muf-rodrigo přečtené 60

Marťanská kronika 1959, Ray Bradbury (p)

Břemeno minulosti 2021, Dominik Dán

Možná je to tím, že už mám od Dominika Dána něco načteno, trochu jsem se nudil. Jako by se autor nemohl vymanit ze schématu - dva paralelní případy, už docela otravné pošťuchování mezi kriminalisty, kriminalisty a doktorem, a skladba děje umožnila odhalit vraha poměrně snadno. Do první půlky zívačka, skoro jsemsi říkal, jestli dočtu (doposlouchám), pak se to trochu zlepšilo. Je to taková průměrná Dánovka, ničím moc nepřekvapí, chronologicky (aktuálně) osmá, ale v pořadí třicátá druhá, a je to znát.... celý text

Krev není voda 2016, Dominik Dán

Po delší době jsem si pustil chronologicky další případy v audioverzi. Vyšetřování běží svižně a je zajímavě spletité, jen jsem se trochu nemohl zbavit dojmu, že tam je až příliš mnoho náhod. Nicméně je logické, že když se vyprávění soustředí na pouhé dvě dějové linie z mnoha paralelně probíhajících, může jejich souběh vyznít nerealisticky.... celý text

V tieni 2020, Dominik Dán

Poslechnuto v audioverzi v podání Martina Mňahončáka. Vyvážený, pěkně odsýpající, promyšlený příběh s několika liniemi a překvapivým (nejen) koncem, který jsem ale tušil už chvíli dřív. Tak do půlky knihy jsem si myslel, že zase čtu Beštiu. Sám nevím, jestli je lepší přečíst nejdřív Bestii nebo ne, tenhle příběh je časově do Bestie vetknutý. Audioverze je výborná, Marián Geišberg byl fantastický, ale Martin Mňahončák je taky výborný. P. S. Fakt byl Váňa takový budižkničemu?... celý text

Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety 2019, Džuniči Saga

Vyvedená knížka s kvalitním zpracováním (křídový papír, obálka, ilustrace). Příběhy lidí počátku minulého století v Japonsku. Sice mi připadlo, že se občas příběhy podobají, ale hned se objevil nějaký jiný zajímavý. V každém případě bylo vidět, jak zoufale chudí lidé na vesnici bývali, to si ani nedokážeme představit, a u nás to asi nebylo až tak jiné. Žijeme v nechutném blahobytu a dekadenci, čekám, kdy udeří nějaká katastrofa, co nás probere. Knížka je zajímavá, krásná, ale tak na jedno přečtení, asi si ji v knihovně nenechám a až si ji žena přečte, pošlu ji dále.... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

Brakové literatuře jsem se vždy vyhýbal, ale poslední dobou je to samý Kotleta sem, Kotleta tam, tak jsem si pořídil audioverzi tohoto díla a jal se poslouchat. Hodně rychle jsem pochopil, o co půjde, lehký tón se podobal Harrymu Harrisonovi, mačistickými a drsnými hláškami se to hemžilo stejně často jako akcí, sexem, zbraněma a sprosťárnama, a celé to bylo prošpikované mystikou, démony a magií. Jenže Harrisona jsem četl v pubertě, od té doby jsem nějakých třicet let a životních zkušeností starší. První příběhy mi přišly propracovanější, ty ke konci trochu uspěchané. Jak ale hodnotit? Co si budeme říkat, je to hrozný brak, vlastně takový knižní odpad bez špetky přidané hodnoty nebo nějakého vyššího cíle, nicméně v rámci žánru a vzhledem k tomu, že jsem nic podobného ještě nečet, a taky těm nápadům a zpracování musím aspoň tři hvězdy dát, i když jsem si zcela jistý, že od Kotlety už nic dalšího číst nebudu.... celý text

