Uspořádání světa

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Státní zájmy, konflikty a mocenská rovnováha Vlivný politolog, historik a bývalý ministr zahraničí Spojených států předkládá ve své nejnovější práci z roku 2014 mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku. Mír po třicetileté válce tehdy odrážel pragmatické vyrovnání s realitou a byl založen na společenství suverénních států, které kontrolují své vzájemné ambice prostřednictvím všeobecné mocenské rovnováhy. Vestfálský systém se postupně rozšířil po celé zeměkouli a pojal do sebe řadu odlišných civilizací a regionů. Autor sleduje, jakými proměnami prošel tento systém rovnováhy po Francouzské revoluci a napoleonských válkách na vídeňském kongresu a jak se s jeho stavebními kameny vyrovnávaly jiné části světa v souvislosti se svou historickou, politickou a kulturní odlišností. Autor věnuje svůj analytický pohled také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské „harmonii pod nebesy“. Pozornost zamě­řuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301142/usporadani-sveta-EAc-301142.jpg 4.4127
Žánr
Literatura naučná, Historie, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno, Prostor
Orig. název

World Order, 2014

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Uspořádání světa

Přidat komentář
adales
01. března

Výborná i když náročná kniha. Vyžaduje od čtenáře alespoň hrubé povědomí o nedávných dějinách (zejména od období konce třicetileté války) světa, nicméně není to podmínkou. Jsou vidět autorovy zkušenosti a nadhled pokud jde o mezinárodní vztahy, historii a politiku.

hanak_v_exilu
13. února

Kniha vhodná pro čtenáře začínající se zahraniční politikou. Kissinger se tentokrát držel zkrátka. 386 stran se nezdá málo, ale v porovnání s předchozími díly autora je to útlá brožura nabízející stručný přehled problematiky. Dokonce ani nejobsáhlejší pasáž o USA nejde příliš do hloubky, a v textu je minimum nových myšlenek a žádná nová teorie. Není to úplně fér srovnání, protože zaměření obou knih se protíná jen částečně, ale neprávem opomíjený Nebezpečný národ od Roberta Kagana je názornější, podnětnější a ucelenější.


Lesní_chodec
11. února

Když vezmeme v potaz jak složité jsou mezinárodní vztahy a geopolitika, lze tuhle knihu pokládat za "útlou" brožuru, která Vás uvede do tématu. Pro mě osobně osvěžující četba, která mi připoměla řadu historických skutečností, které jsem do přečtení neměl zasazeny do komplexnosti následného mocenského vývoje. Ikdyž nesdílím autorův pohled na věc, nelze mu upřít velkou erudovanost a zároveň i čtivost. Dovolím si až tvrdit, že kniha obsahující podobné informace, by měla být takříkajíc povinnou četbou dnešních maturantů, ale i každého zvídavého člověka.

RHorse
28. ledna

Přečteno :-). Trvalo mi to sice hodně dlouho, ale to neubírá nic na kvalitě knížky. Holt jsem v době, kdy jsem začala číst již byla tímto typem knih přesycena. Myslím, že pan Kissinger má velký přehled a velmi trefně popisuje světové problémy a proč k nim dochází. Dokonce i předpovídá, dění kolem Trumpa apod. Jen mám teď pocit, že z naší marné situace se jen tak nevyhrabem. Uvidíme

puczmeloun
22. ledna

Lepší knihu o vývoji mezinárodních vztahů v Evropě jsem nečetl. A to jsem se během studia příslušného oboru na univerzitě prokousával tunami podobného materiálu. Kissinger velmi umně proplétá teoretické pohledy, politickou praktičnost a historické zajímavosti. Například o Vestfálském míru jsem už od gymnaziálních let slyšel i četl mnohokrát, ale poprvé někdo vyprávěl také o jeho praktické stránce. O tom, jak se do dvou neznámých měst, Münsteru a Osnabrücku, sjely tisíce lidí...

CITACE: "Dvě stě třicet pět oficiálních vyslanců se svými družinami obsadilo veškeré volné pokoje, které v obou městečkách dokázali najít (...) Švýcarský vyslanec tak „přebýval nad vlnařskou dílnou v pokoji, který páchl klobásami a rybím olejem“, bavorská delegace zase pro svých devětadvacet členů dokázala zajistit jen osmnáct postelí. Konferenci oficiálně nikdo neřídil ani nezprostředkovával a nekonala se žádná plenární zasedání; zplnomocněnci se setkávali ad hoc, kvůli vyladění stanovisek cestovali po neutrální zóně mezi oběma městy a často podnikali neformální setkání v lokalitách na půli cesty. (...) Delegace v zájmu absolutní rovnosti vymyslely systém, kdy do vyjednávací místnosti vcházel každý vlastním vchodem (kvůli čemuž bylo nutné probourat mnoho nových dveří) a přistupoval k sedadlům shodným tempem, aby nikdo nemusel strpět ponížení a čekat, až se dostaví ostatní."

A takto kniha pokračuje několik stránek. Je to fascinující pohled na vznik mezinárodního řádu, jak ho s postupnými změnami známe dodnes (státní suverenita, procedury...).

