Pett přečtené 561

Hlas kukačky 2019, Hana Marie Körnerová (p)

Malounko jsem čekala trochu větší zahnízdění v duchu dané doby... sic to s Editou zprvu tak vypadalo, s Irmou přišel drobný úprk mé pozornosti a já marně v dalších řádcích vyhlížela úplně jiný osud... ten Editin, samozřejmě. Ač téma silných ženštin souzní s celou mojí bytostí, tady mi to z nějakého důvodu trochu vykonstruovaně tlouklo do záložky... NICMÉNĚ... poslední slova byla opět milým pohlazením stejně jako u předešlého heřmánku, takže přeci jen jdu nakonec o písmenko dál lehká jako spokojené peříčko.... celý text

Když má štěstí kliku 2020, Aurélie Valognes

Tentokrát si zaťukala o pozornost mé srdeční komory tahle skvostná obálka... bez váhání jsem malému Jeanovi otevřela chlopeň a prožila s ním nejedno dobrodružství... osud k němu nebyl úplně nejvlídnější a přesto mi mezi řádky jeho života bylo tak nějak milo na duši... a vlastně mi tenhle malý rozumbrada dokázal sem tam vykouzlit i drobný rohlík na tváři ;) , který alespoň maličko vyvážil smutnotu nad nelehkou dobou trousící za sebou prázdnotu a beznaděj.... celý text

Meta 2020, Pavel Bareš

Krutopřísně hustá nálož současnosti, která metá vykřičník za vykřičníkem do vaší mysli... ten pocit břichabolu z ultratenký hranice každodenního bytí v ženském kontra mužském světě je totiž prostě k posrání alarmující... co je ještě v pořádku a co už buší na vrata zdravého rozumu... ta úzkost ze zvrácenosti dnešního žití se mi zadírá pod kůži... tak trochu se začínám víc rozhlížet kolem sebe... až moje úplně nejvíc vypsychlá záložka leze po zdi a prosí o poslední písmenko z milosti ;) naprosto boží záležitost!... celý text

Kdo se postará o Annu 2023, Kateřina Pantovič

Ach, asi začnu tou úplně nejvíc čarokrásně boží obálkou... právě díky ní se mi tenhle malý skvost dostal pod záložku a obalil mi chlopeň tak hezky něžnou lidskostí... cynická Anna mi nejednou přilípla úsměv na líčko... zároveň do mé maličkosti opatrně vložila drobnou úzkost nad tím dnešním žitím... tolik opravdových pravd, které světem plují a sem tam naplní i to naše vlastní akvárko v duši... moc mile šílená člověčina ♡ Navíc mám po posledním písmenku nutkavou potřebu si jednu takovou bojovnici pořídit a vést s ní nekonečná sympozia o smyslu života ;)... celý text

Divoké labutě 2020, Jung Chang

Duševní tříšť v tom nejkrutějším rudém hávu... nelidsky zvrácený komunistický fanatismus rozemele celou vaší bytost na prach... tohle se přeci nemohlo stát... mé já rezolutně odmítalo bizarní psychopatické Maovo počínání vůči vlastním lidem... ta nekončící temnota lidských duší jakoby nebyla z našeho světa a přeci něčím tak znepokojivě plíživým drásala moje nitro... více takových rudých vykřičníků do dnešní společnosti, prosím... přeci jen ta ďábelsky šílená krutovláda Číny vytrvale poklepává i na ty naše pomyslné dveře pohodlného bytí... proto odložme na chviličku nyní tolik "populární" německé peklo... pozornost si zaslouží i jiní zmučení děsivě lidskou vyprázdněností.... celý text