Morelův vynález 1988, Adolfo Bioy Casares

Z mého pohledu zajímavé čtení, čtenář vpadne doprostřed děje, ve kterém se nedá příliš vyznat a ve kterém se střídají retrospektivní zážitky s těmi současnými, a ne všechno dává úplně smysl. A vlastně ani není zřejmé, co se stalo a co je nějaká halucinace nebo domněnka. Doslova každá věta je nabitá informacemi, takže je potřeba být ve střehu. Postupně se odhaluje pozadí místa a toho, co se tam děje. Co mne trochu zklamalo, byla doslovnost závěru, je velká škoda, že autor neponechal dveře jen pootevřené a čtenáři tak nedal prostor k dalšímu přemítání, aby s mohl celý děj zopakovat, jestli mu jeho závěry dávají smysl. Ten pocit zklamání ke konci mi trochu připomněl film Vesnice od Shyamalana, při jehož sledování jsem si na chvíli odskočil a zameškal tak jednu krátkou scénu, která však byla tak explicitní, že vlastně vyzradila celé tajemství v pozadí. Já ji ale neviděl a celý film tak nabyl úplně jinou dimenzi tajemna, a podle mne by bez té scény byl o 100 % lepší. Někdy míň je víc. Laplatskou literaturu jsem doteď neznal, nicméně četl jsem romaneta od Arbese a podobnost tam byla nemalá. Tenhle styl psaní mi velmi vyhovoval.... celý text

Na východ od hor 2000, David Guterson

Knížku jsem začal číst, protože mi strašila v knihovně hodně dlouho a uvažoval jsem, zda si ji nechat nebo ji pustit dál. Je pravda, že prvních cca 30 stran jsem četl těžce, skoro jsem to vzdal. Možná to bylo trochu i překladem, ale spíš mi vadilo, že autor tu a tam zabrousí do vcelku samoúčelných podrobných popisů tu zbraně, tu krajiny, tu odrůd jablek nebo jejich pěstování ... já chápu, že možná chtěl přiblížit prostředí, navodit atmosféru, ale spíš mi to připadalo, že se prostě rozjel u věcí, které důvěrně znal, nebo si o nich hodně zjistil, a ty ostatní prostě jen tak přeběhl, včetně niterných pocitů a motivací, takže vyprávění bylo celé takové nějaké nekonzistentní. Děj se naštěstí trochu rozběhl, takže jsem četl dál, a jako road book to ušlo, jen příběh místy trpěl jakousi nedotažeností, několika nesmysly (například proč pít z nějakého napajedla a sypat si tam jód, když celou noc lilo jak z konve?), no a ten konec mi připadl až příliš neuvěřitelný a zkratkovitý s ohledem na předchozí děj. Naopak se mi líbil kontrast člověka žoviálního navenek a člověka chátrajícího uvnitř a v soukromí, nevadily vzpomínkové pasáže (válečné ženám spíš budou proti srsti, chlapům vadit nebudou). Jako celek je ale knížka taková jednohubka bez velkých myšlenek, neponouká k delšímu zamyšlení.... celý text

Jak drahé je zdarma? 2009, Dan Ariely

Srozumitelně napsaná kniha, čte se svižně, řada zajímavých psychologických fíglů podložených pokusy. Třeba když jsem četl o cenové kotvě, úplně jsem si uvědomil, že přesně tak se chovám. Jinak je ale dost nesourodá, hup sem, hup tam, jak se hodí.... celý text

Jak drahá je intuice? 2011, Dan Ariely

Knížka mi přišla trochu zajímavější než Zdarma (první díl), řada věcí, co tak nějak člověk tuší, ale tady jsou podloženy pokusy. Zbytečného balastu příliš není, dobré je shrnutí na konci každé kapitoly.... celý text

Neználek na Měsíci 1986, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Hodnotím průměrem z rozpačitosti. Když jsem kdysi dávno knížku četl, ještě jako dítě, byl to pro mne prostě jen napínavý příběh spousty človíčků se zábavnými jmény, pěkně sepsaný a ilustrovaný, dobrodružný a čtivý. Dalo by se říct za pět hvězd. Dítě není do určitého věku přemýšlet v odstínech šedi a bipolární vidění je mu vlastní. Brutální politický podtext, doslova agitku, jsem pochopil až později, a kdybych to měl hodnotit z tohoto pohledu, musel bych snad dát odpad. Tak co poradíte, fakt nevím.... celý text

