Ventimiglia
přečtené 317
Město v oblacích
2022,
Anthony Doerr
Přečteno se zatajeným dechem, jeden z letošních zážitků roku. Postavy, se kterými dýcháte, ať už je to Anna (jak je statečná), Omeir a Seymour (chce se vám plakat, jak to mají těžké), Zénon (ach, Zénone, ty smutný Zénone, tak osamělý), bystrá Konstance - všechny je musíte milovat. Nadčasové téma a láska ke knížkám a knihovnám.... celý text
Turnaj na Gorlanu
2016,
John Flanagan
Před mnoha lety bych byla bezvýhradně nadšená. Kromě dobrodružství bych ocenila i humor, sympatické postavy a ještě jednu věc: na dobrodružných knihách mi vždy vadilo, že málo rozvíjejí praktické stránky života dobrodruhova, a ptávala jsem se: Co jedli? Jak zvládli zimu? Kam chodili na záchod? - Až na poslední otázku se tady dozvídám roztomilé podrobnosti, které umím ocenit (včetně receptu na večeři). - Teď mi ovšem detaily připadají poněkud užvaněné, humor trošku toporný; je ovšem pravda, že něco z toho jde na vrub překladu, najdou se tu perly typu: "Svoji hmotnost pokládali na úplný okraj každého stupně a schody se ani nehnuly." (s. 269) - no není to rozkošné? Autor má navíc vysloveně obsesi ohledně hygieny, protože každých deset stránek řeší, do čeho si hrdinové utírali ruce po jídle. Ovšem, do cípů svých kabátců. Je to praktická záležitost, to musím uznat, ale tolikrát? Ale musím dodat, že i v pokročilém věku umím ocenit gradaci děje a líčení turnaje. A znovu dodávám, že být o trochu mladší, byla bych o hodně nadšenější.... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Po (někdy) rozpačitých recenzích se nestačím divit: i když souhlasím s tím, že princip "svět je malý a o náhody není nouze" se zde uplatnil v míře více než aspoň trochu věrohodné a méně by v tomto ohledu bylo více, všechny ostatní výtky odmítám. Pro mě úžasně atraktivní (i když bolestné) čtení, od kterého se nešlo odtrhnout (přečteno za dva dny); navíc podnětné: chceš zjistit víc a přemýšlet, přemýšlet. - Nevím, jestli si to nenamlouvám, ale zdá se mi, že je to napsáno s velkou pokorou. A sestra Evarista se zapsala mezi mé nejoblíbenější hrdinky.... celý text
Velký Gatsby
1991,
Francis Scott Fitzgerald
Druhý pokus o Gatsbyho, s představou, že po mnoha letech a životních zkušenostech v něm objevím, co jsem v dospívání neviděla. A ano, teď jsem ocenila skvělý jazyk, metafory, dojem delikátní vzácnosti každého slova, barevnou atmosféru ("orchestr právě hraje žlutou koktajlovou hudbu a opera hlasů moduluje do vyšší tóniny"), vracející se motivy (zelené světlo, pohledy na oblohu). Nicméně dočetla jsem jen se sebezapřením, obtěžovaly mě hlubokomyslné výlevy ("Když se jejich rty setkaly, rozkvetla pro něj jako květina a vtělení bylo úplné." - jaké vtělení, sakra?!, myslí to vážně?) a práce s náznaky, stejně jako postavy, které mě vlastně nezajímají. Takže: tři hvězdičky ne proto, že bych neuznávala literární kvality, ale proto, že Velkého Gatsbyho jsem i napodruhé minula. :(... celý text
Bratři Lví srdce
2001,
Astrid Lindgren
"Proč tu takhle sedíš," zeptal jsem se. "Protože se mi to líbí," řekl Jonatán. "Protože se mi líbí tohle údolí za soumraku. A taky ten vlahý vítr v obličeji a růžové šípkové růže, které voní létem." (...) "Mně se to taky moc líbí." "To asi všem lidem," řekl Jonatán. "A když nic jiného nechceme, můžeš mi říct, proč nás nenechají na pokoji a proč musí přijít nějaký Tengil a všechno zkazit?" (s. 71) "... jsou věci, které musíme udělat, protože jinak nejsme lidi, ale jej a jen ubohé třasořitky." (s. 106) Setkání s KNIHOU. Jako zjevení. Prostými slovy, o prostých věcech: co máme doopravdy rádi, s kým je nám dobře, komu můžeme věřit, o ztrátě i o naději, o tom, co dělá člověka člověkem. Neuvěřitelně jednoduché, hluboké, půvabné, útěšné, smutné a krásné.... celý text
Neklidná krev
2022,
Robert Galbraith (p)
