Petja
přečtené 251
Dědina
2018,
Petra Dvořáková
Měla jsem dědka a už ho nemám....Dědinu jsem si začala přát hned, jak jsem viděla obrázek na přebalu. Po roce mé přání Ježíšek vyslyšel a mám ji doma. A je přesně taková, jak obrázek slibuje. Retro, tradiční, venkovská, prostě naše :-). Běžný život na dědině, jeho strasti a slasti, jsou popsány očima členů několika rodin z dědiny. Každý vypravěč mluví trochu jiným nářečím, podle toho, jakou generaci reprezentuje (např. nářečí staré babičky je mnohem výraznější než u ženy jejího vnuka). Knížka se dobře čte (což asi nemusí platit u toho, kdo čte raději ve spisovné češtině) a přesto, že jde o běžné problémy běžných lidí, moc mne bavila. Jediné, co by mne zajímalo, kde na Vysočině autorka vyrůstala, protože v nářečí je hodně prvků nářečí z Malé Hané.... celý text
O Šípkové Růžence
1968,
Vojtěch Kubašta
Krásné leporelo, které je nejen prostorové (tzv. pop-up kniha), ale i hýbací! Např. zatažením za záložku se otevřou dveře do tajemné věže nebo se princ přiblíží k princezně a políbí ji. Dcera miluje stránku, kde kuchařka míchá těsto v míse a kuchař se rozmachuje na kuchtíka, který upustil talíř. Nadčasová klasika pro všechny věkové kategorie!... celý text
O neposlušných kůzlátkách
2018,
Vojtěch Kubašta
Nejen prostorové, ale i hýbací leporelo! Na jedné straně se maminka koza sklání k dětem a loučí se s nimi, na další se už zatažením záložky blíží k chaloupce vlk. Ve dveřích má jenom tlapu, ale povytažením záložky se objeví celý a dvouletá dcera křičí: "Pryč, zlej vlku, pryč!" Nejvíc se nám líbí stránka, kde se kozlátka různě poschovávají (do peřin, do kredence s nádobím, pod stůl) a vysloveně dojme ta, kdy maminka přijde z města, nikde nikdo, pláče, povytáhnete záložky a vyběhne za ní kozlátko :-). Na poslední stránce pak vlka můžete hodit za trest do studny! Parádní knížka, sběratelská klasika, určitě postupně pořídíme další pohádky.... celý text
Chirurg
2019,
Petra Dvořáková
Řeklo by se obyčejný příběh čtyřicátníka - chirurga, který prožívá krizi středního věku: nerozumí si s manželkou, vytáčí ho patnáctiletý syn, dere ho tchán, najde si milenku a začíná (opět) hledat útěchu v alkoholu. Celý příběh je ovšem vyprávěn jeho očima a to tak přesvědčivě, že jsem měla pocit, že všechno prožívám s ním. Zejm. když otevřel flašku a dal si první hlt, říkala jsem si "Zavři to, další si už nedávej!". U části, kdy mu zemřel otec, jsem se jen těžko bránila slzám (a to u knih skoro nikdy nebrečím). Hezké je, že přes všechny své karamboly stále myslí na to, aby ve vztahu k pacientovi všechno udělal správně, je ochoten pomoci kolegům, myslí na své děti a snaží se najít východisko ze své neutěšené situace. Samotný příběh není originální, takových máme kolem sebe určitě spoustu, o to větší obdiv si ale zaslouží autorka, která nám ho dokázala podat přesvědčivě a čtivě tak, že ho prostě zhltnete.... celý text
Mengeleho děvče
2017,
Viola Stern Fischerová
Zrušte povinnou četbu Jiráska a nahraďte ji Mengeleho děvčetem! Tuto knihu by si měl však přečíst úplně každý, nejen středoškoláci. Lehkým srozumitelným jazykem popisuje hrůzy, které museli Židé prožít (a často nepřežít) v koncentračních táborech za druhé světové války. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzpomínky hlavní postavy a jedné z autorek, Violy Stern Fischerové, obsahuje kniha opravdu hrůzostrašné detaily o životě v lágrech, takže si je člověk může daleko lépe představit, než když se o nich obecně dozvídá jen v hodinách dějepisu (ať už jde o konkrétní Mengeleho pokusy, nebo o to, že chleba v Birkenau byl výlučně pilinový a že se spalo jen na hliněné zemi v řadách, ve kterých se člověk nemohl ani pohnout. Všechny hrůzy pak podtrhují autorčiny plesové šaty, které musela nosit místo pracovního mundúru). Velmi smutná je také informace, že ty, co přežili, zbývající společnost po válce nevybíravě vytěsnila. Osobní vzpomínky jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími materiály (např. identifikační karty autorky jako vězenkyně atd.) V knize je dále velmi silný kontrast mezi autorčiným klidným idylickým životem před válkou, životem v ghettu a lágru za války a po ní. Po přečtení kapitoly o poválečném setkání s Arturem na nádraží a s Baby v restauraci si říkám, že se jedná o tak neuvěřitelné náhody, že autorčin osud byl snad předem nalinkován. Musela to být neuvěřitelně silná žena, které patří nejen obdiv za to, že přežila a dokázala jít dál, ale i velké díky za to, že nám vše společně s druhou autorkou, Veronikou Homolovou Tóthovou, zprostředkovala, i když oživování takových vzpomínek pro ni muselo být velmi těžké.... celý text
