puczmeloun přečtené 392

Harry Potter a Tajemná komnata (ilustrované vydání) 2016, J. K. Rowling (p)

Další krásné a propracované ilustrované vydání, čtivý děj, vtipné i drsné pasáže a svět fantazie mého dětství, který mě opravdu baví i teď. Jen mě trochu zlobí ony nelogičnosti, které stejně jako v Kameni mudrců ubírají na dokonalosti. Ano, jde o pohádku a chápu, že jde o zkratky, které autorka používá, aby děj ubíhal, kam má. Přesto se člověk někdy až chytá za hlavu, co to ti (nejen hlavní) hrdinové dělají (resp. proč to nedělají).... celý text

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins

Tohle prostě nemůže napsat spisovatel - jedině spisovatelka. Je to jiné - a i když hodně drsné - pokládá autorka důraz na v tomto žánru nezvyklé věci. Jasně, v některých pasážích se pak člověk může cítit nemístně (a u audiobooku, kdy se nedá "myšlenkově přeskakovat" je to ještě důraznější, než u psaného textu), ale i tím je ve výsledku tato kniha zajímavá. Odkazuji především na pocitové a vztahové pasáže. Pokud jde o samotný děj, mám za sebou už tři zpracování (kniha, film, audiokniha...), takže žádné překvapení v těch nejdůležitějších zvratech, ale stále se mi líbí onen styl a nápaditost. Navíc hlas vypravěčky - v tomto případě Terezy Bebarové - ke knize opravdu sedne...... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců (ilustrované vydání) 2015, J. K. Rowling (p)

Krása. Ty obrázky, ty vzpomínky. A až mě po dlouhých letech od prvního přečtení překvapuje, jak je tahle pohádka od začátku vtipná a zároveň drsná. Ano, pořád beru to, že je to kniha pro menší čtenáře a v některých momentech bych měl poznámky k ději a jeho menším nelogičnostem, představivost autorky a celý kouzelnický svět mě ale dokáže natolik vtáhnout (ano, pořád...), že nekriticky zařazuji do poličky doporučovaných a vrhám se do druhého dílu...... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Po shlédnutí stejnojmenného filmu (a následně i dílu známého seriálu s Davidem Suchetem - bavil mě víc) mi to nedalo a chtěl jsem si pročíst i originál. Těch "ALE" totiž bylo ve filmu víc než dost a zajímalo mě, jak se s tím vypořádává originál (co všechno film změnil, ubral nebo přidal). A musím říct, že víc než dobře. Má to skvělou atmosféru té doby, Poirot je prostě skvělý (takový, jakého ho znám z už zmíněného seriálu) a celé to má rychlý spád. I když je pravda, že když už jednou člověk zná pointu, nikdy to nebude tak dobré jako na poprvé. Na druhou stranu mi některé kousky skládačky zapadly hned na první dobrou "při prvních výsleších", protože už jsem jako čtenář očekával, kde je skrytá pravda.... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Přes všechny sci-fi prvky (různé planety, vesmírné lodě, silová pole...) je to vlastně fantasy. Nebo snad dokonce jakási futuristická verze středověkého příběhu, plného cti, válek, moci, intrik a lstí. Do toho kulisy pouštní planety, červové (obří olgoj chorchojové) a Fremeni (jacísi arabsko/berberští obyvatelé planety). Je to celé velmi umně seskládáno do zajímavého příběhu, i když ten plyne skrze stránky knihy bez nějakých zásadních překvapení. I s tím, že začátky prakticky každé z kapitol jsou vlastně svým způsobem neuvěřitelným napovídáním. Autor tak celou knihu bere spíš jako svého druhu kroniku všeobecně známých událostí, kde není potřeba něco skrývat nebo něčím překvapovat. I tak ale jde o velmi hutnou a zajímavou knihu. Pro mě už minimálně čtvrté "zpracování" (audiokniha po papírové knize, starším filmu a seriálech).... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Velká spousta různorodých nápadů všeho druhu, kde si snad každý milovník hard sci-fi najde to své.* A do toho "exotičnost" čínských reálií historických i moderních, několik originálních zvratů osudového charakteru** a dobrá čtivost. Není to žádná Duna a Den nezávislosti, jak tvrdí zdejší popis. Je to své, velmi jiné a velmi přemýšlivé. I proto jsem rád, že mi autoři čtení usnadnili poznámkami pod čarou (i když sem tam jsem si i sám zagooglil, zvláště ohledně historických událostí) a seznamem hlavních hrdinů. Přiznávám, že s čínskými jmény nejsem nejlepší kamarád. Vše se to rozjíždí pozvolna, civilně, na úrovni jednotlivců, jejich rodin a bezprostředního okolí. Ani by člověk neřekl, co to je za žánr (historická fikce, detektivka, thriller...). S přibývajícími stránkami se však obzory otevírají, objevují se matematikou i fyzikou napěchované odstavce a dostáváme se na úroveň civilizací. A samotná hra Problém tří těles je velmi zajímavým nasměrováváním děje. Plný počet hvězdiček pro mě kniha ztrácí jen někdy (dle mě) nedomyšleným "směřováním děje" (něco by prostě v realitě muselo vyjít jinak) a s tím související větší mírou naivity, které jsem si s opakovaným čtením všímal víc (a i se současnou znalostí jiných knih a povídek autora). Na druhou stranu velmi oceňuji, že i neznalost hard-vědeckých teorií v textu zmíněných nijak neubírá pochopitelnosti knihy a její čtivosti. A velmi mě těší i to, že Problém tří těles může obstát jako samostatný kus a vše rozehrané v rámci možností dojde do konce tak, aby Temný les začal s čistou tabulí. Která přesto stojí v již pozměněném světě. PS: Proč je šmarja hned na první straně takto dobré knihy překlep? Srovnaní x srovnání :( Přičemž na žádnou další jsem ani nenarazil... * Pro mě například při prvním čtení šlo o spojení jednoho tématu filmu Interstellar, vědeckosti povídek Příběhy vašeho života od Teda Chianga, směřování série Mycelium (viz Jantarové oči a další) a druhé kapitoly mnou nedočtené knihy Porucha reality I: Zjevení (nechci dalším čtenářům napovídat v čem, ale je to až neuvěřitelně podobné). ** Pokud bych chtěl porovnat knižní předlohu (kvůli tomu podruhé přečtena) a seriál (ten západní produkce), je to právě vypíchnutí a využití oněch bombastických scén, které jsou dechberoucí i v knize. Jenže na obrazovce jsou oproti knize obklopené méně smysluplným kontextem a zdůrazněním osob/rysů/dějů, které v původním textu jen jemně dotvářejí atmosféru. Ke stejnému cíli (cílům) jde dojít různými cestami a i když se někdy kříží u stejných turistických atrakcí, může mít na konci člověk úplně odlišný zážitek.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2015, Ray Bradbury (p)

