Agatha84 komentáře u knih
Katie je oficiálně nesmrtelná a mě už to trošku nebaví.... Případy Kate Burkholderové je obtížné hodnotit, nejedná se o nějaké propracované, duchaplné vyprávění, přesto se jednotlivým příběhům nedá upřít jisté kouzlo. Jednotlivé díly hodnotím pouze navzájem mezi sebou, ve všeobecném srovnávání by totiž nijak dobře nedopadly.
A tak tomu poslednímu nerozsvítím všechny hvězdičky. Vadilo mi jakési opakované opakování téhož, dosti rozvláčné tempo a závěr tak rychlý (a neuspokojivý), že bych ho skoro mohla minout.
Tož úplně nadšená nejsem a po pravdě to k těm třem hvězdám nakonec srazil samotný závěr (asi by mi nevadilo, pokud by vše zůstalo trochu duchařské, protože to nepravděpodobně perverzní zakončení mě fakt nebavilo).
I když je to King a i když zbožňuju jeho myšlenkové pochody, tady jsem se fakt hodně nudila a nedařilo se mi s Jessie souznít.
Nevadí, vždycky to nemůže být na plný počet, to by taky byla pěkná nuda.
Dosti předvídatelné a přesto stále dost dobré! Jasně, že se stále pohybujeme ve stejném schématu a občas nám jednotlivé příběhy splývají, protože mnohé informace jsou se čtenáři sdíleny opakovaně (ač je to někdy už opravdu otravné). Přesto mi Kate Burkholderová tak nějak přirostla k srdci. Takže zase příště :-)
Nejsem zcela povídkový typ... jsou pro mě příliš krátké, nestíhám se zorientovat, mnohdy jim ani nerozumím :-) Jenže, tady se vyskytl souběh faktoru č. 1: Nesbo, a faktoru č. 2.: žlutá obálka :-)
Jsem spokojená, moc. Užila jsem si patřičnou dávku temnoty lidských povah, kontakt s vlastním stínem, překračování hranic morálky a užívala si každou minutu čtení.
Hmm, jak syrové, lehce zvrácené, ponuré.
Kouzelné.
Úžasné, báječné, dokonalé. Pro mne to byl pan King podruhé. Konečně jsem se k jeho práci odhodlala a nestačím se divit... Měla jsem jej zafixovaného pouze jako autora hororů a ono ejhle...tento muž dokázal stvořit tak pozoruhodnou a naprosto uvěřitelnou ženskou postavu. Klaním se a smekám... A ten jazykový projev, takové hlazení prací se slovy. Okamžitě si autora řadím ke svým oblíbeným.
Nevěrohodné, studené, stylistická úroveň odpovídající základní škole. Děj mě nedokázal ani v nejmenším pohltit tak, jak bych to od této problematiky očekávala. S četbou jsem skončila brzy,stačilo k tomu následující: CO JSEM TO PROVEDL. OHROZIL VEZENKYNI 34902. ON JE CHRÁNĚNÝ. ONA NE. LALE VSAK PŘESTO TOUŽIL RIZIKO PODSTOUPIT. Jako vážně???
Určitě se mi to líbilo, moc, ale zároveň jsem si jistá, že kdyby se autor vykecával na menším množství stránek (cca o 200), byla bych spokojenější. Mám pocit, jakoby příběh utahal sám sebe a úměrně s počtem listů jen klesala hladina napětí a můj zájem dozvědět se, jak to celé vlastně bylo ...
Do série Armanda G. jsem beznadějně zamilovaná od prvního dílu.
Některé příběhy se líbí více, některé méně, ale ten hřejivý pocit po společně stráveném čase je přítomný pokaždé!
Přestože nedávám plný počet (těch náhod a přeslazených konců bylo prostě už příliš), jsem znovu maximálně spokojená!
Tak vám nevím. Tak silné téma, a přitom tak málo prožitků. Nebo jinak, s touto knihou mi vůbec nebylo dobře. Ne kvůli popsaným hrůznostem války, ale z toho podivného chladu mezi hlavními postavami. Vlastně se mi to vůbec nelíbilo, proto asi nezapomenu.
Takové milé, laskavé, pohádkové vyprávění. Jazykový styl autorky je duši hladící, analogicky s dějem si samotný příběh představuji jako řeku, s mnoha přítoky a zákoutími a meandry .... v souvislosti s jakýmsi ustrnutím na mělčině zhruba ve druhé třetině nedávám plný počet, což ovšem vůbec nic nemění na příjemně straveném čase.
Obávám se, že moje současné hodnocení odráží především vliv mého nynějšího rozpoložení, kdy se mi rozhodně a hodně příčila konečná část ... Nějak jsem se na tento zvrat necítila, tak trochu se mi také zdálo, že jej autor včlenil pouze pro efekt. Nevadí, jistě to příště bude plný počet - protože Joe i Ruiz jsou sympaťáci a styl psaní je příjemně líbivý.
