Medunkavera
přečtené 291
Dáma se zeleným slonem
2001,
Jaroslav Velinský
Já.. která jsem dříve přečetla jednu knihu za půl roku, jsem minulý týden přečetla dvě finkovky. Asi je to láska..
Zdeněk Hajný
2004,
Eduard Škoda
Do galerie Zdeňka Hajného se chystám už kolik let.. Jeho obrazy vyzařují úžasný klid.
Cesta pro vraha
2004,
Jaroslav Velinský
Tuhle knížku jsem četla minulý rok v lednu. Venku zima, v pokoji taky nic moc teplo a v knížce závěje skoro až do pasu a mráz dvoucifernej. Čepice přimrzávala k obočí. A celý ten zájezd se nekonečně a stále kodrcal ve vlaku. Ota trpěl v zahuleným kupé, ale dával to. Jel přece se svými přáteli a kolegy. Ti přeřvávali jeden druhého. Ale on tam jen tak tiše seděl, nacpanej až u okýnka, holky se na něj lepily, ale on měl své myšlenky. A sem-tam jsem se s jeho myšlením ztotožnila. A pak mě to nějak přestalo bavit. Nevím proč, prostě mě to přestalo bavit. Knihu jsem dočetla až letos, opět v lednu. Líbilo se mi to. I když . . Ále, to si přečtěte sami. Je to prostě Ota, no. Borec. Také se mi líbilo, že jsem měla možnost nahlédnout do světa čundráků. Hezký. ------------------ "Prosím Vás, zaplatíme.. " "Ano, ano, tak to byly... dva gročky... to máme... 11,50 .."... celý text
Líbilo se mi to na ty tři hvězdy, které dávám, ale něco mi tam chybělo.. ------------------------------ Patolog, který po telefonu velice odborně, ale také zdlouhavě vysvětluje, co se děje v těle po smrti člověka, se ptá Klinga: "Píšeš si to?" "Ne." "To je dobře, protože to nebudeš potřebovat."... celý text
Dlouho jsme se neviděli
2005,
Ed McBain
Pěknej drsňák tenhle Carella. Zakousne se a nepustí, dokud to nevyřeší. Moje první mcbainovka. Líbilo se mi to. Fakt moc. Ale to je tím, že jsem to poslouchala. A tady musím vyzdvihnout přednes Jiřího Zavřela. Ten mi svým hlasem představil, jaký Carella byl: Úžasnej kliďas, ale pěkně vostrej. Také se mi líbil pohled do jeho soukromí. A i mě rozčilovalo, že pořád přemýšlejí o slepeckém psu: Co s ním? Jako .. co s ním? To je přece pes, který umí to, co jiní psi neumí. Tohle mě hodně štvalo. Ale ten postup a styl vyšetřování se mi moc líbil. Ty vraždy ne. Měli jsme několik knih od Ed McBaina, pořád jsem po nich pokukovala, ale to bylo někdy .. v minulém století. Lákalo mě to si je přečíst, ale vždycky jsem sáhla po knihách, které se zrovna četly. P.S. Kniha se mi líbila tak, že jsem si ji koupila.... celý text
Příběh mě udržel v napětí až do konce. Postupy a styl vyšetřování, všechno. Obdivovala jsem práci laboratoře: co je možné zjistit z chomáče vyškubnutých vlasů, nebo z vyšlápnutého lejna. Perfektní. Také jsem zjistila, že tohle je vlastně první díl ze série případů. Jasně. Jak jinak. Já začala případem číslo 37! A myslím, že právě v tomle případu autor představoval detektivy. (Já vím, že už jsem to psala. Že autor v každém díle představuje buď nějakého detektiva, nebo laboranta, nebo jiného kolegu z jiného oddělení, vyšetřovatelku, nebo prostě nějakého svého kolegu, nebo kolegyni.) Také to bylo protkáno hezkým humorem. "Koho hledáme?" zeptal se Bert Kling Carelly. "Dizzy Louis Ordise." "Toho neznám." "On tebe taky ne." -------------------------- "Jste na špatný stopě." řekl Denny "Ten by nerozeznal pětačtyřicítku od míchačky na cement. Je to padavka. Kdyby vedle něho někdo vystřelil, měl by tejden loudavou s tryskem. On není zabiják. Ten ani neví, jak zabít nudu." --------------------------------- Padl výstřel. A on mrtev, zhroutil se na betonovou zem. (Líbí se mi takhle zvláštně poskládaná slova) --------------------------------- Ale konec byl děsnej. To jsem se slyšela, jak s hrůzou v hlase, říkám: "Co to vyvádíte.. Carello?!" Byla jsem na něj fakt naštvaná.... celý text
Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku
2007,
John Irving
Nejkratší knížka, jakou jsem kdy četla. Přečetla jsem ji za chviličku. Moc hezké. Je to jediná knížka pro děti, kterou John Irving napsal. Více času než čtením, jsem strávila prohlížením krásných a zajímavých obrázků, které namalovala Tatjana Hauptmannová.... celý text