Soběstačný 2020, Zuzana Dostálová

Asi budu jediná plavající želva proti proudu... ale já trošku zakopávala o tu vykonstruovanou extrémnost, která mi nějak vůbec nedopřávala pocitu reálnosti... Nejvíc mi drásala cévku ta neustále se opakující Ikea... asi chápu zdvižený prst nad neblahým nešvarem dnešních rodičů, kteří venčí své děti po obchoďácích, ale opravdu potřebuji znát názvy všech zakoupených výrobků? Pak mi úplně nesedla ta překombinovanost témat- od všeho kousek a to podstatné se tímto vlastně ztrácí kdesi v překladu a to je velká škoda, protože se mi někde v tom zběsilém tempu písmenkového maratonu vytrousila ta osudová fatálnost všeho odžitého. Naopak velmi oceňuji obrovský vykřičník nad chováním našich nakupujících spoluobčanů, kteří postrádají slušnost a alespoň drobeček respektu... to je bohužel velká a ta nejsmutnější pravda, která stojí za sakra velké zamyšlení!... celý text

Jiné jméno pro domov 2020, Jasmine Warga

Nejedna záložka mojí duše se rozplynula už v první větě tohoto krásného poselství vyslaného do našeho neutěšeného světa... však potřeba laskavé velkorysosti a empatie k veškerému "jinému" bytí je bohužel stále tak moc aktuální téma. Hledání toho svého doma, které mi zaťukalo na mysl a vyvolalo někde uvnitř mého já nekonečné debatní seance, při kterých mi úplně veselo nebylo... tak nějak citlivě a s láskou odvyprávěno něco, co si jen málokdo z nás umí představit a přitom se tak rádi stavíme do rolí soudců ze svých pohodlných gaučů. Více takových ťukanců nám všem, prosím ♡... celý text

Geniální přítelkyně 2016, Elena Ferrante

Bohužel to očekávání je megaprevít na entou... těšila jsem se na něco uchvacujícího... italsky fatálního a ultrabožího... dostala jsem víceméně povrchní holčičí románek plný dilemat zda chci Rudolfa nebo Milana... pak do toho přišel Miloš a já tak trochu přestala mít přehled v tom jaký, který a čí už jsem netušila vůbec... naťuknutý duch doby plné zmaru byl fajn, ale těch zásnubních dramat bylo na mojí maličkost prostě moc... o otravné Eleně nemluvě. Čekala jsem do posledního písmenka na to NĚCO... až jsem nakonec trošku otráveně sežmoulala záložku a byla ráda, že mám konečně tohle italské "Walshovic údolí" za sebou. Scusi!... celý text

Vzdělaná 2020, Tara Westover

Proklopýtala jsem si příběhem skrz sebe sama... paradoxně mi aspekt mormonství či neuvěřitelného amerického školství a všech těch nesmrtelníků tak úplně nesedl... co mi více pocuchalo srdeční komoru, byla ta snaha nezůstat jen loutkou v majetnickém sobectví vlastní rodiny... už jen říct si "NE! Stačilo!" chce obrovskou dávku odvahy a síly... je to přeci rodina... rodina je základ všeho... jde opravdu tak lehce určovat si hranice v rámci rodiny? Bez mrknutí oka byste všechny odstřihli a bez jediného šrámu žili ve svém šťastném světě bez jejich všeobjímající lásky? S vědomím, že nejste dost dobří pro vaše nejbližší? Tenhle pocit totiž rozleptává duši a sakra dost bolí... možná právě proto stále milujete a doufáte... vždyť je to přeci ta rodina, že jo!... celý text

Noční klub Mars 2020, Rachel Kushner

V čase amerických šíleností hodně moc vykřičníkové čtení... ocitla jsem se na duševní samotce plné zmaru a špíny... nepřestává mi být šoufl z té člověčí beznaděje... přeci jen... jak velkou šanci má takový jeden lidský život hozený do neúprosného bahna společnosti... cožpak mu nezbývá než prostě nějak v té špíně přežít? Nebojíme se do takového světa byť jen nahlédnout, abychom se sami neumazali? Načrtnutí Kaczynského myšlenkových rozbušek už jen dokresluje zoufalé bytí v překvapivě nešťastné Americe všech dob... ponořte se i vy do brutálně nemilosrdného světa, kde se sny tak úplně neplní...... celý text

Heřmánkové údolí 2018, Hana Marie Körnerová (p)

