mirRa_cze
přečtené 67
Prach
2016,
Hugh Howey
Hodnotím celou trilogii. Prach mi přijde nejméně dobrý, na Turnusu se mi líbilo zodpovězení spousty otázek ze Sila, které...bylo prostě první. Musím přiznat, že autorův styl psaní se mi příliš nezamlouval, do toho z významné části nepochopitelné dělení na kapitoly, které jen vyrušovalo. Zachránila to ale skvělá zápletka, která to udržela nad vodou i přes dětsky naivní finále. Za mě rozhodně zajímavé čtení, na jeden z nejvýznamnějších počinů desetiletí to ale za sebe pasovat nebudu.... celý text
Československo nad propastí
2014,
Igor Lukeš
Stejně jako Benešova cesta k Mnichovu, i toto je skvěle napsaná a velmi čtivá publikace. Autor čerpá z ohromného množství zdrojů. Důvodem, proč pouze 4 hvězdy je to, že mi chyběl podrobnější vhled do procesů ve Washingtonu. Jelikož celá kniha poměrně podrobně popisuje činnost amerického velvyslanectví, a to převážně negativně, chybí mi popis toho, co a proč se s depešemi dělo v D.C. Autor sice vždy stroze popíše výslednou reakci, ale vůbec nerozebírá důvody, proč Steinhardtovi tento způsob vedení velvyslanectví celou dobu procházel. Chápu, že kniha o dění ve Washingtonu být nemá, ale pro komplexnější pochopení amerického přístupu tyto informace chybí. Přesto se ale jedná o vynikající knihu.... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Velmi příjemná kniha, obsahující spoustu historek z natáčení i pár zajímavostí ze života TV redaktora. Hodnocení rozdělím na dvě části, protože nechci říkat, že bylo špatné něco, co bylo skvělé, ale nemohu nechat být, že něco se mi moc nelíbilo. Kniha první (***), Česká stopa v Americe: Vybraná témata jsou zajímavá, bohužel autor ve svém textu v podstatě neustále odbíhá bokem k doplňujícím informacím, takže se to čte trošku hůř, místy (ale jen opravdu výjimečně) je to až otravné. Rozhodně bylo fajn přečíst si něco o zajímavých lidech s českými kořeny, kterým se podařilo se v USA nějakým způsobem prosadit, či vytvořit svůj odkaz. V podstatě u všech se Martin Řezníček podívá i na to, jak vnímají svou původní vlast a jak to ovlivnilo jejich "američnost". Kniha druhá a třetí (*****), Rozpojené státy; Spojené státy: Zde je text již velmi příjemný, autor se drží linky i myšlenky, občasné odbíhání je dobře umístěné v textu a neruší. Rozhodně jsem byl při čtení nadšený z popisu spousty významných (a často smutných) zážitků z první osoby. Autor velmi povedeným způsobem prokládá vzpomínky a vyprávění zpovídaných hostů či svědků s vlastními zážitky z polní novinařiny.... celý text
Strach - Trump v Bílém domě
2019,
Bob Woodward
Těžko hodnotit. Jelikož se jedná o de facto o sbírku historek jednotlivých událostí prvního roku Trumpova roku v úřadu v momentě jejich eskalace, odvyprávěných jednotlivými osobami, které je "leaknuly", je ověření pravdivosti normálním člověkem mimo jeho možnosti. Kniha se čte velmi dobře, je relativně krátká a autor se ničím nezabývá zbytečně dlouho. Popisuje jednotlivé diskuze, snahy Trumpových poradců i ministrů odradit ho od nerozvážných rozhodnutí, stejně jako naprosto vyčerpávající snahu vojenských představitelů odradit jej od neuvážených strategických kroků. Woodward má každou ze 42 kapitol knihy poměrně pečlivě ozdrojovanou, takže minimálně okolnosti a východiska jednotlivých Trumpových rozhodnutí se zdají být relativně důvěryhodné. (anglická verze).... celý text
Demokracie v Americe
2012,
Alexis de Tocqueville
Nudná kniha o důležitých věcech - to už tak často bývá. Tocqueville popisuje americký systém veřejné správy, vlády a soudů. A rozjímá nad nimi pohledem politologa (a trochu filosofa) 19. století, přitom často srovnává s Francií (proč ne?). Kniha pro mě představuje základní pilíř vědomostí k pochopení interních procesů, vedoucích k tomu, že se Amerika mohla vyvinout v takovou zemi, jakou je. Je to (skutečná) vláda lidu, ale přísně institucionalizovaná a důkladně pojištěná - zejména systémem brzd a protiváh, jehož součástí jsou i mocné soudy a vlády jednotlivých států - proti vrtochům "aristokracie" i davu. Kniha se opravdu nečte snadno, ale věci do sebe postupně zapadají a konečný obraz USA, ačkoliv archaický a v mnoha ohledech kvůli tomu i nepřesný, získáte poměrně kvalitní.... celý text
