1. Domů
2. Autoři
3. Viola Stern Fischerová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 1

Nové komentáře u knih Violy Stern Fischerové

Mengeleho děvče

„Další ze smutných příběhů 2. světové....“
— Kanylka

---

Mengeleho děvče

„Tento svazek se pro mě zařadil k těm, které mrazivě vykreslují strašlivé osudy lidí, jenž se provinili pouze tím, že se narodili v židovských rodinách. Nemohu o sobě říct / napsat, že by se mi v hlavě občas nevynořila nějaká ta rasistická myšlenka; jsem ale rasistou selektivním a tyto mé myšlenky směřují jen a pouze k našim rádžastánským přišelcům, a to jen pro mé osobní a velmi negativní zkušenosti. Nikdy jsem nedokázal pochopit, proč byli (a jsou) vždy a všude pronásledováni Židé. A teď nemám na mysli pouze Holokaust; starověk, středověk, vždyť k poslednímu pogromu na našem území (v ČSR) došlo v roce 1918! No jo, nedokážu to pochopit, protože jsem ateista, ti, kteří nastavují druhou tvář, to zřejmě vždycky vnímali jinak... Tato kniha ve mně vzbudila celou řadu emocí, ale nad soucitem jasně převládly hněv a zlost. A tentokrát jsem nebyl vzteklý na indoktrinované německé nácky, kteří to celé začali, v tomto případě mě neskutečně vytáčel Tisův teokratický Slovenský štát, který Němcům platil za každého odsunutého žida. A už jsem zase vzteklý, jen co na to pomyslím. I to je důkazem toho, jak je pro mě svědectví paní Fischerové silné.“... celý text
— Forsaken

---

Mengeleho děvče

„Hodně moc silný příběh ženy. Měla jsem celou dobu husí kůži. Měl by tohle přečíst každý.“
— lucie.zemankova

---

---

Mengeleho děvče

„Číst tuhle knihy je jako horor,který nikdo nechce zažít. Proč může být někdo tak krutý.To co se dělo v táborech byla hrůza.Tuhle knihu by měli zavést jako povinnou školní četbu. Je dobře že Viola Stern Fischerová promluvila o tom co zažila, usvědčila krutou dozorčí.A hlavně že přežila,má děti i přes hrozné pokusy Mengeleho.“... celý text
— SilvieSisinka

---

Mengeleho děvče

„Kniha začíná jako by to byla červená knihovna. Samozřejmě, že už podle názvu si člověk domýšlí, jak to bude pokračovat, ale první kapitoly se opravdu věnují tomu, jak hlavní hrdinka Viola studuje střední školu a zamiluje se do jednoho fešáka… Všechno je normální a kdyby se někde v Německu nedostal k moci jeden magor, asi by se ti dva z té velké lásky vzali a měli by pár dětí a žili by si až do smrti. Jenže pak se to začne měnit, ten blázen v tom Německu vymyslí celou teorii o nadřazené rase a taky o podřadné rase. Když mi někdo tvrdí, že člověk je něco víc než zvířata, pak ať mi také vysvětlí, jak je to možné, že se lidé mohou dopouštět takových zvěrstev. Viola měla štěstí, Viola měla obrovské štěstí, že to přežila. Tahle kapitoly, které popisují cestu do Osvětimi, pobyt tam, a potom další její osudy jsou opravdu jen pro silné nátury. To co Viola musela prožívat je jen těžko představitelné. A pokud jsem si to začal představovat, musel jsem knihu na chvíli odložit. A když se pak Viola dostane zpět domů a lidé před ní zabouchnou dveře v domě, kde před válkou žila a přecházejí na druhou stranu ulice, aby se s ní nemuseli potkat. Tady už prožívám vztek. Na konci knihy jsem však naměkko a, přiznám se, i slza ukápla. Je tam tedy široká škála emocí. Zařazuji mezi knihy, které doporučuji jako knihy pro uvědomění si lidskosti.“... celý text
— poldabartos