mirRa_cze

Přečtené 47



Hvězdná pěchota
září 2021 (27.-30.)
Hvězdná pěchota 2021, Robert A. Heinlein


Endymionův vzestup
květen - červenec 2021
Endymionův vzestup 2021, Dan Simmons


Harry Potter a relikvie smrti
duben - květen 2021
Harry Potter a relikvie smrti 2018, J. K. Rowling (pseudonym)


Nemám ústa & musím křičet
březen - duben 2021
Nemám ústa & musím křičet 2020, Harlan Ellison


Cizinec v cizí zemi
leden - březen 2021
Cizinec v cizí zemi 2020, Robert A. Heinlein


Harry Potter a Princ dvojí krve
červenec - listopad 2020
Harry Potter a Princ dvojí krve 2018, J. K. Rowling (pseudonym)


Vzpomínka na Zemi
září - říjen 2020
Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Tak jsme se slavně dopracovali do konce z evropského pohledu, troufnu si říct, přelomové sci-fi trilogie. Autorovy aplikace "tvrdé fyziky" do příběhu a jejího vytěžení na maximum si opravdu cením a do vyprávění a vůbec zápletky samotné vnesla neuvěřitelnou porci originality. Nebudu zbytečně chválit, to již za mě udělali jiní, já jen vypíchnul to, co považuji za zásadní klad. Bohužel tentokrát dávám jen 3 hvězdy, protože poslední zhruba pětina knihy ze sebe dělá fatalistickou filosofickou sondu, na což autor, při vší úctě, dle mého nemá kapacitu. Dokazoval to po celou dobu všech tří knih. Postavy jsou vždy velmi ploché, neplastické. Jejich uvažování je buď čistě technokratické nebo naopak dětinsky naivní. Vzácné zlomy v jejich chování přicházejí zcela náhodně a nemají žádné opodstatnění při vztažení na předchozí činy. Jediné postavy, které působí alespoň trochu realisticky, jsou Luo Ti a Jie Wen-Tie (a slušně napsaný je ještě Ta ´Š). Ani jedna z nich ve třetí knize nedostává téměř žádný prostor. Co autor umí, navíc ve výrazné části třetí knihy (a na jejím konci už zcela) opouští a zachytává se do pasti vlastní fantazie, kterou ale nedokáže prodat, aby nám na posledních cca 30 stranách naservíroval rádoby filosofické zamyšlení nad osudem vesmíru a - myšlenky. Do toho se negativně projevuje i poměrně neestetický styl psaní, což je ale možná chyba překladu, v jiném jazyce než v češtině jsem to nečetl. Osobně si to ale nemyslím, protože jsem od tohoto překladatele (mimo tuto trilogii) četl i jiné 2 překlady. Kniha je to dobrá a jako završení celkově povedené trilogie ji rozhodně doporučuji přečíst, pro mě je to ale (velmi mírné) zklamání.


Československo - stát, který zklamal
září - říjen 2020
Československo - stát, který zklamal 2020, Mary Heimann

Tři hvězdy - s přimhouřenýma očima. Knihu přes všechny nepřesnosti a často i chyby oceňuji za nový náhled na celé martyrium Československé republiky od začátku do konce.


Lovecraftova země
srpen - září 2020
Lovecraftova země 2018, Matt Ruff

Velmi průměrná kniha, která je věrná přívlastku "pulp". Na nic si to nehraje a čte se to až na některá místa docela dobře. Kniha je rozdělena do několika příběhů hlavních hrdinů, kteří se znají a jejich osudy se vzájemně prolínají. Přesto všechno nestrašidelné strašidelno a laciné cetky v podobě kouzel musím velmi vyzdvihnout jednu věc. Kniha je opravdu strašidelná ne tam, kde jsou příšery a kouzelníci, ale tam, kde jsou američtí černoši konfrontováni s okolním bílým světem Spojených států padesátých let dvacátého století, který je neúprosně rasistický. Od běžných občanů po policisty, všichni jdou hrdinům knihy po krku. Za to si kniha ty tři hvězdy rozhodně zaslouží. Nenechte se zmást a berte oslavné recenze z NYT Books Review s rezervou - ty jsou především za ztvárnění rasismu vůči PoC, rozhodně ne za kvalitu knihy samotné. (anglická verze)


Poválečná Evropa. Její historie od roku 1945
květen - září 2020
Poválečná Evropa. Její historie od roku 1945 2018, Tony Judt

Dobře napsaná a obsažná kniha o tom, co vás v dějepisu nenaučí.


