Adapa komentáře u knih

Námětově a dějově jedna z lepších knih o dokonalém agentovi Cottonovi. Ale jak už bylo v jednom z předchozích komentářů zmíněno, na kvalitě knihy je poznat, že Steve Berry píše své knížky šablonovitě a chrlí je jak na běžícím pásu. Takže od první chvilky, kdy se v knížce zorientujete, tak je hned jasné, jak honba za pokladem dopadne a také, komu bude poklad přenechán.
Připadá mi, že autor má své čtenáře za stále větší hlupáky a skoro analfabety. S každým dalším dílem této série jsou věty kratší a kratší. Jednoslovné věty se dokonce mění v jednoslovné odstavce. Snad to má navodit větší pocit dramatičnosti, ale u mě to příliš nefunguje. Jak v akčním filmu také Steve Berry neustále skáče z jednoho místa na druhé, aby navnadil a přidal na akčnosti. Někdo na někoho namíří pistoli, v heslovitých větách se dozvíme, jak se například Cassiopea loučí ze životem, jak ví, že je to její konec a najednou stop střih a jsme na jiném místě a řešíme něco úplně jiného.
Zaskočil mě překlad „Mluvčí sněmovny“. Nejdříve jsem si představoval nějakého tiskového mluvčí sněmovny a překvapovalo mě, že je to tak vlivná osoba. Až když jsem si na wikipedii našel, že český překlad je Předseda Sněmovny reprezentantů, pochopil jsem, proč je postava tak vlivná.
Knížka není špatná, líbilo se mi i vysvětlení Cottonovi přezdívky. Ale je to takový lepší průměr. Bezproblémová oddechová knížka, která vypadá jak bichle, ale čte se velmi rychle díky krátkým odstavcům. Na nějakou dobu si dávám pauzu od Cottona.

4 22.10.2020

Zatím nejslabší díl ze série o Cottonu Malone. Steve Berry zde zapadl do přílišné akčnosti. Příliš často volí jednoduché věty o pár slovech. Někdy jedna věta je celý odstavec. Po pár odstavcích přechází dramaticky na jiné místo s jinými postavami a pak zase zpět. Podle mě si při psaní představoval laciný béčkový akční film. Škoda. Chtělo by to ubrat na akčnosti a zaměřit se na samotný příběh. Samotná zápletka je také příliš kostrbatá. Cotton ví, že bývalý agent KGB chystá něco šíleného oproti USA a nenechá ho sestřelit stíhačkou, dovolí mu vstoupit na území USA, aby ho mohl sledovat. Když se na scéně objeví Rusové, kteří ho agenta Zorina chtějí zabít, tak nejdříve střílí po Rusech, aby sám pak Zorina pronásledoval a snažil se zabít. Zorina může zastavit tolikrát, ale to by nebylo ono, takže nakonec ho v rámci akčnosti zastavuje až pár vteřin před výbuchem bomby… Váhal jsem při hodnocení mezi třemi nebo čtyřmi hvězdami, přikláním se nakonec jen ke třem, protože je to opravdu až moc průměr. Číst od Berryho tuto knihu jako jeho první, tak po dalších už nesáhnu.

2 10.10.2020

(SPOILER) Nenáročná, nevelká knížka, která mládeži idealizuje dobu osídlování USA a zabývá se životním osudem Jana Jadérka takového amerického Diogenese. Jan Jadérko se rozhodne obětovat svůj život vyššímu cíli zasévání jabloní do nově kolonizovaných území. Přátelí se s Indiány i s osadníky. Potkává svou osudovou ženu Betty, ale rozhodne se ji přenechat jinému, aby sám mohl sázet jen jabloně. Během své životní poutě se dostává ke spoustě událostí, kterou autor jen tak letmo naznačí například Tecumsehova válka, druhá válka o nezávislost apod. Škoda, že autor knížku nevzal víc do hloubky a škoda, že si vybral jen něco o životě Jana Jadérka. Hlavní hrdina byl například i misionářem, celý život se snažil kázat o Ježíši mezi Indiány, o tom není v knize ani zmínka. Ke konci života byl Jan Jadérko také zapřisáhlým vegetariánem, což ostatní udivovalo - opět ani zmínka.
Knihu jsem četl někdy jako dvanáctiletý kluk, kdy jsem hltal každou knížku o Indiánech. Tenkrát mě moc neoslovila svou mírumilovností. Nyní po více jak třiceti letech jsem po ni opět sáhl a nacházím tam úsměvné dětské věci, ale i více chápu postavu Jana Jadérka.
Škoda, že většinu dnešních dětí už tato knížka neosloví, nezaujme

