MikiJura
přečtené 27
Habibi
2020,
Baja Dolce
Čtení Habibiho jsem dlouho odkládala ze strachu, že to nadšení kolem knihy, které panuje, nebudu sdílet. Knížka na mě skoro rok koukala z knihovny, potom však přišla nabídka od Baji s přečtením české verze. Hned po prvních pár stránkách jsem si řekla, že to byla velká chyba, že jsem to tak dlouho odkládala. Hlavní postavu Cassie jsem si hned oblíbila. Neskutečně mě bavila a musela jsem se usmívat nad tím, co kolikrát prohásila. Během čtení se mi sice vzdálila a spíš jsem si oblíbila Harryho. Ten se mi opravdu dostal pod kůži, i když ze začátku jsem ho chtěla uškrtit, nebo ho minimálně něčím prašit po hlavě. Bajin styl psaní vás vtáhne do děje. Originální přirovnání, neotřelé vtipné hlášky i pojetí hlubokomyslných úvah dávají textu jedinečnost. Kniha je vtipných i hlubokomyslných pasáží plná, avšak všechny jsou vyvážené. Měla jsem trochu pocit, jako kdyby byl příběh rozdělen na "patra", jenž se jako spirála propojují a dostáváme se tím blíž a blíž k jádru všeho. Strašně jsem se chtěla pročíst do konce a vědět, co se stane, jak se to ještě zkomplikuje a jak se vše vyřeší. Jenže zároveň jsem nechtěla konec, protože jsem si to tak zamilovala. Autorka vytvořila úžasný příběh, který je neskutečně návykový. Jsem moc ráda, že jsem mohla s Cassie a Harrym prožít jejich příběh.... celý text
10 rande naslepo
2020,
Ashley Elston
Snažila jsem se psát bez spoilerů, ale přesto tam je pár věcí, co by někdo za to mohl pokládat, tak pro jistotu. Označuju. “10 rande naslepo” je ten typ knížky, který vás vyloženě nenaštve, ale ani vás nijak nenadchne. Přestože jsem na knížku slyšela převážně kladné recenze, tak jsem do čtení s moc velkým očekáváním nešla (abych nebyla zbytečně zklamaná jako u poslední knihy). Spíš jsem byla zvědavá, jak autorka píše a jakým stylem se popere s tématem schůzek, jenž jsou naslepo zorganizované rodinou. Když si u této knihy nenastavíte vysoká očekávání, tak si dle mého u ní určitě odpočinete a nenaštvete se. Podle mého je to příjemná oddechová knížka s nenáročným jazykem i dějem z období Vánoc. Jediné, co bude vyžadovat trochu vaší pozornosti a plnou soustředěnost bude orientace v rodině hlavní hrdinky Sophie. Je opravdu velká, a tak je náročné si za tak krátký děj všechny zapamatovat. Autorka s tím naštěstí počítala, a tak spolu se jmény často připomíná i příbuzenské vztahy vůči hlavní hrdince. Příběh vypráví o dívce Sofii, která se těsně před vánočními svátky, ne zrovna příjemným způsobem, rozejde se svým přítelem. Do toho se bojí o svou starší sestru, která má rizikové těhotenství a komunikuje s ní po telefonu, aby byla v obraze. Sophie se vydá na rodinnou sešlost, kde dohodnou, že by ji mohli rozveselit tím, že půjde na deset rande naslepo a pokaždé jí společníka vybere někdo jiný z rodiny. Nyní si řeknete, jak napínavý děj to asi budem avšak v této knize tomu tak není, jelikož už skoro od začátku víte, s kým hlavní hrdinka skončí. Přesto se tam nějaké překvapení najde díky takovému menšímu odhalení/přiznání na konci a vysvětlení několika událostí z dětství, které se během děje opakovaně zmiňují. Rozhodně vás příběh úplně neunudí předvídatelností. Co u této knížky musím rozhodně kladně hodnotit je originalita rande, která Sofie podnikne. Od romantických, přes taková nijaká až po totální katastrofy, za které bych na jejím místě asi škrtila toho, kdo rande vymyslel. V celkovém pohledu to však bylo roztomilé a opravdu se u toho místy