adelče komentáře u knih

Netrpělivé čekání na završení trilogie Karin Lednické je u konce.
První dva díly jsem četla před rokem, měla jsem tedy události i osudy hlavních hrdinů ještě v relativně živé paměti a co v ní neulpělo, se postupně vynořovalo na povrch, dostávalo znovu jasné obrysy a znovu se skládalo dohromady.
S orientací může čtenáři pomoct i rodová tabule na začátku knihy, která odráží stav na konci 2. dílu (není tedy třeba mít obavy do ní nahlédnout, čtenář se nedozví nic z děje, který má teprve před sebou).
Očekávání byla vysoká a troufám si říci, že byla vrchovatě naplněna. Opět se před námi vynořuje plastický obraz doby minulé, který má tu moc vtáhnout čtenáře do sebe, rozvíjí se už důvěrně známé osudy, které jsou součástí drtivého soukolí historických událostí, teď, stejně jako kdysi. Přesto se nevytrácí naděje a přesvědčení, že život je dobrý.. bez ohledu na okolnosti.
Děkuji za rozšíření obzorů a současně mimořádný čtenářský zážitek.

5 22.04.2024

Zpočátku jsem si říkala, že Katedrálu moře to asi nepředčí, ale nakonec mě to vtáhlo, že jsem nemohla přestat číst.. bylo to tedy o něco náročnější čtení, hlavně z hlediska reálií a historicko-náboženského kontextu, ale příběh mě opět úplně pohltil a byť se vyvíjel jinak, než jsem doufala, dávám stejně vysoké hodnocení jako u Katedrály moře.

05.04.2024

Večer a jitro bylo moje první seznámení s autorem. Historické romány mám ráda, ale musím říct, že tentokrát jsem trochu zklamaná. Četlo se to sice jedním dechem, ale jednu hvězdu dávám dolů za práci s jazykem. Chápu, že cílem je přiblížit se co nejvíce dnešnímu čtenáři, ale mě to strašně rušilo a v mých očích to snížilo jinak pozitivní dojem tak trochu na úroveň brakové literatury. Přečtu si ale určitě celou sérii, jako oddechovka je to dobré.

28.02.2024

Nevím.. co tím chtěl autor říct. Formánka jsem četla vždycky moc ráda (psát umí), ale ten autorův duchovní přerod mnou moc nerezonuje a vlastně mě tak trochu otravovalo o tom pořád dokola číst.

2 23.02.2024

Nechápu, že mě tato kniha tolik let míjela. Film jsem viděla až po jejím přečtení a asi to bylo dobře, takto jsem mohla dát naplno průchod své představivosti. Filmová slečna Ratchedová nesahá své knižní předloze ani po kotníky a ačkoli Jack Nicholson je samozřejmě fantastický, filmu z mého pohledu chybí geniálně vykreslená psychologie postav a hloubka, kterou má kniha.

7 23.02.2024

Krásný poetický příběh s předvánoční atmosférou. Při čtení máte pocit, že jste se ocitli na začátku 20. století, nikoli v 80. letech (pro mě to mělo svoje kouzlo). Přidávám se ale k názoru, že by příběhu více slušela románová forma.

1 21.11.2023

Mám to rozečtené už od léta a možná to dorazím příští prázdniny. Dominik Landsman je moje krevní skupina a doma mám několik podobně postižených exemplářů, takže vím, o čem je v knize řeč, přesto mě to moc nebavilo. Asi i díky odpudivosti hlavní postavy (tohle už jsi Dominiku přehnal). Pokud máte doma rybáře, tak mu knihu kupte, ale jen pokud víte, že mu sedí autorův styl humoru.

26.10.2023

Na novou knihu mojí oblíbené autorky jsem se těšila a hodně mě mrzela mediální kauza, která čtenáře (včetně mě) připravila o překvapení a bez obalu jim naservírovala hlavní zápletku celého příběhu.
Nevím, nakolik to ovlivnilo můj zážitek z knihy, ale musím napsat, že to bylo zklamání. Paní Mornštajnová umí psát mnohem lépe. Za mě její nejslabší kniha, byť se jedná o velmi závažné a důležité téma.

10 26.10.2023

Přečetla jsem jedním dechem, přesto nakonec dávám jen 4/5. Osobně mi trochu vadilo prolínání fikce a historických reálií (častým společníkem mi byl při čtení google), ale strhávám hlavně za to, že dějová linka, zvraty, vývoj některých postav a vztahové propletence postupně ztrácely na uvěřitelnosti a (alespoň na mě) působily totálně překombinovaným dojmem. Nicméně téma je to neuvěřitelně silné a neprávem opomíjené, takže dílo považuji za záslužný počin a doporučuji k přečtení.

17 30.09.2023

Nejprve jsem bojovala s tím, že knihu hned na začátku odložím, forma vyprávění mi přišla hrozná, ale pak jsem si nějak zvykla a nakonec to k tomu obyčejnému příběhu ze života jedné rodiny vlastně sedlo - máte tak nějak pocit, že jste součástí příběhu, ve spoustě situací se poznáváte, dialogy jsou autentické (zvlášť pokud máte děti, máte každou chvíli pocit, že tohle důvěrně znáte), na jednu stranu úsměvné, ale často i tísnivé a možná vás to donutí i k zamyšlení nad vlastním životem.

6 11.09.2023

Betty MacDonaldová a Co život dal a vzal je bez nadsázky součástí mého života. Žádnou jinou knížku jsem nevzala do ruky tolikrát. Jak už tu bylo napsáno, nikdy neomrzí :-)

Můj úmysl byl koupit si lehké čtení na dovolenou, ale tahle kniha mě naprosto vtáhla, druhé dvě třetiny knihy jsem přečetla jedním dechem a i po dočtení jsem se k přečteným stránkám vracela a dlouze o nich přemýšlela. Příběh zasazený do reálného historického kontextu, přičemž o válečných nevěstách jsem slyšela (četla) vůbec poprvé. Nádherná kniha, ke které se ráda vrátím.

7 11.08.2023

První kniha, která se mi od autorky dostala do ruky a asi už zůstane moje nejoblíbenější. Neskutečně silný příběh.

25 11.08.2023