4 29.09.2020

Dvojník má pro mě magickou přitažlivost. Cca před dvaceti lety jsem si ho náhodně koupil v knihkupectví a přečetl za jedno odpoledne a padl jsem z té knížky na zadek. Díky této tenké knížce jsem objevil Roberta A. Heinleina a postupně jsem si v následujících letech sehnal všechny knížky, které od něho v češtině vyšly. Dnes jsem po dvou desítkách let opět knížku přečetl, během pár nočních hodin. Už jsem ji četl snad po patnácté za život, rád se k ní vracím. Má své kouzlo. Líbí se mi, jak je psaná v 50. letech, jak si Heinlein představoval život v budoucnosti mimozemšťany na Venuši, na Marsu Krásně lidsky napsané Rozesmálo mě používání logaritmických pravítek v raketě na atomový pohon mezi Marsem a Zemí. Knížka je tak krásně mládenecky naivní, čtivá.
Lidský příběh životního ztroskotance, co se živí herectvím, nesnáší Marťany a stává se shodou okolností prvním lidským občanem Marsu a premiérem impéria naší sluneční soustavy.
Rozhodně všem doporučuji.

7 23.09.2020

Klasický špionážní román z doby, kdy se volalo z telefonní budky. Svět konspirací, dvojitých agentů, soupeření SSSR a USA a do toho tajemné Mataresovi organizace. Nejlepší agent USA a nejlepší agent SSSR si jdou roky po krku, díky mrtvé manželce a mrtvému bratrovi jsou z nich nesmiřitelní osobní nepřátelé. Sovětský agent odhaluje světové spiknutí a pochopí, že sám to nezvládne, když jde proti němu vlastní stát, že potřebuje pomoci od stejně dobrého agenta. Zvláštní nápad, který by v realitě asi nemohl fungovat, ale tady se dva dlouholetí nepřátelé dají dohromady a postupně odhalují světovládné spiknutí, které začalo v roce 1911 a nyní na konci sedmdesátých let má vyvrcholit. Oba špioni jdou přes Korsiku, Leningrad přes Německo až po Boston. Jedni přátelé umírají, další jsou odhaleni jako dvojití agenti.
Čte se to dobře i přes ty klišé věci kolem. Jako nenáročnou oddechovou knihu doporučuji, nechtělo se mi jít spát a pořád jsem měl potřebu otočit ještě jednu stránku a vědět, jak to dopadne. Klasický happyend byl očekávaný již od prvních stránek :)

3 23.09.2020

Zajímavé téma, zajímavé detaily. Ale je poznat, že autoři nejsou spisovatelé, ale agenti FBI, kteří poprvé a naposledy napsali knihu. Svým způsobem mi tato kniha připomíná v Česku známější „Kmotr Mrázek“, ale není tak obsáhlá a některé detaily nejsou nám Čechům tak zřejmé. A přeci jen uběhlo od jejích napsání již cca tři desetiletí.
Ději knížky ubližuje to, že hned v úvodu víme, že Velký Paul bude zastřelen ve svém autě a také to, že hned v úvodu se odkryjí všechny hlavní postavy i jejich osudy. Pak se zabývají autoři cca pěti lety svého sledování mafiánů, odposlouchávání, provokování (RF Faktor – super agentův nápad).
Těm, kdo mají rádi mafiánskou tématiku, rozhodně mohu doporučit. Kdo hledá oddechový román s mafiánskou tematikou (například ve stylu od Maria Puzo), raději doporučuji sáhnout po něčem jiném.

2 19.09.2020

Skvěle napsaný román plný židovství – jak moderního v USA, v Izraeli tak i starého před stovkami let. Hlavní hrdina Harry Hopeman je velmi bohatý obchodník s diamanty, jeho předkové se vždy motali jen kolem diamantů a byli u vybroušení tajemného diamantu, který byl původem z Chrámového pokladu. Jiný jeho předek zasadil diamant v Benátkách do papežovy mitry. Jeho otec uprchl před nacisty do USA. Harryho manželství je v troskách, nemá čas na syna, jeho sekretářka je jeho milenka… Do toho přichází nabídka koupit od bohatého Araba tajemný diamant. Vydává se do Izraele, zamilovává se do židovky Tamary, která je původem z Jemenu. Postupně zjišťuje, že vše s diamantem je naprosto jinak. Zdá se, že vše směřuje ke klasickému happyendu, ale je to jinak než jako klasické klišé v jiných románech.
Rozhodně všem doporučuji. Opět se zde ukazuje, že Noah Gordon je mistr vypravěč ač píše o čemkoliv.

