• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Charlotte Brontë

Jane Eyrová

„Proslulý román JANE EYROVÁ (1847) anglické spisovatelky CHARLOTTE BRONTËOVÉ (1816–1855) znám z několika filmových a televizních adaptací, což mi dlouho stačilo. Ale protože klasiku 19. století čtu rád a tento román patří mezi nejvýznamnější díla této doby, konečně jsem si ho přečetl; přispělo k tomu i to, že v novém skvělém překladu Petry Diestlerové vyšel v mé oblíbené edici CooBoo Classics (a Jane tu konečně není Jana). Jane Eyrová vyšla ve stejném roce jako jediný román Charlottiny mladší sestry Emily Na Větrné hůrce a měla velký úspěch, takže ještě v tomtéž roce následovalo druhé vydání. Román přináší pozoruhodnou směs romantiky, dívčího bildungsromanu, milostného příběhu velké osudové lásky, která musí překonat mnohé strázně stejně jako titulní hrdinka, gotického románu, v němž nestraší duchové, ale tajemná šílená žena, reálných společenských vztahů a realisticky podané individuální psychologie, přičemž autorka slovy své hrdinky vyslovuje na svou dobu odvážné feministické názory na postavení žen a jejich rovnosti s muži a navíc své vyprávění obohacuje literárními narážkami na Jonathana Swifta, Johna Miltona, Williama Shakespeara, Waltera Scotta či S. T. Coleridge a řadou odkazů k Bibli. Nádherný román je vyprávěn v ich-formě, což v té době také nebylo úplně obvyklé, a obsahuje i četné autobiografické prvky. Autorka stvořila dvě úžasné, nezapomenutelné postavy, Jane a Rochestera. Jane jako sirotek vyrůstá v nelaskavém prostředí u své tety a pak v lowoodské dívčí škole, kde panují zpočátku hrozné poměry, k jejichž zlepšení přispěje i Jane, která se zde stane učitelkou. Nehezká, drobná, vášnivá, učenlivá a pilná Jane, nekonvenční ve své nezávislosti, v osmnácti letech odchází jako guvernantka do domu pana Rochestera, do něhož se osudově zamiluje; ale než je jejich vztah naplněn happyendem, čeká je oba ještě trnitá cesta (k čemuž odkazuje i název Rochesterova domu Thornfield). „Milionům lidských bytostí je souzeno ještě topornější živoření než to moje a miliony se jich tiše bouří proti svému údělu. Nikdo netuší, kolik vzpour kromě politických rebelií kvasí v lidských masách, které zalidňují zemi. Obecně se předpokládá, že ženy by měly být velmi klidné a vyrovnané; jenže ženy cítí stejně jako muži; potřebují uplatnění pro své schopnosti a prostor pro své usilování stejně jako jejich bratři; příliš přísným omezováním a naprostou stagnací trpí přesně tak, jako by jimi trpěli muži; a od jejich druhů, kteří se těší větším výsadám, je úzkoprsé prohlašovat, že by se měly omezit na pečení nákypů a pletení punčoch, na hru na klavír a vyšívání taštiček. Je bezohledné odsuzovat je či se jim vysmívat, když se snaží dělat či naučit se něco víc, než je podle zvyklostí pro jejich pohlaví nutné.““... celý text
— milan.valden