Je to dost divné: astrologické motivy mě rozčilovaly a nerozuměla jsem jim, informace o "vedlejších" případech mi připadaly tak trochu jako vycpávka, Charlotta mě vytáčela, vlekoucí se peripetie vztahu Strika a Robin se mi jevily nekonečné, podrobné informace o tom, jak jsou zařízené byty a domy podezřelých se mi zdály nadbytečné... a přesto jsem se nemohla odtrhnout, přečetla jedním dechem, podezírala kdekoho a nikdy ne toho pravého. Navzdory úvodním tvrzení jsem pátým dílem nadšená; čtení zafungovalo přesně tak odpočinkově, jak od detektivky potřebujete. Někdy mi psychologie postav přijde překombinovaná, ale tentokrát mi přišel opravdu skvělý motiv nemocné tety Joan; žal, láska, pocity viny, vděčnost, vědomí konečnosti, odcházení - to vše mě zasáhlo. Květinová urna s popelem, vznášející se na vlnách, smutek i dojetí.... celý text
Osmý život (pro Brilku)
2020,
Nino Haratischwili
Čtení opravdu strhující; jen motiv čokolády mi připadal nadbytečný, příběh je dost silný i bez magické berličky. Psychologie postav velice zajímavá, i když byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli jsou motivy pro jednání ve skutečném životě skutečně tak komplikované. - Pasáže o povaze moci v ruském impériu jsou dnes aktuální; ještě před rokem bych je tak silně nevnímala... Z rozhovoru s autorkou v Deníku N: "Pro mě je velmi důležité, ať už vyprávím jakýkoli příběh, dívat se na to pokud možno z mnoha perspektiv a různých stran. V Gruzii se často historicky schováváme za roli oběti, říkáme – my jsme ti malí, my jsme neudělali nic špatného a vždy za všechno mohou ti zlí Rusové. Ale ono to úplně není pravda, protože samozřejmě v NKVD, v KGB, všude byli i Gruzínci. A to už vůbec nemluvím o tom, že Stalin i Berija (sovětský ministr vnitra, pozn. red.) pocházeli z Gruzie. Pro mě je důležité, aby člověk mluvil i o vlastních kostlivcích ve skříni. A zároveň samozřejmě mnozí Gruzínci byli oběťmi. Málokdy v životě je něco dobré a špatné, černé a bílé, všechno je často komplexní, propletené a propojené."... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Před lety jsem náhodou narazila na povídku Perníčky, která mě úplně vzala. Přišla mi neuvěřitelně přesná, výstižná, ani slovo navíc: uštvaná matka, která chce dokonalé Vánoce, a i když své děti jistě miluje, při vyrábění překrásných Vánoc jí vlastně překážejí. Všichni to myslí dobře, všechno skončí katastrofou. Kdo by to neznal? Povídka mě baví a zároveň jsem smutná, protože je pravdivá. - Teď jsem přečetla román poskládaný z povídek a je to trochu zklamání. No ano, čte se to dobře, jak píší někteří, ano, je to "jako ze života", ano, všichni dělají chyby a děti na to doplácejí; ale tentokrát jako by nebylo proč číst, protože je to "jenom" život, ale literatura je trochu bita...... celý text
Trója
2021,
Stephen Fry
To je ohromně záslužná věc, převyprávět příběhy z této odporné a zbytečné války, doplnit je vysvětlivkami, uklidnit čtenáře poznámkami, že opravdu není hlupák, když si nedokáže zapamatovat všechna jména a příbuzenské vztahy, nasvětlit některé situace tak, že je poprvé - konečně! - pochopí. :) Jsem nadšená a všem doporučuji. V kontextu současné situace ještě vystoupí tragédie zbytečné války mnohem silněji, než bychom chtěli...... celý text
Slídil
2022,
Tana French
Po mírném zklamání z Temné zahrady velká spokojenost: postavy, které si můžeš oblíbit, nádherné obrazy podzimní přírody, něha (paradoxně, kolem je spousta drsného). Hodně mě zaujaly pasáže o zklamání z práce v policii: mluvilo se o mluvení, trénink citlivého přístupu - ale práce se nějak nezlepšovala. Cal vysvětluje Trey morálku: "Morálka je to, co se nemění. To, co děláš bez ohledu na to, co dělají ostatní. Třeba když se k tobě někdo chová jako debil a ty taky nejsi dvakrát slušný a řekneš mu třeba, aby si vysral voko, nebo mu možná i jednu vrazíš. Ale kdybys viděl, že uvíznul v hořícím autě, stejně se vrhneš po klice a vytáhneš ho ven. Bez ohledu na to, jak velký je debil. To je tvoje morálka." (...) "Já mám svůj kodex." "Když nemáš kodex, nemáš žádnou kotvu. A pak tě život odvane, kam se mu zachce." (s. 209)... celý text