Elegantní vesmír
červenec - září 2020
Elegantní vesmír 2013, Brian Greene

Úžasný náhled do světa pokročilé fyziky a teorie superstrun. Bohužel již 20 let starý, což je v tomto oboru docela hodně. Aktualizovat toto dílo a vydat ho znova by od Briana Greenea rozhodně nebyl hloupý nápad. :) Obsahově je publikace opravdu hutná a jako nefyzik, ale člověk, který fyziku (alespoň na laické úrovni) má rád a obdivuje, jsem se dozvěděl opravu velké množství informací. Kniha je místy pro laika VELMI těžká, pokud tedy čtete "na pochopení", ne "na zapamatování".


Artemis
srpen - září 2020
Artemis 2018, Andy Weir

Mírně nadprůměrné dílko. Není to špatné a rozhodně se to dá číst, ale je to horší verze Marťana, jiné postavy, zasazení děje, bohužel stejný jazyk humoru a vyprávění, který zde ale nefunguje zdaleka tak dobře, jako právě u Marťana. Rozhodně to stojí za přečtení, ale takovýchto knih vychází hromady.


Endymion
červenec - srpen 2020
Endymion 2019, Dan Simmons


Marťan
červenec 2020 (29.-31.)
Marťan 2015, Andy Weir

Zábavné, jednoduché čtení. Pěkně to odsýpá, díky stylizaci většiny textu do podoby deníku si autor může dovolit spousty kulišáren, které by mu v normální knize prošly jen se skřípěním zubů. A autor tohoto "povolení šroubů" využívá naplno. Watney je skvělý vypravěč, jehož příběh přežití na Marsu si každý milovník svěží sci-fi literatury oblíbí.


Pád Hyperionu
červenec 2020 (21.-28.)
Pád Hyperionu 2018, Dan Simmons


Temný les
červen - červenec 2020
Temný les 2018, Liou Cch'-sin


Tahle země není pro starý
červenec 2020 (08.-13.)
Tahle země není pro starý 2020, Cormac McCarthy

McCarthy je buď "acquired taste" nebo je prostředí, ve kterém se odehrává tento příběh to, o čem by měl McCarthy primárně psát. Je to třetí kniha, kterou jsem od něj četl, a musím říct, že vedle toho, že je to první kniha, která se mi od něj opravdu líbila, tak je to navíc kniha, která je opravdu dobrá a mezi nejlepšími věcmi, které jsem za poslední dobu četl (na rozdíl od jeho předchozích kousků). Úplně vidím, jak si tento komentář čte nějaký kritik a ptá se sám sebe, co to tady blábolím - jak se mi mohla nelíbit Cesta, jak jsem mohl Krvavý poledník označit jen za lehce nadprůměrnou knihu? Inu...mohl. Tahle země není pro starý je plná geniálních a tvrdých dialogů, které vytvářejí plastický obraz postav. Ano, dialogy jsou tak dobré, že autor téměř nepotřebuje popisovat postavy samotné. Vy pochopíte, jaké ty postavy jsou na základě toho, o čem mluví, jak mluví a víc toho nepotřebujete, protože McCarthymu tento přístup bezchybně funguje. Něco takového se jen tak nevidí - či "nečte". Samotný příběh není oslňující. Co oslňující je, je McCarthyho styl vyprávění a uvěřitelnost postav v příběhu. Tato kniha je rozhodně "must read" a první věc od tohoto autora, kterou se nebojím doporučit. :-) Těším se na pozdější část roku, kdy Argo plánuje v AAA edici znova vydat Hraniční trilogii, u které si asi názor na tohoto autora dotvořím. :-) Doplňuji, že rozhodně nejsem literární kritik, toto píši jako výčet mých subjektivních pocitů a dojmů po přečtení díla.