Úplně nejvíc mi sedla tahle nezdolná síla člověčího ducha... sic plíživá úzkost té doby mi rozbrázdila duši... přeměna mile poklidné vesničky v bandu ustrašených malolidí neutěšeně bila do srdce smutně alarmující realitou... NICMÉNĚ ... jedna z posledních vět osudem zvalchované Anny mi až vehnala dojatou slzu do oka... přeci jen trocha toho lidského dobra je třeba každému z nás... stačí se jen na ten svět dívat tou správnou srdeční chlopní... stačí si jen přivonět.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Dobře, kápnu božskou... byla jsem dlouhou dobu skeptická k jeho příběhům... ano, moje culpa a možná trošičku i všude tak moc oslavovaného Oveho culpa ;) ... ale přeci jen jednoho dne jsem sebrala záložku do hrsti a rozhodla se tedy prubnout, co na něm všichni mají a to i přes vcelku děsivou anotaci slibující něco, s čímž já úplně v knížkách nekámoším... NICMÉNĚ... ocitla jsem se ve vyprávění, které mojí maličkost obalilo tou nejněžnější člověčinou... popadala jsem se maximálně tak za slzné kanálky a překvapená jsem si spokojeně frfňala nad životem, který dokáže tu duši zmítající se ve zmaru a chaosu ukotvit ve správný čas na správném místě... takže to, co mě sem tam zatahalo za záložku jsem jim všem odpustila s laskavostí jejich vlastní... ta myšlenka toho našeho lidství je totiž úplně nejvíc nadpozemsky boží ♡... celý text

Ptáci bez křídel 2005, Louis De Bernières

Bravurně odvyprávěna opět jedna do pekla volající marnost lidského bytí... ač jsem z toho řečiště nemilosrdných dějin byla mnohdy ostudně tumpachová... rozvíjela jsem se svým okolím nekonečné turecké debaty a hledala odpovědi na své řecké otázky... osudy těchto smutných ptáků bez křídel mě rozemlely na prach ani jsem nestačila zacvrlikat... tolik jsem jim přála křídla, aby mohli uletět hodně hodně daleko... stejně jako u Mandolíny jsem vylezla ze stránek jejich životů tak nějak úplně rozšmelcovaná a znechucená zbytečností všech těch nesmyslných mocenských půtek... je třeba si tento příběh prožít!... celý text

Jatka č. 5 2016, Kurt Vonnegut Jr.

Nějak nevím... úplně se mi nepodařilo zachytit Pilgrimovo zmateně uhánějící tok myšlenek... minulo mě vyzdvihované kultovní poselství tak moc, že můj intelekt měl tendence se hystericky stydět a utíkat zbaběle z boje ;) sic jsem ráda, že jsem si zase trochu odečetla ze svého nekonečného seznamu "musíš si přečíst!", tentokrát sdílené nadšení bohužel vynechám. Slovy klasika... tak to chodí.... celý text

Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili

Zneklidňující skvost z nelehkých dob děsivě krutého a lidsky vyprázdněného režimu... sovětsko-ruské dějiny vnímané skrz duše několika generací rodiny Džašiů... tak neuvěřitelně uvěřitelné osudy, že se má srdeční komora téměř zalkla smutkem a bolestí nad tím, že je v dějinách lidstva tak moc odporně bezcitné nelidskosti... navíc tak mistrovsky vysoustružené žití nežití, že jakékoli nářky dnešní doby mi přišly hanebně nicotné a svoboda bytí je mi zase o kousek vzácnější... čtěte a zůstávejte ve střehu, ať historie nedostane šanci nás tu opět sevřít v područí bezmezné touhy po moci... už jen kvůli tomuhle ráznému zabušení na často přivírané dveře hrozivé minulosti si tohle Nicčino úchvatné vyprávění pro Brilku prostě musíte prožít!... celý text

