Pohřbený obr ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Pohřbený obr je nejnovější próza držitele Nobelovy ceny za literaturu za rok 2017. Děj románu zasadil autor do počátků raného středověku, kdy se Británie, kterou dávno opustili Římané, nezadržitelně mění v trosky. Král Artuš jistě vykonal pro smír na ostrově své, ale i on už se odebral do propadliště dějin a neklidnou zemí bloumají různá individua, včetně těch nadpřirozených. Příběh začíná rozhodnutím starých manželů Axla a Beatrice vydat se krajem mlhy a deště v naději, že se shledají se synem, kterého léta neviděli. Očekávají mnohá nebezpečí, ale netuší, že jim tato cesta odhalí dávno zapomenutá temná místa jejich vzájemné lásky. Kazuo Ishiguro nabízí podmanivý, hluboce jímavý příběh o ztracených vzpomínkách, lásce, pomstě, válce a síle paměti....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367607/big_pohrbeny-obr-06A-367607.jpg 4.2342
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: (ekniha), Argo
Originální název:

The Buried Giant, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (97)

Kniha Pohřbený obr

-Pečivo-
11. srpna

Ishiguro a já jsme spolu nezačali úplně šťastně, jeho Neopouštěj mě byla velká bída, ale jak se blížím ke čtyřicítce, tak jsem se rozhodl dávat věcem druhý šance. Asi teda ne všemu, mušle v dohledný době žrát nebudu a na biatlon taky koukat nebudu, ale tohle se mi nějak do čtečky dostalo.

A jaký to bylo? Lepší než spát pod stanem. Ishiguro jede příběh Artušovský Anglie, kdy Merlin zaklel zemi a všichni všechno hned zapomínají. Místo toho aby příběh byl o tom, že hlavní hrdina nemůže najít boty, odhaluje čtenář příběh dědka a babky, který zapomněli jejich život a hledaj svýho syna. A pak je tam chrabrý rytíř, mniši, ten drak, převozníci a kůň.

Kdyby to byla počítačová hra, tak bych to asi nechtěl hrát, ale jelikož je to kniha, tak tomu dávám 6/10.

aetos
07. srpna

Er forma Ishigurovi nesedí. Více se mi líbí jeho knihy a povídky, které jsou psané v první osobě.
Také jsem se nemohl ubránit dojmu, že nápad je dobrý, ale provedení nic moc. Pan Sapkowski by dokázal "putovací vatu" napsat lépe.


opic 12
29. června

Neutěšený v mdlobách.Neuchopený příběhem.Nepřilepený prostředím.
Ve vzpomínkách mlhavých okamžiků vzpomínek.Vytěsněných zamilovaných psaní.
Tak daleko jak jen může pamět sahat.Pohřbená.
.......................
O jak tentokrát tolik oblíbený Ishigura s emocemi nezamával a nedokázat se soustředit na tištěná slova.U tohoto pána ještě více zamrzelo poněvadž obr ten má co nabídnout.
Nejde o nějakou zhýčkanou fantasy o to tu vůbec nešlo.Příběh o ten tu přeci běží.Jakési putování postarší dvojice pustou krajinou všedního středověku.Mýtů co jih jenom lidská mysl dokáže vymyslit.Za zapoměním a nalezením ...
.......................
Zamrzí že nedocením tento jistě nabytý napěchovaně naládovaný měšec tolik co by si zasloužil.Žel milé páže tentokrát to úplně nevyšlo.
Nuže vydáme se tedy na další cestu společnou a již na nejbližším kopci budeme vyhlížet s neutuchajícím zápalem další z jeho velkých literárních kousků.

KapitánSmrt
17. června

Asi nejlepší kniha, kterou jsem za poslední dobu četl. Plná melancholických, chladných obrazů, tíživé atmosféry, pomalého putování vstříc nejistému cíli. V hlavní roli paměť a její selektivnost a nespolehlivost. Je lepší znát hrůznou pravdu nebo žít ve sladké nevědomosti? Věčná to otázka...

Finn69
17. dubna

Ishiguro není žádný R.E. Howard, takže ani Pohřbený obr není klasická conanovka s neporazitelným hrdinou a s děvčaty v průhledných hadříkách s pokličkami na strategických místech. A není to ani Hobit, přestože vlastně i tady jde o putování za drakem. A přestože jsou tu i kouzla, obři a tajemní válečníci. Zkrátka ta pohádková tolkienovská atmosféra tam sice místy cítit je, ale především je to knížka o lidech, o lásce a válce, o lidské paměti.
A o cestě starých manželů možná za svým synem, možná za něčím úplně jiným. Pro mě byla asi nejzajímavější postava Sir Gawain, který tu působí jako takový keltský Don Quijote. Dokonce má i cosi jako Rosinantu a hlídá a chrání svou Dulcineu. Chybí mu jen Sancho Panza.
Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, a jelikož je to vážně moc pěkně napsaný, tak jsem tam dal i tu čtvrtou.

strana1-100
17. dubna

Krásná, poetická kniha, již mi bylo potěšením číst. Půvabný jazyk, v jehož podání nepůsobí ani zabití násilně, jen podtrhuje cestu magickým světem, kde se stírá rozdíl mezi živými a mrtvými, padlými stromy a utopenými obry, sny a vzpomínkami. Možná nám autor dává zvolit ze dvou možností - je lepší zapomenout, nebo si pamatovat? Mně ale konec přesto připadá jednoznačný: Jakou hodnotu má pro člověka paměť, když s ní neumí zacházet? Zůstane pak lapen v síti starých křivd, namísto aby teď a tady tvořil nový, fungující svět.

martini.ce
20. března

Když jsem se pustila do čtení, vůbec jsem nevěděla, co od ní čekat. A pak mě chytila za srdce. Trochu pohádka, trochu historie, mýty a jiný svět. Staří manželé, kteří mě dojímali svým vztahem. Krásný jazyk, laskavost, rytířské chování. Byla jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet, jak to všechno dopadne. Líbila se mi.

Gracian1964
28.12.2020

Presne tak, toto vôbec nie je povrchný príbeh a má viac úrovní. Dá sa však čítať aj v prvom pláne, ako dobrodružný román zo stredoveku, rytiersky román či fantasy. Alebo ako alegória, pojednanie o pamäti, prípadne o jej absencii. Pekne napísané, pekne a rýchlo prečítané. S týmto anglickým Japoncom som mal tú česť už dvakrát a neboli to márne stretnutia. Nebudem sa brániť ani ďalšiemu, hm...

1