Aghatte komentáře u knih

To vůbec není špatný nápad.

21 16.03.2024

Pozor na adjektiva.
Zkušený detektiv, brutální vražda, oslepující světlo, mrazivé kvílení, nezřízené pití leze to na nervy.
Celé vyšetřování působí poněkud amatérsky a trapně.
Připomíná to tel. seriály, kdy nám polopaticky vysvětlují jak a proč musejí udělat to a to.
Sejměte otisky prstů, abychom zjistili, kdo je oběť.
Potřebujeme zjistit všechny postupné informace, kdo to byl, kde žil a s kým se stýkal. ( to by jeden neřekl )
Všiml jsem si, že podezřelá nebyla od krve! Co když se stihla převléknout? Zajímavá úvaha :-D
Včera jsem si toho nevšiml, protože to bylo zakryté oblečením. ( to je s podivem)
To si ze mě asi autorka dělá srandu. Je to jako parodie na detektivku. Během 39 stran 3x někdo zkoumal řeč jejího těla.
Atd., atd.
No, je to bída, ještěže jsou knihovny, kam to člověk vrátí. Nikdy bych si takovou knihu nekoupila a znovu ji už nikdy neotevřu.

21 13.02.2024

(SPOILER) Nemám ráda střídání postav.
Dobrý autor dokáže psát tak, že nepotřebuje kapitoly oddělovat, aby bylo jasné, odkud vítr vane.
Nebylo mi jasné, jak v táboře smrti někdo píše a uchová 100 str. deník, ale poslední stránky mi to objasnily.
To byl trochu podraz nejen na Annu, ale i na čtenáře.
Terapeutka mi lezla krkem, být jeji pacient, tak už dávno visím.
Ale celkem to šlo, knihu mám z knihovny, nekoupila bych si ji.
Vrcholná scéna byla dojemná, vlastně obě, první šílená a neskutečné krutá, druhá laskavá a k pláči.
Lidstvo by nemělo zapomínat, to co se dělo v táborech, transporty, když to čtu, mám z toho dlouho noční můry. Zde to bylo obzvláště popisné, autor nás neušetřil ničeho. Nejhorší je, že jde o skutečnost.

21 21.10.2023

Prvních 40 stran jsem nechápala, to má být nějaký Švejk od Němců?
Všichni ožralý, jeden gag za druhým, neskutečné situace, mluva začínajíci a končící poslušně hlásím, sprostá slova, kdy drž hubu je to nejkrásnější, a hovno a prdel je součástí každé věty.
Pochod oživlých mrtvol napříč nepřátelským územím ve snaze dostat se do bezpečí, a dosáhnout alespoň bazálního lékařského ošetření, to je jen pro silné nátury.
Ač to protagonisté líčí jako v podstatě báječnou jízdu lemovanou potoky krve, hromadami mrtvol a vyhřezlých vnitřností, doplněnou o neskutečný smrad sraček, spáleného a hnijícího masa, pro čtenáře je to šok.
Kdy lidský život má hodnotu - a to cituji-
Ne větší, než hovno, který instalatér prostrčí zacpaným odpadem.
Je to jízda, kdy držíte palce všem hlavním aktérům, aby se stal zázrak a v tom šíleném ohňostroji sestaveném z výbuchů, ohlušujícího řevu, v ledovém sevření všudypřitomného sněhu,
v chladu a apatii vyhořelých unavených zdravotníků, za fanatického ječení nadřízených, kteří mají místo očí hákové kříže, prokličkovali až na teplá místečka někde v zázemí daleko od fronty a hrůzností války. A mohli spát až do půlky příštího roku.

21 19.08.2023

Jsem ráda, že to mám za sebou.
Knihu jsem si jen půjčila, a nekoupila, jak bylo v plánu, a to je dobře, 2x bych po ni nesáhla. Nenadchne, neurazí, takový průměr, kdy pár věcí vám docvakne mnohem dříve, takže grandiózní závěr nepřinese kýžené překvapení. Ale šlo to, psáno pěkně.

21 01.08.2023

Oslnivý úsměv na rtech, bicáky a zbraň pod sakem, vždy trefné odpovědi i vtipné hlášky + bystrý úsudek a rychlé reakce pravým hákem, náš milý Spencer opět na scéně.
Bavilo mě to. Jen jsem vždy překvapena, jak si všechny ty výše uvedené vlastnosti udrží, když lemtá martini jako běžný smrtelník vodu z vodovodu.

21 05.02.2023

Na střední škole nám pan učitel jazyka českého řekl, že tuto knihu máme otevřít až tak ve 30ti letech. Dřív to nemá smysl, a v pubertě už vůbec ne.
Třicet mi už dávno není, ale tak nějak nevím, co bych četla, tudíž jsem si ji v bazaru zakoupila a pustila se do ní.
Absolutně jsem nevěděla, co mám čekat, "o čem, že to je".