"Všichni musíme být stejní. Nejsou všichni zrozeni svobodní a sobě rovní, jak říká Ústava, ale dá se dosáhnout toho, že jsou všichni srovnaní. Jeden každý je věrným obrazem všech ostatních; pak jsou všichni šťastní..." ...a srovnaní u svítících (mega) obrazovek, srovnaní ve městech, srovnaní v práci. Bez chuti projít se, cítit přírodu a omezeni tím, co někdo jiný vybere, sestříhá a srovná. Děsivý svět. Stabilizovaná Čína dnešních dní dovedená do absurdna dobou svého vzniku. Znovu ve mě dokázal po knize Marťanská kronika Bradbury svou dystopií vyvolat intenzivní nepříjemné pocity. Tentokrát k apatii a jednotvárnosti. Uf.... celý text

Marťanská kronika 2017, Ray Bradbury (p)

Dystopie lidské všednosti v kulisách sci-fi... Opravdu krásná obálka (sladěná s přebalem i prvními stranami, srdce knihomola plesá...), ale velmi smutný obsah. Marťanskou kroniku už jsem četl opravdu dávno a pamatuji si prakticky jen první dvě (ony delší) kapitoly. Zároveň si pamatuji i tu předposlední, která jak dovětek správně připomíná, se objevovala často v čítankách a i pro mě tak byla prvním čtenářským seznámením s Bradburym. Celek pak doplňují další pochmurné kapitoly plné rasismu (nejen) doby vzniku, bezohlednosti, přehlídky špatných lidských vlastností i vynalézavosti lidstva použité samozřejmě špatným směrem. To vše ve srovnání s lehkostí a zároveň solidností Marsu a jeho (původního) osídlení. Člověka až netěší číst tolik pesimismu, který stále tne do živého i přes nesmírně dlouhou dobu, která od vzniku uběhla.... celý text