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
2019,
Cormac McCarthy
Rozhodně výrazně lepší, než Cesta. Ačkoliv i zde je samotná dějová linka spíše jen nutností, která čtenáře doprovází brutalitou první poloviny 19. století na americko-mexickém pohraničí, přece jen je v ní skrytá hodnota. Tou je fakt, že spousta reálií, postav, a nakonec i výjevů v knize je díky McCarthyho důkladném studiu historických podkladů pro tento román postavena skutečných příhodách a osobách, . V žádném případě se nejedná o klasický western, na který je český čtenář zvyklý. Zde nehledejte kladné a záporné postavy, zde hledejte jen nejtemnější stránky lidského charakteru, vyvedené na světlo tu beznadějným dětstvím, tu osobní tragédií a tam pro změnu nihilistickým přístupem k řádu lidské společnosti. Je to jen o tom, jak je člověk, vytržený z civilizované společnosti a vláčen stejně zdegenerovanými jedinci okolo sebe, schopen odhodit i poslední zábrany a zabíjet a ničit pro vlastní obohacení a často dokonce jen pro pobavení. Autor popisuje syrový svět divokého západu tak, jak nejspíše skutečně vypadal. Bez příkras, naivního heroismu i vyhlídek na krásnou budoucnost, která, jako obvykle, většinu z jeho postav nečeká.... celý text
Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu
2018,
Igor Lukeš
Velmi hodnotná publikace nabitá ozdrojovanými informacemi z obrovského množství zdrojů. Autor získaná data seskládal do obsahově asi nejlepší publikace, týkající se dvou dekád Benešovy usilovné práce na zajištění bezpečnosti Československa před rozpínavým sousedem. Součástí tohoto příběhu je i snaha Sovětského Svazu dostat se do užších diplomatických vztahů se zeměmi západní Evropy a tedy mistrná Stalinova manipulace Benešem. První polovina knihy je poměrně méně záživná, protože se zabývá zhruba léty 1925 - 1935. Podávané informace jsou hodnotné a přispívají zejména k pochopení motivací stalinistického Ruska vůči zemím střední Evropy (Německo a Rakousko nevyjímaje!). Nicméně je to opravdu jen o politikaření, přestože na nejvyšších úrovních. Druhá polovina knihy se takřka celá zabývá rokem 1938. Zde se autorovi podařilo napsat strhující, podrobný a skutečně podložený popis z dnešního pohledu beznadějné snahy Beneše, Krofty, Mastného, Masaryka a dalších vysokých vládních a diplomatických činitelů zachránit československý stát. V kontrastu s jejich snahami zde působí nepolevující snaha německé, francouzské a britské diplomacie o podřízení Československa Hitlerovým požadavkům. Profesor Lukeš dokázal do knihy v míře větší než malé dostat atmosféru, která dle dochovaných archivních materiálů na místech jednání a porad panovala - skutečně se mu povedlo čtenáře přenést do popisovaných situací místy tak dobře, jako by ten seděl v jednací místnosti jednou s Benešem a Newtonem s De Lacroixem, podruhé s Hitlerem, Chamberlainem a Daladierem. Celkově vzato se jedná o titul, který čtenáři přinese skutečně detailní, rozsáhlý a hlavně hodnotný popis událostí, které nakonec Československo vehnaly do chřtánu nacistického Německa, přičemž jej všichni jeho spojenci zcela opustili, nebo chcete-li, zradili - a já s tímto pojmenováním souhlasím též.... celý text
Malíř pomíjivého světa
2018,
Kazuo Ishiguro
Naprosto úžasná kniha, ve které si člověk vyloženě užívá Ishigurův styl psaní. Dokonale podané uvažování starého člověka o svém podílu na hříších národa i o vlastním pocitu viny, skryté za jeho popisem každodenní přítomnosti, propleteným vzpomínkami na dřívější časy. Spisovatelem jsou také akcentovány tradiční projevy zdvořilosti a vybrané společenské rituály v japonské kultuře, což dokresluje, z evropské perspektivy, jinakost celého příběhu. Stejně jako v dalších knihách tohoto autora je vše příjemně pomalé, protkané jemnými náznaky zmatenosti samotného vypravěče a čtenář je ponechán vlastním úvahám nad vyzněním příběhu. V tomto díle dle mého názoru Ishiguro dotáhl svůj specifický styl vyprávění k dokonalosti a pokud se vám jiné jeho tituly líbily, tak toto je jasná volba. Uznání patří také překladateli za vynikající práci.... celý text