Výpravy za dobrodružstvím 1986, Miloš Zapletal

Kniha mého mládí, z dob, kdy ještě nebyl internet, byla fantastická a stále je. Kniha, kterou jsem četl s napětím, plná příběhů, nápadů a popisů přírody. Inspirace k pobytu v přírodě, když jsme bývali na chatě nebo jsem vyběhl za město. Můžu jen doufat, že zaujme moji druhou dceru, tu první zajímá bohužel jenom mobil a hovadiny. Ale třeba i ona jednou trochu dospěje a nabere rozum, pochopí, co smysl má, a co ne, a tuhle knihu prolistuje.... celý text

Tygři z Kumáonu 1968, Jim Corbett

Tuhle nestárnoucí útlou knihu se zajímvou obálkou jsem poprvé četl někdy ve čtvrté třídě, tedy před 35 lety, když jsem ji sebral otci z knihovničky. A taky jsem ji tam někde ztratil. Naštěstí jsem ji zase sehnal nedávno, doplnil otcovu i svoji knihovnu a oprášil si staré vzpomínky. Kniha je psaná neuvěřitelně napínavě, zvláště když si člověk uvědomí, že jsou to autentické vzpomínky lovce, a jakkoli nemám zbytečné zabíjení zvířat rád, je třeba na příběh pohlédnout prizmatem doby, kdy v Indii žilo asi 50 tisíc tygrů, a někteří z nich doslova po desítkách masakrovali vesničany. Nikdo asi netušil, že o století později s rozvojem techniky a zbraní už budou na pokraji vyhubení, moc se to tehdy neřešilo. Člověk je roztahovačný přemnožený druh, ale z vyprávění je cítit, že lov tygrů byl velmi vyrovnaný boj a nejednou při něm šlo o život - na jedné straně muž s puškou a proti němu šelma, která z člověka neměla strach. A Corbett nebyl lovec trofejí, nechlubil se počtem zastřelených zvířat, obvykle nevyhledával příležitosti k lovu, převážně jen řešil problém šelem napadajícíh lidi, pokud byl osloven, lovil sám, pěšky. Věděl, že k lidožravosti byli tygři obykle donuceni, většinou přetrvávajícím zraněním, často od člověka. Byl to velký lovec, ale i milovník přírody, ke stáru začal bít na poplach a zasloužil se o vyhlášení několika národních parků.... celý text

Dobrodružství na dně moří 1985, Svjatoslav Sacharnov

Kdo nevzpomíná na tuhle knížku, kterou četl jako kluk? Příběhy spisovatele z mořských plaveb vyprávěné lehkým a humorným stylem, doprovázené stejně zábavnými ilustracemi Luboše Grunta. Asi bych měl hvězdičku ubrat ale ze sentimentu prostě nemůžu.... celý text

P.S. 2015, Aňa Geislerová (p)

Měl jsem (bohužel) možnost přečíst si část tohoto díla. Kniha samotná vypadá skvěle, má velmi nadstandardně kvalitní a atraktivní zpracování, vazba, přebal, papír, ilustrace, a to je strašně velká škoda, protože takovou krásu by si zasloužila i v textech. Nevím, pro koho byla určena, ale asi jenom pro ty, co rádi čtou slova. Slova, to je totiž všechno, co uvnitř je. Měl jsem strašný problém přečíst víc než 5 stránek - ty rádoby myšlenky, volně poházené bez dějové linky, odpovídaly myšlení puberťačky (a to můžu s čistým svědomím říct, protože jednu pubertální kozu mám doma), ač bylo vidět, že autorka se v některých částech lopotně dřela, výsledek byl stále stejný - těžkopádná četba bez spádu, s prvoplánovitými obraty, primitivními, ale strašně hlubokomyslně podanými myšlenkami splácanými bez ladu a skladu, jak se autorce sypaly z hlavy. Tahle knížka člověku, hledajícímu něco víc než prázdné tlachání, nic nedá. Četl jsem už spoustu knih různých žánrů, a troufnu si říct, že poznám, kdy spisovatel má na psaní talent. Taky poznám, když ho někdo nemá, jako třeba já. Pak to psaní vypadá jako tahle kniha. Autorka by se měla věnovat herectví, to jí jakž takž ještě jde (poslední dobou překvapivě víc a víc), ale, prosím, hlavně ať už nic nepíše. Mimochodem - než budu nařčen z nějakého šovinismu - stejný problém se čtením měla i přítelkyně, která stráví jak odbornou, tak i lehčí literaturu, po dvaceti stránkách řekla, že se to nedá číst, jaká je to blbost o ničem, a knížku odložila. Ale možná jsme jenom naivně čekali něco, co nás obohatí nějakou nevšední myšlenkou ... tento typ literatury nás prostě minul.... celý text

