Aknel26 přečtené 533

Kyselé třešně 2020, Lenka Chalupová

Tahle knížka je pecka - a to mnohem větší, než je ta třešňová! Moc se mi líbilo členění jednotlivých kapitol jako zápisků v kronice. Bylo to přehledné a člověk se v čase snadno orientoval - na rozdíl od postav, v nichž se přece jen dá vyznat hůře, tolik jmen a osudů! Celou dobu jsem čekala, jaká tragédie se v rodinách, které byly v popředí, odehraje. Ale to, co přišlo v závěru knihy, vlastně až po skončení války... Panebože. Je dobré si ty hrůzy stále připomínat, i když z toho mrazí. Stylově to bylo velmi dobré, autentické. Kyselé třešně si rozhodně zaslouží pět hvězdiček, doufám ale, že Páté jablko bude sladší.... celý text

S duší lvice 2022, Petra Langová

Nikdy nepochopím, proč dnešní mladé čtenářky hledají romantiku ve všech těch dark romancích, postapo romancích, fantasy romancích, dragon romancích, high school romancích, hockey romancích a dalších romancích, které jsou většinou na jedno brdo, jen zasazené do různých prostředí. Proč si radši nepřečtou pohodovou romantickou knížku, jako je tato? Lenka byla super vypravěčka. Na začátku mi trochu nesedl její styl, v němž se to ironickými poznámkami jen hemžilo, pak se ale umírnila, což knížce jen prospělo a bylo skoro nemožné ji odložit. Její vztah s Jakubem byl popsaný velmi věrohodně (až na jejich první setkání v hospodě, to bylo zbytečné), ta snaha držet city na uzdě, snažit se je před Jakubem skrývat, nemalovat si budoucnost... Podvědomě jsem Jakubovi nevěřila, jakkoli byl okouzlující, a zároveň jsem věděla o někom v pozadí. V tom vidím velké plus oproti těm blablabla romancím, které jsem zmínila v úvodu a u nichž je většinou od začátku jasné, že hlavní hrdinka skončí s tím nejvíc cool borcem (většinou charismatickým, ale arogantním a podle prostředí děje buď nejchytřejším, nebo nejsilnějším) - ještě pár stránek před koncem čtenář neví, pro koho se Lenka rozhodne. Navíc v závěru se Lenka ocitá na pomyslném rozcestí, nejen co se partnera týká, ale i pokud jde o její budoucnost. Lvice mi připomněla starší knihu Jarmily Loukotkové Medúza, v níž také jde o vztah se starším ženatým mužem a umělecké prostředí... A i v ní hraje roli šperk. Obě knížky z duše doporučuji.... celý text

Péťa roste jako z vody 2024, Marta Galewska-Kustra

Knížka malá svými rozměry, ale velká obsahem. Tentokrát se neomezuje jen na pár slovíček, jako je tomu v titulu Co dělá Péťa, a navíc do příběhu zapojuje i malé čtenáře. Radí Péťovi, co si obléct, když je venku teplo, čeho se napít, když je nám horko, nebo kdy je potřeba si umýt ruce. Knížky o Péťovi doplňují i nejrůznější hry, které zatím vyšly jen v polštině, ale obvykle neobsahují text a navíc se dají sehnat i na našich e-shopech. Hledejte jméno Pucio a najdete poklad!... celý text

Co dělá Péťa? 2024, Marta Galewska-Kustra

Tato maličká knížka je určena opravdu těm nejmenším, které seznamuje se základními činnostmi, jež během dne vykonáváme - Péťa vstává, obléká se, hraje si, maluje, čte knížku... Tentokrát jsme ale očekávali trochu víc, je to knížka na pár prolistování. Knížky o Péťovi doplňují i nejrůznější hry, které zatím vyšly jen v polštině, ale obvykle neobsahují text a navíc se dají sehnat i na našich e-shopech. Hledejte jméno Pucio a najdete poklad!... celý text

Péťa říká dobrou noc 2025, Marta Galewska-Kustra

Tahle malinká knížka ze série o Péťovi se zatím mému synovi líbila úplně nejvíc - a také z odborného pohledu logopedky je velmi prospěšná. Kratičké příběhy naznačené vždy třemi obrázky pomáhají pochopení vztahů příčiny a následku, sledu událostí a jejich umístění v čase. Například pán celý den prodával zmrzlinu, potom vyvenčil pejska a teď už spí. Stejný princip nabízí také jedna z her, která sérii o Péťovi doplňuje. Zatím vyšla jen v polštině, ale neobsahuje text a navíc se dá sehnat i v českých internetových obchodech. Jmenuje se Pucio - Historyjky obrazkowe.... celý text

