1. Domů
2. Autoři
3. Victoria Aveyard
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 9
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty 83
• Diskuze 7

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Victoria Aveyard

Králova klec

„Třetí pokračování cyklu Rudá královna nás zavede zpět do velmi propracovaného světa rozděleného podle krve. Stříbrní, Červení a nově i Novokrevní v něm bojují o uspořádání společnosti. Valnou část knihy je Mare uvězněná v tichém vězení, v područí Mavena, a snaží se nezbláznit. Bojuje se svými démony, emocemi a zároveň se snaží najít způsob, jak být i v této beznadějné situaci užitečná – využít každou informaci nebo výhodu, kterou je schopna získat. Mezitím Rudý úsvit pokračuje v boji za svobodu. Dochází k intrikám, nečekaným spojenectvím a rozšiřování konfliktu – do války je vtažen i Jezerní národ a Piedmont se svými roztříštěnými knížectvími. Krev teče na všech stranách – rudá i stříbrná. Člověk snadno zapomíná, že Mare je vlastně jen obyčejná mladá dívka, která měla svůj neveselý život jakž takž naplánovaný – a najednou se jí obrátil vzhůru nohama. Z vesničanky a zlodějky, která měla skončit jako mrtvola na dně Kotle nebo – v lepším případě – jako manželka rybáře, se stala tvář povstání. Vzhlížejí k ní tisíce lidí. Milují ji i nenávidí. A ona sama chtěla jen přežít. Ale jak lidé kolem ní umírají, cítí za ně zodpovědnost – a všechno se v ní pere. Nešlo to udělat lépe? Nešlo se tomu vyhnout? Musí využívat svou moc, nebo může revoluci ignorovat? Dokáže to? Ať už se rozhodne jakkoliv, někoho zklame, zradí... zvládne s tím žít? Tento díl je z pohledu Mare spíš psychologický než dějový – odehrává se nejen na bitevním poli, ale i v hlavách těch, kteří mají vést ostatní. Osobně mám raději trochu více akce, ale je pravda, že mě při čtení často někdo vyrušoval, takže jsem si to psychické naladění na postavy úplně nevychutnala. Doporučuji číst někde v klidu a o samotě – a užít si každou kapitolu.“... celý text
— mezikapitolami

---

Uchvatitelé říší

„V Allwardu se něco děje. Je povolána skupinka statečných, aby se pokusila problém vyřešit, ale jsou zaskočeni ohromnou silou nepřítele, i jeho spojenci. Po krvavé bitvě se s nimi do souboje nikdo nechce vrhnout, ale ne všem je osud světa lhostejný... Tahle kniha vyšla už v létě, a já kolem ní pořád kroužila... teď po přečtení nechápu, proč jsem to neustále oddalovala – je to skvělý! Čtivé a napínavé vyprávění čtenáře možná trochu překvapí, protože na rozdíl od většiny fantasy (co jsem četla já), tady to velkou bitvou začíná, a pak se děj krapet uklidní. Uchvatitelé říší není vyloženě akční fantasy, ale už zde proběhne několik krvavých bitev, a vzhledem k tomu, že naši hrdinové chtějí zachránit svět, epická bitva nás jistě teprve čeká. Nadšeni budou hlavně ti čtenáři, kteří se vyžívají ve větším množství postav a nevadí jim ani krkolomnější jména (která se naštěstí dají i dobře zkrátit). Hlavní skupinku „zachránců říše“ tvoří velmi nesourodé postavy – zbrojnoš Andry, nesmrtelný Domacridhan, vražedkyně Sorasa, čarodějnice Valtika a hlavně dcera pirátky Corayne, která má krev říší, a je tím nejdůležitějším článkem celé výpravy. Ne na všem se dokáží shodnout, ale díky tomu je příběh vyplněn i o vtipněší situace a ironické dialogy. Já jsem nadšená, i když uznávám, že jsem zprvu malinko tápala – hodně míst, poměrně dost různorodých postav a pak vřetena, což jsou vlastně brány do jiných světů. Právě vřetena zpočátku nejsou moc vysvětlena, takže čtenář moc nechápe, co to vlastně je. Ale nevadí, příběh mě pohltil, a k mému velkému nadšení neobsahoval ani romantickou linku (i když si myslím, že i k té dojde). A pokud už klesáte na mysli, že nezmiňuji žádné „zajímavé“ postavy, nebojte, princezny, princové, a také mnoho potvor a potvůrek jen čeká, až se začtete. Teď mi nezbývá než čekat, až vyjde pokračování, ale už se moc těším i na svého nového oblíbence Doma – je obrovský, samá jizva, ale je to takový „brouček“, a jako bonus je to princ Ionský! P.S.: nejen že má kniha krásnou obálku, ale obsahuje i nádhernou (a barevnou) mapu! Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media (CooBoo)“... celý text
— Kizuizi