Vabank
2019,
Michael Kocáb
Okolo roku 2015 jsem udělal dobré rozhodnutí v jedné drobnosti. Rozhodl jsem se zúčastnit besedy právě s Kocábem a dalšími aktéry vybranými aktéry Sametové revoluce. Z besedy jsem poznal, že Kocáb má dar vypravěče. Velmi zajímavě popisoval události a zejména odsun okupační armády, což byl jeden z jeho hlavních úkolů po revoluci. Díky tomuto daru a rozhodnutí Kocába tehdejší události nějak sepsat, vzniklo toto čtivě napsané vyprávění o překotném období zejména na konci roku 1989, ale k tomu dostanete navíc i hromadu čtivého textu o vyjednávání odsunu sovětských vojsk z československého území a některé zajímavé historky z jeho průběhu. Kocáb nijak neskrývá, že většina knihy je vyprávění příběhu z jeho osobní perspektivy, těžko to tedy považovat za chybu. Jestli je něco chyba, tak čtenář, který se rozhodne získat informace o tom, jak proběhla Sametová revoluce pouze z této knihy. Proto toto dílo totiž nevzniklo. Je to "jen" podařené rozšíření akademických zdrojů o pohled z první osoby, který je pro zájemce o toto období vítaným doplňkem. Celé se to čte velmi dobře, trošku mi vadil layout, kdy několik úrovní kapitol a spousty tabulek někdy zaváněly vzhledem učebnice, ale to je jen nepodstatný detail.... celý text
Měsíc je drsná milenka
2018,
Robert A. Heinlein
Je to teprve druhá kniha, kterou jsem od Heinleina četl. I to mi ale stačilo k tomu, abych věděl, co čekat - politicko-filosofické rozjímání zaobalené do sci-fi omáčky. Co se týká politiky, od osvícené varianty vojenské diktatury ve Hvězdné pěchotě se přesouváme na pozemskou kolonii na Měsíci, jejíž obyvatelé se na základě reálií, ve kterých žijí, rozhodnou, že by nebylo od věci se osamostatnit. A dle jejich ideového vůdce, pana profesora, by bylo fajn nějak zprovoznit objektivisticko-anarchistický politicko-ekonomický a společenský systém. Je fajn, že Heinlein si ve druhé knize nepohrává se stejnými myšlenkami, ale zase se na věc dívá z jiného úhlu. Problém knihy je v tom, že strašně zestárla. Heinlein se v technice nepiplá s nějakou extra detailní fyzikou, nicméně technickými záležitostmi daného světa se v příběhu prohrabává velice rád. Zde, k obrovské škodě, se asi snaží předpovědět, jak bude svět vypadat za zhruba sto let od napsání knihy - což mu obrovsky svazuje ruce a kniha tím trpí. Spousta zařízení a technologií je zastaralá již z dnešního pohledu a proto například celá jedna významná část příběhu v první třetině knihy působí přinejlepším úsměvně. Úvahy nad gravitačními katapulty a popisy cestování mezi Zemí, Měsícem a jejich podrobnosti jsou velice často také slabou částí knihy. Heinlein se bohužel v této knize technikou (navíc technikou, která je často již dnes prokazatelně mimo hru a on ji zde naroubuje na "supermoderní" kolonii) zabývá z mého pohledu mnohem více, než třeba ve Hvězdné pěchotě, ačkoliv ta by odpustila - a po pravdě, také to udělala - mnohem více chyb, jelikož veškerá technika v ní je mnohem hůře uchopitelná a kriticky posouditelná vůči dnešní době. Naopak to, co je v podstatě nadčasové, a vzhledem k filosofické ambivalentnosti problematiky ještě dlouho bude, tedy politické a společenské úvahy, které podle mě byly hlavním objektem Heinleinova zájmu, jsou v této knize rozebrány mnohem méně, než třeba ve Hvězdné pěchotě. Možná je to proto, že anarchokapitalismus a objektivismus nebyly Heinleinovi natolik blízké, jako diktatura - ve smyslu filosofickém, nikoli praktickém. Je to poznat i na dialozích, které jsou poměrně naivní, což Heinlein (stejně jako u Hvězdné pěchoty) "vysvětluje" tím, že hlavními postavami obou knih jsou až na výjimky "blbci", respektive, příběh je popisován z jejich pohledu. Celkově je kniha docela čtivá, nebyl problém se tím prokousat, nicméně osobně bych od tohoto autora doporučil na základě vlastní zkušenosti raději Hvězdnou pěchotu nebo na základě obecné známosti Vládce loutek.... celý text
