Palivo přečtené 505

Šťastný věk / Paní Hjeldová 1970, Sigrid Undset

Nazdárek kašpárek literární rodino, dnes se společně podíváme na dvojitý román z těžkých a tvrdých dob, kdy ještě neexistovaly playstationy. Takové literatuře se odborně říkám román zkamene. Jak jsem již naznačil, absence videoherní konzole v takových dobách zapříčinila, že skoro každá rodina měla svoji klabzubovu jedenáctku. Kolikrát šel chlap večer do hospody a když se vrátil, měl najednou o tři děti víc. To je případ i hlavního hrdiny - ten si v prvním díle nabouchne mladou herečku Uni a v druhým už má najednou asi tisíc dětí. Jelikož tehdy muži ještě netušili, že musí ženám kupovat kožichy Gucci, parfémy gucci, auta Gucci a brát je na lanýže ze zlata, zcela logicky dojde k tomu, že Uni začne přemýšlet nad svým posláním na světě - tedy jinými slovy, že dřív nebo později vymění loupání brambor za koitus! Psychologické drama, které se povětšinou odehrává v kebludně mladé emancipované ženy, je něco, co asi delší dobu číst nechci. 5/10... celý text

Básne 1986-2013 2018, Jon Fosse

Bom žorno, slova anjelé a dážď se v této sbírce vyskytují až strašidelně často. Dost mě to odrazovalo, přeci jen jsem čekal větší literární centrifugu, když jde o Jon Bon Fosseho. Takže za mě mírné zklamání. Přirovnal bych to k tomu, když jsem v Sarajevu omylem vešel do muslimský restaurace, kde neměli alkohol. K čemu vůbec taková restaurace je? Aby tam lidi jedli? To pochybuji.... celý text

Cesta zpátky 2005, Erich Maria Remarque (p)

Guten tag. Jak všichni víme, Němci dali světu opravdu strašné dary. Třeba Modern Talking, nebo Scooter. V této knize se díkybohu Erik a Marie Remarkovi nevěnují tomuto běsu, ale jen první světové válce, která jak všichni víme, vznikla už z gavrilo PRINCIPU. Cesta zpátky je o cestě zpátky a je to solidní očistec. O to víc jsem rád, že nemusím cestovat, protože ovládám teleportaci. Jako třeba teď v sobotu. Barman mi povídá „Dáte si ještě jednoho paňáca?“ a já říkám jo, a další věc co vím je že ležím doma na zemi vedle postele. Tahle Cesta zpátky je o německém týmu ve vybíjené, který se zrovna vrátil z evropského šampionátu domů, kde skončil na posledním místě. Proto je taky nikdo nevítá. Chlapci jsou tedy zákonitě naštvaní a jelikož tehdy ještě nebyl kariwurst, trýzeň dosahuje vrcholu rychleji než já při sexu. Erich a Marie protentokrát udrželi kýčovité dialogy na uzdě a servírují něco, co dá vzpomenout na to lepší z Heinricha Bölla a jeho subžánru „nemáme ani na brambory, všechno sucks.“ Hodnotím tedy 9/10... celý text

Medea 2002, Lucius Annaeus Seneca

Bom dia literární rodino. Medea je o tom, co se vám přihodí, když si jednoho dne řeknete, že máte dost svý starý buchtičky a najdete si novější typ s lepším podvozkem, tedy že uděláte takzvaný Obchvat Felixe Slováčka. Poté, co tedy Jason vymění starou svíčkovou za mladý šukafleky nastává armageddon, ve kterém Medea zabije 4 lidi, z toho 2 svoje děti, čímž koza hloupá přijde o možné alimenty. Já dávám za brutalitu 8/10 a všem klukům doporučuji, aby dělali nádobí, neházeli ponožky na zem a penis strkali pouze do oficiálních a potvrzených lokací.... celý text