Spadla mi čelist a už tak zůstala.
Přínosnější, než čtení Bible.
Kdyby si člověk chtěl vypisovat zajímavé myšlenky, přepíše pomalu celou knihu. Nevím, zda psal a chtěl, aby ji četli čtenáři, nebo ji psal jen pro sebe. Ne vše je "líbivé" a rozhodně nemá snahu se čtenářům zavděčit, ne se vším souhlasím a něco mi i vadí, ale tak je to v pořádku. Navíc dnešní doba si silně žádá vyzvednout z popela podobnou literaturu, přestat číst bestsellery a severské návody na likvidaci lidí, a opravdu se zamyslet, je toto ten život, na kterém tak všichni lpějí? TOTO všechno kolem nás?

Za trochu lásky šel bych světa kraj... i tak by se dalo shrnout do jedné věty toto rozsáhlé dílo.
Na 638 str. sledujeme, jak se člověk, naprosto nudný, nezajímavý a neúspěšný, plácá po světě, jí a pije, nic nedělá ( on tomu říká tanec) a při tom páchá dobro na všechny strany. Hrdina proti své vůli.
Dělá práci, kterou nesnáší, ale dělá ji nejlíp ve svém oboru, a díky tomu má spousty zakázek a spousty peněz, které neumí nijak utratit. Když pak nastane doba, kdy pracovat nechce, může hrábnout do "nechtěných úspor", a rozjet své dobrodružství.
Všem připadá divný, ale proto i zajímavý. Nic od života nečeká, takže cokoliv přijde, bere s nadšením a dokáže si vychutnat i sebemenší blbost a maličkost. Osvědčí se i jako vychovatel a téměř adoptivní rodič. Televizní hvězda, slavná osobnost, ho považuje za jediného kamaráda na celém širém světě. Nakonec má i víc peněz, než dotyčný slavný muž....
Je to dlouhá cesta. Naštěstí náš hrdina nikdy a nikomu neřekne NE. Není pro něj problém sednout do svého ojetého Subaru a v jakoukoliv nemyslitelnou hodinu kamkoliv a pro kohokoliv zajet. Nemá žádné ego. Vše, co chce, je jen trochu lásky a klidu.
Bylo mi moc líto Juki a život, ve kterém jsou peníze jen odečet z daní, byl ve své slávě skutečně neudržitelný a zkázonosný. Štěstí si prostě nekoupíš.
Končí to dobře. To je dobře. Chvílemi má sice člověk chuť skočit z mostu, ale pak je rád, že to neudělal a nechá tam skočit jiné, a přeživším nabídne své rámě na vyplakání. Klasický Murakami.
Vytáčí mě jen neustálé vyjmenovávání hudebních skupin a jejich tvorba. Byla bych jako Ame, snesla bych to tak 30 sekund.

"Tak jsem mu vysvětlil, že v rozvinuté kapitalistické společnosti znamená plýtvání tu největší cnost.
Kdyby se přestalo plýtvat, tak nejspíš nastane ohromná hospodářská krize a svět se propadne do chaosu. Rozhazování je hnacím palivem paradoxů, paradoxy oživují ekonomiku, oživení sebou nese další rozhazování. Takhle to prostě je."

21 10.01.2022

V podstatě to bylo jako ze sešitů Stalo se.
Nemůžete si vytvořit žádný vztah k žádné postavě, a k rozuzlení dojde jen díky přiznání, jinak by nikdo na nic nepřišel. Ani novinář, ani čtenář, ani policie.
Bohužel se to ale děje. Spousta případů zůstane nevyřešena a vinící nepotrestání, a v klidu si žijí své mrzké životy.
Chudák holka, dětství jako z hororu a potom takový konec....

21 27.11.2021

Božínku, to bylo překrásné!
Přečteno za noc, nešlo to odložit, kniha je dosti silná a ještě má malá písmenka, ale i tak mám pocit, že se nedostává slov.
"Samozřejmě, že jsi byla těžká, byla jsi drahocenná..." !
Ellen na konci jedné kapitoly křičí: "Jak já ještě můžu žít?", také jsem to mnohdy nechápala. Měla ale kolem sebe ohromné lidi, platil zde zákon, že rodinu si nevybíráme, jak do světa voláme, to se nám vrací.
Byla jsem vskutku ráda, že mé podezření ohledně Williama se potvrdilo a stihli si to vyjasnit i mezi sebou. Také jsem Ellen ze srdce přála, že pro nevzdělanost v určitých otázkách nakonec našla svého učitele. Ne, že by na tom stál svět, nakonec ona sama to tak na začátku života pojala, ale proč by měla za každou cenu mít tu mizerii se vším všudy? Nechme jí aspoň něco.
Bylo to okouzlující čtení se spoustou slz, ale i úsměvů, a člověk honem utíká pohladit své děti a u toho si hladí plné bříško.