Neopouštěj mě
únor - červenec 2020
Neopouštěj mě 2018, Kazuo Ishiguro

Standardní Ishiguro, skvěle, specificky napsáno, příběh ale podle mě až příliš klouzal po povrchu, opravdu palčivě se kritizovaná problematika projevila jen na pár stránkách knihy. Už jsem od Ishigura něco přečetl, tak samozřejmě vím, že on tak prostě píše, k tomuto tématu mi ale autorův styl připadal příliš přívětivý. Rozhodně se toho nemusíte bát, autorova laťka, co se týká psaní jako takového, snížena nebyla, jen finále nenavodilo tak silné úvahy, jako u jiných jeho děl.


Harry Potter a Fénixův řád
červenec 2019 - červenec 2020
Harry Potter a Fénixův řád 2008, J. K. Rowling (pseudonym)


451 stupňů Fahrenheita
červen 2020 (23.-28.)
451 stupňů Fahrenheita 2015, R. Bradbury (pseudonym)


Hyperion (navíc povídka)
červen 2020 (06.-23.)
Hyperion (navíc povídka) 2017, Dan Simmons


Problém tří těles
červen 2020 (01.-06.)
Problém tří těles 2018, Liou Cch'-sin


Prach
únor - červen 2020
Prach 2016, Hugh Howey

Hodnotím celou trilogii. Prach mi přijde nejméně dobrý, na Turnusu se mi líbilo zodpovězení spousty otázek ze Sila, které...bylo prostě první. Musím přiznat, že autorův styl psaní se mi příliš nezamlouval, do toho z významné části nepochopitelné dělení na kapitoly, které jen vyrušovalo. Zachránila to ale skvělá zápletka, která to udržela nad vodou i přes dětsky naivní finále. Za mě rozhodně zajímavé čtení, na jeden z nejvýznamnějších počinů desetiletí to ale za sebe pasovat nebudu.


Československo nad propastí
duben - květen 2020
Československo nad propastí 2014, Igor Lukeš

Stejně jako Benešova cesta k Mnichovu, i toto je skvěle napsaná a velmi čtivá publikace. Autor čerpá z ohromného množství zdrojů. Důvodem, proč pouze 4 hvězdy je to, že mi chyběl podrobnější vhled do procesů ve Washingtonu. Jelikož celá kniha poměrně podrobně popisuje činnost amerického velvyslanectví, a to převážně negativně, chybí mi popis toho, co a proč se s depešemi dělo v D.C. Autor sice vždy stroze popíše výslednou reakci, ale vůbec nerozebírá důvody, proč Steinhardtovi tento způsob vedení velvyslanectví celou dobu procházel. Chápu, že kniha o dění ve Washingtonu být nemá, ale pro komplexnější pochopení amerického přístupu tyto informace chybí. Přesto se ale jedná o vynikající knihu.


Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
duben 2020 (22.-26.)
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou 2020, Martin Řezníček

Velmi příjemná kniha, obsahující spoustu historek z natáčení i pár zajímavostí ze života TV redaktora. Hodnocení rozdělím na dvě části, protože nechci říkat, že bylo špatné něco, co bylo skvělé, ale nemohu nechat být, že něco se mi moc nelíbilo. Kniha první (***), Česká stopa v Americe: Vybraná témata jsou zajímavá, bohužel autor ve svém textu v podstatě neustále odbíhá bokem k doplňujícím informacím, takže se to čte trošku hůř, místy (ale jen opravdu výjimečně) je to až otravné. Rozhodně bylo fajn přečíst si něco o zajímavých lidech s českými kořeny, kterým se podařilo se v USA nějakým způsobem prosadit, či vytvořit svůj odkaz. V podstatě u všech se Martin Řezníček podívá i na to, jak vnímají svou původní vlast a jak to ovlivnilo jejich "američnost". Kniha druhá a třetí (*****), Rozpojené státy; Spojené státy: Zde je text již velmi příjemný, autor se drží linky i myšlenky, občasné odbíhání je dobře umístěné v textu a neruší. Rozhodně jsem byl při čtení nadšený z popisu spousty významných (a často smutných) zážitků z první osoby. Autor velmi povedeným způsobem prokládá vzpomínky a vyprávění zpovídaných hostů či svědků s vlastními zážitky z polní novinařiny.


