovaly - ať už před revolucí, nebo po ní. Konec byl pro mě překvapivý, vlastně neodpovídal jednání či očekávání postav v průběhu knihy. Motiv návratu domů a síly moře byl opravdu působivý.

14 03.03.2023

Z autorčiných "členek rodiny" se mi rozhodně víc líbila Hodná sestra. Tchyně podle mě nebyla ani tak moc detektivka, i když čtenář samozřejmě přemýšlí, kdo byl vrah, nabízí se plno důkazů, v průběhu vyšetřování se mění podezřelí. Je to hlavně kniha o tom, kam to může dojít, když mezi lidmi vázne komunikace. Diana ve svých pasážích mockrát objasnila svoje pohnutky, které ji vedly k tomu či tomu rozhodnutí - ostatním postavám ale nic nevysvětluje. Proč neřekla Lucy, z jakého důvodu jí přinesla kuře? Proč jí neprozradila, co pro ni znamená náhrdelník? Proč všem nevysvětlila svou životní filozofii? Proč jim nevyprávěla o své minulosti? Proč se nehájila, když ji Lucy vinila z nehody u bazénu? Vše mohlo být jinak.

3 03.03.2023

Hezký, ale...
... Kniha se odehrává na zcela konkrétním místě, a to v Praze-Podolí a blízkém okolí. Pro mě to bylo známé prostředí. protože pocházím právě odtamtud, znám fontánu na Kačerově i místní sámošku, také jsem jezdila autobusem 124 a chodila Jeremenkovou ulicí. S chutí i nostalgií jsem si zavzpomínala na známá místa, ale myslím, že pro někoho to může být spíš rušivé.
... S místem děje souvisí i jazyk, jímž je kniha psaná. Celý text je v obecné češtině, mluví tak i dospělí a učitelé, což i mně jako Pražačce celkem vadilo a vím, že někomu se takový text nečte dobře.
... V první polovině knihy, která se odehrává v roce 2000, se vyskytuje plno odkazů na dobu přelomu století - telenovely, rubrika Láska, sex a něžnosti, školní bufety, oblíbené hry i oblečení; jestli toho ale není příliš a občas až na sílu. Může to zaujmout i ty, kteří vyrůstali jindy?
... V knize se střídají tři vypravěči - Aneta, Nela a Kryštof. Nejprve se s nimi setkáme v roce 2000, kdy jim je 11, a poté o dvacet let později. Podle mě byly nejzajímavější pasáže ty Kryštofovy z dětství.
... Kniha má otevřený konec. Někomu to vyhovuje, mě to ale fakt rozladilo.
NIcméně nelituji, že jsem si tuto knihu přečetla, to zas ne.

4 03.03.2023

Barvínkovi nám neučarovali, o čemž svědčí už to, že jsme začali číst se synem, ale dočetla jsem sama. Samotný příběh o tajemném, 130 let starém dopise by byl fajn, knížka nabízí i místa k zamyšlení, bohužel celé je to utopené v omáčce povídání o členech rodiny a složitých vztazích mezi nimi, v detailech, které pro vývoj příběhu nemají téměř žádný význam. Třeba jen to, že onen starý dopis je nalezen až v páté kapitole, tedy okolo šesdesáté strany. Až vyjdou v češtině další díly této série, my už je vyhledávat nebudeme.

