Heinrich Böll
německá, 1917 - 1985
Nová kniha
Ochranné obklíčení - Heinrich Böll
Böllův pozoruhodný, svého času nedoceněný román Ochranné obklíčení vznikal na pozadí temných událostí podzimu roku 1977, kdy Německo čelilo další vlně teroristi... detail knihy
Populární knihy
/ všech 19 knih
Nové komentáře u autorových knih
Klaunovy názory
„Té sebestřednosti, toho fňukání, skoro jako by to někdo napsal dnes...
Ale snad nejhorší je vypravěčova uštěpačnost - všechno možné z katolické kultury uvádí tak, jako by to bylo směšné, aniž se obtěžuje říct proč. A navíc takhle zesměšňuje město Bonn, kde v době vydání románu působila skutečná teologická a filosofická esa...“... celý text
— J.F.
Biliár o půl desáté
„Právě tyto prolínající monology mi neseděly. Přesto jsem celek pochopil.“
— rickiwolf
Klaunovy názory
„Nebavilo. Naprosto nezáživné, bez děje, jen snůška plků a stížností.“
— IvcaIva
A neřekl jediné slovo
„Böllův třetí román, završení jeho ranné tvorby v duchu tvz. „Trommelriteratur“ (tvorby, zachycující období bezprostředně po konci 2. světové války v Německu) a tedy určitý mezník prvního tvůrčího údobí. Velmi čtivá sonda do života i niterního prožívání dvou manželů a do krize jejich vztahu – do vnitřního světa jejich nadějí, přesvědčení a víry.
Příběh románu je vystaven z prolínání vnitřních monologů manželů Bognerových (Freda a Käte), na pozadí jejich prohlubující se manželské krize a vzájemného odcizení. Fred, který přežil válku a její hrůzy na frontě, se po návratu nedokáže adaptovat na nové podmínky (a na nastupující hospodářský zázrak) v poválečné společnosti, uniká ze stísněných podmínek manželství a soužití s rodinou v malém chudinském bytě na předměstí, uniká od povinností a zodpovědnosti. Svoji skrovnou výplatu posílá téměř celou své ženě, sám se protlouká od měsíce k měsíci a přespává u znamých a v různých levných noclehárnách. Půjčuje si peníze, oddává se jakémusi „snění za bílého dne“ a alkoholu. Po určitých událostech, které se stanou Fredovi i Käte (Kätina zpověď ze svých problémů, myšlenky Freda i Käte na tragickou smrt jejich dvou dětí za války a jejich duševní konfrontace s ní, setkání obou s mladou provozovatelkou kiosku a jejím postiženým dítětem), vyeskaluje manželská krize při společném setkání v laciném nádražním penzionu – kdy Käte Fredovi oznamuje, že je těhotná, a že od něj definitivně odchází
Na pozadí manželské krize autor popisuje především vývoj západoněmecké společnosti krátce po 2. světové válce. Všímá si lidí, kterým válka vzala nejen naděje a iluze, ale často je i psychicky či fyzicky poznamenala – a uvrhla do chudoby. Na druhé straně popisuje nástup poválečného hospodářského zázraku a jeho vlivu, včetně například i růst vlivu katolické církve ve společnosti, jako určité síly, která status quo podporuje a dodává mu jistou (často falešnou) duchovní legitimitu. Oproti těmto aspektům a dějům působí hlavní motiv románu – snaha o vzájemné (znovu)nalézání sebe sama i vztahu dvou hlavních postav, umocněna tradičními Böllovými motivy křesťanského humanismu - setkání obou manželu s provozovatelkou kiosku a její rodinou je zde například takovým motivem – symbol setkání s čistou podobou lidskosti. Oproti odcizenosti a amorálnosti okolního světa je stavěna snaha o přiblížení člověka k člověku v duchu ideálů humanismu – v duchu křesťanské pospolitosti. Otevřený konec dává jen tušit, jakou cestou tato snaha vyústí, což může korespondovat s očekáváním, jakým směrem se západoněmecká společnost bude z úhlu tohoto pohledu nadále vyvíjet.“... celý text
— tomas6658
Biliár o půl desáté
„Jakým způsobem je možno hledat a nacházet v životě pravdu, lidskost a svědomí, žít vědomě pokusit se k nim směřovat? A jak to souvisí s (ne)nalézáním smyslu života? Na takto závažné otázky se snaží nalézat (a z podstaty věci zcela nalézt nemohou) alespoň náznaky odpovědí postavy tohoto Böllova společenského bildungsrománu - vrchol prvního období jeho tvorby.