Strach - Trump v Bílém domě
duben 2020 (15.-22.)
Strach - Trump v Bílém domě 2019, Bob Woodward

Těžko hodnotit. Jelikož se jedná o de facto o sbírku historek jednotlivých událostí prvního roku Trumpova roku v úřadu v momentě jejich eskalace, odvyprávěných jednotlivými osobami, které je "leaknuly", je ověření pravdivosti normálním člověkem mimo jeho možnosti. Kniha se čte velmi dobře, je relativně krátká a autor se ničím nezabývá zbytečně dlouho. Popisuje jednotlivé diskuze, snahy Trumpových poradců i ministrů odradit ho od nerozvážných rozhodnutí, stejně jako naprosto vyčerpávající snahu vojenských představitelů odradit jej od neuvážených strategických kroků. Woodward má každou ze 42 kapitol knihy poměrně pečlivě ozdrojovanou, takže minimálně okolnosti a východiska jednotlivých Trumpových rozhodnutí se zdají být relativně důvěryhodné. (anglická verze).


Demokracie v Americe
únor - duben 2020
Demokracie v Americe 2012, Alexis de Tocqueville

Nudná kniha o důležitých věcech - to už tak často bývá. Tocqueville popisuje americký systém veřejné správy, vlády a soudů. A rozjímá nad nimi pohledem politologa (a trochu filosofa) 19. století, přitom často srovnává s Francií (proč ne?). Kniha pro mě představuje základní pilíř vědomostí k pochopení interních procesů, vedoucích k tomu, že se Amerika mohla vyvinout v takovou zemi, jakou je. Je to (skutečná) vláda lidu, ale přísně institucionalizovaná a důkladně pojištěná - zejména systémem brzd a protiváh, jehož součástí jsou i mocné soudy a vlády jednotlivých států - proti vrtochům "aristokracie" i davu. Kniha se opravdu nečte snadno, ale věci do sebe postupně zapadají a konečný obraz USA, ačkoliv archaický a v mnoha ohledech kvůli tomu i nepřesný, získáte poměrně kvalitní.


Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě
únor 2020 (06.-26.)
Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě 2019, Cormac McCarthy

Rozhodně výrazně lepší, než Cesta. Ačkoliv i zde je samotná dějová linka spíše jen nutností, která čtenáře doprovází brutalitou první poloviny 19. století na americko-mexickém pohraničí, přece jen je v ní skrytá hodnota. Tou je fakt, že spousta reálií, postav, a nakonec i výjevů v knize je díky McCarthyho důkladném studiu historických podkladů pro tento román postavena skutečných příhodách a osobách, . V žádném případě se nejedná o klasický western, na který je český čtenář zvyklý. Zde nehledejte kladné a záporné postavy, zde hledejte jen nejtemnější stránky lidského charakteru, vyvedené na světlo tu beznadějným dětstvím, tu osobní tragédií a tam pro změnu nihilistickým přístupem k řádu lidské společnosti. Je to jen o tom, jak je člověk, vytržený z civilizované společnosti a vláčen stejně zdegenerovanými jedinci okolo sebe, schopen odhodit i poslední zábrany a zabíjet a ničit pro vlastní obohacení a často dokonce jen pro pobavení. Autor popisuje syrový svět divokého západu tak, jak nejspíše skutečně vypadal. Bez příkras, naivního heroismu i vyhlídek na krásnou budoucnost, která, jako obvykle, většinu z jeho postav nečeká.


Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu
prosinec 2019 - únor 2020
Československo mezi Stalinem a Hitlerem: Benešova cesta k Mnichovu 2018, Igor Lukeš

Velmi hodnotná publikace nabitá ozdrojovanými informacemi z obrovského množství zdrojů. Autor získaná data seskládal do obsahově asi nejlepší publikace, týkající se dvou dekád Benešovy usilovné práce na zajištění bezpečnosti Československa před rozpínavým sousedem. Součástí tohoto příběhu je i snaha Sovětského Svazu dostat se do užších diplomatických vztahů se zeměmi západní Evropy a tedy mistrná Stalinova manipulace Benešem. První polovina knihy je poměrně méně záživná, protože se zabývá zhruba léty 1925 - 1935. Podávané informace jsou hodnotné a přispívají zejména k pochopení motivací stalinistického Ruska vůči zemím střední Evropy (Německo a Rakousko nevyjímaje!). Nicméně je to opravdu jen o politikaření, přestože na nejvyšších úrovních. Druhá polovina knihy se takřka celá zabývá rokem 1938. Zde se autorovi podařilo napsat strhující, podrobný a skutečně podložený popis z dnešního pohledu beznadějné snahy Beneše, Krofty, Mastného, Masaryka a dalších vysokých vládních a diplomatických činitelů zachránit československý stát. V kontrastu s jejich snahami zde působí nepolevující snaha německé, francouzské a britské diplomacie o podřízení Československa Hitlerovým požadavkům. Profesor Lukeš dokázal do knihy v míře větší než malé dostat atmosféru, která dle dochovaných archivních materiálů na místech jednání a porad panovala - skutečně se mu povedlo čtenáře přenést do popisovaných situací místy tak dobře, jako by ten seděl v jednací místnosti jednou s Benešem a Newtonem s De Lacroixem, podruhé s Hitlerem, Chamberlainem a Daladierem. Celkově vzato se jedná o titul, který čtenáři přinese skutečně detailní, rozsáhlý a hlavně hodnotný popis událostí, které nakonec Československo vehnaly do chřtánu nacistického Německa, přičemž jej všichni jeho spojenci zcela opustili, nebo chcete-li, zradili - a já s tímto pojmenováním souhlasím též.


Turnus
leden - únor 2020
Turnus 2015, Hugh Howey


Malíř pomíjivého světa
leden - únor 2020
Malíř pomíjivého světa 2018, Kazuo Ishiguro

Naprosto úžasná kniha, ve které si člověk vyloženě užívá Ishigurův styl psaní. Dokonale podané uvažování starého člověka o svém podílu na hříších národa i o vlastním pocitu viny, skryté za jeho popisem každodenní přítomnosti, propleteným vzpomínkami na dřívější časy. Spisovatelem jsou také akcentovány tradiční projevy zdvořilosti a vybrané společenské rituály v japonské kultuře, což dokresluje, z evropské perspektivy, jinakost celého příběhu. Stejně jako v dalších knihách tohoto autora je vše příjemně pomalé, protkané jemnými náznaky zmatenosti samotného vypravěče a čtenář je ponechán vlastním úvahám nad vyzněním příběhu. V tomto díle dle mého názoru Ishiguro dotáhl svůj specifický styl vyprávění k dokonalosti a pokud se vám jiné jeho tituly líbily, tak toto je jasná volba. Uznání patří také překladateli za vynikající práci.


Vabank
prosinec 2019 - leden 2020
Vabank 2019, Michael Kocáb

Okolo roku 2015 jsem udělal dobré rozhodnutí v jedné drobnosti. Rozhodl jsem se zúčastnit besedy právě s Kocábem a dalšími aktéry vybranými aktéry Sametové revoluce. Z besedy jsem poznal, že Kocáb má dar vypravěče. Velmi zajímavě popisoval události a zejména odsun okupační armády, což byl jeden z jeho hlavních úkolů po revoluci. Díky tomuto daru a rozhodnutí Kocába tehdejší události nějak sepsat, vzniklo toto čtivě napsané vyprávění o překotném období zejména na konci roku 1989, ale k tomu dostanete navíc i hromadu čtivého textu o vyjednávání odsunu sovětských vojsk z československého území a některé zajímavé historky z jeho průběhu. Kocáb nijak neskrývá, že většina knihy je vyprávění příběhu z jeho osobní perspektivy, těžko to tedy považovat za chybu. Jestli je něco chyba, tak čtenář, který se rozhodne získat informace o tom, jak proběhla Sametová revoluce pouze z této knihy. Proto toto dílo totiž nevzniklo. Je to "jen" podařené rozšíření akademických zdrojů o pohled z první osoby, který je pro zájemce o toto období vítaným doplňkem. Celé se to čte velmi dobře, trošku mi vadil layout, kdy několik úrovní kapitol a spousty tabulek někdy zaváněly vzhledem učebnice, ale to je jen nepodstatný detail.


