Polinka Saksová
Alexandr Vasiljevič Družinin
Knižní vydání povídky, která přispěla v polovině minulého století v Rusku k překonání některých zastaralých společenských názorů. Družinin se ve své prvotině chopil podnětu V.G. Bělinského, jeho hrdinka vyrůstá v novou ženu, která usiluje o rovnoprávnost i duchovní svobodu. Tragické zakončení i jiné typicky literární zásahy do dějové struktury však nestírají sociální ráz a životnost příběhu.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1957 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Polin’ka Saks
více info...
Přidat komentář
Bom dia mladíci.
Polinka Saksofonová je o mladé čmafítě, kterou si vezme postarší ruský gurmán Saks a snaží se ji zasvětit do kultury, knih a hudby. Ano, slyšíte dobře. Místo aby jí každej den řezal proutkem přes záda a pil vodku přímo z kádě jako každý Rus v roce 1848 nebo 2019, tak raději čte knihy! Tady se někdo zbláznil. Polinka je ovšem nevděčná ďoura a tak místo aby poslouchala Mahlera a učila se dělat muffiny, podlehne prvnímu mladému princi, který ji přijede foukat na lasturu, protože je toho názoru, že její manžel saks. Její manžel je ovšem, jelikož často dělá kroky do práce a zpět, velmi pokrokový muž, a tak se v tomto případě nedočkáme souboje ve stylu pivo bouchačka rum bum dum, ale něčeho velmi překvapivého. Za tento pořádný twister ruských zvyků a jiný pohled na moderní ruskou ženu dávám 7/10. Ty dvě strhávám samozřejmě za to, že ji nenabančil!
Polinka Saksová
V tom zapadlým Rusku je to vždycky zvláštní. Buď se tam chlastá, řežou ženský, nebo zavčasu umírá. Nebo všechno najednou. Zvláštní? Co to kecám? Správný slovo je asi tradiční.
Tady se právě tolik těchto kratochvílí neděje, což je podezřelý. Ale Saks je zvláštní člověk. Pracuje jako nějakej ouřada v papírech, jeho stará je ve skutečnosti mladá samička a on sám sebe považuje za starce. To podporuje i fakt, že místo aby jí provětral pérka v duchně, tak celý noci čte a něco si čmárá. A přes den Polince furt něco melduje o muzeích, umění, hudbě a jí to určitě v uších zní jako nic neříkající tlachání starého strýce.
Jenže ze Sakse pak vypadne že je mu 32 a že se chystá do výslužby, protože už by to v ouřadu stačilo až až. Já bych v tomhle věku taky nejradši mazal do výslužby a stal se rentiérem. Ale Saks je asi nějakej duševně přestárlej vořežprut.
Není se čemu divit, že se na scéně najednou objeví hřebec, kterýho Polinka kdysi odmítla a hned se začnou dít věci. Začne jí posílat lístky, kde čmelák Galickyj opakuje svou výzvu. To je mnohem lepší nabídka, než třeba návštěva muzea, její obraný štíty nakonec povolej jako svěrač a Galickyj jí okamžitě opyluje. A co na to Saks? Asi si řekne, že je na to starej, hodí na to bobek a stane se z něj voyer těch dvou.
Ták a teď jsem lehce za půlkou, což je asi strana 60. Pak se to trochu vleče, dokud se nedozvíš jak to dopadlo. Mně by se líbilo, kdyby tam Saks do sebe zvrhnul vědro vodky a pak někomu nabančil polenem do ksichtu. Ale dopadne to tak? Neřeknu!