2 14.02.2023

Příběh začíná v dětském pokoji, kde malý Kevin hraje fotbalovou počítačovou hru. Asi FIFA 2013 :-) Dědeček by v něm rád vzbudil zájem o skutečný fotbal, a proto mu přinese své zápisky z doby, kdy sám s kopanou začínal. Tehdy v létě, kdy vstoupil do mužstva Skřivánků, se náhle začaly objevovat podivné kruhy...
Je to tedy povídání tak trochu detektivní - a vedle tajemství tří propojených kruhů jsem řešila ještě jednu záhadu. Jak je možné, že kniha vydaná v roce 2014 se může pyšnit krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, když paní malířka zemřela již v roce 2005? Já tedy nejsem žádná slečna Marplová, ale možná jsem ten nesoulad vyřešila. Obrázky se totiž k ději moc nevztahují a skoro bych řekla, že některé věty či pasáže byly do příběhu přidány právě proto, aby obrázky našly uplatnění. Fotbalové míče, branka, chlapecké postavy, vše takové univerzální. Kupříkladu slamák, který není pro děj nijak podstatný, se vyskytuje hned několikrát. Obrázek malého šachisty jen kvůli větě "měl jsem pocit, jako by se mnou někdo rozehrával šachovou partii". Vcelku zbytečná zmínka o nošení mléka a vlašských ořeších je doprovozena obrázkem dvou chlapců, z nichž jeden má v ruce bandasku a druhý vlašák. Naopak ilustrace vztahující se ke klíčovým pasážím chybí. Ale tím si přece nebudeme tu pěknou knížku kazit.

4 02.02.2023

Ačkoli nejsem vášnivá čtenářka hororů, během víkendu jsem přečetla hned dvě knihy, kterým v knihovně nalepili na hřbet lebku. Jednou je Odbočka v lesích a druhou Fantom Blackwoodu. A myslím, že krom té lebky toho moc společného nemají.
Odbočka je přímo neskutečně čtivě napsaná. Už dlouho jsem se do knížky tak nezažrala, že jsem ji dobrovolně nemohla odložit. Kratičké kapitoly, ve správný moment ukončené, střídání postav, které jsou zrovna "v popředí" (mně byla rozhodně nejsympatičtější Laura), zápletka je poměrně uvěřitelná, napětí se stupňuje... Dvě stě stran uteče jako nic. A pak se, alespoň podle mě, vše začne kazit. Rozhodně bych uvítala jiné rozuzlení, ne tak racionální. Zůstala bych u nadpřirozena. Aspoň že ten úplný závěr to trochu zašmodrchal.

10 01.02.2023

Ačkoli nejsem vášnivá čtenářka hororů, během víkendu jsem přečetla hned dvě knihy, kterým v knihovně nalepili na hřbet lebku. Jednou je Fantom Blackwoodu a druhou Odbočka v lesích. A myslím, že krom té lebky toho moc společného nemají.
Fantom měl naprosto příšerný začátek. Jaká svéprávná osoba by si pořídila dům několik kilometrů vzdálený od civilizace, když nemá auto? Dům bez funkční elektřiny, zato s děsivou minulostí, který se navíc při první návštěvě projevil jako semeniště podivných úkazů?
Musím říct, že projevy duchů zemřelých a tajemné události se mi docela líbily a možná by i vyvolaly mrazení v zádech, kdyby... Kdyby vše nekazila svou přítomností hlavní hrdinka. Totální blbka, úplně nepraktická, která dělá vše pro to, aby od sebe svého přítele odehnala. Pořád jsem se divila, že nevzal kramle, když dokola omílala, že je to její dům a ona tam chce být a na tajemno prostě nevěří. Na jednu stranu mu opakovala, jak ho miluje, ale jedinkrát nezauvažovala o společné budoucnosti a dokola trvala na tom, že tam bude bydlet, i když se tam Neil necítil dobře. Jak to chtěla udělat, bydleli by každý zvlášť? Jen osla jako Neil by netrklo, že s ním Mara do budoucnosti asi vůbec nepočítá.
Líbil se mi závěrečný souboj i vysvětlení, jak to s duchy bylo.
P.S.: Nedá mi to, abych nezmínila ještě jednu věc - už jen jméno hlavní hrdinky mi evokovalo jakousi bláznivou rozevlátou osobu. Kdyby to byla Marta, Marla, Marsha nebo Mary... A taky se mi nelíbilo použití názvu Dům v Blackwoodu s velkým dé. Celkově šlo o překlad i korekturu šité horkou jehlou, hlavně aby byla kniha co nejdřív na pultech, dokud je zájem. Občas to jazykově velmi skřípalo.

2 01.02.2023