Charlotte Brontë citáty

Currer Bell · pseudonym

britská, 1816 - 1855

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (86)

„..opouštěla mě někdy odvaha a nemohla jsem se ubránit sklíčenosti, ale on se naopak rozveselil. Ještě nikdy si pro mne tak často nevzkazoval a nikdy se ke mně nechoval laskavěji. A já jsem ho, běda mi, ještě nikdy tolik nemilovala! (Jana Eyrová)“

„"Je to divnej svět a lidi jsou udělaný z nejdivnější sedliny, která vykvasila z chaosu." (Pan York; Shirley)“

„"Ty jsi mé lepší já." (Jana Eyrová)“

„"Žádám vás, abyste šla životem po mém boku – abyste byla druhou polovinou mé bytosti." (Jana Eyrová)“

„Ale mýlím se - tys vůbec neplakala! Vidím, že máš tváře bílé a zkalené oči, ale neuplakané. Jen tvé srdce ronilo krvavé slzy, viď? - pan Rochester“ — Jana Eyrová

„Až do rána jsem se zmítala na rozbouřeném moři, na němž se vzdutý příboj radostí převaloval přes vlny nepokoje. Občas se mi zdálo, že těmi divoce vzdutými vlnami vidím břeh, líbezný jako pahorky Beulahu, a chvílemi, jako by mi občerstvující vítr probuzený mou nadějí vítězně unášel duši k té pevné zemi, ale nemohla k ní doletět, ani v obrazotvornosti - od země vanul větřík a ustavičně ji zaháněl zpátky. To se rozum bránil blouznění, střízlivý úsudek výstražně krotil vášeň. (Jana Eyrová)“

„Braňte se výčitek svědomí, slečno Eyrová. Nikdy se nedejte zlákat na scestí. Výčitky svědomí člověku jenom otravují život. (Jana Eyrová)“

„Cit nekořeněný soudností je mdlý nápoj, ale soudnost nemírněná citem je hořké a drsné sousto, které člověku uvízne v krku.“

„Cítila jsem se ve výhodě, že mu jeho mrzuté přivítání mohu oplatit slušným a klidným chováním. Svými výstředními způsoby u mě vzbudil určitý zájem. Byla jsem zvědavá, jaké bude jeho další chování. Byl jako socha. Nepromluvil ani slovo a vůbec se nepohnul. (Jana Eyrová)“

„Copak je potopa? – Není. Ale hořelo! Honem vstaňte, jste celý promočený. Doběhnu pro svíčku. – Ve jménu všech zlých ďáblů, co jich na světě je, snad to není Jana Eyrová. (Jana Eyrová)“

„Copak myslíš, že se mnou můžeš žít, že mě můžeš každý den vídat a zůstat při tom chladná a odcizená, pakliže mě stále miluješ? – Ne, to bych zajisté nemohla. A proto vidím jenom jedinou možnost. Ale vy se budete strašně zlobit, až vám povím, jakou. (Jana Eyrová)“

„Copak vám je hej. Vy na mě zapomenete! – To jistě ne. Nikdy, vždyť to víte. (Jana Eyrová)“

„Čím dychtivěji kdo naslouchá, tím vynalézavější je jazyk toho, kdo se mu chce vemluvit. (Jana Eyrová)“

„Chválou mě neoklamete, dokážu to posoudit sám. Zatím mi povalila koně. (Jana Eyrová)“

„I kdybyste mluvila hloupě, říkala byste to tak klidně a vážně, že bych to třeba omylem považoval za něco rozumného Copak se nikdy nesmějete, slečno Eyrová? Neobtěžujte se s odpovědí. Já vím, že se smějete jenom málokdy, ale určitě se dovedete smát vesele. Věřte mi, nejste ve svém přirozeném založení přísná, stejně jako já nejsem ve své přirozenosti zvrhlý. (Jana Eyrová)“

„I květina života musí nakonec zvadnout. (Emma s.75)“

„Já jsem věděl, že mi jednou prokážete dobrý skutek. Viděl jsem vám to v očích, hned když jsem vás spatřil poprvé. Vaše oči a váš úsměv… vaše oči a úsměv mě tak radostně nevzrušili až do hlouby srdce pro nic za nic. (Jana Eyrová)“

„Jak se vám dneska líbí východ slunce, Jano? (Jana Eyrová)“

„Je důkaz omezenosti, když jejich privilegovanější bližní říkají, že by se ženy měly výhradně věnovat jen vaření pudinků, pletení punčoch, hraní na klavír a vyšívání pompadúrů. - Jana“ — Jana Eyrová

„Je důkaz tuposti, když muži ženy odsuzují nebo se jim vysmívají za to, že se snaží umět víc a vědět víc, než se ze zvyku považuje pro ně za nutné. - Jana“ — Jana Eyrová

„Je marné říkat, že by lidé měli být spokojeni, mohou-li žít klidně: lidé potřebují, aby se v jejich životě něco dělo, a když takový život nemají, pravděpodobně budou o něj usilovat. - Jana“ — Jana Eyrová

„Je marné říkat, že by lidé měli být spokojeni, mohou-li žít klidně: lidé potřebují, aby se v jejich životě něco dělo, a když takový život nemají, pravděpodobně budou o něj usilovat. Miliónům je souzen ještě tišší způsob života než můj, a milióny se mlčky bouří proti svému údělu. Nikdo neví, jaké vzpoury kromě těch politických, klíčí v lidských masách zde na zemi. - Jana“ — Jana Eyrová

„Je mnohem lepší trpělivě snášet bolest, kterou necítí nikdo jiný než ty, než dopustit se nějakého ukvapeného činu, jehož zlé následky postihnou všecky tvé příbuzné. A pak, vždyť v bibli stojí, že máme zlo oplácet dobrem. - Helena“ — Jana Eyrová

„Je pravda, že krásu vidí ten, kdo ji chce vidět - Jana“ — Jana Eyrová

„Je pravda, že krásu vidí ten, kdo ji chce vidět.“

„Je ti zima, protože jsi sama. Nemáš nikoho, kdo by z tebe vykřesal oheň, který v tobě je. Jsi nemocná, protože ti není dopřáno požívat nejlepší, nejsilnější a nejsladší cit, který byl člověku darován. A jsi hloupá, protože mu nepřístupně bráníš, ačkoli tím tak trpíš. Neuděláš ani krok, aby ses s ním setkala, ačkoli na tebe čeká. (Jana Eyrová)“

„Je to slabost a hloupost říkat, že bys něco nesnesla, když ti je souzeno, že to musíš snášet.“

„Je to slabost a hloupost říkat, že bys něco nesnesla, když ti je souzeno, že to musíš snášet. - Helena“ — Jana Eyrová

„Je to šílenství, když nechá žena tajně v srdci plápolat lásku, která stravuje všechny její životní síly, není-li opětována a nemůže-li se projevit - a je-li objevena a opětována, musí ji zavést jako bludička do divokých bažin, odkud není vyváznutí. (Jana Eyrová)“

„Jenom se vztekej a rozčiluj, jak je ti libo. Ale takhle s tebou jistě pořídím nejlépe. Miluji tě víc, než mohu vypovědět, ale nepodlehnu falešnému rozcitlivění a takovými pichlavými odpověďmi budu i tebe odhánět od kraje propasti. Můj ostrý jazyk bude mezi námi alespoň udržovat vzdálenosti, která nám oběma velmi prospěje. (Jana Eyrová)“