Medunkavera
přečtené 291
Broučci na pouti
1978,
Hana Vrbová-Piskáčková
Ano, také jedna z nejmilejších knížek, když jsem byla malá. To už je let. Achjo.
Početnice
1961,
Gustav Kníže
Vzpomínám na to, jak to bylo tehdy hezké. Slabikář a početnice. První knížky v první třídě. První knížky, které mě ovlivnily. Úplně přesně si pamatuji první den, kdy jsem měla jít poprvé do školy: Navlékla jsem si šaty, které mi maminka ušila. (Moje maminka byla moc šikovná. Nebyla švadlena, ale stejně mi ty šaty ušila) Pak přišel problém, zda si mám vzít ten první den tu hezkou novou školní aktovku a nebo ne. Maminka koukala z okna, zda jdou děti s aktovkou. Pak jsem si tedy svoji první školní tašku vzala. A to bylo dobře. Protože sme dostaly sešity, ten krásný červený slabikář a početnici a všechny ty pomůcky, co sme jako prvňáčci potřebovaly. Hezká vzpomínka stará už šedesát let.... celý text
Slabikář
1973,
Jarmila Hřebejková
Ani nevím, kam se můj Slabikář poděl. Ale dlouhá léta jsem ho opatrovala. Milovala jsem ho a hladila.. I když jen pohledem.. Kdo by také nemiloval: Máma mele maso. Ema má mísu.. Pak přišlo pár stěhování a teď už vůbec nevím, kde je mu konec.. Je mi to líto..... celý text
Neználkovy příhody
1996,
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Tohle je knížka mého dětství. Stále ji mám. Také si pamatuji na Šroubka a Vroubka. Ti opravovali ty úžasné automobily na sirup :- ) (nebo na sodovku ? . . . ) Všeználka, který neustále každého poučoval, toho také pamatuji. Ale jinak si zrovna na nikoho jiného nemohu vzpomenout. Neználka ve Slunečním městě mám také, ale tahle kniha se mi už tak moc nelíbila. A tu růžovou knihu nemám. Ale co mě - jako malé dítě - strašně udivovalo, bylo to, jakto, že oni mají vše zadarmo. Že nemají peníze a za nic nemusí platit. Vždyť já, když si jdu koupit zmrzlinu, nebo bonbóny, tak za to musím zaplatit ! Tak to mi nešlo do hlavičky. Covenant: Ten rým, co vymyslel Neználek na slovo SLUNCE, nebylo to ŽBLUNCE ? Já si teď nejsem úplně jistá, když jsem si Vás přečetla. Úplně jste mě zmátl. Já byla do teď přesvědčená, že to bylo ŽBLUNCE. Asi knihu vyhledám a schválně se podívám. Alespoň si v těch starších věcech udělám pořádek.... celý text
Kubula a Kuba Kubikula
1989,
Vladislav Vančura
Já nevím. Je to takové.. ano.. a ne. Myslím, že jsem tomu jako malá nerozuměla. Líbily se mi ty krásné obrázky Zdeňka Milera. Ale to strašidlo mě děsilo.. Mám tu knížku, která byla vydaná v roce 1959.... celý text
Filipka
1960,
Jaroslava Reitmannová
Filipka je moje nejmilejší knížka z dětství. Četla jsem ji pořád a stále ji mám. Nikdy nezapomenu na krásné přátelství Filipky a Kudláska. I na to, jak Filipka zalévala svého malého bratříčka jako kytičku, aby rychleji vyrostl. Nebo, jak jezdila se svým kamarádem výtahem nahoru a dolů a také, jak se ztratla v Praze a ještě spousty dalších příhod. Nádherná knížka.... celý text
O veselé mašince
1971,
Jan Čarek
Tohle lepolero je prostě úúžasné. Milovala jsem ho já - jako malá holka a mají ho rády i mé děti. A stále ho mají ve své knihovně.
Kam se schoval nůž
1974,
Eduard Petiška
V pátek jsem zavítala do jednoho opravdu velkého knihkupectví. Když jsem tam vešla, tak jsem si připadala trochu nejistě. Za prvé.. po dlouhé době jen tak, v knihkupectví, kde si mohu knihu vzít do ruky a prohlédnout si ji. Pak to množství knih! Já jsem vždy nakupovala v malých knihkupectvích. Cítím se tam lépe, než ve velkém obchodě. Chvíli jsem se tam ztrácela, ale za chvíli jsem se zorientovala a našla oddělení pro nejmenší. A našla jsem toto leporelo z dětství: Kam se schoval nůž. To je strašně moc hezké: Malý Martínek se svým pejskem a později i s babičkou hledají tatínkův nůž. Tatínek ho totiž pod některým stromem zapoměl. A tak obcházejí různé stromy a hledají, zda pod ním není tatínkův nůž. A tak se Martínek, i děti, které si leporelo prohlížejí, naučí jména stromů a vidí, jak ty stromy vypadají. P.S. Vždycky se mi jako malé líbila ta obálka: Jak si Martínek se svým pejskem prohlíží leporelo, které já teď zrovna držím v ruce.... celý text
