Dvojník

09.01.2024

Velice dobře se to četlo a bylo to zajímavé

22.09.2023

Pro první setkání s autorem jsem si vybral Dvojníka a nebyla to vůbec šťastná volba. Námět průměrného herce tíženého finanční situací, který je kontaktován politickými aktivisty a dostane nabídku sehrát životní roli v rouše zmizevšího státníka. Mezi Marsem a Měsícem se pomalu vžívá do myšlenkových pochodů předlohy, píše projevy, vystupuje na shromážděních a sbírá plusové body. Jak tento krátký román mohl dostat nějakou cenu je mi naprostou záhadou, prvoplánový námět s předvídatelným dějem, za mě vělká šeď a ztráta času, Henleinovi dám ještě jednu šanci - 25 %

17.09.2023

Jasně, je to vydané 1956, takže se můžeme smát tomu, jak si Heinlein představoval budoucnost. Ale jako u spousty, ne-li u všech, jeho knih, je sci-fi v podstatě jenom kulisa pro to, aby řekl, co si myslí o své současnosti. A zhusta to nejsou žádné pochvaly. A co by teprv psal dneska? I když dneska by si ho asi nikdo vydat netroufl, protože při své otevřenosti a obhajobě svobody by nutně byl politicky nekorektní.
Ale Dvojník je napsaný lehce a, byť jde v podstatě o politické téma, i vtipně. Své primární téma osobní svobody staví tentokrát trochu do pozadí a místo něj se zaměřuje na téma, které je u něj s tím prvním silně propojené, a to je osobní odpovědnost. Díky ní se tak Lorenzo stává trochu hrdinou proti své vůli.

29.05.2023

Po vynikající knize Dveře do léta, jsem se vrhl na Dvojníka. Slibný začátek mne po pár stránkách pomalu začal nudit a odrazovat díky politickým prvkům, které mi k tomuto žánru a ději vůbec nevyhovovaly. Některé pasáže jsem četl s utrpením a prapodivně useknutý a narychlo spíchnutý konec, který se odehraje na cca 2 stranách, mě doslova dostal. Jakým zázrakem dostala tako kniha cenu Hugo, je mi spodivem.

30.08.2021

Chcem tě pozvat na večeři.
Kde na to však vzít ?
Láska a peníze stále nás trápí ...
Index a čest nedá se jíst.
Trápí nás láska a hlad.
Antikvariát.
Když Láska nás trápí a neřešíte zrovna hlad,antikvariát navštívíte rád.
Pustíte si starý Elány.Dýchne na vás nostalgie.Otevřete zatuchlé stránky.Ošuntělé leckdy opečovávané a stále bílé jako sníh.
Dvojník není ošuntělý.Je poctivý jak jen může být.Zlaté časy.Krásné časy.
Poetika bez zbytečných příkras.Čtivě nabytá o změně identity.Ve druhé půli se více politikaří.Pořád to má však svou magii.Thriller s politickým nádechem v kulisách sci-fi.Žádný Cyber ani techno troller-nic takového.
Vybroušené jednoduché přímočaré.
Příjemný pocit s Lorenza Smythe alias druhořadého herce.Nelze mu držet palce.Celé to má v sobě osobitou dobrotu a optimismus.Stránky ubíhají jak datumy v kalendáři.Než se člověk naděje a už je tu ráno.
A tak prosím s upřímností urputnou ... potřebuji dvojníka který by za mě vstával do práce.Nechci ještě vstát,chci zůstat s Lorenzem někde mezi Marsem a Měsícem.
Budík je neúprosný a navíc ... láska a peníze stále nás trápí.
Antikvariát.