Brno účtující 2017, Michal Konečný

Třetí kniha ze série "Průvodce městem" a znovu tne do živého. V tomto případě ještě hlouběji, než u mnohokrát opakovaného tématu nacistické okupace a u méně "kontroverzní" (ano, vím, že to zní divně) doby stalinismu. A že je doba poválečná v Brně stále živá, ukazuje i letošní ročník festivalu Meeting Brno (v době četby knihy, tedy v roce 2019), kde se "krysí cihelna" ztvárněná na Moravském náměstí hojně probírala, nebo každoroční připomínka pochodu smrti v opačném směru od Pohořelic do Brna, která stále vyvolává různorodé reakce. O to důležitější je, že kniha nemluví jen o těch velkých věcech spojených s brněnskými/moravskými Čechy a Němci, ale má v sobě i jinak nenápadné části, které se věnují z koncentračních táborů/exilu vracejícím se židovským podnikatelům a tomu, jak se k nim vznikající poválečný režim zachoval. Příkladem za všechny je Karel Stiassni (voják americké armády) a Hans Tugendhat (účastník pražského povstání), kteří radši Brno opustili. O holokaustu se moc nemluvilo a židé byli často označováni za národně nespolehlivé živly a i když prošli třeba koncentračními tábory, bylo s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie. Nebo třeba jinak neznámé osudy Bondyho rodiny, které bylo věnováno i divadelní představení... Samozřejmě jsou v knize i důležité zmínky o rabování (nejen nuceně) opuštěných domů, jejich zabavování, o tom, jak lidé navrátivší se do Brna nacházeli své domy plné ("pardon, já jsem legionář a já tady už bydlím..."), nebo zmínky o Němcích, kteří byli oficiálně uznaní za dobré občany a přesto je do jejich vlastních bytů nechtěli rozhořčení sousedé pustit. To vše pak doplňují už zmíněné známější věci, jako osud Německého domu (který z historických obrázků známe skoro všichni), pochod smrti, o popravách v dnes nenápadné novogotické tělocvičně v centru města a informace o táborech v Maloměřicích, na Malé Klajdovce nebo Bohunicích. Knize však trochu ubírá řazení jednotlivých kapitol. Graficky je skvělá stejně jako předchozí díly, bohužel samotný obsah nemá skoro žádný řád (nebo jsem ho nepochopil) a například informace o německých poválečných táborech jsou rozeseté bez ladu a skladu po několika kapitolách ať už přímo nebo nepřímo jim věnovaným. PS: Je smutné a zároveň zajímavé, jak mají některé brněnské budovy, například velký dům na Orlí, nebo Káznice na Cejlu, svoji kapitolu ve všech třech knihách série. Smutné osudy...... celý text

Brno nacistické - Průvodce městem 2013, Michal Konečný

První knížka této historické brněnské série. Já jakožto Brňák od narození (narozen, studující i pracující) mám podobnou literaturu velmi rád. Ukazuje na to, jak se Brno za posledních 100 let neuvěřitelně proměnilo, jakou hrozivou historii má, kolikrát některé budovy změnily své funkce a co kde stálo. Pamatuji, jak jsem poprvé touto knihou listoval a dozvěděl se například o Velké Synagoze, pohřebišti na Moraváku, kdy vzniklo prodloužení Husovy, jak si němečtí historici předělávali centrum města k obrazu svému, ale i podrobnosti o zapojení Brna do holokaustu (např. ulice Masná a brněnští Romové), podrobnostech o Kounicových kolejích atd. Hrozné věci, které se ale musí neustále připomínat... Navíc je kniha opravdu dobře udělaná. Historické fotografie, krátké texty, mapky, popisky, velmi graficky zdařilé zpracování.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Pět hvězdiček za samotnou knihu, která je geniální svým humorem nápady a šíleností. Jednu bych strhl za konkrétní provedení audioknihy čtené V. Dykem. Stopařova průvodce jsem četl několikrát, mám rád i jinak odmítaný film, Marvina, vogony, skryté vtípky, vzdychající dveře, fjordy atd. atp. A Dykovo pojetí tomu dodávalo jistou novou úroveň. Na druhou stranu to někdy bylo až příliš - třeba u Forda, který celou dobu zněl fakt úděsně. Naopak jednu zpět zase přidávám za ilustrovanou verzi od Černodana. Můj šálek čaje :)... celý text