Poirot a já 2015, David Suchet

Knížku jsem si přečetl, protože ji četla moje žena, velká fanynka Davida Sucheta jako Poirota. Protože já ho mám rád také, pustil jsem se do ní. Narozdíl od doslova dokonalého ztvárnění detektiva (a jak i kniha potvrzuje, této roli se snažil D. Suchet dát všechno), kniha není úplně to, co jsem čekal. Možná jsem byl příliš namlsaný životopisem Isaaca Asimova, který se četl jak román, ale nemohu hodnotit víc než průměrem. Myslím, že ostatní komentující hodnotili spíše postavu, než knihu. Ze zákulisí seriálu se toho mnoho nedozvíme, jen pár drobných historek a popis času - mezidobí - mezi jednotlivými sériemi, kde D. Suchet hrál především na divadle. Dozvíme se něco z pozadí napsání románů lady Agathy (všimněte si, že používám "lady" bez překladu, protože - a za to by překladatelka potřebovala pověsit za koule - překládat ten titul jako "dáma" mi rvalo uši a otáčelo žaludek při každém přečtení), a také řadu charakterových rysů samotného Poirota, jinak je ale kniha nekonečným seznamem jednotlivých dílů (a že jich bylo!) s hereckým obsazením prokládaným superlativy na adresu scénáristů, režisérů a ostatních herců. Škoda, mohlo tam být víc zážitků, klidně mohl i více odbíhat od tématu nebo zabíhat do historie, života Agathy Christie nebo hereckého ansamblu, proč ne. Takhle jsem místy pasáže s výčtem herců, které trochu připomínaly strukturovaný životopis, prostě přeskakoval. Jakkoli mne kniha úplně neodrovnala, D. Suchet je především herec, a jako herec v roli Hercula Poirota byl naprosto dokonalým ztělesněním postavy a stal se tak nepochybně nesmrtelným.... celý text

Kalibán 1997, Isaac Asimov

Na cestu vlakem jsem potřeboval něco ke čtení, tak jsem si do čtečky hodil Kalibána, ani jsem si nevšim, že ho vlastně Asimov nenapsal. Knížka dobře ubíhala, měla takový ten asimovský styl, občas už mne trochu nudilo to až příliš velké zabředávání do zákonů robotiky, rozvoj Kalibána byl zajímavý, ale trochu mi připadnul účelově tlačený (nebo byl ten robot fakt tak chytrý), pachatele jsem tušil někde v půlce, jen jsem neznal přesně motiv, no a konec byl takový akční, ale tak nějak ... nedokončený. V každém případě po dlouhé době slušné čtení.... celý text

Pod znamením půlměsíce 2015, Luděk Frýbort

Jednoduchá kniha, takový trochu spirituální survival román, plný různých klišé a servírující problematiku včetně vysvětlivek jako na zlatém podnose. Až na výjimky nečekejte nějaké složité sociopsychologickopolitické rozbory, většina myšlenek je vcelku účelově a nekomplikovaně vložena do úst postavám vybraným z různých částí světa, a doprovázena je rovnou i vysvětlením, pokud by snad ti méně důvtipní nějaké potřebovali. Netvrdím, že islám, který je výrazně mladší než křesťanství a reformací neprošel, není v západní civlizaci v některých aspektech prostě problém, že dekadence a změkčilost západního světa ho jednou přivede do problémů, ale čekal jsem něco víc než kompilaci již známého. Netřeba tedy zapínat hlavu. Je škoda, že je většina myšlenek podávána až moc přímočaře a černobíle, kritika islámu vůbec nemusela být tak okatá, vůbec dokonce nemusel být zmiňovaný, čtenář by se jistě dovtípil (nebo taky možná ne, tak se tomu autor rovnou vyhnul a naservíroval to doslovně), kniha mohla jít do hloubky a vést k většímu zamyšlení nad tématy nejednoznačnými, jenže to by je nejdřív musela předložit, ale až na tři čtyři pasáže, které měly zajímavou myšlenku, se jednalo jen o explicitní popis známých či domnělých problémů s islámem a muslimy ve společnosti, která je jim cizí. Začátek knihy byl slabý, skoro jsem myslel, že ani nedočtu, ale postupně se objevila nějaká ta zajímavá myšlenka a vcelku to mělo spád, tak jsem četl dál, konec byl takový nemastný neslaný a zbrklý. Suma sumárum, kniha pro ty, co se chtějí utvrdit ve svých názorech, nehledají žádné nové pohledy na problematiku a nechtějí se zamýšlet nad nejednoznačností a komplikovaností světa.... celý text

