1. Domů
2. Autoři
3. Markéta Prášková
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 11
• Bazar 12
• Životopis
• Citáty 9
• Diskuze 5

Nová kniha Markéty Práškové

Popel ve vlasech

Válka je zastihla dřív, než stačili dospět. A usadila se tak hluboko, že nedokázali zapomenout. Píše se rok 1944. Devatenáctiletá Helena je vytržena z bezpečí r... detail knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Markéty Práškové

Synové noci

„Edukativní historický román o dějinách Rusů ve 20. století. Líbila se mi prolínání příběhů dvou bratrů, kdy každý nám ukazuje jinou tvář Sovětského svazu (a ani jedna není přívětivá). O tzv. bílé emigraci jsem věděla díky pravoslavnému hřbitovu na pražských Olšanech. Ale že jich takové množství bylo po osvobození odvlečeno do gulagů (?!?) Edukativního hodně, románového už méně :-)“... celý text
— Pavelina

---

Ester

„Šikovně zkombinovaná časová pásma a děje. Pokud se necháte unášet jenom příběhem, nebudete zklamaní.“
— fruitbueno

---

Ester

„Styl jakým je kniha napsaná mi prostě sedl, přečteno na dva zátahy. I toto je naše minulost, kde jsme dokázali ublížit a zatratit naše vlastní hrdiny, sousedy, známé.“... celý text
— VM1979