Serotonin 2019, Michel Houellebecq

Bom dia literární rodino. Mistr depresivního smyku Mišel Hulibrk je zpět a s ním i všechny klasické trademarky - takže hned potom, co si zajištěný bílý majitel penisu Jean-Pierre Bageta vyřeší v hlavě šukací účetnictví Má dáti, dal, dá ti, nedá ti, máti dal, tobě nedal, navalí si pilulku na depresi, sedne do svého Meďoura a začne místo žen objíždět Francii. Úvod je svižnej, přepálenej a nekompromisní, až to vypadá, že si Hulibrk zapomněl koupit brzdy. Nicméně v polovině knížky dojde ke zvolnění a hrdina začne řešit mléko, sejry a další produkty, které tečou z kraviček. Ve Francii totiž není Agrofert, a tak není kdo by spasil malé zemědělce. Malé myslím pod 170 cm. Jedním z nich je jeho kámoš Jon Bon Kroasánt, u kterýho bydlí. Ten je dost nešťastný, protože mu z chovu nedávno utekla jedna kráva - manželka. Nakonec už toho má plný zuby, obleče se jak Arnold v Komandu a s výkřikem "Dobrá kráva mléko dává" rozpoutá první klimax knihy. Bohužel, vypadá to tak, že vlastně i jediný klimax a proto musím jít na 25 hvězdiček z 33, tedy 8/10. Poté už následuje jen dojezd, který vlastně simuluje průběh braní prášku - otupělost, odevzdanost, smutek, bolest, prázdnotu, tedy jinými slovy vše co se v nás odehrává při sledování TV Barrandov. Ten naštěstí ve Francii není, jinak by kniha měla přesně 1 stránku. 8/10... celý text

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou 1956, Vítězslav Nezval

Bom dia. Pamatuji si, jako by to bylo včera: včera jsem přišel do antiku a říkám Vy ste mě zval? A on říká: Nezval. Tak jsem si ho koupil. Co čert nechtěl, byla to divadelní hra. Já mám hry rád a to hlavně na počítači. Duke Nukem, Age of Empires, Dynablaster, ale třeba i kostky nebo na schovávanou. Tu jsem nejčastěji hrál s bejvalejma a vždycky vyhrál = už mě nikdy neviděly. Takže to votevřu a říkám co to tady máme děcka? Hra je o vladaři, kterej je těžkej Eminem a frčí si nějakou těžkou hmotu z Afriky. Jelikož není nikdy poblíž Black panther, aby mu naplácal na zadek černoškými zápasnickými chvaty ušambo, Vladař to rozvalí na plný pecky a přitom si napustí necky. To jsem si teď vymyslel, protože se to rýmovalo, takže se omlouvám neckofilům, jestli jsem je zbytečně navnadil. Samozřejmě, vladařům bratr má mozek, a tak mu pořád říká: hej kemo, tohle nedopadne dobře. To se nám to dost vybombí." Ale Vladařovi to je Martin C. PUTNA a valí gangstyle až do konce - a nedopadne to dobře, že ano. Proto taky už Atlantida neexistuje, jen Artritida. Poučení a co tím chtěl autor říct je potom samozřejmě naprosto jasné: sourozenci jsou kokoti! 6/10... celý text

Akvárium 2019, David Vann

Utrpení mladého Paliva pokračuje, tentokrát v Akváriu. Proč jsem do ruky vzal coming-of-age story dvanáctiletý buchty, která chodí ráda do akvária čumět na ryby a přitom začíná lesbičkovat se spolužačkou, je mi záhadou. Kdybych si mohl vybrat mezi tímto a videomanuálem, jak si Halina Pawlovská obléká ten černý overal, asi bych volil overal. A to i při vědomí toho, že na začátku videa by na sobě žádnej overal neměla. Plot je vachrlatej jako ten u mýho dědy na zahradě - jelikož jako singl matka nemá buchta na počítač, kde by si mohla její dcera pustit screensaver s akváriem, musí mladá buchtička fyzicky chodit do akvárka čumět na ryby, kde si s ní začne povídat starej pán. Prostě klasická love story - kdo z nás to nezažil! Bohužel, hrdinka se nejmenuje Lolita a ani starý pán se nejmenuje Honza Nedvěd nebo Bohuš Matuš, a tak nás místo zapeklitého erotického dusna čeká jen melodramatické ždímání - ten starej pán totiž není nikdo jinej než její děda, kterej něco pokadil a teď s ním jeho dcera nemluví! Lidi prostě dělají chyby - proto mají tužky na druhém konci gumu. No dobře! Ještě to může bejt dobrý, že ano? Děda může spadnout ze schodů, nebo pouštět Kolotoč moc nahlas, možná mu prodají rohlíky už před devátou a bude mít hlad! Nebo matka uklouzne na šlupce od banánu, nebo třeba omylem zabije policajta bumerangem! A samotná dcerka - třeba při lesbičkování omylem spolkne pastelku, nebo ji naopak někam strčí a ztratí? No prostě se z toho mohl vytřískat solidní příběh! Ale to ne! Místo toho dostaneme unylou literární verzi jakýhokoliv otravnýho americkýho indie filmu, ve kterým single čmafíta musí vychovávat mladou holku, takže tam jsou nějaký slzy, dřina, hádky a nakonec se všichni usmířijó a zjistí, že můžou bejt lepší lidi, než jsou. WOW. Palivo musí bohužel věnovat pouze 2 hvězdy. Takhle by to nešlo. Připsat tam jeden tank nebo dělo by vůbec nikomu neublížilo.... celý text

