Přečtené 195

Chválím autorovu perfektní znalost dobových reálií, co mě však na jeho příbězích rozčilovalo, bylo to, že místy jsou jeho příběhy, či epizody, na hranici uvěřitelnosti. Viz rozuzlení příběhu Vražda v ambitu – zajímavé, šokující, leč mimořádně nepravděpodobné. To samé, jen v menším měřítku se týká jiných příběhů, resp. jejich některých částí (např. rytířský souboj v třetím příběhu). Chvályhodné čtivo, rád si přečtu další autorovy díla, avšak pachuť výše zmíněných nedostatků tam někde stále bude.

Vědecko-popularizační kniha poutavě předkládající dosud známé informace (©1999) o lidských predátorech a parazitech společnosti, o psychopatech. Pokud jste někdy seděli v zaplněném kinosále pro více než sto lidí, je poměrně jisté, že tam minimálně jeden takový člověk seděl s vámi… Nejen proto knihu doporučuji přečíst.

Ještě dlouho po dočtení tohoto temného příběhu jsem měl na jazyku jeho ohyzdnou pachuť. Zkurveným životem zmučená Camille se vydává do rodného města psát reportáž o tajemném vrahovi malých dětí a tato cesta se pro ní rovná návštěvě soukromého pekla. Celou knihou prostupuje ohyzdná atmosféra zkaženosti, rozkladu a lidského zla. Detektivní příběh je zde upozaděn, kniha se točí kolem vnitřních stavů hlavní hrdinky vhozené zpět do bahna pokřivených vztahů obyvatel jednoho buranského amerického maloměsta. Příjemně nepříjemné čtení….

Na fantasy si ze všeho nejvíce cením originality a propracovanosti daného univerza. Svět nově vznikající série Stínu krkavce mi k srdci nepřirostl (mimo jiné) proto, že až do poloviny knihy ve mně doutnalo přesvědčení, že něco podobného bych dokázal vymyslel sám! Magie, náboženství, historie, politika, to vše, ač jde o styčné body celého příběhu, je zde načrtnuto velmi povrchně (srovnej například s Písní ledu a ohně) a tento dojem mne neopustil ani po dočtení poslední stránky. Čímž se dostáváme k příběhu, který trpí podobným neduhem: dětský hrdina je někým vycvičen (což zabere celou ¼ knihy), mezitím zjišťuje, že je výjimečný, bojuje, miluje, pochybuje a pomalu rozplétá klubko intrik a strašného zla, které však mají výše zmiňovaný problém, totiž že jsou povrchní a nudné. Až poslední část příběhu, odehrávající se v pouštním císařství, trochu napravuje celkový dojem. Co drží jinak průměrnou knihu nad propastí nudy je autorovo solidní vypravěčské umění s důrazem na psychologii hlavního hrdiny (která také ne vždy funguje) a velmi slušné akční scény. VERDIKT: Nechápu oslavné recenze na tuto knihu. Podle mě je OK, ale to je všechno.

Sapkowského nevšední vyprávěcí dovednosti jsou mi již dlouho známé a toto své umění autor předvádí i ve Bouřkové sezóně. Potíž je v tom, že Sapkowski byl i mistr obsahu, tedy (v jeho případě) promyšlených a nevšedních příběhů. A v tom spatřuji hlavní problém Bouřkové sezóny, ta je totiž slepencem fádních a klišoidních fantasy námětů slepených dohromady. V tomto ohledu celkem zklamání. VERDIKT: Forma zvítězila nad obsahem, což je v případě Sapkowského docela průser.

Postřehy, nápady a doporučení od jednoho z nejslavnějších současných psychoterapeutů po pětatřiceti letech praxe. Kdybych se někdy měl živit terapeutickou prácí, tato knížka by měla výsadní postavení v mé knihovničce.

Ani dlouhá, ani krátká, s minimem nutné teorie a přiměřeným množstvím jednoduchých a praktických rad pro vybudování kvalitních zvyků a odnaučení těch nekvalitních, zdroje informací jsou řádně citovány a k tomu všemu je text doplněn vtipnými ilustracemi. Velmi sympatická knížečka.

Promyšlený příběh ze zákulisí komunity psychoterapeutů, jejichž osudy se proplétají s osudy pacientů více, než je zdrávo, přičemž autor se nebojí ostré kritiky terapeutické práce i terapeutů samotných. Na Yaloma trošku netradičně – detektivně – uchopený materiál se povedl na výbornou. Doporučuju.