Zmizení Stephanie Mailerové 2020, Joël Dicker

Od jednoho z prvních policejních dialogů ve stylu "tys měla rande- proč myslíte- máš namalovanou pusu- já si pusu maluju často- ale tohle je jiný, teď vyloženě vypadáš jako kdybys měla rande" jsem tak nějak tušila, že se řítím do gigantickýho šesti set stránkovýho průseru se svým nekompromisním dočítáním... a bohužel jsem se tentokrát opravdu úplně nepotkala s tím zběsile zmateným sázením slov, kdy vrah nebyl snad jen ten zahradník ;) takže těšení se mi bylo úplně k prdu... inu, tak holt zase někdy jindy.... celý text

Hledání modré 2016, Lois Lowry

Těšila jsem se na Jonase a dostala jsem Kiru... bylo mi trošičku líto, že mezi řádky není k nalezení ani jeden maličkatý náznak spojitosti s Jonasovým světem... no nic, navlíkla jsem tedy zbrusu novou nit a tiše pozorovala vybarvení příběhu zase z jinak nemocného kousku světa... a své kouzlo ani tohle vyprávění neztratilo, leč nevnímala jsem dané poselství s tak všeříkající naléhavostí jako u ostatních... i když záložku takového toho milého čtení si drží stále stejně bravurně ;)... celý text

Lustr pro papeže 2019, Jan Tománek

Neskutečně skutečná nálož, která vás rozmetá na prach... zůstane jen černočerná tma ve vaší mysli a rezonující vztek kypící v každém póru zanícené duše... ano, dusivý vztek, pak zdrcující bolest a nakonec všeobjímající smutek nad kolektivní slepotou... temný svět plný brutality v tak těsném kontaktu s nuceným "báječně normálním" světem dobového pozlátka... a všechno tohle se dělo tak strašně nedávno a tak strašně blízko! Tady! U nás! Je mi zle! Zrůdnosti, které rozleptají celé vaše dosavadní bytí a už navždy nechají vaše oči otevřené! Díky za to, že nezapomínáme!... celý text

Clayův most 2019, Markus Zusak

I já zpočátku rozladěně tápala, co mi kde uniká... neustále jsem se vracela a vrtěla hlavou nad nesoustředěností než mi celý tenhle styl vyprávění docvaknul a já si ho začala užívat každičkým kouskem své zmatené maličkosti... a nakonec právě tohle zběsile a nekompromisně přikovalo mojí záložku k jejich osudům... navíc ta Dunbarovic hřejivá laskavost a něžně bolavá láskyplnost mi obalila chlopeň na dobu nekonečnou... miluju Zusakovy příběhy právě pro tu lidskost, kterou vám bez pardonu dokáže vmést do mysli... odpouštím mu pak kdesi cosi a nechávám se jen unášet jeho skvostnými písmenky do říše spokojenosti ;)... celý text

Kobold 2011, Radka Denemarková

Zpočátku jsem se zkusila opatrně ponořit do vodních Přebytků něhy... a že to tedy byla velmi důrazná něha s velmi bolestivým dopadem do zatraceně tvrdé vody... vyprávění bylo tak moc těžké... topila jsem se ve víru slov a beznadějném zmaru bolestí zmítaných duší, vězněných na úplném dně Koboldovy temné duše... a možná právě to zatěžkání samotným textem docílilo toho, že ta největší vlna katarze mě smetla až když jsem zavírala tuhle část... skončila jsem zírající do prázdna... absolutně paralyzovaná tou všeobecnou krutostí a tak smutnou apatií společnosti... lapala jsem po dechu a nenáviděla všechny koboldy světa... Uvnitř mé pohmožděné duše se vytesalo přání, abychom všichni dokázali být silnější, vážili si svých já a nedovolili už nikdy žádnému monstru držet nás pod vodou! Pak přišel oheň s Přebytky lidí... stále velmi tíživě znepokojující osudy... ale mé já zůstalo zalité vodou a ta bohužel udusila veškeré pokusy o silnější emoční žár, který sálal zase z této strany Kobolda... bylo mi to líto... měla jsem si dát čas na proschnutí. To však nic nemění na tom, že s velkou pokorou děkuji za tyto dokonale vysoustružené sondy do toho nejhlubšího bahna lidské existence... je to vždy pekelně silný čtenářský zážitek.... celý text