Kopačky vs. hokejky 2025, Markéta Bolfová

Mám tuhle vcelku nenápadnou sérii knížek ráda. Je to ideální první čtení, hlavní hrdinové jsou oproti španělským Fotbalákům nebo jejich české obdobě z Velkého Tuřínova o něco mladší (osm devět let) a v jejich příběhu nenajdeme nejzvučnější týmy, emotivně líčené zápasy ani megalomansky pojaté turnaje, zato jsou tu příhody, které by mohly potkat jakéhokoli kluka nebo holku. Pošťuchování mezi dětmi, vyrábění halloweenských masek, kamarádství, "náprava" jednoho protivného kluka, starání o pejska, kterého trápil špatný páníček. A samozřejmě fotbalové, a tentokrát i hokejové prostředí. Půl hvězdičky strhnu za rychlý konec, kdy letitou záhadu nastínil a vyřešil jediný rozhovor, a spojení dvou záporáků do jedné osoby. Ilustrace Lukáše Fibricha by si naopak zasloužily celý hvězdný roj, hlavně za zobrazení hokejové výstroje.... celý text

Královna a její corgi 2024, Caroline L. Perry

Knížka slaďoučká a růžovoučká jako cukrová vata. Obrázky budoucí královny v krásných šatech a všudypřítomného usměvavého pejska potěší každou malou i odrostlejší čtenářku. Informací je jen pár (třeba počet pokojů v Buckinghamském paláci), hlavní je zdůrazňování pouta mezi královnou a její Susan. Na konci je zobrazen královský i psí rodokmen.... celý text

Fosilie 2023, Michal Kašpárek

Vždycky když nedočtu nějakou náročnější knihu, jsem na sebe naštvaná. Fosilii jsem ale opravdu do konce nedala...Přijde mi, že ty ženské autorky to dneska umí prostě líp. (A teď do mě!)... celý text

Andulka Andula 2024, Patrik Hartl

Hezká a veselá knížka určená spíš menším dětem k předčítání, případně jako první čtení. Příběh je jednoduchý, písmenka velká, věty krátké, obrázků hodně.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Parádní čtení! Oceňuji to, že nejde o knihu z žánru fantasy, jak je u dnešních knížek (nejen) pro děti běžné, nýbrž vychází z české foglarovské tradice. Sama jsem knížky Jaroslava Foglara v dětství nečetla, klučičí partu z Prahy u mě zastupovali holešovičtí Bořík a spol., ale Prašina se líbila jak mně, tak devítiletému synovi, který byl tak nadšený, že přinutil k četbě i devadesátiletou babičku. Mladším dětem příliš nedoporučuji, čtení je to zatraceně napínavé, ale taky docela strašidelné a příběh sám o sobě celkem spletitý a napsaný poměrně hutně, žádná "odpočinková" místa, pořád se něco děje. Temnou atmosféru navíc doplňují černobílé obrázky. Samozřejmě se chystáme na další díly.... celý text

Ursulina 2024, Brian Freeman

Hluboký sníh byl pro mě fan-tas-tic-kým zážitkem. A po něm (nebo před ním?) přichází Ursulina. A všechno, co v Hlubokém sněhu bylo fan-tas-tic-ké, je v Ursulině "jen" velmi dobré. Tak především Shelby je o tolik lepší a vnímavější vypravěčka, než byla její matka! Zadruhé téma zmizení malého chlapce je pro mě zajímavější než vražda právníka zastupujícího důl ve sporu se zaměstnankyněmi. Příliš mnoho krve, příliš mnoho detailů, bez kterých bych se obešla. Příliš mnoho vyhrocených scén, kterým se třeba i dalo předejít. Zatřetí mě vlastně až zklamalo objasnění případu. Já ráda postupuji spolu s vyšetřovatelem, přemýšlím, kdo je vrah, spekuluji, spřádám teorie, obviňuji, mýlím se, uhodnu. Když se autor nakonec vytasí se zcela nečekaným řešením, k němuž nedal čtenáři v průběhu děje žádné indicie, beru to jako podvod na čtenáře. A vypravěče pak mám za někoho, kdo mi celou dobu lhal nebo přinejmenším něco zamlčoval. (Rebecca ke všemu nelhala jen mně, ale v dopise i své dceři.) Samotný konec mě dostal (i když jinak než oslovení "mladá dámo" v samém závěru Hlubokého sněhu), ale trochu mě mrzí, že byla objasněna ta záhada "tajemného dítěte v košíku", že Tom po celou dobu VĚDĚL.... celý text