4 14.09.2020

Vandenberg je mistr ve vymýšlení námětů knih, v popisu situací, ale neumí tomu dát pořádnou čtivost. Tato knížka má jen cca 200 stran, přesto se tam zvládne probrat v podstatě celý život faraonky Hatšepsut. Ale dost věcí u toho chybí, je zde jen málo dialogů, málo myšlenkových pochodů jednotlivých postav a příliš časových skoků.
Čte se to dobře, ale stejně jako u většiny Vandenbergových románů i toto mohlo být super dílo, ze kterého se dalo padnout na zadek. Objeví se zde plno zajímavých bočních témat, které jsou podrobně rozepsána – například „krev boha Ré“, ale nejsou následně dotažena – přijdou jen jako zbytečná výplň, aby z toho byl román a ne povídka na pár stranách. Zbytečně moc se Vandenberg také věnuje popisu jednotlivých milostných scén, které popisuje tak nějak dětsky až komicky.

2 11.09.2020

Na to, že je to autorova prvotina je to skvělá kniha. Na druhou stranu, jak tady je níže již zmiňováno, není to prostě Noah Gordon jak v ostatních svých knihách. Román mě zaujal, dobře se to četlo. Časová linie z autorovi současnosti (cca rok 1965) mi příliš nesedla, více mě bavilo, jak rabi vyrůstal, stal se rabínem apod.
Svým způsobem mi připomínal tento román „Katalánce“. Naprosto obyčejný příběh normálních lidí, který je podán tak skvěle čtivě. Gordonovo vlastní židovství je zde plně prostoupeno a román je „prošpikován“ mnoha židovskými slovíčky, kde by mi někdy sedl i slovníček nebo i vysvětlení toho, co to vlastně je.
Zklamal měl závěr knihy. Čekal jsem lepší zakončení té linie v 60. letech. Přišlo mi to jak kdyby se Gordon to rozhodl nějak rychleji ukončit, aby už to konečně dal do tisku.

3 06.09.2020

Dobře napsaná kniha, která se snaží ze všech stran probrat záhady kolem jasnovidectví, věštění a proroctví. Autor se snaží nic nevynechat, probrat delfské věštírny, keltské druidy i například Nostrodama. K ničemu autor nepřikládá svůj názor, nesnaží se nás ovlivnit, jen předkládá fakta.
Něco té knize ale chybělo, taková ta potřeba se začíst, neodložit knížku a rychle číst dál.

2 30.08.2020

Knížka, která možná někoho vyděsí svou tloušťkou, ale rozhodně tam není napsáno nic navíc. Skvělý katastrofický román, který má dlouhý pozvolný úvod. V prvních kapitolách se skáče od Peru, přes Norsko po Vancouver a vše se krásně spojuje dohromady. Zdivočelé kosatky, inteligentní žraloci, tajemní červi, žahavé medúzy a „vybuchující“ krabi obsahující smrtící bakterii Pfiesteria Piscicida – to vše je jen takový úvod, kdy jsem si stále říkal, co je tou tajemnou inteligencí, která to ovládá. Bál jsem se, že autor do toho vloží myslící oceán nebo něco podobného, ale vymyslel to skvěle. Na Zemi máme celou dobu druhou inteligentní civilizaci (Yrr), která je starší než naše lidská rasa a rozhodla se nás vyhladit.
Oblíbil jsem si několik postav – hlavně Inuita Anawaka a Nora Johansona. Objeví se tu zde i spousta dalších postav, každá z nich získá svou důležitost, svůj osud – postavy jsou do hloubky popsané a poznáváme jejich osobní život. A proto i někdy překvapí jak snadno nechává Schätzing své postavy snadno zemřít – jak v reálném životě.
Kniha je sice sci-fi, ale vše vypadá tak reálně, tak obyčejně, tak uvěřitelně.
Trochu mě mrzel konec. Jak kdyby se autor vyděsil toho, že se blíží k tisící stránce a rozhodl se to rychle dokončit. Závěrečné setkání s Yrr mohlo být delší, mohlo to více pokračovat na to, co bylo potom.
Rozhodně doporučuji k přečtení a řadím k jedné z nejlepších knih, které jsem v životě četl. Rozhodně se k této knize za několik let rád vrátím.