Milostné rozmluvy 1993, Philip Roth

Bom dia! No to nám ale začal rok dvacet bejby dvacet! Filip se zbláznil. Deception, alias česky zcela logicky Milostné rozmluvy, je totiž literární hokus pokus na téma "budu psát jen dialogy co si mezi sebou povídá čmafíta a její špuntovač." No to mi ho vyndej kámo. Že to je špatnej nápad je jasný už od začátku. Milenci si totiž nic rozumnýho nikdy neříkají. To je pořád jen samý "pocumlej mi šprušlu," "já tě tak strašně miluju" a "tady máš pětibábu a zmizni." S tímto se maestro musí samozřejmě vypořádat tak, že udělá z milenců těžký intelektuály, kteří si při koitování citují latinu a básničky a přitom přemítají nad židovstvím. Jak jinak. Já po sexu tedy na židy nemyslím. Maximálně tak na židli, abych si po tom dvouminutovým dobrodružství trochu odpočinul. Na závěr, páč Roth je fištrón, přichází meta twist, kterej dílo nijak nezachraňuje, páč celá ta věc je už z podstaty prostě blbost na úrovni střední školy a tím pádem Filipovi dávám čtyři bludišťáky z dvanácti.... celý text

Největší ponorka na světě 2012, André-Marcel Adamek

Květinová puška 2008, André-Marcel Adamek

Květinová puška, v originále Le Fusakle a Petáng, je druhá knížka od Adámka co jsem četl a stejně jako Ponorka je to fantasmagořina Queanovského kalibru, které ovšem chybí takový ten šmrc v očích, jako má třeba Darina Rolins nebo Jirka Šlégr. Nicméně, oproti Ponorce je to o dost záživnější a sem tam i vtipné, takže jsem se na záchodě i párkrát usmál. A co může být lepšího, než se smát na záchodě? Inu, pár věcí ano, třeba lamborghini, nebo dvě lamborgini, nebo tři lamborghini, nebo čtyři lamborgini, nebo dobrej, šťavnatej pomeranč. 7/10... celý text

Ďábel v těle 1960, Raymond Radiguet

Bom dia. Centrifuga emocí! Kolotoč vášně! Trakač neštěstí! Tak nějak jsem se cejtil celej den, co jsem tuto knížku četl. Ale to bylo už před měsícem a teď jsem jaksi zapomněl, co se tam vlastně stalo. Jestli se dobře pamatuji, mladej týpek se zamiluje do holky a všechno jde skvěle. Jenže pak jejího tátu zastřelí v Los Angeles a je tam povolanej černej policajt, kterýho hraje Eddie Murphy, aby to vyšetřil. Ten celou knížku dost vtipkuje a pak je tam i střílečka a honička. Je ale dost možné, že si to teď po měsíci nepamatuji přesně a možná se mi to i s něčím míchá. To mě osobně nevadí, protože já mám míchačky rád. Bez nich by neexistovaly domy, jen se nad tím zamyslete. Lidi už berou míchačky jako samozřejmost, ale aby je někdo docenil, to už nikoho nenapadne. To je to stejný třeba s rukavicema, nebo držákem na ručník. Kam jsme to dopracovali??? 8/10... celý text

Gstaad 2015, Arnon Grunberg

Mléko a med 2017, Rupi Kaur
odpad!