Záhada vánočního turnaje 2024, Roberto Santiago

Druhý komiks byl určitě mnohem lepší než první, protože šlo o sevřený příběh, který měl hlavu a patu. Hraje se vánoční turnaj, který má svá vlastní (legrační) pravidla a Pešek se chystá k penaltě. V nastalé koulovačce minutu před koncem se ale ztratil pohár! Potěšilo mě nejen rozumné vysvětlení, ale zejména heslo týmu: Chtít vyhrát, umět prohrát!... celý text

Hra na vraždu 2001, Agatha Christie

Díky Ježíškovi se mi podařilo zkompletovat celou sérii knih z černé edice, kterou léta vydával Knižní klub. Můžu říct, že v knihovně ta dlouhá řada vypadá krásně! Z radosti nad takovým úspěchem jsem sáhla po jedné z nově získaných knih. Myslím, že jsem ji už kdysi četla nebo viděla filmové zpracování (anebo autorčiny myšlenkové pochody mám za ta léta prokouknuté), takže řadu indicií jsem uhodla, nicméně závěrečné rozuzlení bylo perfektní, promyšlené a pro mě tedy nečekané. Tentokrát nechyběl ani humor, paní Ariadna je prostě kouzelná a i Hercule Poirot měl řadu až jízlivých poznámek.... celý text

Záhada létajících rozhodčích 2023, Roberto Santiago

Tento komiks se vrací na samý počátek příběhu, ještě před vznik party. Pešek se s rodiči a bratrem stěhuje do Malé Sevilly, právě když jeho budoucí tým hraje důležitý zápas. A zničehonic vyletí rozhodčí do vzduchu. A pak druhý. Co za tím je? Myslím, že pointa byla dost slabá, hlavně co se týká samotného "létání". Syn měl komiks přečtený za dvacet minut. Skalním fandům týmu Soto Alto doporučuji přečíst, ale nekupovat, stačí půjčit.... celý text

Srdce nemá vrásky 2024, Blanka Malá

Po přečtení prvního dílu jsem ani neměla moc chuť se pouštět do druhého. Nelíbilo se mi, jak Blanka (ne)řešila spory s nejmladší dcerou ani to, že budovala vztah s rodinou svého milého na lži. Pak jsem ale Blanku Malou viděla v mém oblíbeném pořadu Dobré ráno s ČT, kam přišla i se svým Agostinem, a k přečtení pokračování mě to přece jen přesvědčilo. (Pro zájemce, jedná se o vysílání z 22. května 2024 a na stránkách České televize se dá snadno najít.) Kniha mě nicméně ničím nepřekvapila. Víc než romantická osobní linka autorky mě bavila sonda do života, domácností, zvyklostí a typických vlastností Italů, přesněji Kalábrijců. Jsou to svérázné osobnosti, svázané tradicemi i pověrami, a sžít se s nimi by bylo složité i pro mě, natož pak pro Blanku, která na mě působí velmi dominantně a ve vztazích nekompromisně. Pozitivně hodnotím i recepty a turistické tipy. Jelikož vládnu italštinou, potěšily mě také vsuvky přímo v tomto jazyce; jsou nicméně vždy přeložené nebo jejich význam vyplyne z dění. Co se mi naopak nelíbilo, bylo několik epizod, ve kterých se Blanka chová jako ukřivděný fracek - a které byly úplně zbytečné. Myslím třeba scénu z letadla nebo později z Dolomit, kde si stěžuje, že na ni má šéf vysoké nároky. A také se vůbec nedivím eskalaci vztahů mezi ní a Agostinovou rodinou poté, co praskl její skutečný věk a stav. Myslím, že postoj "tchyně" byl dost pochopitelný - i když to samozřejmě pojala typicky italsky dramaticky. Opravdu nevím, proč paní spisovatelka děkovala v závěru korektorce, protože ta odvedla velmi mizernou práci. Zejména bych jí doporučila zopakovat si pravidla psaní mě a mně.... celý text