Uspořádání světa
2016,
Henry Kissinger
Chtěl jsem komentář začít citoslovcem "uf". Asi nejsem moc velký intelektuál - čtení této knihy mě stálo spoustu sil, přemýšlení nad některými pasážemi mě stálo snad ještě více času, než jejich čtení. "Kontest v utilizaci nenativních termínů". Kniha používá ohromné množství cizích slov, často i nepříliš známých. Čtení je i z tohoto důvodu náročné, když odhlédnu od faktu, že významná část probírané problematiky je popsána velmi povrchně, autor totiž od čtenáře očekává základní (?) znalosti historie. Pokud je nemáte, buď některé pasáže nepochopíte, nebo je pochopíte špatně. Zde jsem často narážel na limity znalostí, které mi vpravil mírně etnocentrický a výrazně bezpřesahový (co se týká mezinárodních událostí) náhled na výuku dějepisu na českých školách (navíc v 90. letech stále značně říznutý komunistickým náhledem na dějiny). Zjistil jsem, že výuka dějepisu na českých základních a středních školách zcela selhává (respektive v 90. letech 20. stol. selhávala) v tak zásadních otázkách, jako je vývoj státotvorby, mezinárodních smluv, systémů mezinárodní spolupráce a podobných. Z toho důvodu jsem spoustu věcí musel dohledávat mimo samotnou knihu. Kniha samotná, co se týká obsahu, je opravdu hutná a dozvíte se ve velmi obecné rovině obrovské množství základních informací pro vytvoření povědomí o tom, jak funguje svět. Záměrně nepíši, že získáte znalost problematiky. Dozvíte se jen letmý přehled, který vám umožní pátrat dál do detailu v oblastech (regionech), které vás zajímají. Autor totiž opravdu píše v celosvětovém kontextu. Na druhou stranu získáte opravdu velké množství odkazů na detailnější informační zdroje k jednotlivým konkrétním tématům, která jsou probírána. Celkově se jedná o skvělé dílo. Pro fundované historiky je to asi o ničem, ale pro člověka, který se chce do problematiky trochu dostat a dozvědět se, kam se dívat, je to skvělé čtení.... celý text
Cesta
2019,
Cormac McCarthy
Sáhl jsem po knize ze dvou důvodů. Jednak je ze skvělé edice AAA od Arga a jednak je McCarthy považován za velikána americké literatury, v rámci své "povinné četby" jsem jej tedy zařadil. Kniha se mi vůbec nelíbila. McCarthy používá podivný sloh. Neoznačuje přímou řeč, takže polovinu veškerého rozjímání nad textem jsem místo filosofie a emocí musel věnovat na luštění posloupnosti replik, často totiž od určitého bodu nebylo zcela jasné, kdo vlastně co říká. Stejně tak jeho popis krajiny a situace, podivné skákání od celku k detailu, bez jasného zdůvodnění proč pisatel takto mění optiku vyprávění. Kniha mi přišla protkaná tzv. lazy writing momenty. Zejména situace, když už měli umřít, ale vždy zázračně nalezli jídlo. Situace na konci knihy byla také naprosto nelogická a významně pošlapala realitu světa, kterou před tím autor v celé knize tvořil. Chápu, že autor se snažil vykreslit přerod civilizovaných lidí ve zvěř poté, co se všechny bariéry morálky a záchranná síť civilizace naprosto rozpadly a zůstala jen beznaděj a bezcílnost. Vzhledem k významu McCarthyho zkusím ještě další knihu, ale toto je špatné. Dvě hvězdy si to přesto za některé světlé momenty zaslouží. Podotýkám, že nejsem žádný literární kritik, tudíž mé dojmy jsou čistě subjektivní a neodborné.... celý text
Pohřbený obr
2017,
Kazuo Ishiguro
Vlastně nevím, co napsat. Stejně jako ostatní Ishigurovy knihy, i tato je rozvláčná, má zvláštní styl vyprávění, vše je metaforické a máloco je řečeno explicitně. Kniha je skutečně - dobrá - ale je to něco úplně jiného, než na co je člověk u dnešních autorů zvyklý.... celý text