Gstaad
Arnon Grunberg
Román Gstaad oceňovaného nizozemského autora Arnona Grunberga mapuje zrod a vývoj pokřiveného člověka, jehož nesnadná životní cesta zavádí do stále větší temnoty. Příběh ve zjevně věčném hledání původu zla poukazuje na vzájemnou propletenost vlivů dědičnosti a výchovy. Může za to pochybný původ chlapce, podle jeho slov „tradice hrací kostky na jedné straně zatížené“, nepřítomný otec, obchodník s peřím, který jako hotelový host strávil s jeho matkou, pokojskou, „bestiální“ noc? Nebo je tím vinna jeho tvrdá, pragmatická matka kleptomanka, která dělá vše pro to, aby v nelítostném prostředí přežila, a tyto hodnoty předává i svému synovi? Či snad za tím jsou předsudky, projevované okolím vůči opožděnému nemanželskému, snad autistickému dítěti projevujícímu se jen slintáním a vyznačujícím se vyrážkou, nebo podivní hoteloví hosté se zvláštními zálibami? Co začíná jako pitvorný příběh nevšedních postav, to díky jejich stále více zkreslenému vnímání skutečnosti končí v samém srdci zla.... celý text
Přidat komentář
Text je to náramný! Postavy "nechutné", jedna vedle druhé. Hlavní postava - Nejchutnější dítě na světě, syn studené, vyšinuté matky a otce, který šel zrovna kolem, vyrůstá mezi vyšinutci roztodivných druhů a typů a od útlého dětství je zneužíváno a vystavováno celé plejádě zvěrstev. Výsledkem je, jak jinak, další, postupně se rozvíjející vyšinutec. Nicméně autor dokázal celou tu hnusotu popsat jazykem tak nádherně klouzavým, že to vlastně vůbec tak hrozně nepůsobí! Stačí všemu jen tak nějak jinak říkat, jemněji, neutrálněji...útisk je hlídání, zneužívání a znásilňování je "mít s někým slitování", manipulace je pomáhání. Z toho mrazí nejvíc, z té dokonalé práce s jazykem...
"Byl čas lidem něco vrátit po tom všem, co pro mě udělali."
O freudovský psychoanalýze toho moc nevim, ale na druhou stranu uzenář taky nejsem a plesnivou klobásu stejně poznám. Stejně tak můžu s klidem říct, že hlavní hrdina tohoto příběhu je solidní úchyl. Jakožto bystrý čtenář jsem identifikoval i několik pasáží, které mohly mit dopad na jeho vývoj - ať už když jako malý lízal anál důchodkyni nebo nabízel svůj jazyk matce jako náhradu za toaletní papír.
Protagonistův příběh je svázaný s osudem jeho matky a tak tyto dvě postavy kočujou Německem a Švýcarskem, kde jeho matka pracuje jako pokojská v menších penzionech. S postupem času, začíná jeji syn být taktéž výdělečně činný - jako lyžařský instruktor, somelier, zubař a podobně. Plus spousta prasáren.
To že příběh je asi o lásce dítěte k matce a naopak, je celkem vedlejší. Řekl bych, že jsem docela otrlý čtenář, ale Gstaad mi dal zabrat a kolikrát jsem si už v duchu říkal, jestli to už není moc. Je, ale i tak 9/10.
První chybou Francoise Lepeltiera je již jeho narození - a chyby se přidávají jedna za druhou. Z polovičního sirotka, chlapce s příliš velkýma rukama a ekzémem po těle žijícího jen s mladou matkou, hotelovou uklízečkou a okradačkou hostů vyroste vrah dítěte. Už od dětského věku se setkává s úchylným chováním a sám všechny v dospělosti předčí. Knížka je skvěle napsaná, i když příběh jako takový může mnohé odradit.
Štítky knihy
zlo nizozemská literatura dětství rodinné vztahy psychologické romány Nizozemsko dědičnost matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Gstaad |
| 2009 | Tirza |
| 2006 | Fantomová bolest |
| 2017 | Mateřská znaménka |
| 1999 | Modré pondělky |
Kniha Gstaad je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 25x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 1x |
Rozhodně jedna z velmi originálních knih. Oceňuji především jazykové zpracování - autor pojímá tak nelehká témata jako je např. Oidipovský komplex, incest, zneužívání, pedofilie, prostituce apod. jazykově opravdu jakousi ladnou a hravou formou (slova "hlídání" a "soucit" zde nabývají zcela jiného rozměru). Je to kniha, na kterou asi jen tak nezapomenu, ale kterou rozhodně nehodlám číst znovu.