upřímně zasmějete. Dál bude moje recenze ve stínu mínusů, bohužel. Z celé knížky jsem měla pocit uspěchanosti, a tak si jednotlivá rande nestihla pořádně prožít (smích). I přes to, že tak cca první ⅔ knihy se mi četly velmi pomalu a přišly mi detailnější než poslední ⅓, tak mi tam pořád něco chybělo. Možná trochu víc té detailnosti, možná trochu víc citů, aby si mě příběh získal. Často mě napadaly otázky, na které jsem v knize po celou dobu nenašla odpovědi, takže by se podle mého hodilo to více rozvést. Stejně tak se mi celé první ⅔ knížky bohužel nedařilo vůbec začíst. Dělalo mi také problém se se Sofií během děje nějak sžít, což se mi nepovedlo ani do samotného závěru. Ne, že by mi byla vyloženě nesympatická, to ne, ale nic mi nebylo tak blízké, abych si k ní během čtení dokázala vybudovat nějaký bližší vztah. Další věc, která mě při čtení trochu rušila, bylo řešení se blížícího porodu Sofiiny starší sestry Margot (předčasně porodí), což by tam za mě ani být nemuselo - není to tam vyloženě nutné k rozuzlení žádné zápletky ani tak, takže mi to přijde malinko nadbytečné a i trochu mimo realitu. Nejsem doktor, ale mám doma brášku, který se narodil předčasně (o cca měsíc dřív) a měsíc si no nechali v porodnici, než nám ho doktoři dali domů, tak mi přijde divné, že tady už po pár dnech Margot i s miminkem pouští z porodnice, ale… to jen takové moje malé zaražení, co mi nešlo do hlavy. Takže abych to nějako shrnula, pokud hledáte knížku z období Vánoc, u které se chcete občas zasmát, chcete vypnout a nemuset přemýšlet nad nějakou složitou zápletkou a nekomplikovat si život košatým vyjádřením autora, tak tohle je knížka přesně pro vás. Řekla bych, že v ní najdou zalíbení hlavně náctileté slečny tak čtrnáct, patnáct plus, ale starší čtenářky toužící po něčem jednoduchém si v tom určitě něco pro sebe taky jistě najdou.... celý text
Pocitáty
2018,
Kateřina Rezková
Poslední přečtená kniha, “Sama sobě majákem” od Kateřiny Rezkové mě natolik zaujala, že jsem sáhla po další její knize. Tou je kniha “Pocitáty”, kterou si Kate i sama ilustrovala. Tentokrát bych vám ráda představila tuto překrásně graficky zpracovanou knížku, o které jsem se dozvěděla mimo jiné z autorčina YouTube, kde jsem si poslechla některé nahrané texty ze kterých jsem byla okouzlena. Byla jsem na knížku hrozně natěšená a čekala jsem od ní snad ještě víc než od “Sama sobě majákem”, možná proto pro mě byla takovým šokem a trochu i zklamáním. Knížka je vytvořena jako básnická sbírka. Jedná se o krátké výstižné básně/texty na zamyšlení, které se zaměřují na různá témata. Úvahy o životě, partnerství, lásce, facetune, syndromu hodné holky, atd. Není úplně tím, co jsem po přečtení předchozí knihy čekala. Moje očekávání se týkala hlavně toho jaký styl textů v knížce najdu. Básně psané volným veršem mě dost překvapily. Nejsou úplně můj šálek kávy, takže by mě potěšil víc styl textu, který jsem viděla v předchozí knize. Paradoxně i přesto, že “Pocitáty” jsou tlustší než “Sama sobě majákem” je v této knize minimum textu, což souvisí i s méně citáty nežli v předchozí. Na mě je tato knížka až moc minimalistická, ale rozhodně si své čtenáře najde. Je to kniha na opětovné čtení a to mám v budoucnu v plánu i já. Jak ale slibuje už samotný název, tak kniha je hlavně o pocitech a těch se vám při čtení dostaví spoustu. Podle pocitů, které čtení vyvolalo ve mně, bych tuhle knížku doporučila spíš osobě, která už si prošla partnerským vztahem, ale určitě si v ní najde něco každý.... celý text