Jediný príbeh 2018, Julian Barnes

Dobry den, tady Palivo. Sesty nebo sedmy Barnes pro Paliva a po otravnem Stolku s citrony a rozbredlem Hluku casu, je asi konecne na case dat panu Barnesovi sbohem. Tedy alespon na mem zachode, kde jsem ho nejcasteji bral do ruky..uhm, coze? The Only Story zdarne dokonalo Barnesovu transformaci v anglickeho Vivega, tedy v cloveka, ktery stale dokola pise to same a dokola to pise to same dokola. Me kola nezajimaji. Natoz dokola! Zatimco Viveg se po prasknuti cevky jiz docista zblaznil a vydal jiz padesat knih o tom, jak se nejakej Oskar kaje z nevery a ze si nic nepamatuje a musi najit nejakou pokoru, anglicak Barnes se po umrti manzelky zase vrhl na temata laska, melancholie, vzpominky a litost. The Only story vali valbu velmi podobnou Vedomi konce, ale misto nejakych emoci vzbudi akorat Smrtonosnou past 6: Nuda. Knizka je o tom, ze mladej vocas zacne spuntovat nudlarnu skoro padesatilety panicce, pak jsou spolu nekolik let a stara panicka zacne lejt alkohol tak mocne, ze by to porazilo i Oldu Kaisera. No a cely nam to s odstupem casu vypravi ten mladej vocas, kterej byl na presdrzku a minimalne v posledni tretine sem byl blizko tomu, ze bych napsal vlastni knihu, ve ktery ho zabiju tenisakem. Barnes psat nezapomnel, ale z tohoto ordinerniho pribehu nevymackal ani jednu emoci a jen se soustredil na to psat hodne uderny, obligatni a osudovy vety o lasce, ktery pro jistotu v posledni tretine asi padesatkrat tak ci onak zopakuje. Tam uz bylo naprosto nejvic citelny, ze Barnes by mel do priste misto knihy volit jako format pro sve psani takovy ty pochcany karticky s citaty, ktery si kupuji smutny ctyricatnice, ktery potrebuji svoji davku priblbleho optimismu. 3/10... celý text

Matečník 2018, Małgorzata Lebda

Anděl ve výklenku 1995, Tennessee Williams (p)

Bom žorno. Tenisky Williams mě tentokrát mnoho nepotěšil. Všechny povídky byly kostrbatý a některý přitroublý. První byla nejlepší. To kdybych věděl, tak bych dál nečetl. Jenomže já to nevěděl!! Kdybych viděl do budoucnosti, tak bych tady nečetl nějaký knihy, to dá rozum!... celý text

Polinka Saksová 1957, Alexandr Vasiljevič Družinin

Bom dia mladíci. Polinka Saksofonová je o mladé čmafítě, kterou si vezme postarší ruský gurmán Saks a snaží se ji zasvětit do kultury, knih a hudby. Ano, slyšíte dobře. Místo aby jí každej den řezal proutkem přes záda a pil vodku přímo z kádě jako každý Rus v roce 1848 nebo 2019, tak raději čte knihy! Tady se někdo zbláznil. Polinka je ovšem nevděčná ďoura a tak místo aby poslouchala Mahlera a učila se dělat muffiny, podlehne prvnímu mladému princi, který ji přijede foukat na lasturu, protože je toho názoru, že její manžel saks. Její manžel je ovšem, jelikož často dělá kroky do práce a zpět, velmi pokrokový muž, a tak se v tomto případě nedočkáme souboje ve stylu pivo bouchačka rum bum dum, ale něčeho velmi překvapivého. Za tento pořádný twister ruských zvyků a jiný pohled na moderní ruskou ženu dávám 7/10. Ty dvě strhávám samozřejmě za to, že ji nenabančil!... celý text

