Na východ od hor
David Guterson
Doktor Ben Givens, třiasedmdesátiletý chirurg ze Seattlu, nedávno ovdovělý a na odpočinku, onemocněl rakovinou střev. Nechce se však stát předmětem soucitu, a proto se rozhodne tuto neblahou skutečnost utajit jak před svou dcerou, tak před vnukem. Ben byl vždycky mužem činu, a místem, kde se rozhodně cítil nejlépe, byla nádherná příroda jeho kraje. Odjakživa se v ní toulával se psy a s puškou, buď jen tak podnikal túry, anebo lovil. Se stejnou výbavou odchází tedy do přírody i teď, avšak jeho úmysly jsou tentokrát jiné...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Columbus (ČR)Originální název:
East of the Mountains , 1995
více info...
Přidat komentář
Zdánlivě jednoduchá kniha o těžkém tématu, tak by se to dalo nazvat.
Anotace knihy mě velice zaujala a těšil jsem se na čtenářský zážitek. Ten se ale bohužel nedostavil.
Kniha o putování za smrtí, kde od začátku dokonalého plánu, je všechno špatně. Kniha spíše zaměřená na popisy míst, historie... Samotnou hloubku jsem v tom nenašel, jak zde někteří píší, já ji prostě nevidím.
Dějová linka z války mi popravdě spíše vadila, ale zase díky tomu kniha má více stran.
A ten závěr? Změnit názor jen díky tomu, že mě nějaká žena sveze domů a její slova, že bolest, kterou budu prožívat, posílí mě blízké? Opravdu nee...
Kniha, která má všechny předpoklady k tomu, aby se mi líbila - řešení samoty, hory, příroda... Přesto mi na ni něco vadilo - možná pro mě nepochopitelná záliba milovníka přírody v lovu zvěře, možná idealizované vzpomínky na manželství či sama hlavní postava. Závěr knihy je pěkný, stejně jako vyjádření kontrastu doktora-hrdiny a chátrající lidské osoby. Jen je do příběhu zahrnuto hodně myšlenek a náznaků filozofie života a smrti, které se mi nepodařilo při čtení rozpracovat, stejně jako se mi nepodařilo vychutnat si jednotlivé osoby míhající se příběhem.
Tohle je můj šálek kávy. Ben cítí, že mu moc času nezbývá, ale nechce rodinu zatížit svou bezmocí. Vypraví se do milovaných hor, aby se zde rozloučil a vzpomínal. Jeho profese mu přiblíží názor na odchod:
"V lidském těle spatřoval cosi božského a dost často byl svědkem ukončení všech jeho funkcí aby poznal, že v okamžiku smrti z něj odchází něco posvátného".
Nechce podstoupit utrpení, chce odejít jako silný člověk, ale život s ním má jiné plány.....
Moc příjemné čtení. Hvězdu ubírám za to detailní popisování všeho, které mi přišlo místama už nadbytečné a jakoby zdržovalo v dějové linii. Každopádně i tak doporučuji k přečtení, je to velmi zajímavý příběh.
Velmi dobrá kniha, přečetla jsem ji za krátkou chvíli. Jediná výtka, některými situacemi se spisovatel podle mě zabýval moc dlouho a po čase to začalo být trochu nudné, ale i tak dávám plný počet, celkově kniha byla výborná :)
Krásné. Plný počet hvězd je málo.Toto je přesně ten druh příběhů, který se mi líbí. Krásná příroda, sympatická hlavní postava, děj obohacený vůní jablek a také napětí při vzpomínkách z války. Přečteno jedním dechem a kniha přesunuta do doporučených.
Po nejakých 100 stranách som si hovorila, ž túto knihu asi nedočítam. Ale vydržala som a dočítala. Nemôžem s nadšením povedať, že som neoľutovala rozhodnutie dočítať ju, ale na druhej strane nemôžem povedať, že táto kniha je strata času. Ťažko sa mi začítavalo do jednotlivých kapitol. Miestami to bolo veľmi zaujímavé čítanie, najmä spomienkové výlety do minulosti, ale dlhé opisy zberu jabĺk, detailné opisy hôr, to ma až tak veľmi nebavilo. Ale druhýkrát by som už túto knihu asi nečítala. Neviem, zanechala vo mne dosť zmiešané pocity...
Měla jsem přečteno za krátkou dobu a musím říct, že mě kniha bavila. :-) Jedinou výtku mám v části knihy, kdy se hlavnímu hrdinovi vybaví vzpomínky z válečných let (po jointu), a vypráví o tom 30 stránek....to mě moc nebavilo, ale i tak za 5* ! ;-)
Moc příjemné čtení...příběh plný údalostí, jak má být - vzpomínky (ty pasáže mě bavily snad úplně nejvíc), myšlenky, napětí, láska... Hrdina působí, jako spřízněná duše. A co mě nadchlo nejvíc? Jeho nehasnoucí láska k manželce i po tolika letech :)
Štítky knihy
sebevražda příroda rakovina, nádory rodinná tajemství
Na východ od hor
Knížku jsem začal číst, protože mi strašila v knihovně hodně dlouho a uvažoval jsem, zda si ji nechat nebo ji pustit dál. Je pravda, že prvních cca 30 stran jsem četl těžce, skoro jsem to vzdal. Možná to bylo trochu i překladem, ale spíš mi vadilo, že autor tu a tam zabrousí do vcelku samoúčelných podrobných popisů tu zbraně, tu krajiny, tu odrůd jablek nebo jejich pěstování ... já chápu, že možná chtěl přiblížit prostředí, navodit atmosféru, ale spíš mi to připadalo, že se prostě rozjel u věcí, které důvěrně znal, nebo si o nich hodně zjistil, a ty ostatní prostě jen tak přeběhl, včetně niterných pocitů a motivací, takže vyprávění bylo celé takové nějaké nekonzistentní. Děj se naštěstí trochu rozběhl, takže jsem četl dál, a jako road book to ušlo, jen příběh místy trpěl jakousi nedotažeností, několika nesmysly (například proč pít z nějakého napajedla a sypat si tam jód, když celou noc lilo jak z konve?), no a ten konec mi připadl až příliš neuvěřitelný a zkratkovitý s ohledem na předchozí děj. Naopak se mi líbil kontrast člověka žoviálního navenek a člověka chátrajícího uvnitř a v soukromí, nevadily vzpomínkové pasáže (válečné ženám spíš budou proti srsti, chlapům vadit nebudou). Jako celek je ale knížka taková jednohubka bez velkých myšlenek, neponouká k delšímu zamyšlení.