Podnikavá dívka 2023, Ruth Warburton

Podnikavou dívku hodnotím jako průměrnou knihu. Název byl podle mě zavádějící, April, jak jsme ji poznali, mi jako podnikavá dívka moc nepřišla, spíš bohémská, takže jsem byla ostražitá vůči Hanně. Byla podnikavá=vypočítavá v získání své lásky a odstranění nepřítele tak moc, že by se dopustila vraždy a falešného nařčení? Je v tomto případě pod svícnem největší tma? Díky střídání doby vyprávění "předtím" a "nyní" čtení hezky utíkalo. Během toho, jak postupovalo Hannino pátrání, jsem se mnohokrát podivila, jak odflákli svou práci jak vyšetřovatelé, tak advokáti. Konec byl ale dobrý, pro mě nečekaný.... celý text

Děsy Leigh Harkerové 2023, Darcy Coates

Vůůůůůůůbec mě to nebavilo. Připadala jsem si jako na stáži u psychoanalytika, kterému lidé líčí své noční můry. Nedočteno. (Připomnělo mi to jeden případ detektiva Columba Vražda jako autoportrét, kde díky analýze snů Columbo odhalí vraha.)... celý text

Mít svoje vlastní zvířátko 1989, Zuzana Nováková (p)

Miluju tu knížku. Četla jsem ji několikrát v dětství i jako dospělá a vždycky mě dokázala pohladit po duši. Lucie i Barborka jsou milé holčičky, trochu plaché a introvertní, jako jsem byla já, mají rády knížky a zvířátka. Moc se mi líbí jejich rodina, kde všichni drží pohromadě, mají se rádi a pěkně se chovají i k babičce, která žije s nimi. Líbí se mi struktura knížky, jak nenásilně a plynule provází holky celým školním rokem jako šňůrka, na kterou navlékáme jednotlivé příhody jako korálky. Je tu získání prvního zvířátka (a pak dalších), pobyt na chalupě, napínavá kapitola o strašidle u mlýna a jak to s ním dopadlo, Vánoce, maminčina výstava, Barborčin zápis, Luciina nemoc, narozeninové překvapení, napínavé pátrání po malé holčičce, rozloučení. Některé kapitoly jsou veselé, jiné napínavé, další dojemné. Prostě vyprávění ze života, proložené hezkými básničkami. Jelikož není uveden autor, domnívám se, že je napsala sama paní spisovatelka. Některé jsou vyloženě povedené, třeba ta o šnekovi, jiné se čtou trochu hůř, ale celkově hezky dokreslují atmosféru příběhu i povahy obou sester, které mají rády poezii. Nedávno jsem knížku podstrčila osmiletému synovi a celou ji přečetl, a to přesto, že má velký formát a oproti jeho běžné četbě (Fotbaláci, Kluk v kopačkách, knížky D. Walliamse) mnohem hutnější text. Některé kapitoly jsme četli spolu nahlas, jiné si četl sám potichu. A i když je to kluk, příběh dvou holčiček se mu líbil. (Já mu dávám přečíst málo knížek z mého dětství, jen takové, o kterých si myslím, že jsou to "tutovky" - a většinou se u něj setkají s dobrou odezvou.) Proto mě moc mrzí komentář uživatelky Barbaanek a ráda bych knížku trochu obhájila. Předně ta kapitola o strašidlech z okolí mlýna. V řadě knížek pro děti jsem se setkala s o mnoho děsivějšími příhodami, strašidla tam dělají i jiné věci, než že se v jasné zimní noci přidají ke člověku a neslyšně ho doprovázejí. Jednak pověst opodstatnění v knize má, a to dokonce dvakrát (návrat děvčat ze mlýna, kde byly krmit křečky, a úkol v Luciině soutěži), jednak nás to pošťouchlo ke Karlu Čapkovi jeho Šlépěji. Pasáž o aktech nás zase vedla k internetu a k ukázce pár známých děl. Co se týká dárků k Vánocům, autorka nemůže vědět, do kolika let děti věří na Ježíška. Moje děti taky věří a vyřešila jsem to rozumně. Nikde tam není přímo řečeno, že Ježíšek neexistuje. Takže jsme si pověděli, že tak jako si dávají dárečky děti ve škole, chystají si překvapení pod stromeček i doma. A že je divné řešit komu, co a kolik? Bože, moje mamka mockrát vzpomínala, jak jsme s kamarádkou počítaly dárky, která bude mít víc, a proto balila i ponožky každou zvlášť, aby to dalo stejný počet jako u mé "nejky". Stejně tak jsme se snažily koupit rodičům co nejhezčí dárky i my. A to bylo zhruba v době vydání této knížky. Jinou dobou bych vysvětlila i další pasáž, nad kterou se paní pozastavila. Tehdy nebylo nic tak divného, že rodiče za svými dětmi do nemocnice nesměli. To až mnohem později přišla ta skvělá věc, že s menšími mohou v nemocnici být a za velkými chodit na málem neomezené návštěvy. A že se tam maminka nedostala, protože bydlela daleko, byla samoživitelka a měla ještě jedno mladší dítě? Určitě by nebyla první ani poslední. Asi jsme byli dřív méně ufňukaní a odolnější, že jsme to skousli. Že nemám ráda svého tátu, který od nás odešel a nejevil o mě zájem, jsem říkla taky - a určitě plno dětí s podobnou zkušeností. (Uznávám, že v dětské knížce by to nemělo zaznít takhle naplno, na druhou stranu dětem, jako jsem byla já, to bude blízké.) "Chcípnutí" jsem při četbě synovi nahradila jiným slovem, tak jako vypouštím soudružky nebo pionýry, nicméně mně samotné to v dětství nijak nepřišlo. Možná proto, že jsme měli doma králíky a slepice a s tím, že také umírali, jsem se setkávala a nepotřebovala jsem slovíčkařit. Já knížku doporučuji na sto procent a syn tak na osmdesát (deset dolů za to, že šlo o holky, deset za pár kapitol, které neměly takový spád). Jestli se ke knížce dostanete, určitě jí dejte šanci!... celý text