23.09.2020

Dvojník má pro mě magickou přitažlivost. Cca před dvaceti lety jsem si ho náhodně koupil v knihkupectví a přečetl za jedno odpoledne a padl jsem z té knížky na zadek. Díky této tenké knížce jsem objevil Roberta A. Heinleina a postupně jsem si v následujících letech sehnal všechny knížky, které od něho v češtině vyšly. Dnes jsem po dvou desítkách let opět knížku přečetl, během pár nočních hodin. Už jsem ji četl snad po patnácté za život, rád se k ní vracím. Má své kouzlo. Líbí se mi, jak je psaná v 50. letech, jak si Heinlein představoval život v budoucnosti mimozemšťany na Venuši, na Marsu Krásně lidsky napsané Rozesmálo mě používání logaritmických pravítek v raketě na atomový pohon mezi Marsem a Zemí. Knížka je tak krásně mládenecky naivní, čtivá.
Lidský příběh životního ztroskotance, co se živí herectvím, nesnáší Marťany a stává se shodou okolností prvním lidským občanem Marsu a premiérem impéria naší sluneční soustavy.
Rozhodně všem doporučuji.

23.05.2020

Krásně napsané, vtipné, čtivé. Snad první věc, kterou jsem v mládí od tohoto autora četl a pak chtěl více.

25.05.2018

No, na mě moc politické, ale je to krátká knížka, takže to nebylo takové utrpení. Jen té sci-fi tam bylo pomálu. Skoro bych to ani sci-fi nenazvala, jen kvůli tomu, že jsou tam Marťani...
Tak trochu jsem nakonec čekala, že to půjde ještě o úroveň dál... ale to si může čtenář už domyslet, pokud chce, že se tento příběh mohl odestát už poněkolikáté, nebo že bude mít další kolo. Jako vždy, u všech Heinleinovek, je to k zamyšlení, dá se ještě číst mezi řádky.

10.12.2016

A vesmírného Oscara za hlavní mužskou roli získává....

11.11.2016

Tak zasa jedno z vrcholných Heinleinových diel. Čo do rozsahu, je to útla knižka, zvládol som ju na jedno posedenie. Čo do obsahu a formy je to text, ktorý nenudí, je klasický, lineárny, jednovláknový, bez zbytočného balastu, hluchých miest a gumového naťahovania. Je to jednoducho Heinlein v svojej najlepšej forme.

Naša slnečná sústava tu prekypuje životom, o rôznych marťanov, venušanov a spol. tu nie je núdza. Autor si tu opäť nerobí s politickou korektnosťou žiadnu ťažkú hlavu. Hlavný hrdina robiaci dvojníka známemu politikovi je xenofób, ktorému sa dvíha žalúdok už pri pohľade na marťana, zmenu vnímania zabezpečí až hypnóza. O ostatných pozemšťanoch v tomto ohľade nemá Heinlein žiadne ilúzie. USA tentoraz nie je tá veľmoc, ktorá vládne celému vesmíru, tento štát tu skrachoval. Nie nezaujímavé je, že vesmírne spoločenstvo je akýsi osvietenský typ monarchie s prevažne európskymi koreňmi svojich potentátov, demokratický parlament a úplne voľný trh.

Knižka patrí do zlatého veku science fiction, nesie všetky atribúty tohoto obdobia. Zároveň je výbornou politickou fikciou, v ktorej Heinlein odhaľuje rúško a ukazuje frašku s názvom „voľby“. V tomto ohľade je veľmi aktuálna aj dnes. Takže klobúk dolu maestro…

26.08.2016

Přečtené jedním dechem. Heinlein tentokrát spíše o hraní a o politice než že by se nimral ve sci-fi. Budoucnost je pouze prostředím pro mílý příběh o síle osobnosti člověka. Působí až nečekaně optimisticky a je pln naděje.

12.06.2016

Krátké, čtivé a dobré...

Příběh herce, možná nejlepšího herce všech dob, protože se dokázal vzdát vlastní identity pro svou roli. Lorenzo Smythe, je přes svůj obrovský talent, neúspěšným ztroskotancem ve špatné době...
Tím, že vzal roli "doubla", hrozný překlad, změnil život sobě a zachránil spoustu jiných. Je to trochu varianta na zatrpklého pijáka, měnícího se pod tlakem okolností ve skauta a posléze v muže - včetně zamilovanosti. Postavy jsou relativně živé, snad kromě hlavního záporáka a hodně pomáhá, že je hlavní hrdina poznává a komentuje průběžně.
Oswald napsal - Dveře do léta to nejsou... Já bych řekl místy je to i lepší! Možná jsem moc kritizoval, ale to je tím, kolikrát jsem knížku četl. Velmi blízko dokonalosti.