21 21.11.2021

Četla jsem celý den, až jsem uronila slzu v poslední kapitole.
Pana Robothama jsem objevila díky DK, a děkuji čtenářům, že mě na něj navedli.
Ani jedna z knih nezklamala. Hl.hrdina s jeho Parkinsonem je můj miláček od první stránky.
Obdivovala jsem dívky, jak snášely své zajetí, díky deníku jsem měla možnost sledovat jejich boj. Byl to prvek, kt. ještě zvedl atraktivitu knihy. Autor navíc dokázal neklesnout k pathosu.
Pachatele jsem neměla možnost uhodnout, a prolnutí s jiným případem bylo také nápadité. Nemám co vytknout, po dlouhé době volný (a bouřkový) den ve společnosti čaje a této knihy, dokonalé, užila jsem si to.

21 19.08.2020

Naprostá klasika, nádherná kniha, kt. mě v pubertě dostala do kolen, čteno spoustakrát, mám ji od té doby v knihovně. Pan Havlíček je můj oblíbený autor a jeho díla jsou nadčasová, jeho psychologie postav je dokonalá.

21 21.06.2019

Autora jsem neznala, náhodou půjčeno v knihovně - zaujal mě název. Příjemné překvapení, že česká scéna dokáže vyprodukovat tak čtivou beletrii, historicky i sociálně velmi zajímavou. Za mě plný počet bodů a doporučuji všem. Líbil se mi nejen námět, ale i jazyk a sonda do "mozků" hlavních postav, prolínání přímé a nepřímé řeči. Trocha té duchařina nebyla na škodu.

21 21.05.2019

Vydržela jsem to do strany 77, ale to se vážně nedalo.
Vrah byl jasný z jedné věty, ale všechno to mezi tím, to bylo utrpení.
Rádoby vtipné dialogy, skeče, zvraty, neustálé omílání téhož, dolévání sklenek, a náš šotek pozorovatel s očima jako dva korálky… to je prostě víc, než jsem ochotna snést.
Hezká obálka. Víc kniha nemá.

20 06.05.2024

(SPOILER) Už je toho vážně trochu moc.
Opět jsme zpět u doručovatelek a Prasáka, náš nesmrtelný Honza vyvázl jentaktak, a neustálé zrady z vlastních řad, to už ani jinde pátrat nemusí, nebavilo mě to.
A poslední tři stránky plků o toastech, to mělo být vtipné? Mě postřelili, mě mučili, heč.
Já nemám prst, tak hele, já mám díru v hrudníku…
ADHD zřejmě nemá jen Kettova dcera.
A Keith, Keefe, Kett, to není dobrá volba pro čtenáře.

20 26.04.2024

Pro mě neuchopitelné, a vzrůstající agrese proti slovu syrový
Děkuji uživatelce bokeh,
Její příspěvek mi mnohé osvětlil.

20 05.04.2024

Tak toto bylo vážně výrazně slabší.
Připomínalo mi to babiččiny románky z půdy.
Samý únos a zrada, a člověk pořád čeká, když už bude konec, a konečně se vezmou :-)

20 31.03.2024

Bože, jsi tak nádherná, až to bolí.
Bože, jsi tak nádherný, až to bolí.
Bože, já mám teda sakra představivost, ale tak krásná, jako jsi ty, to až bolí.
Bože, bože, bože.
A čtenář záchytné slovo nedostal.

HNUS, VELEBNOSTI.
To je nejtěžší sadoporno v přímém přenosu.
Člověk degradován na předmět k použití. A co nejvíce možným zrůdným způsobem.
Je lidstvo takto zvráceno? Opravdu potřebují muži ty dívky utýrat nemyslitelnými způsoby? Četla jsem už hodně, ale toto....
Pardon, ale dávat tomu hvězdičky...

Takové obyčejné vyprávění,
nevyvolalo to ve mně skoro žádné emoce. Ke konci jsem už přeskakovala.
Je zvláštní, jak silné ženy mají téměř vždy problém s výchovou dětí. Že to nezvládne chlap, to už je ohraná klasika. Domácí násilí bylo hustý, ale podání takové reportážní, že jsem jen čekala, až se magor vyřádí a bude po všem. Zní to necitelně, ale tak bez citů je celá kniha. Máš rakovinu, v pohodě, to zvládnem. Děti dáme k babičce, nikomu to neřeknem a bude to dobrý
Četla jsem od autorky lepší.

Je legrační, jak se zde liší názory na audioknihu ( od skvělé po katastrofu ). Já sama jsem ještě nikdy ( naštěstí ) žádnou neslyšela, asi blok z minulého režimu z dráťáku - nedělní chvilky poezie a pohádky ve 13:00.