Vila v Itálii 2024, Julie Caplin

Achich ouvej. Ty knihy, kde se v názvu neobjevuje jméno mešta, ale jen země, jsou prostě slabší (s výjimkou Islandu, který považuju za nejlepší díl celé série). Autorka takřka rezignuje na popis konkrétních turisticky zajímavých míst a zaměřuje se na neurčité destinace a atmosféru blíže nespecifikované chaty, hradu, pláže, vinice. Jsem moc zvědavá, jaká bude v tomhle ohledu Hospůdka v (mé rodné a milované) Praze. Také tentokrát jsme dostali příběh, který snadno najdeme mezi knihami Rosamunde Pilcherové nebo na programu Prima Love. Já miluju Itálii, takže mě i ty dva výlety, které se v knize objevily, nadchly pro návštěvu Neapole, ale už to není ono. Budiž autorce ke cti, že hlavní hrdinka je tentokrát sebevědomá úspěšná mladá žena a že se nevrhla svému princi do náruče hned a čtenář mohl aspoň chvíli váhat, jestli náhodou neskončí s tím druhým. Její špičkování s Raphaelem bylo úsměvné, i když občas puberťácké. A nedospělá byla i reakce Lii na zjištění o svém původu. Útěk a přerušení kontaktu? Jako sorry, ale připomnělo mi to jednání 15leté hrdinky knížky Sólo pro Kristýnu od Lenky Lanczové. Ta linka sbližování se s vlastním otcem a jeho rodinou byla velmi naivní, stejně jako fakt, jak rychle Lia tvořila své jedinečné dílo (i když se mi líbilo, čemu se věnovala).... celý text

Záhada sedmi gólů do vlastní branky 2019, Roberto Santiago

Tým Soto Alto se tentokrát vydává na turnaj, kde budou hrát malí fotbalisté ze samých významných klubů - a především z nejlepšího týmu na světě, který se jmenuje Kronos. Sotoalťáky provázejí potíže s dresy, zavazadly i ubytováním, ale na hřišti překvapivě válí, vyřadili Inter Milán i domácí tým, a přitom nedali ani gól! Je to normální? Fotbaláci opět svolají půlnoční schůzku a pustí se do pátrání, sledování a nenápadného zpovídání. Na můj vkus se nakonec vše vyřeší moc rychle (i když třetí díl leccos dovysvětlí) a taky mě trochu mrzel ten otevřený konec. Naopak se mi opět líbila romantická linka, kdy se Pešek zmítá hned mezi dvěma dívkami. P.S.: Stejně jako v případě Velkého Tuřínova je žákovský turnaj pojatý opravdu velkolepě - tisíce diváků, televizní přenosy, novináři a tentokrát dokonce i sázky. Když si vzpomenu na turnaje u nás na Kladensku, s jedním stánkem a rodiči postávajícími podél hřiště... :-D Ale i tady kluci hrají s nadšením a o to jde.... celý text