Příběh se zaměřuje na tři generace vážené měšťanské rodiny Fähmelů, žijící a působící patrně v německém Köllnu (Böllově rodišti) a sleduje osudy jejich tří členů – od patriarchy rodu Jindřicha, přes jeho syna Roberta, až po Robertova syna Josefa. Jindřich, jakožto mladý a nadšený architekt, který přichází do města z venkova, získá v roce 1908 velikou zakázku na zbudování opatského kláštera, žení se s dcerou z městské patricijské rodiny a tím zakládá věhlasný stavitelský rod (a reprezentuje jakou si první generaci - otců zakladatelů moderní německé společnost 20. století). Jeho syn Robert ovšem nejde v otcových šlépějích a jeho oborem se stane statika. V čase nastupujícího hitlerismu se vlivem svého křesťanského a humanistického založení připojuje k politickému odporu a musí uprchnout ze země – pro spolupráci na nezdařeném bombovém útoku na náčelníka městského gestapa. Po určité době (a na přímluvu svého otce, váženého občana města) se ovšem vrací a je nucen vstoupit do armády, kde se stává odborníkem na řízené demolice. Ke konci války nechává za dramatických okolností zlikvidovat i klášter, který vystavěl právě jeho otec (vzdor a jakási osobní odpověď na to, že byl „obětován“ ke službě nacistické mašinerii aby zachránil rodinný podnik). Určitou ironií a završením této třígenerační historie je příběh jeho syna Josefa, který jako mladý architekt řídí opětovné vystavení tohoto kláštera v roce 1958 a váhá, jestli se má nadále vydat profesní cestou svého dědy (stavitele - generace "budovatelů společnosti"), nebo svého otce („buřičů“ - vymezujících se proti bezpráví a obecně všem negativním tendencím v soudobé společnosti). Děj se zaměřuje také na další členy rodiny, mimo jiné na Jindřichova syna Ottu, který se stal fanatickým nacistou a zemřel za války, a na Editu, která zahynula při spojeneckém bombardování města na konci druhé světové války (a představovala svojí laskavostí a lidskostí jakousi „morální konstantu“ rodiny) . Román je tedy jakýmsi kaleidoskopem osudů členů rodiny a lidí v její bezprostřední blízkosti (např. Robertův přítel Schrella, snažící se neustoupit ze svých morálních hodnot (ani za cenu osobních útrap),nebo spolužák ze školy Nettlinger, nejprve horlivý nacista, po válce „bytostný demokrat“ a vážený právník).
Tento příběh je určitou parafrází na společenský a morální vývoj Německa v rozmezí padesáti let - od počátku 20. století do 50. let 20. století, kopírující její rozmach i pády – od postupného vývoje měšťanské společnosti (generace „otců zakladatelů“, reprezentovaná stavitelem Jindřichem), přes úpadek a marasmus 1. světové války, následné hospodářské krize a 2. světové války (generace „ztracených“, představována Robertem), až po dobu bezprostředně po ní (generace těch, kteří se rozhodují, jakou cestou se po bouřlivém vývoji první půle století vydat nadále, jaké hodnoty a morální vzorce přijímat a prosazovat - představována Josefem). Postavy reflektují tyto „velké dějiny“ formou retrospektivních monologů a vzpomínek, které ústí vždy nakonec do aktuálních událostí (datovaných v každé kapitole datem 6. září 1958) - v kompozičně mnohovrstevnatém a složitém schématu. V konečném důsledku nejde o nic menšího, než o jejich snahu nalézat vlastní smysl života, jak zůstat člověkem a nezpronevěřit se svým mravním ideálům, ani v mezních a nelidských dobách, které dokážou lámat charaktery nejen v okolí rodiny Fähmelů, ale i v rodině vlastní (příběh Otty). Jakousi univerzální snahou, která je zmiňována napříč celým dílem, je si nezadat s tzv. „bůvolí svátostí“, což je zástupný symbol morální kolaborace s útlakem - dle germánské mytologie jedna z podob boha Wotana - v tomto případě konkrétně Hindenburgova, posléze Hitlerova totalitní tyranie). Ústředním dějovým motivem je budování, boření, a opětovné znovubudování kláštera, symbolu jakési lidské i mravní konstanty (a kontinuity) v rodině Fähmelů a parafáze na bouřlivý vývoj Německa v první polovině 20. století. To může být vnímáno jako symbol lidské snahy o hledání a nalézání smyslu života a morálních hodnot v něm (a v obecnější rovině snahy o to, jakým lidem a silám ve společnosti pomáhat a proti jakým se z pozice humanismu bránit), vše v duchu autorova celoživotního kréda křesťanského humanismu. Vedle tohoto leitmotivu je zde i morální kritika poválečné německé společnosti a její nízké až nulové sebereflexe kolaborace s nacismem v 50. letech 20. století – bezstarostném osudu všech těch Nettlingerů, nepotrestaných válečných zločinců a přisluhovačů nacismu, ze kterých se stali po válce přes noc „bytostní demokraté“ a vážené osobnosti.“... celý text
— tomas6658
Heinrich Böll - knihy
Žánry autora
Literatura světová Fejetony, eseje Novely Povídky Romány Válečné
Štítky z knih
deníky klauni láska zfilmováno německá literatura Irsko Německo terorismus rok 1968 nemocnice, špitály
Böll je 28x v oblíbených.