---

Ničiteľ ríše

„S autorkou jsme se mohli seznámit již s její první sérií, pod názvem "Rudá královna". Já ji nečetla, ale anotace k této krásce mi nedala spát a tak jsem se do ní musela pustit. Dostat se do prvního dílu této série pro mě bylo složitější a to hlavně díky zorientování se ve světě, jak je pro fantasy tak typické. Kniha je vyprávěna ze šesti různých úhlů pohledů, jako je Corayne a někteří její společníci, ale také další vedlejší postavy, např. královna Erida. Celkově se mi příběh moc líbil. Victoria Aveyardová svým stylem psaní napsala strhující, fantastický příběh, který mě od začátku naprosto přesvědčil. Vzít čtenáře s sebou, aby prožil každou scénu, viděl a cítil každou postavu? Autorka odvedla skvělou práci a to již od první stránky. Každý pohled na postavy, místa je lstivě zasazen do děje. "Vdechne život každé kadeře, každému záhybu kabátu a každé dlažební kostce." Dialogy důsledně charakterizují román, samomluvy či myšlenky postav, kterým Aveyardová za sebou věnuje jednotlivé kapitoly. Tímto způsobem ožívají i banální aspekty, ale žádné slovo není zbytečné. Postavy jsem si velmi oblíbila, i když bych se v některých případech ráda dozvěděla více o jejich minulosti a motivaci .. Hrdinové jsou pro tento druh dobrodružství velmi dobře vybráni a čtenáři rychle navodí atmosféru „všechno je možné“. Člověk je nadšený, když vidí, jak skupina vyřeší problémy. Psaní strhující fantasy je výzvou, a to jak proto, že je všezahrnující založená na historii, tak i proto, že vyžaduje epická dobrodružství ve zvládnutelném rámci. Čtvrtinu svého románu autorka věnuje představení krajiny, historie a obyvatel včetně našich hrdinů. Čtenář se tak zabydluje a o to víc si užije souvisle se rozvíjející a napínavý děj. Kniha se mi líbila na každé stránce a doporučuji ji každému, kdo se o tento žánr zajímá.“... celý text
— insta.kniha

---

---

Válečná smršť

„Mare si myslela, že se všechno konečně obrací k lepšímu. Vypadalo to, že lid prokoukl krutou vládu krále Mavena a bude jen otázkou času, než Šarlatová hlídka vyhraje. Navíc měla Cala, kterého milovala. Jenže pak se všechno pokazilo. Cal dal totiž přednost koruně a svatbě s dívkou, která ji nenávidí, před Mare. Má zlomené srdce, ale odmítá být zlomená. Dřela příliš tvrdě a ztratila příliš mnoho, aby teď před cílem přestala bojovat a všechno vzdala. Navzdory zradě od osoby, od které jí čekala nejvíc se vrhá do boje za záchranu všech lidí bez rozdílu jejich postavení. Předchozí tři díly ze série Rudá královna se mi opravdu moc líbily, i když se mnoho věcí vyvinulo úplně jinak, než jsem si přála. Ale právě o to zvědavější jsem byla, jak nakonec celá tato série dopadne, protože jak jsem se v minulých dílech přesvědčila, autorka je jednoduše nepředvídatelná a příběh mohl dopadnout doslova jakkoli. Jen jsem doufala, že skončí alespoň trochu šťastně. Do druhého dílu byly knihy vyprávěny pouze z pohledu Mare. Ve třetím se to změnilo a přibyly pohledy dalších postav. Ve čtvrtém díle jich je však ještě mnohem víc. Některé kapitoly jsou z pohledu Mare, jiné pak z Evangelinina, Irisina, Mavenova a dalších. Těch několik pohledů v jedné knize se mi opravdu moc líbí, protože je tak kniha mnohem zajímavější. Díky tomu se může člověk dozvědět mnoho věcí a mnoho pohnutek, které by ho jinak ani nenapadly. Jen mě docela mrzí, že tímhle stylem autorka nezačala hned od prvního dílu, protože kvalitu knih by to jen a jen zlepšilo. V tomto případě totiž nemá víc pohledů vliv pouze na děj, ale i na čtivost knihy. Už první díly byly čtivé, ale jelikož byly všechny kapitoly pouze z pohledu hlavní hrdinky, trochu to zkreslovalo celou knihu, včetně stylu psaní. Změna pohledů to činí mnohem zajímavější a míň jednotvárnější. Příběh knihy je přesně takový, jaký jsem předpokládala. Plný neuvěřitelných zvratů, které by nikdo neočekával ani ve snu. A vzhledem ke všemu tomu pletichaření a politice, kterou je kniha protkaná to není zas až tak divné. Ale popravdě bych řekla, že by vůbec neuškodilo, kdyby těch zvratů bylo o trochu méně. Nemůžu říct, že by série nepokračovala zajímavě, ale řekla bych, že se autorka naprosto odklonila od původního záměru. Všechno se to tolikrát zamotalo a rozmotalo, že konec na mě nezapůsobil tak, jak měl. A popravdě mě i trošku zklamal. Vzhledem k tomu, že se jedná o poslední díl (pokud nepočítáme chystanou novelu), tak jsem čekala něco mnohem víc epického. Stejně jako s dějem to je i s postavami. Hodně jich bylo známo už z předchozích dílů, ale za tu dobu se jejich povaha otočila o sto osmdesát stupňů a odhalilo se mnoho věcí, které doposud byly skryty. Rozhodně je dobře, že autorka postavy takhle promyslela a dala jim složitou povahu. Ale opět bych uvítala, kdyby takové nebyly všechny. Všeho moc škodí, a tak by to vyznělo mnohem lépe, kdyby se v knize objevila i nějaká postava, která je skutečně tím, kým se zdála být. Válečná smršť je skvělá kniha, ale na můj vkus se snažila autorka vytvořit až moc překvapivých situacích, takže nakonec působí tak trochu uměle a nastavovaně. Nejedná se o špatný závěr série, ale rozhodně jsem čekala něco mnohem víc, takže Válečná smršť pro mě byla tak trochu zklamáním. Řekla bych, že autorka všechno zamotala tak moc, že to však ani o moc lepší konec ani mít nemohlo. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.“... celý text
— Kikina182

