prazskanaplava
přečtené 401
Hrajeme si celý den
2009,
František Hrubín
9/10 Tu obálku s hromadou drobných kreseb jsem jako mimino milovala. Na tomhle leporelu se dalo zabavit celé věky.
Halas dětem
1954,
František Halas
6/10 Za úžasné ilustrace Oty Janečka bych nejraději dala plný počet, ale samotné říkanky pro děti na mě bohužel působí už poněkud zastarale. Ve srovnání s Hrubínem, na kterém jsem vyrůstala já, se mi některé básničky dokonce zdají až vysloveně nepovedené. Raději Halase pro dospělé. „Vidíš ten šípek? Růženka pod ním spí. Kdo není hodný, ji ale nevidí! A proč nebyl šípek hodný? No, podívej se, jistě si s nožem hrál, až do krve se nešika pořezal.“ (SNDK, 1954)... celý text
Kukačka
2014,
Karolina Limrová
odpad!
0/10 Zdejší hodnocení je občas třeba brát s velkou rezervou. Samozřejmě jsem už z podstaty žánru neočekávala žádné duševní obohacení, ale zařazení do sekce „pro ženy“ by se nemělo rovnat naprostému masakru českého jazyka. Čte se jako velmi, velmi špatný překlad nacpaný až po okraj anglicismy – vlastně jsem přesvědčená, že autorka z nějakého důvodu napsala román nejprve v angličtině a pak jej téměř doslovně přeložila do češtiny. Abych ale nekritizovala jen lingvistické prohřešky, rok po přečtení si naprosto nevybavuju "děj", který se – co si budeme nalhávat – pasivně veze na současné vlně popularity románků mezi šedomyšími hrdinkami a niterně rozervanými pracháči, co ze záhadných důvodů ne a ne najít partnerku na úrovni. Citace nepochopitelných češtinářských paskvilů: * „Dobrý večer," pozdravil jsem Cindy... – "Dobrý večer, pane." (Běžný rozhovor mezi sekretářkou a nadřízeným nechtěně vyzní jako variace na 50 odstínů šedi. V češtině se fakt "sir" nepoužívá bez příjmení, není-li děj zasazený do BDSM klubu.) * Chodit v jejích botách nebyla žádná legrace. (Tenhle idiom se do č. překládá jako "být v něčí kůži". Vzhledem k tomu, že k žádné změně vlastnictví obuvi nedošlo.) * Vyvolával ve mně potřebu vidět ho dobře naloženého. * „Hořící vrt by nebyl nic proti běsnění mé matky, kdyby některý z jejích potomků podvedl svou manželku.“ (K pochopení podobně krkolomných souvětí aby měl člověk doktorát z kvantové mechaniky.) * Zůstával jsem stát a srdnatě čelil jejímu vražednému výrazu. (Čeština má vidy...) * "Teď zabrzdíme, ano?" slyšel jsem se říct. Pam se zamračila. Významně se mi zadívala na pusu. "Nedělej mi to ještě těžší...," zaprosil jsem. Místo odpovědi si jen navlhčila rty a ozvalo se něco jako zamňoukání. (Scény rádoby nabité erotikou polechtají slzné kanálky.) * Křečovitě se mě držela a prosila, abych už nikam neodcházela. A tak jsem si klekla na zem a nechala ji, aby mi vyráběla další modřiny. * Přišla v džínách a tričku na jedno rameno a vypadala jako něco, na co člověk dostane chuť na první pohled. (Květnatá přirovnání.) * ...se pobaveně smála a mně se chtělo ji shodit z křesla. On se tvářil tak hrdě! (V češtině se osobní zájmena obvykle nevyjadřují, není-li mluvčí Tatar.) * „Modřiny od vašeho stisku na mém zápěstí ukazují, že to zase tak snadné nebude..." * Jenže místo toho jsem sevřel její ramena. (Užívání přivlastňovacích zájmen při odkazování na části lidského těla je typické pro angličtinu, ne češtinu.) * Vítr odnášel její zavzdychání přímo od našich úst. * Nakonec jsme podepsali Nenesu-nic,-co-by-pomohlo-k-útěku prohlášení. (Z toho by jeden brečel – citátové složeniny ve funkci premodifikátoru čeština fakt nevede, tam, kde má angličtina nominální charakter, čeština sahá častěji k verbálním konstrukcím. Vždyť se to nedá číst.) * Jedna moje část zůstávala za všech okolností skeptická. * „Chci vidět jejich obličeje, až tě vezmu na večeři.“ (Do č. se obvykle překládá jako „jak se budou tvářit“.) Jako pouhá třešnička na dortu už pak působí zábavné momenty, kdy se postavy zasazené do amerických reálií neustále cpou gulášem. Nedoporučuju nikomu, kdo trpí u prznění mateřského jazyka. Ale ať nežeru, skvělá volba pro všechny, kdo si touží posílit okohybné svalstvo nepřetržitou sérií vertikálních pohybů.... celý text
Marzi 1984-1987
2012,
Marzena Sowa
7/10 Navzdory neveselému tématu byl nakonec výlet v čase s malou Marzi do období konce socialismu v Polsku nečekaně fajny. Originální ilustrace dodávají i té nejbanálnější vzpomínce z dětství jedné obyčejné školačky podobný nádech nostalgie, jaký přináší listování zaprášeným rodinným albem s polozapomenutými fotografiemi. Převládají sépiové tóny, ze kterých vystupuje pohublá barevná Marzi s obrovskýma očima jako středobod všeho. Pro mě další malý klenot do sbírky děl, která lidsky a bez příkras přibližují život v režimu takový, jaký opravdu byl. (Plus, 2012)... celý text
Horečka
1999,
Václav Hrabě
5/10 Nemůžu jinak, i těch kraťoučkých 60 stran čistého textu se táhlo a nudilo. Asi jsem měla číst v době, kdy se mnou třískala puberta a tohle rozvleklé filozofování a arogantní posuzování všech a všeho kolem by mi možná i imponovalo. Hrabě-básník mě baví víc. (Labyrint, 2012)... celý text
Pochyby
2010,
Karel Kryl
7/10 Nedokážu číst, aniž by mě v hlavě "rušily" známé melodie. Kryla v tištěné formě nedávám. (Dokořán, 2006)
Jak jsem se stal hlupákem
2003,
Martin Page
odpad!
1/10 Co čekat od francouzských humanitně zaměřených levičáků-akademiků, než vysmívání se Miltonu Friedmanovi. Bohužel, román je hlavně k uzoufání nudný. Nezvládla jsem dočíst ani na třetí pokus. (Mladá fronta, 2003)... celý text
Cestopis s jezevčíkem
1992,
Ludvík Aškenazy
3/10 Nebavila mě jako dítě, nebaví mě ani v dospělosti. Dočteno s obrovským sebezapřením. Jazykově není co vytknout, ale příběh je jak na tripu, splácaný páté přes deváté. (Artur, 1992)... celý text