---

Jana Eyrová

„četla jsem kdysi v dětství, snad v osmičce ?? a samozřejmě jsem si z toho nic moc nepamatovala... tak jsem si teď dala aurioverzi krásně načtenou jednou slečnou na youtube... mno, jestli chcete vědět, z větší části jsem to vnímala podobně jako Metla :D je to kniha extrémů, snad poplatná své době. Dnes ale některé fráze a hlavně obsahy sdělení vyznívají kýčovitě, úsměvně a naprosto nepravděpodobně. V úvodu poznáváme sirotka Janu, bojující i místečko v rodině svého strýce. Úplně zbytečné konflikty, šikanována Jana. Malé dítě zavřené osamoě v pokoji, kde mě ale nejvíce ze všeho zajímalo, proč nikdo neřeší dehydrataci, případně WC ?? (o vylučování se ale v této době zřejmě vůbec nemluvilo, natož psalo !!! to je snad jasné, Zuzano !!!) Janě je neustále předhazováno, jak má být tichá, mírná, slušná, upjatá...prostě nereálné věci. Sadistická teta a bratranec a sestřenice jen o chlup lepší...pak tuto roztomilou rodinku vymění za Lowoodský ústav, což je další panoptikum - nahastrošit holky, trápit je zimou, hlady, učením...opět se zvrhlou snahou ulahodit snad jen "vedoucímu a majiteli" ústavu, který, jak jinak, žije v blahobytu... opět poslouchám a říkám si, že to snad ani není možné... samý úchylák v té Anglii. No, Jana se zocelí a vše přežije a vydává se vstříc Thornfieldu... romantické popisy mozejícího dne na blatech, takové panoramata bych si klidně nechala líbit... a V Thornfieldu potkává svého osudového muže - pana Rochestera (můj pán a velitel...uááááá.. a nekonečná vykačka a podřízené postavení..v dnešní době bizár, Charlotte Brönte ale opisovala zřejmě realitu jejich dní..). Aby romantická linka nebyla tak jednoduchá, objeví se pár přízraků z minulosti (které Jana přehlíží, aby pak chudák byla úplně paf - natolik, že potají mizí bez groše...). Po dalším bloudění blaty (opět poetické popisy přírody, realistické Janina utrpění, zejména duševního) Jana nalezne útočiště u hodných lidí, z kterých se nakonec vyklube rodina - modří už věděli mnohem dříve než Jana :) a tady autorka stvořila další postavu na zabití - Jana Křtitele... a dialogy se následně točily drahnou a předlouhou dobu kolem "schopností"...kohokoliv, zejména ale schopností Jana Křtitele a samotné Jany...jsem si říkala že jestli ještě jednou uslyším slovo "schopnosti", tak už mě fakt trefí... Jan byl tak neskutečně sebestředný, narcistní, manipulativní, a vše schovával pod rouškem "obětavosti, víry a odříkání" - no nevěřila jsem mu z toho nic. Naštěstí Jana projeví dostatek zdravého rozumu (nebo možná více zafungoval romantický aspekt a srdce, než ten rozum) a z jeho osídel se vymaní... a co pan Rochester ? neboj, čtenáři, konec bude patřičně dramatický, s napětím, i nějkým tím happy endem. Každopádně doporučuji si přečíst osobně, nebo poslechnout... i když píšu trochu s nadsázkou, takovéto byly moje dojmy. Poslouchalo se to velmi dobře , slečna (jmenuje se Eva) měla příjemný hlas a příběh procítila, prožila spolu s autorkou. Ty "výlevy" a ty pro nás dnes až absurdní názory, přesvědčení a životní nasazení mi ale mnohokrát zvedali mandle... dále to pokrytectví, skrupule, tyranie... Když si to odmyslím, jedná se o parádní gotický román, s temnou, postupně budovanou atmosférou, trochou tajemna a duchařiny, s láskou, nenávistí a hlavně nespoutanou přírodou anglického venkova a blat. Je to silný příběh, a přiznejme si, každá z nás by ráda potkala svého pana Rochestera. Děkuji, ráda se k ní vrátím i v budoucnu. P.S. Větrná hůrka (či tiež slovensky nádherne poetické Búrlivé výšiny) od Emily ale zůstává mým top dílem sester B.“... celý text
— haki34

---

Jana Eyrová

„Co jen k tomuhle napsat nebo dodat.. Geniální sestry Brontëovy.. Tohle je přesně typ knížky, po které musíte sáhnout pokud milujete “hluboké čtení”, které ve vás nechá nějaký otisk. Můj naprosto nesmazatelný otisk Jane Eyre a Na větrné hůrce.. Náhoda, že autorky byly sestry ? Nemyslím.. Jak moc smutné a nespravedlivé, že jsme nedostali víc…“... celý text
— Marie.Mach

---

---

Jane Eyrová

„Hlavní hrdinka je sirotek , nepoznala a nezažila teplo rodiny. Je velmi cílevědomá a snaživá, velmi ráda se učí a je ochotna vždy pomoci druhým. Hlavní hrdinka hledá místo které by se jí stalo domovem.. A co nakonec v tomto románu najde to se vše dozvíte když si ho přečtete..“... celý text
— RendyaDav

---

Jana Eyrová

„Četla jsem v mládí, viděla jsem seriál. Krásné a smutné čtení.“
— janinasvobo