Vánoce s andílkem Vandílkem
2011,
Šárka Kadlečíková
Krásná kniha, která dětem srozumitelně přibližuje vánoční zvyky. Nejvíce mne však zaujal nápad na oživovací stroj, takový jsem si před skoro 24 lety pořídila pro svého dědečka a pořád ho používám.... celý text
Mary Poppinsová
2000,
Pamela Lyndon Travers
Mary Poppinsovou jsem dostala k Vánocům asi ve druhé třídě, nikdy jsem však nedokázala přečíst víc než prvních pár kapitol. Když jsem na knížku narazila v katalogu doporučených knih pro děti, rozhodla jsem se jí dát ještě šanci. S dcerou jsme přečetly v zimě opět pár kapitol, pak asi dalších dvacet knih a na konci léta jsme se rozhodly ji dočíst. Nakonec se to povedlo, ale musím upřímně říct, že nechápu, odkud se bere obliba této knihy. Děti jsou moc sympatické, kouzelné zápletky originální, ale Mary Poppinsová mi prostě není sympatická, rozhodně bych takovou chůvu nechtěla pro své děti (ačkoli na konci příběhu je postupně trochu mírnější, třeba v kapitole, kde hovoří s kosem o dvojčátkách). Celkově jsem ráda, že to mám za sebou, a mladší dcera si ji bude muset asi přečíst sama. Vliv na moje smíšené pocity ale můžou mít i poněkud expresivní ilustrace mého staršího vydání.... celý text
Pohádky po telefonu
1983,
Gianni Rodari
Pohádky jsou stručné (max. 3 stránky, některé mají třeba jen půl stránky), protože je tatínek během služebních cest vypráví každý večer po telefonu své holčičce, která bez pohádky od táty neusne. Příběhy jsou velmi originální, některé vtipné (např. Planeta pravdy O lidech z másla), některé jsou i smutné (např. O zedníkovi z Valtelliny), několikrát jsme musely číst např. o Paláci ze samé zmrzliny nebo o Paláci na rozbíjení. Četla jsem je pětileté dcerce, ale myslím, že některé mají složitější pointu a jsou až pro školáky. Měli jsme ji půjčenou z knihovničky v léčebně, pokud na ni narazím v antikvariátu nebo v knihkupectví, pořídím ji domů.... celý text
Byla jedna moucha
1971,
Daisy Mrázková
Na knížku o mouše Rudolfině a Helence, která nově vyšla v Baobab, jsme narazily v knihovně a hned jsme se jí ujaly. Začaly jsme číst včera večer, napadaly mne při tom myšlenky o poetice a realismu a chvalozpěv na chytrou mouchu, které pak zmíním v komentáři na Databázi knih. Pětiletá dcera byla ale daleko přesnější a opravdovější - v 6.20 přišla do kuchyně a když jsem jí ke kakau nabízela pohádku na Déčku jako obvykle, prosebně řekla "Maminko, přečti mi, prosím tě, zase o té mouše Rudolfíně, mně to tak hrozně baví." Teď je večer a máme dočteno. Říkám, že knížku tedy vrátíme do knihovny a holčička jen toužebně povzdechne: "Maminko, nejradši bych to četla celé ještě jednou...". Tak si to, Ježíšku, prosím, zaznamenej! :-)... celý text
Birlibán
2008,
Eduard Petiška
I když jsem Petiškův fanoušek, Birlibána jsem objevila až v knihovně po předchozích majitelích našeho domu. Minulý týden jsme se do něj s dcerkou na dovolené pustily a už máme dočteno. Birlibánovy příběhy jsou realistické, fantastické, poetické a poučné zároveň, některé kapitoly si dcerka "objednala" ještě podruhé od babičky. Sama jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne. Dcerka zhodnotila, že Birlibán se jí líbil "moc, moc, moc, moc a moc".... celý text
Poklad kapitána Kida / Jak se chodí do pohádky
1988,
Ljuba Štíplová
Mé nejmilovanější příběhy Čtyřlístku, dostala jsem je ve druhé třídě k Vánocům a četla pořád dokola (stačilo otočit a jelo se znovu) celou základku a asi i někdy na gymplu, měkkou vazbu má celou opotřebovanou :-). Trochu mne zklamalo, že nové vydání už není oboustranné, je to drobnost, která čtení přidává další kouzlo.... celý text
Saturnin
2008,
Zdeněk Jirotka
Myslím, že Saturnina není třeba podobněji komentovat, je to prostě špica. Po letech jsem si ho poslechla jako audioknihu v podání skvělého Ondřeje Havelky, a když je příležitost, bavím se znovu a znovu i u filmu :-). Úžasná klasika!... celý text