---

---

Rozbité světy

„1. Úvodní hodnocení a rešerše Román Rozbité světy považuji za podrobněji zpracovaný příběh z českých dějin 20. století. Kniha je rozdělená do čtyř částí a hned její začátek mě překvapil. Začíná scénou ze Slovenska, kde se rodina snaží ještě před válkou schovat rodinné bohatství, aby jim ho nesebrali. Ta scéna je psána slovensky, což bylo zajímavé a ze začátku lehce matoucí, než jsem se zorientoval. Její rozuzlení se dozvíme až na konci knihy. Cením si na knize práce s reáliemi, sledování toho, jak se postavy rozhodují v běžných situacích, a důkladné rešerše, která je pro autorku typická. Kniha se mi četla plynule a vtáhla mě velice rychle, protože autorka nepíše heslovitě, ale nechává vyniknout drobné detaily. Autorka se drží konkrétních detailů běžného života, jako je shánění potravin, topení v kamnech, vyzvedávání lístků nebo chození do školy. Její styl působí věcně a soustředí se na to, jak fungovaly úřady, zásobování a vztahy v domě, jako by tu dobu sama zažila. Právě tahle důslednost dělá příběh uvěřitelným. 2. Rok 1952 a rámec vyprávění Po slovenské scéně se kniha přesouvá do roku 1952, kdy se Daniela po letech znovu potkává s Oskarem, kterého poznala už za války. Přesun zpátky do jejího dětství mi ze začátku nedával smysl, pořád jsem si v hlavě říkal, proč to ten druhý vlastně pokazil a proč si přestali psát. Až později mi došlo, proč autorka začíná právě tady. Vrací se otázky, které postavy považovaly za uzavřené, a otevírá se téma toho, co zbylo po rodině strýčka. Tahle část funguje jako rámec, který drží zbytek knihy pohromadě a dává smysl tomu, proč se vůbec vracíme do válečné Prahy. 3. Leden 1945 – tragický zlom Příběh mě poté zavádí do lednové Prahy roku 1945. Město je sevřené zimou, napjaté a ve vzduchu je cítit, že se blíží konec války. I když už německá vojska ustupují, jejich kontrola a represe nepolevují. Hromadné transporty z Prahy proběhly už v letech 1942 a 1943, tady jde o ojedinělé předvolání, které přichází na poslední chvíli. Zaujalo mě, jak autorka popisuje, že tatínka už dřív odvedli a teď přišlo předvolání i mamince. V tu chvíli jsem si pořád říkal, jak by se asi chovala moje rodina. Svět dvanáctileté Danušky se zúží na jeden byt kousek od Staroměstského náměstí. Nikdo ze známých si ji nevezme domů ze strachu z udání. Právě ta praktičnost a řešení každodennosti mě u čtení držela. Musela se rychle osamostatnit, jako mnoho dětí v té době, a naučit se fungovat bez pomoci dospělých. 4. Poslední měsíce války – Pelikán Tahle linka pro mě byla nejzajímavější. Skupina, která si říká Pelikán, protože Orel byl zakázaný a nechtěli budit pozornost, funguje jako zázemí, kde se řeší, kdo donese jídlo a kdo kde může pomoct, a ukazuje soudržnost a také přátelství. Není to žádná velká odbojová buňka, spíš parta mladých lidí, kteří si pomáhají přežít a drží při sobě. Danušku do Pelikána přivede Cyril. Je to ten kluk v zelené čepici, který ji doslova srazí na ulici a v tu chvíli pro ni byl jako padlý anděl z nebe – světlo na konci tunelu. Oskara poznává v rámci téhle party později a oba se pro ni stanou důležitou oporou, každý jinak. Měl jsem pocit, že se opravdu procházím válečnou Prahou, kde se mísí všudypřítomný strach a zmatek s drobnými, ale důležitými projevy lidské odvahy. A právě tady autorka ukazuje hlavní myšlenku celé knihy – jak dokáže válka a pozdější politické zvraty roztrhat lidské osudy na kusy, a přesto v lidech zůstává naděje a potřeba znovu se spojit. 5. Květen 1945 – Pražské povstání a láska k městu Květen 1945 na mě působil jako krátké nadechnutí, ale zároveň jako silná ukázka vztahu k městu. Oslavy, barikády, snaha uklidit ulice a obnovit provoz, odhodlanost bránit svobodu a nenechat si ji vzít. Je to pro mě příběh nejen o lásce mezi lidmi, ale i o lásce k městu. Oba, Cyril i Oskar, společně brání Prahu na barikádách, což je pro mě nejsilnější obraz jejich přátelství z války. U Danušky jsem vnímal úlevu, že to nejtěžší je za ní, ale i to, jak lidé drží při sobě na barikádách. Autorka tu část drží věcně, přes chování lidí na ulici, přes hluk, zmatek a snahu udělat něco smysluplného. Na knize oceňuju, že se obejde bez popisů násilí a ukazuje situaci přes hlad, zimu a to, jak se shání základní věci. I malá pomoc měla velkou váhu a dokázala zachránit den. 6. Poválečné období – nová totalita a dospělá Daniela Po válce mě zajímalo, jak se mění pravidla – vyhlášky, prověrky, otázky, kdo kde byl a koho zná. To, že skončila válka, neznamená, že přichází šťastné období, to Daniela pocítila na vlastní kůži. Poválečný vývoj v Československu velmi rychle ukázal, že radost ze svobody měla jen jepičí život. Do společnosti se vkrádá nová vlna strachu a ideologického tlaku, které ohlašují příchod totalitního režimu. Znovu přichází beznaděj, strach a perzekuce lidí jiného přesvědčení. Z malé, vystrašené Danušky je mezitím dospělá Daniela a s děsem zjišťuje, že je ve stejném ohrožení jako za protektorátu. Právě v téhle době se naplno ukazuje, jak moc se vztahy prověří a co vydrží. Oskar pro Danielu představuje jistotu, zázemí a rodinu, která jí má dát klid v nejisté době, kdy se nedá spolehnout na úřady ani na okolí. U Cyrila je naopak velmi silně vidět, jak moc ho to, čím si prošel, poznamenalo. Už to není jen ten hodný a pozorný kluk z Pelikána, působí mnohem uzavřeněji a odtažitěji a je na něm znát, že si s sebou nese následky toho, co zažil. Ten kontrast mezi jistotou a proměnou mě na poválečné části bavil nejvíc. Celou recenzi najdete na Instagramu: pribehy_stranek“... celý text
— Srovny

---

Ester

„Já se úplně stydím napsat něco takovýho nad ty našené komentáře. Já jsem byla knihou trochu zklamaná. Já v tom hloubku neviděla. Jen krutě strávená válečná léta.“... celý text
— Kanimůra2