---

Válečná smršť

„Blíží se konec války mezi rudými, novokrevnými a stříbrnými, mezi bratry, kteří bojují o trůn, i mezi národy. Obě strany už ztratily příliš mnoho, ale žádná se nechce vzdát. I když je Mare zničená po zradě, kterou jí Cal provedl, je odhodlaná v boji po jeho boku pokračovat a konečně získat spravedlnost pro všechny, kterým byla dříve upřena. Jenže nic není tak snadné. Proti nim stojí nejen Maven, ale i národ Jezeřanů, kteří se rozhodně nehodlají vzdát své moci nad Rudými. Komu se podaří zvítězit? Poslední díl série Rudá královna se poprvé zaměřuje na to, čemu se série předtím úspěšně vyhýbala, nebo to v ní bylo mnohem méně. Válka, politika, akce a znovu politika. Pokud vás knihy s podobným tématem příliš nebaví, pravděpodobně vás Válečná smršť příliš bavit nebude. Ale za sebe musím říct, že jsem si tohle "nové" podání Rudé královny docela užívala. Mare Barrowová je přesně tím typem postavy, kterou můžete buď nenávidět nebo milovat. Nic mezi tím. Ale jedna věc se na ní zkrátka obdivovat musí. Je neuvěřitelně vytrvalá a kdykoliv jí něco strhne až na dno, je schopná se vyškrábat zpátky nahoru. A to v téhle knize předvede ještě mnohokrát. Kniha se znovu dělí do několika pohledů podle postav, takže se dočkáte nejenom částí s Mare, ale i Evangelinou, Mavenem nebo Iris. Osobně mě části s Iris vůbec nebavily, poztrácely jakoukoliv čtivost a kromě pár výjimek mi přišly jako naprosto zbytečné. Naopak mi velkou radost udělala autorka s částmi Mavena. Jsou úchvatně napsané a užívala jsem si z nich každé slovo. Až v zápletce se konečně objeví ta chyba, která můj názor na knihu značně změnila. A tou je její konec. Čtení zbytku knihy jsem si neuvěřitelně vychutnávala. Dokonce i když mi občas přišlo, že jsou některé scény zbytečně protahované a kniha mohla být o třetinu kratší, jakmile jsem se dostala ke konci, všechno se změnilo. Konec byl zbytečně uříznutý, nepromyšlený a zdálo se mi téměř, jako kdyby ho autorka na poslední chvíli změnila. A tím u mě tedy rozhodně nezabodovala. Kdykoliv čtu knihu od Victorie Aveyard, nemám problém se do ní rychle začíst. Má dobrý, byť občas zbytečně rozvleklý styl psaní. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z rozvleklé scény stane celá kapitola. Naštěstí se zde ale střídá hodně pohledů různých postav, takže pokud vám některá nesedne, brzy jí vystřídá někdo jiný. Shrnuto a podtrženo, Válečná smršť pro mě byla malým zklamáním. Nebýt těch několika chyb, mohl by se tenhle díl snadno vyrovnat těm předchozím. A teď už nezbývá než doufat, že se vám kniha bude líbit více než mě a nebudete z jejího konce zklamaní. Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.“... celý text
— MilenneWaver