Kniha měla velké aspirace k 5 hvězdám, spojovala vše, co mě baví.... několik dějových linek, dobře propracované charaktery jednotlivých postav, krásný jazyk, rodinnou historii a jako bonus stromy, les, úctu k přírodě (někdy) ... Vše zdárně směřovalo k předem určenému cíli, nicméně závěrečná část, s tak trochu nečitelnou a protivnou Jake, byla tak moc mimo rámec předešlých pětiset stran a tak moc mě naštvala, že hodnotím pouze za 4*.
Tato padlá hvězda však rozhodně neovlivní mé případné další setkání s autorem.
Tempo vyprávění je vražedně pomalé - na jeden zátah se to opravdu číst nedá, ale jako výplň mezi ostatními knihami je vynikající. A přestože je téměř z každé stránky cítit až lepivá, přeslazená přítomnost patosu, mravokárnictví a naivní dobroty, je snadné vše autorce odpustit díky velké míře opravdovosti, laskavosti a nevtíravého humoru, kterým je celé vyprávění prodchnuto.
Četba všech těchto příběhů je jako návrat domů! Někam, kde je vám dobře a kde se cítíte v bezpečí, ať už se kolem děje cokoli. Nevím, jak to autorka dělá, ale její slova hladí duši. Něco si raději čtu několikrát, po každé kapitole odpočívám, vstřebávám a nechci spěchat dál, abych se o tento úchvatný zážitek nepřipravila příliš brzy. Nečtu, vychutnávám. Láska, laskavost a moudrost. To jsou hlavní ingredience i tentokrát.
Po dotčení předchozích dílů se ihned dostavil smutek z toho, že příběh končí. To jsem tu postrádala. Stejně tak si nepamatuji na to, že bych dokázala třeba dva dny Harryho příběh neotevřít, aniž by mi nechyběl. Zatímco u tohoho příběhu jsem žádný velký absťák neprožívala. No a taky se mi ještě nestalo, že bych tušila, kdo je oním viníkem, a poslední stránky proto jen poklidně pročítala bez většího napětí, překvapení, úžasu.
Jakoby Harry ztrácel své kouzlo, možná je už stejně jako pan Nesbo unavený a měl by si dát pohov (i když bych nevěřila, že to kdy navrhnu).
Ve srovnání s předchozími případy byl tento jen takovým slabším odvarem. Příliš roztříštěnosti s mnoha různými vyšetřováními (i když víte, že se nakonec vše pospojuje, leze to na nervy a rozptyluje to), nekonzistentní tempo a konec tam autorka tak nějak zapomněla připsat, resp. závěrečná gradace se změnami přístupu zúčastněných byla hodně mimózní.
Nevadí, příště to bude určitě lepší :-)
Konečně dočteno! Opravdu se snažím přijít na to, proč jsem se tímto příběhem tolik trápila a proč mi během čtení bylo dosti nepříjemně.
Samotná myšlenka využití seznamu knih je povedená, ale tady nefungovala ani trochu. Neustálé roubování knižních postav do děje bylo iritující až násilné. Zde přítomným byla věnována malá míra pozornosti, vše bylo předestíráno jaksi povrchně, naivně a knihovna, i kdyby jen malých zázraků, se mi v tomto hledá jen stěží. Bohužel.
Neskutečně rozvleklý, ukecaný děj, který tak ztrácí na přitažlivosti a postrádá to, co by dobrá "krimi" měla mít. Postavy jsou nevýrazné, jejich myšlenkové pochody se často opakují, čímž si značně znemožňují jakoukoli větší sympatii ze strany čtenáře.
Samotná zápletka nebyla vůbec špatná, nicméně způsob, jakým nám ji autorka předestírá, je žalostný. Pojďme si v poslední kapitole říct, jak to vlastně bylo a jak Huldar najednou snad s božím vnuknutím na všechno přišel.
Tak trošku pochybuji, že bych ve čtení této série pokračovala.
Šílený závěr odšmikl z hodnocení další hvězdu, tak jsme na jedné, za obálku :-)
Autorce se povedlo neuvěřitelné; takřka o ničem sepsala 300 stránek, které nemají žádnou větší hodnotu. Příběh je plný klišé, je psaný dosti neuměle, skoro jako něco, co si raději schováte do šuplíku, než abyste to komukoli ukázali.
A tímto se loučím se všemi postavami, které kolem mne jen lehce proklouzly, aniž by zanechaly jakýkoli hlubší dojem.
Ústřední myšlenka knihy je netradiční, nápaditá, a to stejnou měrou jako překrásná obálka. Samotné ztvárnění příběhu však již pokulhává. Hodně nespokojená jsem s tím, že jsem neměla možnost blíže proniknout k žádné z postav, všechny jsou jen tak hrubě načrtnuté, neosobní, stejně tak je dosti nevyvážené tempo vyprávění. Pouze v průběhu druhé třetiny jsem měla dojem, že "se něco děje". Začátek i závěr jsou příliš rozvleklé, někdy stěží uchopitelné. Přesto si myslím, že bych knihu k přečtení (vybraným a odvážným) doporučila :-)