Eliza a její nestvůry
2019,
Francesca Zappia
Pokud vezmu knihu jako celek, tak se jedná o velmi originální dílo. Už samotná obálka je navržena tak, aby čtenáři přiblížila děj a vtáhla ho. Prolíná se na ní reálný svět s komixovou kresbou. Ruce od barev nám prozrazují, že se můžeme těšit na něco opravdu kreativního. Po zběžném prolistování knihy narazíme na jemnou sympatickou grafiku. Zjistíme, že kniha je zpestřena o komentáře z chatovacího fóra, úryvky z online komunikace Elizy a stránky s grafikou Nestvůrného moře. Komixu, který naši hlavní hrdinku Elizu Mirkovou proslavil po internetu. Tato osmnáctiletá dívka má dvě tváře. První z nich je Eliza stydlivá, samotářská středoškolačka, která nekomunikuje ani s vlastní rodinou, pokud to není nezbytně nutné a zavírá se ve svém pokoji před světem. Druhou její tváří je LadySouhvězdí, pseudonym, pod kterým vystupuje jako úspěšná autorka internetového komixu Nestvůrné moře s miliony fanoušky. Tyto dvě její tváře jsou narostými protiklady. Jako LadySouhvězdí se na internetu dokáže uvolnit a bez problému komunikovat s přáteli, fanoušky. Proč? Protože nikdo neví jak vypadá, kde bydlí, nic. Je tam pouze LadySouhvězdí, ne Elizou. Do tohoto jejího rozškatulkovaného života zavítá Wallece Warland. Na první pohled ještě větší samotář a podivín než Eliza, ale na ten druhý? Je to jeden z největších fanoušků Nestvůrného moře a autor jedněch z nejpopulárnějších FF na tento komix. Byl tichý,uvážlivý, hodný a trpělivý. Eliza se díky němu a jeho přátelům (další fanoušci NM) začne více začleňovat i do života offline a zjistí, že to vlastně není špatné. Do hlavní hrdinky jako takové nebudete mít problém se vcítit její psychika a myšlenkové pochody jsou tam skvěle zachyceny. Líbí se mi i to, že hlavní hrdinka má své chyby, o kterých sama ví a pracuje s nimi. Živý popis emocí je ohromným kladem této knihy. Jediné, co mě na této postavě vadilo bylo její chování k rodině. Někdy to opravdu už bylo přes čáru a měla jsem sto chutí jí nafackovat za to, co předváděla, ale to bylo jenom místy. Wallace je postava, které jsem musela postupně přijít na chuť, ale potom jsem si ho opravdu oblíbila a doufala jsem, že skončí s Elizou. Jeho reakce, když nečekaně díky Eliziným rodičům vyšla její identita najevo, mi přišla pochopitelná, ale možná trochu přehnaná, tím jak těžce to Eliza nesla. Jako pravý kamarád podle mého neměl až tak moc trucovat a spíš ji být oporou. Co mě ale trochu zamrzelo byla jeho reakce, když Eliza nechtěla dokončit svůj komix, aby on měl konec pro FF a mohl ji vydat. To mi přišlo trochu sobecké. Konec knihy tohle jeho chování ale aspoň v mých očích vynahradil. Co se toho konce knihy týče, tak delší závěr nebo epilog by neuškodil. Stejně tak by knize prospělo víc částí Nestvůrného moře. Je to opravdu zajímavý námět a víc tam popsat komixové postavy, děj komixu. Věnovat tomu více pozornosti by prospělo i samotnému závěru knihy, která vlastně končí úryvkem komixu. Kniha může na první pohled působit velmi nenáročně a opravdu může taková být, pokud čtenář jenom čte a nepřemýšlí nad textem. Pokud však patříte k té části milovníků knih, kteří nad nimi přemýšlí, tak zjistíte, že v sobě příběh ukrývá hloubku a úžasné myšlenky přivádějící vaši mysl k důležitým tématům jako je workoholismus, perfekcionismus, vyhoření, deprese, anonymita internetu, smrt, odcizení, strach.... celý text
Přízraky domu Carrowů
2020,
Darcy Coates