Spolčení hlupců
listopad 2019 - leden 2020
Spolčení hlupců 2019, John Kennedy Toole


Silo
prosinec 2019 (04.-27.)
Silo 2014, Hugh Howey


Měsíc je drsná milenka
srpen - prosinec 2019
Měsíc je drsná milenka 2018, Robert A. Heinlein

Je to teprve druhá kniha, kterou jsem od Heinleina četl. I to mi ale stačilo k tomu, abych věděl, co čekat - politicko-filosofické rozjímání zaobalené do sci-fi omáčky. Co se týká politiky, od osvícené varianty vojenské diktatury ve Hvězdné pěchotě se přesouváme na pozemskou kolonii na Měsíci, jejíž obyvatelé se na základě reálií, ve kterých žijí, rozhodnou, že by nebylo od věci se osamostatnit. A dle jejich ideového vůdce, pana profesora, by bylo fajn nějak zprovoznit objektivisticko-anarchistický politicko-ekonomický a společenský systém. Je fajn, že Heinlein si ve druhé knize nepohrává se stejnými myšlenkami, ale zase se na věc dívá z jiného úhlu. Problém knihy je v tom, že strašně zestárla. Heinlein se v technice nepiplá s nějakou extra detailní fyzikou, nicméně technickými záležitostmi daného světa se v příběhu prohrabává velice rád. Zde, k obrovské škodě, se asi snaží předpovědět, jak bude svět vypadat za zhruba sto let od napsání knihy - což mu obrovsky svazuje ruce a kniha tím trpí. Spousta zařízení a technologií je zastaralá již z dnešního pohledu a proto například celá jedna významná část příběhu v první třetině knihy působí přinejlepším úsměvně. Úvahy nad gravitačními katapulty a popisy cestování mezi Zemí, Měsícem a jejich podrobnosti jsou velice často také slabou částí knihy. Heinlein se bohužel v této knize technikou (navíc technikou, která je často již dnes prokazatelně mimo hru a on ji zde naroubuje na "supermoderní" kolonii) zabývá z mého pohledu mnohem více, než třeba ve Hvězdné pěchotě, ačkoliv ta by odpustila - a po pravdě, také to udělala - mnohem více chyb, jelikož veškerá technika v ní je mnohem hůře uchopitelná a kriticky posouditelná vůči dnešní době. Naopak to, co je v podstatě nadčasové, a vzhledem k filosofické ambivalentnosti problematiky ještě dlouho bude, tedy politické a společenské úvahy, které podle mě byly hlavním objektem Heinleinova zájmu, jsou v této knize rozebrány mnohem méně, než třeba ve Hvězdné pěchotě. Možná je to proto, že anarchokapitalismus a objektivismus nebyly Heinleinovi natolik blízké, jako diktatura - ve smyslu filosofickém, nikoli praktickém. Je to poznat i na dialozích, které jsou poměrně naivní, což Heinlein (stejně jako u Hvězdné pěchoty) "vysvětluje" tím, že hlavními postavami obou knih jsou až na výjimky "blbci", respektive, příběh je popisován z jejich pohledu. Celkově je kniha docela čtivá, nebyl problém se tím prokousat, nicméně osobně bych od tohoto autora doporučil na základě vlastní zkušenosti raději Hvězdnou pěchotu nebo na základě obecné známosti Vládce loutek.