Já, Asimov 1996, Isaac Asimov

Memoáry autora, sepsané částečně už v nemocnici a krátce před jeho skonem a vydané až po něm, jsou výjimečně zajímavým výletem do minulého století, Ameriky doby krize, válečné a poválečné, světa vzdělávání, začátků sci-fi a jejího vývoje, lidí a nakladatelství s tímto žánrem spjatých, a ano, dokonce i samotného autora, jeho mládí, života, rodiny, známých, životních postojů. Kapitoly sepsané a vydané tak, jak autor chtěl, tedy jak mu přišly na mysl, zachycují všechny stránky jeho života a společnosti, psané lehkou rukou se snadno čtou a místy i pobaví, velkou výhodou je nechronologické řazení (nebo aspoň ne přísně chronologické), takže to není nějaký deník, spíš střípky ze života. Nejvíce asi utkví, že Asimov, syn chudých židovských imigrantů z Ruska, se vypracoval z nuly, byl tak trochu jiný než ostatní, měl výbornou paměť, měl o sobě hodně vysoké mínění (i když - při shlédnutí jeho bibliografie - se ani nedivím), uměl dobře flirtovat, byl vynikající řečník, esejista a glosátor, byl nesmírně plodný, pracovitý a skutečně nadaný, nesnášející velké prostory a cestování po souši a letadlem, nade všechno miloval psaní, svoji druhou ženu, měl i trochu toho štěstí, kterému však vždy šel naproti, jeho děti si ho moc neužily a jeho manželky musely mít svatozář. Každopádně 650 stran, které zpočátku vypadaly na životopis více než hrozivě, uplynulo jako voda, i když ve druhé třetině vzpomínky trochu ztrácely dech, na konci při seznamování s jeho pozdní tvorbou 80. let ho zase nabraly. Tu jednu hvězdu ale musím přeci jen strhnout za až příliš nekritické adorování sebe sama, i když to beru jako daň fenomenálního úspěchu a pokročilejšímu věku autora.... celý text

Atom - Cesta subatomárním vesmírem 1997, Isaac Asimov

Na této populárně naučné knize je vidět, jak fantastický byl Isaac Asimov autor - většina lidí si ho pamatuje jako autora sci-fi, těch ale většinu napsal v 50.-60. letech minulého století, pak se přes 30 let věnoval především psaní vědecké a populárně-vědecké literatury, psaní esejů a úvodníků a sestavování antologií, v době, kdy internet byl jen snem budoucnosti, a ani to možná ne. Přestože za 30 let od sepsání knihy vědecký pokrok zase posunul hranici poznání subatomárního světa o kus dál, je tahle čtivě a srozumitelně psaná kniha stále dobrodružným výletetem do atomu, kterým by měl začít každý, koho tahle problematika začíná zajímat. Začíná sekcí Hmota, pokračuje přes Světlo, Elektrony, Jádra, Izotopy, Neutrony, Rozpady, Antihmotu, Neutrina, Interakce, Kvarky a končí Vesmírem. Tahle kniha by měla být učebnicí, je dostatečně hutná a nabitá informacemi a zároveň se čte úplně sama. Nejnovější informace k novým objevům si už dnes lze dohledat na internetu. Je velká škoda, že Isaac už nemůže sepsat aktualizované vydání. Další kniha, kterou z knihovny jen tak nevyřadím.... celý text