Podle recenzí, které jsem si na tuhle knihu četla než jsem ji začala číst, se mnou asi velká většina čtenářů nebude souhlasit, ale já jsem z knížky byla ve výsledku nadšená včetně jeho konce, který je často kritizován. Sice tam byly věci, které mě štvaly, ale i tak můžu říct, že se Přízraky domu Carrow zařadily na stejnou příčku k prvnímu dílu. Kniha byla opravdu velmi čtivá. Už od začátku mě chytla a musela jsem číst celou noc, protože mě nehodlala pustit. Prostě jsem potřebovala vědět, co je na těch posledních řádcích. Kniha má vážně skvělou dějovou linku. Skupinka lidí, kteří se dříve ve většině případů před tím neznaly, se ocitá v domě plným nejrůznějších duchů a provádí vás seancemi, ocukrují vám to trochu romantiky a okoření velkým množství strašidelných prvků. Je to nenáročná kniha na čtení, příjemná duchařina, která vás udrží v napětí až do samotného konce. Hlavní hrdinka Remy se podle mě v některých situacích chovala, dost zvláštně a její myšlenkové pochody jsem moc nechápala, ale rozhodně nebyla vyloženě nesympatická. Naopak. Celá skupinka mi přišla jako zajímavá směsice povah. Líbilo se mi, že kniha začíná prohlídkou domu, kterou vede hlavní hrdinka. Dozvíte se tam samotný popis domu, ale i jednotlivých místností. I přesto však v průběhu celé knihy objevujete další a další zákoutí ohromného sídla (Ano, obrázek domu na obálce knihy je dost zavádějící. Nejedná se o takový malý domeček, ale o ohromnou budovu.). Dozvíte se tam i o krvavé a děsivé minulosti tohoto sídla. V průběhu knihy odkrýváte za pomocí duchů, kteří se zjevují další a další krvavé příběhy. Jenom je trochu škoda, že víc neprohledávají dům a nenachází v domě víc indicií například k tomu spolku jehož součástí byl Edgar Porter, s tímto si mohla autorka více pohrát. Co my trochu vadilo bylo to, že při tom jak tam byl Edgar vykreslován, tak si se skupinkou v domě víc nepohrával i třeba díky kamerám, že je nenechával zachytávat třeba nějaké duchařské projevy, kterými by s nimi manipuloval. Bylo to jen takové jako jo, kamery tu jsou a občas se vypínají a mizí záznamy. Další věc, která mohla být zpracovaná lépe bylo to, že autorka často používala například „prohrábl vlasy, „upravila šátek“, „masíroval kořen nosu“, atd. Chápu, že se mohlo jednat třeba o zlozvyky postav, které mají rozhodně to šlo ale podat určitě lépe. Mohlo se tam i více pohrávat s posuny v čase. Tím, jak byly autorkou použity, mi přišly naprosto zbytečné. S přízraky to autorka nechala trochu zamotané. Ne úplně jednoznačně to z textu vyplývalo, jak to s nimi tedy je a dle mého by si i tohle zasloužilo trochu víc vysvětlení. Zároveň by nebylo na škodu trochu víc rozvinout i co přesně to bylo za spolek, jehož byl Edgar součástí. Kniha je napsaná tak, že máte až do samého konce pocit, že kloužete pouze po povrchu, pod kterým se skrývá ještě celá řada zajímavých detailů, které stojí za objevení. Nejvíc šokující z celé knihy byl ale závěr (POKUD NECHCETE VĚDĚT KONEC, VYNECHTE NÁSEDUJÍCÍ PASÁŽ). Spousta lidí si ztěžuje, že takovýto happyend do duchařiny nepatří. Mně se to naopak líbilo. Kdo by taky čekal, že mrtvoly nejsou vlastně mrtvoly? Kdo by čekal mrtvé posedlé médium? Kniha sice končí tím, že se všichni ve zdraví dostanou z Carrow, ale na druhou stranu si tam autorka nechává otevřená dvířka na pokračování v podobě symbolů na krku přeživších, kde Remy tento symbol i po roce stále vnímá. Takže za mě, to byl opravdu skvělý nápad na zakončení knihy.... celý text
