Otto von Pluto
přečtené 195
Dítě boží
2009,
Cormac McCarthy
Během četby jsem měl pocit, jako bych zíral do útrob plesnivé mrtvoly. Syrový materiál. „V lese nepořádek, padlé stromy, nedostatek nových stezek. Kdyby ho tím pověřili, Ballard by uvedl věci do lepšího pořádku, jak v lese, tak v lidských duších.“... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Dan Simmons se tímto románem od sci-fi žánru zas tak úplně nevzdálil, neboť arktické prostředí, v němž se děj odehrává, má od zbytku Země dosti odlišné charakteristiky. Jen posuďte: věčná noc či věčný den, teploty tak nízké, že praskají zuby, prudké bouře, nefunkční kompasy, nekonečné sněžné pláně, aurora borealis... Jako by výprava Johna Franklina ztroskotala na cizí planetě. Kostra příběhu vychází z nemnohých informací o osudu Franklinovy expedice. Děj je v podstatě popis (velmi nepříznivé) situace v ledu uvízlých námořníků z pohledu několika členů výpravy, do nějž Simmons navíc přidává mystický / hororový prvek - tajemnou eskymáckou dívku a nelidské monstrum, které usiluje o život námořníků stejně intenzivně, jako mráz, nedostatek jídla a kurděje. A mimochodem, kurděje jsou opravdu nechutné svinstvo. Z textu je znát, že autor má historické pozadí události i dobové reálie obdivuhodně pečlivě nastudovány. Simmons píše tak živě a detailně, že jsem společně s osudem zkoušenými námořníky mrznul a trpěl i já, přestože zabalený v teplé peřině. Knihou prostupuje skutečně mrazivá atmosféra strachu - strachu z bezvýchodnosti situace, v níž se expedice ocitla a strachu z monstra, které číhá tam někde venku. Ona stvůra však není po celou dobu spatřena, a jestli ano, vždy jen nejasně. Zlo knihy není fyzicky hmatatelné, ale je plíživé a všudypřítomné. A o to je horší. V Terroru se však objevilo několik věcí, kvůli kterým mu srážím z plného hodnocení: Mimo někdy až příliš zdlouhavé popisy mám na mysli hlavně retrospektivy, které autor čas od času využívá. To by bylo v pořádku, kdyby pohledy do minulosti měly vliv na aktuálně probíhající děj anebo na jednání postav. Nic z toho se však nekoná, retrospektivy jsou zcela bez užitku a jako takové se dají považovat za vatu. Další věcí, kterou shledávám pouze potenciálně závadnou, je finále, respektive jeho neexistence. Řekl bych, že se zde vyskytuje něco jako před-finále, ale není to skutečné velkolepé vyvrcholení, kdy by mělo dojít k nějaké osudové konfrontaci. A samotné – pozvolné - vyústění příběhu je něco, co asi málokdo čekal, nicméně dalo odpovědi na otázky, které během četby vyvstaly. VERDIKT: Kniha, po jejímž přečtení si již nikdy nebudete stěžovat chlad a stravu.... celý text
Potřebujete psychoterapii?
1995,
Oldřich Matoušek
Knížka dává případným zájemcům o psychoterapii zevrubný obrázek o tom, co je u kterého odborníka čeká, takže těmto lidem bych ji doporučil. Nicméně, ti, kdož mají alespoň základní znalosti psychologie / psychoterapie, zde nenajdou nic nového, navíc, poslední vydání je z roku 1999 a tedy informace zde obsažené jsou již poněkud zastaralé.... celý text
O povaze předsudků
2004,
Gordon W. Allport
Stěžejní dílo studia sociálních předsudků, jehož zásadní části jsou i po šedesáti letech od svého prvního vydání stále citovány v učebnicích psychologie. Přestože jde o odbornou publikaci, je kniha mimořádně čtivá. Autor píše srozumitelně a své myšlenky ilustruje na mnohých příkladech a výsledcích z výzkumů. Uváděné příklady jsou sice ve většině případů již historickou záležitostí, ale možná o to zajímavější mi přišly, neboť dokumentují, jak na tom byli lidé v USA s předsudky ještě před několika desítkami let.... celý text
Problém Spinoza
2012,
Irvin D. Yalom
Na základě zmínky nacistického důstojníka během konfiskace Spinozovy knihovny rabujícími jednotkami ERR rozepisuje Yalom pozoruhodný příběh dvou zcela odlišných mužů, jež od sebe dělí 300 let. Baruch Spinoza, velevýznamný to myslitel 17. století, člověk pronikavého intelektu a striktní vyznavatel rozumu, je pro své „kacířské“ názory Amsterdamskou židovskou komunitou vyobcován. Yalom skrze (fiktivní) Spinozovy disputace se svými odpůrci, přáteli i učedníky, představuje základní myšlenky Spinozovy filosofie a zároveň věrohodně analyzuje prožívání člověka zavrženého jak rodnou komunitou tak příbuznými. Příběh Alfreda Rosenberga, tzv. hlavního nacistického antisemitského ideologa, začíná v jeho 16 letech, kdy se nedobrovolně seznamuje se Spinozovým dílem, jež mu po celý jeho následující život nedá spát. V jeho případě Yalom nabízí psychoanalytický pohled na předpokládaný vývoj osobnosti zatížené komplexem méněcennosti, zhoubnou rasistickou ideologií a konflikty pramenící ze střetu hluboce zakořeněných negativních postojů vůči „nižším rasám“ a logických argumentů hovořících proti těmto názorům. Spinozovy kapitoly mne bavily trošičku méně, pravděpodobně v důsledku vědomí toho, že se o Spinozově životě dochovalo nemnoho informací, a proto je jeho životní příběh, tak, jak je v této knize podán, pouze „pravděpodobný“. Naopak, o Alfredu Rosenbergovi se toho ví podstatně více a Yalomova představa toho, kterak se psychicky narušený demagog dostane k obrovské moci, mi vyrazila dech. Problém Spinoza je další autorovo mistrovské dílo kombinující jak psychologický, resp. psychoanalytický pohled na lidskou duši, tak myšlenky velkých filosofů a možnosti uplatnění filosofie v (nejen terapeutické) praxi. Zcela NE po Spinozově způsobu se modlím k Bohu, aby Yalomovi nadělil ještě něco života a ten nás tak nadále mohl oblažovat svou tvorbou. Kapitoly se Spinozou: čtyři hvězdy, kapitoly s Rosenbergem: pět hvězd.... celý text