Disney: Zlatá klasika Don Rosa 2017, Walt Disney

Dodnes mám v krabicích poschovávané časopisy Kačer Donald a vzpomínám na některé velmi propracované příběhy. Mé dva nejoblíbenější jsou Rafani dostávající se do trezoru pomocí podrobného plánu od Barkse a synovci nacházející zbytky Kačerova - příběh B.A.D.A.K.A.M.S. - od Rosy. Je to docela malý štůsek časopisů, je u nich vidět, že se se mnou dvakrát stěhovaly, že byly opravdu opakovaně čtené a že původně jsme si je kupovali se spolužáky na čtení v lavici "na základce". Je tak krásné mít dnes v ruce opravdovou knížku a přečíst si něco o samotném pozadí kreslíře, jehož genialitu jsem odhalil už jako osmiletý :) A užít si další příběhy z jeho pera. První a poslední z nich jsou super. Škoda, že je to vlastně ale takto krátké. Rád bych toho přečetl od Rosy víc... Naopak, co mě při čtení trochu zlobilo, je překlad, který byl opravdu viditelný především u Kornelia Klokota (jak ho z dětství znám já**, zde nepřeložený - podivné, když zbytek přeložený je) a pak u roku 2002, který je fakt mimo.... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Tři hvězdičky jako u prvního dílu, ale o dost slabší. Krve (a mnoha dalších nejen tělesných tekutin) je tu o dost víc, stejně jako soubojů, kvalitního černého humoru je ale méně (ten byl hlavním plusem prvního dílu), stejně jako logiky a napětí (to velké množství různých deus ex machina bylo překvapivé i na mě...). Je to prostě čistokrevná dopředu jasně směřující bojovka, kde se jako by mimochodem odhalují velká tajemství a důležité změny (třeba uzdravení "jedné z hlavních postav" je zmíněno jen tak mimochodem, přitom to v první půli znamená docela důležitou věc...) můžou mezi množstvím autorových/hrdinových vnitřních monologů (tedy dialogů) zapadnout. Jako bavilo mě to, ale dál už se do Kulhánka asi pouštět nebudu...... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Je to děsná blbina, ale na konci děsně zábavná :) Ale popořadě... Knížka je totiž zvláštní nevyrovnaná směs několika částí, propojených dopředu směřujícím příběhem hlavního hrdiny (dosti přímočarým - hrdina i příběh). Už od začátku teče (nejen) krev, následuje chvíle podivuhodného bezčasí, pokračuje od začátku prakticky oddělený příběh, kde se dlouho čeká na onen čin a ten pak nastane. Poslední třetina je pak asi nejzábavnější, konce se ale prakticky (bohužel) nedočkáme. Přesto čtení hodně baví a nejvíc autorův povedený černý humor :) I díky němu se vrhnu na pokračování a budu doufat, že příběh opravdu dojde do konce...... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Do knížky jsem se pustil společně se seriálem. Tedy abych byl přesný - poté, co mi v seriálu některé věci neseděly a některé věci chyběly. Pokud jde o první skupinu, tu kniha o dost zmenšila. V seriálu totiž tvůrci něco přeskakují, něco přidávají, některé věci nelogicky dělají jiné postavy než mají a pak se člověk diví motivaci. To si kniha drží... Pokud jde ale o druhou skupinu, tu kniha jen rozšiřuje. Ano, chápu, že jde o výpověď jedné jediné osoby, která má své vlastní motivace a svůj přístup k věci (a musí se brát s jistou mírou kritického myšlení - a ano vím, že jde o fikci - jak uvádí závěrečná "přednáška" po příběhu...), přesto mi v knize chybí spousta informací a na mysl se mi dere spousta ALE. Jak může být Gileád udržitelný, když je založen na otrokyních a otrocích (služebnice, Kolonie...)? Kde se budou lidi brát, až dojdou náboženské skupiny/LGBT/političtí vězni atd.? Kde se pak budou brát samotné služebnice? Jasně, tisíce lidí bude stále možné brát do kolonií (vzpomeňme na ruské Gulagy, kde dostatek vězňů "nikdy" nechyběl...), ale služebnice už se jednoduše nenaberou z nenáboženských rodin/studentek/bývalých pracujících žen atd. Nemluvě o tom, jak takováhle společnost může být udržitelná z pohledu potravin, technologií atd. Kdo na tom maká? Jsou nějaké další skupiny lidí, o kterých se v knize nedozvíme? Kde vůbec nový režim nabral tolik vlastních vojáků (andělů, ochránců, očí...), když šlo fakt o nové lidí? Kam zmizela US army? Kdo vůbec ten stát vede? Je to jen kolektivní? Nikde není o žádném vůdci ani slovo, natož propaganda... A co teprve otázka toho, jak je možné, že se USA zhroutily tak neuvěřitelně rychle, prakticky z hodiny na hodinu. Velké teroristické útoky a najednou moc vlastní pár lidí, co si dělá politicky co chce? Divné... (O to divnější je to ještě v seriálu, kde je to ještě o trochu rychlejší než v knize...) Každopádně příběh je psaný zajímavě, po Aréně smrti (Hunger games) další knížka, kde se mi líbí ženský přístup k vyprávění. A tady je opravdu hodně vidět... O to víc v knize, než v seriálu. Hlavní postavě je dávána veškerá pozornost, její psychika je víc drcena Gileádem a ustupuje mu a oproti seriálu je taky méně samostatná/emancipovaná/plná touhy po odplatě. Distopie, jak má být...... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Ano, přiznávám, že jsem se do knihy pustil s tím, že se mi docela líbil stařík. Tato kniha je ale - dle mého názoru - snaha o jeho nápodobu, avšak nepovedená. Děj mnohokrát skončí a pak se zase rozeběhne, oproti staříkovi nebylo mnoho míst kde bych se smál a tlačení na pilu v otázce politiky (jak švédské tak mezinárodní) bylo až moc silné, zvláště, když ani není jasné, co vše je ještě autorova nadsázka a co už je výmysl. Škoda, Jonassona si už tak asi nikdy neotevřu...... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Ze začátku jsem měl trochu problém s hlavní interpretkou - poslouchal jsem audiobook - ale nakonec jsem si ji s celým příběhem spojil a knihu na několikrát doposlouchal až do konce. Nutno říct, že některé části jsem si pouštěl opakovaně, protože v těch jménech jsem se opravdu ztrácel (kdo je čí matka, teta, dcera, kdo má jakou přezdívku, jaké se jmenují stejně, podobně a proč...), ale výsledek je opravdu magický. Někdy jako by člověk poslouchal Pratchettovu Zeměplochu a tamní hlavologii čarodějek z hor Beraní hlavy, někdy jde o tvrdou připomínku dob minulých dvou totalit, někdy jde o pohádky a příběhy moravského venkova a někdy až na dřeň vytěžená témata diskutovaná i v dnešní době. Hlavně je to ale skvěle napsané a velmi dobře poslouchatelné... Krása... Až by se člověk chtěl vydat zase někam do hor, do přírody...... celý text