Konec jedné služební jízdy 1968, Heinrich Böll

Guten tag! Asi tisící kniha od Heinricha Bölla, ale tentokrát to byl spíš břichaböll. Celá knížka je o tom, že otec a syn zapálí auto, což u nás na vesnici dělaj kluci každou sobotu. V Německu je z toho ale povyk, takže na scénu nastupuje místní Matlock a my se přesouváme do soudní síně. Potom, co se rozebere historie všech statkářů, policistů a reportérů od jižního Bavorska až po polární záři se konečně dostaneme k rozuzlení, ale tou dobou už Pali spal jak zabitej v tramvaji kousek za Edenem. Vůbec nevím, proč jsem měl z knihy pozvracený boty, díru v peněžence a razítko na hlavě, ale když tak nad tím teď přemýšlím, tak to asi byla jiná noc. Už se mi to plete.... celý text

Tišitel 2015, Antonio Di Benedetto

Bom dia. Tišitel je knížka o chlápkovi, kterej chce mít pořád ticho, tedy opak mýho dědy, kterej si televizní noviny pouští tak nahlas, že piloti ledadel si nad jeho barákem musí zakrývat uši, aby neohluchli. Kniha je vyprávěna nespolehlivým vypravěčem, takže nic nedává mnoho smyslu a všechno může být naprosto jinak, soused je možná tranzistor, rýsováček, člověk nebo žemlovka, kdo ví, a hlavní hrdina je buď terorista, nebo takovej ten protivnej dědek v tramvaji, kterej vás sere už jen tím, že nastoupí - a pak vás plácne taškou přes ksicht, zatímco vám vysvětlí, že "za nás se staří lidi pouštěli sednout ty neřáde." Jako i předchozí kniha od Benedetta, i tato se houpala někdě mezi 4/10 až 10/10, přičemž výsledná známka končí někde na 8,53/10.... celý text

Cesty k svobodě: Věk rozumu 1946, Jean-Paul Sartre

Bonžur, Dnes se podíváme na bibli bagetářství. Jak všichni víme, francouzi umí jen péct bagety a kroasánty, papat čokoládu, prohrávat války a filozofovat, odděni pouze do ručníku, zatímco si navzájem vsunují jahody, sýry a penisy do svých úst v jakémkoli podniku, který vaří kafe. Přesně do tohoto podhoubí lidské neřesti nás ve své novele Věk rozumu zavádí Honza-Pavel Sartre. Jak jinak, kniha se odehrává na Montmártru a hlavní hrdina je profesor filozofie, Matouš (Šimon v knize bohužel nevystupuje). Jelikož je filozof a rodilý bageťák, má samozřejmě nejen jednu milenku, ale rovnou dvě, Marcelu a Ivču. Jak doporučuje Felix Slováček, "jednu na doma, druhou na plesy." Knížka začíná dramatickým okamžikem, kdy Marcela Matoušovi oznámí, že jeho bageta v ní upekla malý dalamánek. Zděšený Matouš se rozhodne postavit se k tomu jako Arnold v Terminátorovi a oznámí Marcele, že "hasta la vista, baby." Chudák Matouš se tedy začne plahočit Paříží a schánět vatu na nevyhnutelný zákrok. Bude to mission impossible, nebo mission aborted? Na to si počkáme celých 400 stran, jelikož Sartre do knihy namotal všechno, co kroasánty tvoří kroasánty. Matouš se tak musí nejdříve, jako správný francouz, vypořádat se svojí druhou milenkou, svým obdivovatelem Borisem, buzikem Danielem, ze kterého se vyklube zloduch, s barovou tanečnicí Lolou, verbováním do komunistické strany, kritikou buržoustů, měštáctví a ducha, myšlenkovou svobodou, pastisem a v neposlední řadě sám se sebou, protože co je vlastně svoboda? Kadit v bytě nahlas před druhou osobou, nebo hoblovat studentky? Prostě klasické francouzské dilema, které my češi jen těžko pochopíme. Přirovnat bych to mohl snad jedině k situaci, kdy bychom museli volit mezi svíčkovou bez knedlíků, nebo nechat se do konce život třít nahým tělem Michala Davida. Jak je vidno, je to kniha opravdu náročná a navíc by si čtenář měl dopředu uvědomit, že jelikož jsou hlavní hrdinové francouzi, tak nejenom mluví, ale neustále i přemýšlí, v přímé řeči, takže to může být občas dost konfůcius - tedy matoucí. Já dávám 8 baget z deseti a jedno kafe se šlehačkou, i když mi ale zrovna moc nedošly pohnutky buzika Daniela. Ale to už je život.... celý text