11 22.08.2020

Velice dobře napsaný krátký dobrodružný román z prostředí sibiřské tajgy. Rudolf Luskač příjemně překvapil. Byl to pro mě neznámý český autor, rád si od něho seženu ale další knihy.
Román začíná v Leningradě, kdy autor dostává varování s dračím zubem. Podobné dostanou i dva jeho přátelé, se kterými byl kdysi na výpravě v horách Sibiře. Nejprve vše vypadá na vtip, pak na krevní mstu sibiřského národa. Kniha začíná nabírat prvky detektivky. Po přesunu s Leningradu do tajgy se prvky detektivky ztrácí a objevuje se zde i příroda a tajemný člověk, který Rudolfovi Rudolfovičovi strojí o život. Do toho objevují tajemnou hrobku mongolského vojevůdce, kterou se snaží někdo vykrást.
Pan Rudolf Luskač vše píše svým jménem, jak kdyby vše sám prožil. Těžko pak říci, co je na románu pravda a co je čistě autorova fantazie.
Všem doporučuji.

3 12.08.2020

Po velmi povedeném devátém dílu (Lincolnův mýtus) přichází velký pokles. Prvních 300 stran Cottone jen skáče do helikoptéry, běhá po Benátkách, střídá motorové čluny a neustále u toho bezhlavě střílí. Krátké úderné věty. Pokusy o napětí. Typické pro béčkové akční filmy. To, co mi vadilo v některých předešlých dílech nám tady Steve Berry servíruje ve velkém množství.
Více mě bavilo pátrání Cottonovy šéfové – Stephanie. U ní není akčnost, jen historie a důvtip.
Cca od strany 300 začal Cottone konečně používat i mozek a začalo to být celkem zajímavé. Ale vše předvídatelné.
Samotné hledání dvou tajemství mě ani příliš nezaujalo, zakomponování prvků Severní Koreje už bylo lepší.
Nemohu se rozhodnout, zda dát tři nebo čtyři hvězdy, ale vzhledem k tomu, že se to dalo číst, že mě to nutkalo pořád číst dál a dál dávám nakonec s odřenýma ušima čtyři hvězdy.

4 11.08.2020

Nenáročný román, který se čte sám a nemusíte u něho moc přemýšlet. Oproti předchozím dílům ubral Steve Berry na akčnosti jak v hollywoodských filmech a zaměřel se na děj a jednoduchou – celkem reálnou – zápletku. Za sebe mohu říci, že ze všech přečtených románů o Cottonovi Malonem se mi tento zatím líbil nejvíce.
Řeší se zde snaha o odtržení Utahu od USA na základě listiny, kterou kdysi dal Lincoln do úschovy Svatým v Salt Lake City. Cottonova bývalá šéfová se zde poprvé projeví poněkud akčněji a Cassiopeia se zde chová jak naivní blondýnka.
Doporučuji k přečtení a i přes nenáročnost dávám pět hvězd.

2 08.08.2020

Tento válečný román byl napsán někdy cca v roce 1950, kdy byl Stalin na vrcholu moci, kdy vrcholil kult jeho dokonalé osobnosti. Samotný román se odehrává v letech 1918 až 1920 převážně v okolí Archangelsku, kde se anglo-americké síly pokusily ve spolupráci s bělogvardějci porazit bolševiky. Sledujeme osudy několika postav – například komisaře Frolova nebo krasnoarmějce Latkina (bývalého studenta). Všichni bolševici jsou zde naprosto dokonalí, takřka bezchybní. Vše dělají pod moudrým vedením Lenina, ale především Stalina. Rady Stalina jsou prakticky kdekoliv a bez jeho moudrých slov by bolševici nic nezvládli. Když se komisař Frolov setká ve vagonu se Stalinem, je nadšen jeho slovy, ale také vzhledem. Naproti tomu, když se popisují protivníci - například američtí nebo angličtí důstojníci, tak je zdůrazňován až dětsky naivně jejich banditismus, chuť drancovat, loupit, pohrdání Ruskem. V románu se také objeví několikrát Churchill, který je zde zesměšňován jako krátkonohý tlouštík, válečný štváč, na kterého se ani jeho okolí nemůže dívat.
Pokud pominu tu silnou tendenčnost (prosazování Stalina a už v roce 1918 zesměšňování Trockého) tak děj románu je takový střípkovitý. Příliš se přeskakuje z postavy na postavu. Nedařilo se mi do knížky pořádně začíst, nenutilo mě to chtít vědět, jak to dopadne apod. Chyběla tomu šťáva.