Pět 2015, Ursula Poznanski

Normálně detektivky a thrillery (mimo sci-fi a alt. realitu) nečtu a tato kniha se mi do rukou dostala vlastně náhodou, kvůli mému koníčku - geocachingu. A tak snad můžu jen dodat známou větu: "Don't Mess With a Geocacher - They Know the Best Places to Hide a Body." I pro mé oblíbené téma by tak byla kniha zajímavá. Jasně, člověk se někdy popadal za hlavu, proč hlavní postavy jednají, tak jak jednají (nebo v některých případech spíš nejednají), něco bylo až zbytečně protahované a párkrát jsem si všiml jistých blbůstek, ale výsledek byl velmi čtivý. Poslední čtvrtinu jsem dokonce přečetl na posezení skoro bez dechu. Kdo a proč jsem odhalil o chvíli dříve než hlavní hrdinka, ale teorií jsem měl během čtení samozřejmě více. I proto čtení bavilo :)... celý text

Císařovna 2016, Roman Bureš

První díl na steroidech. Už ale bez toho WOW momentu... Je to čtivé, zajímavé a zábavné, ale stejně jako u #1 je to holt stále o válce a boji. Tady tedy ještě s hrátkami ohledně tématu náboženského radikalismu (nejen islám, ale i křesťanství...) a pobavila i jedna stránka o "římských fake news". Jinak prostá "popcornovka" (existuje nějaké takové slovo pro knížku?), jako nedávno čtený SPAD od F. Kotlety.... celý text

Propast času 2015, Roman Bureš

Knížka na mě vyskočila po vydání opakovaně v různých recenzích a s velmi dobrým hodnocením. Tak jsem se na ni vrhl také a jsem nadšený. Velmi zajímavý nápad, který se postupně tříbí, vysvětluje a v rámci něho nakonec i spojuje několik příběhů. Trochu mi vadí jen několik nelogičností (i když malých) a to, že celý děj je vlastně z 90 % o boji, přípravě na boj, nebo přesunu k boji. Svět je to ale natolik zajímavý, že se kniha čte jedna báseň :)... celý text