Jenže Kissinger se v Uspořádání světa nevěnuje jen Evropě. Zaměřuje se na Asii, islámské státy (s důrazem daným Íránu) a především na Spojené státy. Pořád je to nezpochybnitelně skvěle napsaný text, ztrácí to ale jednotnou linku a přístup. Po celou dobu poslechu (a souběžného listování) "evropské" části jsem si říkal, že bude skvělé si alespoň pro jednou (během studia mezinárodních vztahů jsou jiné systémy uspořádání světa brány velmi zběžně) nechat odvyprávět podobně podrobný příběh Číny, Ruska nebo islámského světa. Kissinger se ale rozhodl vykročit viditelně americkocentrickým směrem. Ano, pořád se k člověku dostávají fascinující části a historické citace, například o drsnějším indickém Machiavellim - Kautiljově Arthašástře, o tom, jak Čína svůj sinocentrismus brala jako natolik daný, že pro něj vůbec neměla slovo, nebo o historicky prvním Rooseveltovi, který je pro mě prakticky neznámou osobou...

Zatímco je ale kniha k Asii fér, USA je v jeho popisu s trochou přehánění prakticky idealistickou svobodu-milující demokracií: "Národ, který za válečné cíle nevyhlašuje jen trestání svých nepřátel, ale také zlepšení života jiných lidí, a který nehledá vítězství v nadvládě, ale ve sdílení plodu svobody – takový národ má nepochybně jedinečný charakter. Kdyby Amerika odvrhla tento bytostný idealismus, přestala by být sama sebou."

Dalším příkladem může být část o španělsko-americké válce: "Po pouhých třech a půl měsících vojenského konfliktu Spojené státy vyhnaly imperiální Španělsko z Karibiku, obsadily Kubu a anektovaly Portoriko, Havaj, Guam a Filipíny. Ve své obhajobě podniknuté akce se prezident McKinley omezil na obvyklé otřepané pravdy. Bez sebemenšího zdráhání vylíčil válku, díky níž se USA prosadily jako velmoc ve dvou oceánech, jako nevídaně nesobeckou misi. „Americká vlajka nebyla zasazena do cizí půdy kvůli nabytí dalšího území,“ vysvětloval výrokem, který pak zdobil jeho plakáty při snaze o znovuzvolení v roce 1900, „ale v zájmu lidstva.“"
...kde ale není řečeno B (citace pro zjednodušení z Wikipedie): "Přestože oficiálním casus belli před válkou byla hlavně podpora kubánských a filipínských snah o nezávislost, již krátce po válce začala americká vojska obě země okupovat a USA pod různými záminkami jejich snahy o samostatnost odmítly. USA následně v rámci tzv. banánových válek spustily ozbrojenou kampaň proti stejným rebelům, kteří jim předtím pomáhali v bojích proti Španělsku, přičemž při potlačování jejich odporu často používaly ještě horší metody než předtím španělští kolonizátoři. Obzvlášť tragické následky to mělo pro Filipíny, kde v následné filipínsko-americké válce (1899-1902) zahynulo přes 200 000 lidí, přičemž USA zemi následně okupovaly až do roku 1935."

Ano, Kissinger se účastnil americké zahraniční politiky a z textu proto vyloženě čiší, že jde o jeho srdeční a doslova osobní záležitost. Jeho pojetí Wilsonových kroků a dědictví by z každého mezinárodněpolitického (rosseauovského) liberála udělalo klasického (hobbesovského) realistu. A podobně je to vidět i u jeho pojetí války v Koreji (nedostatečné poučení z dějin), ještě více Vietnamu (naštvání na tehdejší protestující veřejnost, nepochopení toho, že Severnímu Vietnamu jde o všechno, neupravení strategie apod.) a zřetelný nesouhlas s nejistými kroky spojující se Evropy (bez jasného mezinárodněpolitického cíle).

Neříkám, že praktická "příručka" Západu pro orientaci v systému mezinárodních vztahů není zajímavá, to naopak, ale po první neoddiskutovatelně pětihvězdičkové části jsem čekal něco trochu jiného. Postupné přibývající rady pro další kroky, významně směřující na americké politiky (ve vztahu s Čínou, či Íránem), v závěru z faktického výkladu vytvoří mírně řečeno hodně upovídanou směs rad, předpovědí a fascinace moderní technologií (sociální sítě, ovlivňování voleb ve stylu Trumpa a brexitu, kyberbezpečnost atd.).

A mimochodem, zatímco Evropa je brána po stovkách let, případně dekádách, svět mimo západ (a mimo 20. století) spíše stovkách a tisících. Naopak Amerika je od přelomu 19. a 20. století rozebírána skoro po jednotlivých administrativách. Kniha by se spíše měla pravdivěji jmenovat "Uspořádání světa a role USA. Kudy dál?".

Ozzy86
22.12.2020

Pojednání o historii i budoucnosti mezinárodních vztahů se stručnými dějinami všech relevantních regionálních celků. Kniha je psána v roce 2014, ale už tehdy Kissinger jasně rozpoznal hrozby sociálních sítí, tlak na okamžité rozhodování politiků bez jasné dlouhodobější vize i trend, kde si lidé nevybírají politika podle jeho programu, ale politik program podle lidí.

tlllk
24.09.2020

Vnímam to veľmi rozporuplne. Na jednej strane treba priznať, že má výnimočný pozorovací talent a jeho analýza problému vie ísť k jadru veci, na strane druhej má tento muž pokrivený rebríček hodnôt, podľa teórie "najskôr strieľaj potom sa pýtaj". Je tragédiou že tieto manipulatívne teórie mal pán profesor možnosť previesť do praxe ako prezidentský poradca a minister zahraničných vecí. Aj keď sa knihe schováva za citácie, je to svet rozdelený na ľudí predurčených a ľudí druhej kategórie. Ak by existovala na svete spravodlivosť mal skončiť v Hágu nie v Oslo. Profesor Moriarty mu nesiaha ani po päty.

DuchDoby
06.07.2020

Tuto knihu by si měl přečíst každý. Naučí se orientovat v politickém dění, v politické historii, pochopí vývoj a směr.

1