1 06.08.2020

Velice příjemné dobrodružné počtení se zajímavými myšlenkami o náboženství, střetu civilizací, morálce. Robert Merle si zde vypůjčil vzporu na lodi Bounty a přežití jediného námořníka na Pitcairnu. Udělal z toho jen kulisy, přejmenoval loď, postavy a vymyslel si vlastní originální příběh, co se mohlo stát. Střet mezi důstojníky, námořníky a Tahiťany – tři odlišné skupiny a do toho ještě bezstarostné tahitské ženy.
Všichni chtějí jen svou svobodu, svá práva – ale na úkor ostatních, protože ti ostatní jsou druhotní a svá práva si nezaslouží.
Jediný přeživší vzbouřenec, který na počátku odmítá jen držet pušku, který chce žít podle Bible nakonec dochází k poznání, že někdy je potřeba pušku použít a vystřelit.
Kniha zaujala a bez obav ji mohu doporučit.

10 18.07.2020

Skvěle napsané střípky ze života jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Prožil toho tolik, že se mi až někdy nechce věřit, že to může být pravda, že si někdy chvílemi říkám, že je to jak Forrest Gump, že u všeho náhodou také byl. Pro milovníky jeho knížek je povinnost si toto přečíst. Kdo nečte jeho romány, nenadchne se ani pro tuto autobiografii.

Jen škoda, že pan Forsyth psal tak málo o svém rodinném životě. Popisuje školu, býčí zápasy, popíjení v barech s námořníky, ale jen v jedné větě se najednou zmíní, že osm let byl ženatý… Rodinný život si dost chrání.

Celou knihou se dost prolínají jeho sympatie k Biafře. Biafra je jediný román, který jsem zatím od něho nečetl. Roky ho mám v knihovně, dvakrát jsem se pokoušel začíst, ale přijde mi to příliš suché, popisné. Teď jsem dost navnaděn to zkusit do třetice.

3 16.07.2020

Skvěle napsaný román. Od první chvíle je to svým způsobem úplně jiný Deaver. Cítil jsem potřebu fandit nájemnému zabijákovi, doufal jsem, že sympatický kriminalista na něj nepřijde, že se „zločin“ podaří. A když chybělo posledních cca 100 stran, tak se Deaver opět projevil a přišel zvrat, pro mě nečekaný a najednou jsem si říkal, že naprosto logický. A za chvíli další zvrat a zase zjišťuji, že některé další postavy nejsou takové, jak se od první chvíle zdáli.
Takže za sebe mohu všem doporučit. Knížka mi sedla. Nutilo mě to ještě chvilku k tomu sednout, ještě chvilku číst a zjistit co a jak.

5 13.07.2020

Dobré zakončení post-apo trilogie. Kvality Sila nedosahuje v žádném případě, dost pokulhává. Na druhou stranu je výrazně lepší jak Turnus. Od prvních stran je ale tento poslední díl dost předvídatelný, dost se dá poznat, jak vše skončí. Pouze osud Donalda ze Sila 1 mě překvapil.
Děj Sil 17/18 je zajímavý, má to spád. Nutí to číst dále i když je to předvídatelné, jak jsem se výše zmínil. Ale děj v Silu 1 je katastrofa. Opět nuda, deprese, smutek, brekot – tak jak to bylo v Turnusu. Postavy v Silu 1 se chovají naprosto nelogicky, diletantsky a neschopně. Co se dá udělat špatně, to se u nich špatně udělá.
Některé myšlenky zůstali nedokončené. Jak kdyby si nechával autor prostor se k tomu ještě někdy vrátit a případně napsat čtvrtý díl o tom, co se se stane s těmi, co začali žít mimo silo a s těmi, co nadále zůstali v silech.
Někdy jsem se neubránil tomu, abych neporovnával s ruskou trilogií Metro.
Pro toho, kdo četl první dva díly, je přečtení Prachu nutností.

6 12.07.2020

Skvěle napsaný postapokalyptický román. Četl jsem to hned po Turnusu, který tomu časově předchází. A je vidět, že Silo stojí o level výše. Má to chytlavé tajemno, zajímavé zvraty. Autorovi se podařilo skvěle udělat, že hlavní postavou je zde skutečně samotné Silo a lidi jsou jen jak figurky na šachovnici. Začnete číst zvyknete si na postavu a najednou umírá. Seznamujete se s novou postavou, na několika desítkách stránkách o ni podrobně čtete a najednou umírá. A zase je tu nová postava… Chvilku jsem měl pocit, stejně jak píše níže Gibis, že autor chce zabít všechny postavy, které mě zaujmou, na které si zvyku. Pak se to ale ustálí a vše se drží kolem Jules.
Rozhodně všem doporučuji a vidím, že jsem udělal chybu, že jsem se rozhodl číst to v chronologickém pořadí Turnus – Silo – Prach… Ze své zkušenosti doporučuji číst to tak, jak to autor původně napsal.

10 03.07.2020