natalie2171
přečtené 276
Králova klec
2017,
Victoria Aveyard
Tak moc jsem chtěla, aby se mi třetí díl Rudé královny líbil. Ale po dočtení mám chuť knihu hodit co nejdál, abych se na ni dlouhou dobu nemusela dívat. To, co jsem cítila u druhého dílu se mi potvrdilo. Autorčin styl psaní je prostě... divný. Přeskakuje ze scény na scénu, věty jsou tak strašně holé, jako byste se za každou mohli nadechnout a přemýšlet, jestli vám stojí za to vůbec pokračovat. Postavy jsou tak strašně bezvýrazné a nevěřím jim ani jednu větu. A Mare... chudinka. Já ji už prostě nemám ráda a asi nikdy nebudu. Myslím, že bych se spokojila jedině s tím, kdyby v posledním díle zemřela a dala všem pokoj. Taky by mohla vzít pár dalších, kteří mi pili krev. Měla jsem pocit, že Mare samotná děj neutáhne. Když se podívám zpětně, o čem ta knížka vůbec byla? O ničem. Autorka na nás vychrlila nějaká politická moudra, ale ta nevedla k ničemu. A o Mavenovi ani nemluvně. Achjo, měla jsme pocit, že to bude záporák, kterého si oblíbím, ale *povzdechne si* ne. Je mi to tak líto, že jsme si neužila ani sekundu a knihu dočetla jen ze soucitu. Konec nemohl být nucenější a když si uvědomím, co to s Mare udělá v další knížce, asi si budu muset nachystat všechny nervy, abych se přinutila poslední díl přečíst. Protože nejaká část mě chce, aby to autorka spravila a překvapila mě. Má ale co dělat. Série měla prostě skončit trilogií a trápit nás tak o něco kratší dobu. Rudá královna byla moje naděje, Křisťálový meč kolísal a Králova klec se možná tak hezky vyjímá na poličce, nic víc. A na závěr: Přirovnávání této série k Hrám o trůny byl asi velký omyl. Velký.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Moje první četba v novém roce a jestli budou ostatní knížky natolik dobré, jako ta moje první, tak mě čeká úžasný rok. Co si budeme povídat, Píseň krve byla knížka, která mě polapila již po pár prvních stránkách. Jen málokdy mě něco nadchne hned ze začátku a tentokrát jsem každému na potkání vykládala, jakou úžasnou knížku čtu. Z počátku to bylo až nevinné, dobrodružné. Prostě fantasy o Vélinově výcviku a to jsem si náramně užila. A jak knihu čtete dál, z pár stránek se najednou vyklube stovka a z jedné stovky už jste v polovině knížky, příběh se prohlubuje, přidává na fantastičnu a vše není tak jednoduché, jak se z počátku knihy zdá. O čem by ale ta zbylá polovina téhle bichle byla, že ano. Kniha čtenáře nenechá vydechnout, je zde tolik zajímavých věcí, že si knihu snad přečtu ještě jednou, než se ponořím do dílu nadcházejícího. A když se zdá, že příběh se nějak trošku ukončí ke konci knihy, zdání je pouze klam a já zírám. Věřím, že jen tak nějaká knížka Píseň krve v mém žebříčku nepřekoná.... celý text
Bez srdce
2017,
Marissa Meyer
Problém spočíval jen a jen ve mně. Já blbec si přečetla poslední větu v knize a litovala toho. Věděla jsem sice, kým Srdcová královna je, ale když jsem začala knihu číst, říkala jsem si: "Co se proboha může pokazit?" Odpověď jsem neznala až do závěru knihy, který měl takový spád, až jsem sotva popadala dech a nestačila kulit oči, jak to autorka krásně napsala. Vlastně celá kniha se náramně četla. Byl to briliantní zážitek a autorka opět nezklamala. Do svých knížek pokládá něco magického a netradičního, že je nemožné si ji nezamilovat.... celý text
Thorovo kladivo
2017,
Rick Riordan
Je možné si užít knihu natolik, že ještě po dočtení máte na tváři pobavený úsměv, ale uvnitř vás to celé vře a chtěli by jste autora trošku, ale jen trošku přizabít? Odpověď zní ano. Autor nám zase předvedl, že spojit humor se severskou mytologií je opravdu možné. Ačkoli to zní jako šílený oxymorón, po přečtení pár stránek je vlastně všechno ve světě Magnuse Bana uskutečnitelné. Přistihnete se, že se potulně smějete už při přečtení první věty a v polovině knížky už vlastně zapomenete, jak že vlastně tato knížka je tlustá. Že tedy je. Přečtete ji jen na pár zátahů, mě to trvalo tři. A než se nadějete, je tu poslední stránka a vy si uvědomíte, že vás čeká bolestné čekání na další díl, kterého se nemůžu dospat. Také bych si prosila více Alex Fierro v dalším díle. Téhle osoby se nemůžu nabažit a přiznejme si, Magnus taky ne ;)... celý text
Bouře a vzdor
2017,
Leigh Bardugo
Já Liegh absolutně zbožňuju a především její styl psaní. Četlo se to tak rychle, že jsem si velmi rychle rozpomněla, co je to mít čtecí absťák. Po dočtení knihy jsem chtěla zatřást celým světem a křičet. Náramní pecka, kterou jsem si užila. Všechny postavy byly natolik barevné, až jsem se mi málem zjevovaly před očima jak Temnyj Alině. Hlavní postava prochází psychickou proměnou a konečně vidíme, že se obrací i na špatnou stranu pro vyšší dobro. Užila jsem si vše až na (omluvte mě) tupého tvrdohlavého Mala, který mě štval už od začátku knihy. Naopak Nikolaj. Tenhle hoch se mi hned zalíbil. Doufám, že pro nás má autorka ještě něco připraveného. Cítím to v kostech a třesu se na další díl.... celý text