Uspořádání světa
červenec - prosinec 2019
Uspořádání světa 2016, Henry Kissinger

Chtěl jsem komentář začít citoslovcem "uf". Asi nejsem moc velký intelektuál - čtení této knihy mě stálo spoustu sil, přemýšlení nad některými pasážemi mě stálo snad ještě více času, než jejich čtení. "Kontest v utilizaci nenativních termínů". Kniha používá ohromné množství cizích slov, často i nepříliš známých. Čtení je i z tohoto důvodu náročné, když odhlédnu od faktu, že významná část probírané problematiky je popsána velmi povrchně, autor totiž od čtenáře očekává základní (?) znalosti historie. Pokud je nemáte, buď některé pasáže nepochopíte, nebo je pochopíte špatně. Zde jsem často narážel na limity znalostí, které mi vpravil mírně etnocentrický a výrazně bezpřesahový (co se týká mezinárodních událostí) náhled na výuku dějepisu na českých školách (navíc v 90. letech stále značně říznutý komunistickým náhledem na dějiny). Zjistil jsem, že výuka dějepisu na českých základních a středních školách zcela selhává (respektive v 90. letech 20. stol. selhávala) v tak zásadních otázkách, jako je vývoj státotvorby, mezinárodních smluv, systémů mezinárodní spolupráce a podobných. Z toho důvodu jsem spoustu věcí musel dohledávat mimo samotnou knihu. Kniha samotná, co se týká obsahu, je opravdu hutná a dozvíte se ve velmi obecné rovině obrovské množství základních informací pro vytvoření povědomí o tom, jak funguje svět. Záměrně nepíši, že získáte znalost problematiky. Dozvíte se jen letmý přehled, který vám umožní pátrat dál do detailu v oblastech (regionech), které vás zajímají. Autor totiž opravdu píše v celosvětovém kontextu. Na druhou stranu získáte opravdu velké množství odkazů na detailnější informační zdroje k jednotlivým konkrétním tématům, která jsou probírána. Celkově se jedná o skvělé dílo. Pro fundované historiky je to asi o ničem, ale pro člověka, který se chce do problematiky trochu dostat a dozvědět se, kam se dívat, je to skvělé čtení.


Pod skleněným zvonem
říjen - listopad 2019
Pod skleněným zvonem 2018, Sylvia Plath


Cesta
září - říjen 2019
Cesta 2019, Cormac McCarthy

Sáhl jsem po knize ze dvou důvodů. Jednak je ze skvělé edice AAA od Arga a jednak je McCarthy považován za velikána americké literatury, v rámci své "povinné četby" jsem jej tedy zařadil. Kniha se mi vůbec nelíbila. McCarthy používá podivný sloh. Neoznačuje přímou řeč, takže polovinu veškerého rozjímání nad textem jsem místo filosofie a emocí musel věnovat na luštění posloupnosti replik, často totiž od určitého bodu nebylo zcela jasné, kdo vlastně co říká. Stejně tak jeho popis krajiny a situace, podivné skákání od celku k detailu, bez jasného zdůvodnění proč pisatel takto mění optiku vyprávění. Kniha mi přišla protkaná tzv. lazy writing momenty. Zejména situace, když už měli umřít, ale vždy zázračně nalezli jídlo. Situace na konci knihy byla také naprosto nelogická a významně pošlapala realitu světa, kterou před tím autor v celé knize tvořil. Chápu, že autor se snažil vykreslit přerod civilizovaných lidí ve zvěř poté, co se všechny bariéry morálky a záchranná síť civilizace naprosto rozpadly a zůstala jen beznaděj a bezcílnost. Vzhledem k významu McCarthyho zkusím ještě další knihu, ale toto je špatné. Dvě hvězdy si to přesto za některé světlé momenty zaslouží. Podotýkám, že nejsem žádný literární kritik, tudíž mé dojmy jsou čistě subjektivní a neodborné.


Pohřbený obr
červenec - září 2019
Pohřbený obr 2017, Kazuo Ishiguro

Vlastně nevím, co napsat. Stejně jako ostatní Ishigurovy knihy, i tato je rozvláčná, má zvláštní styl vyprávění, vše je metaforické a máloco je řečeno explicitně. Kniha je skutečně - dobrá - ale je to něco úplně jiného, než na co je člověk u dnešních autorů zvyklý.


1