Medunkavera přečtené 291

Zamilovaný blázen 1992, Roger Vadim

Když už jsem několik let na téhle knížce oprašovala prach z její horní části, jak knížka stojí, otevřela jsem jí a začetla se. Přečetla jsem tři stránky a moc mě zaujal nejen obsah, ale i styl psaní. Takový styl mám ráda. Takže jsem si ji přečetla. Líbilo se mi to.... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Někdy.. když je obloha šedá, jako z olova a vypadá to, že už asi nikdy nevyjde slunce, tak si vždycky vzpomenu na Malevil. A ještě něco přidám: Tuhle knihu jsem četla před třicetišesti lety. Hrůza, co? A ještě.. víte co? Já tomu všemu tak věřila, co se tam psalo.. (Tak.. v osmadvaceti letech jsem ještě věřila všemu) Proto jsem byla tak ze všeho - co jsem si v knize přečetla - tak vykulená a zvláště z konce.. Nejdříve jsem dala tři hvězdičky, ale teď dávám všechny, co je možný dát.... celý text

Domeček plný koleček 2019, Radek Malý

Jedna z nejhezčích knih pro děti. Měla takové vyříznuté kolečko na každé stránce a až na konci byly hodiny a tam jste si mohli nařídit kolik je hodin. Třeba jste tam nařídili poledne a k tomu byla říkanka: Dvanáct hodin, to je hlad, na talíři je to znát.. V okamžení nic v něm není.. Dál už si nevzpomenu. Ale začíná to vstáváním školáka a končí, když jde spát. 6.11.2020 Komentář jsem psala k leporelu, které vyšlo v roce 1968. Nejnovější vydání mám také. Když jsem ho viděla na pultě v knihkupectví, nemohla jsem věřit vlastním očím, že leporelo znovu vyšlo. Ani jsem si nevšimla, že v názvu chybí jedno slůvko. Zaměřila jsem se jen na tu holčičku a na hodiny. Nic jiného mě nezajímalo. Popadla jsem leporelo, protože tam bylo jediné a fakt - nebudete mi to věřit - já byla v tu chvíli šťastná. Škoda, že ty říkanky už nejsou takové, jak je znám, když jsem byla malá. Myslím si, že by se originál neměl měnit.... celý text

Tmavá studnice 1984, Jaroslav Velinský

Tmavá studnice podruhé: Vlažný začátek a táhlo se to hodně dlouho. Ale vzledem k tomu, jakým stylem je to psané.. Perfektní dialogy, perfektní hlášky, nenudila jsem se. A když už to trvalo hodně dlouho, byla jsem smířená i s tím, že kniha pojede stále stejným stylem až do konce. Ale.. byla bych spokojená. Jak říkám: nenudila jsem se. Jenže.. pak se tam začalo něco dít a tak: zdar úklide, to si musím dočíst. Dočetla jsem a moc se mi to líbilo. Byla jsem nadšená. Stejně... ten Otakar je děsnej borec: Na bácmetru.. nejen, že dal stovku, ale ještě urazil ručičku... No, to je teda něco.. Vypsala jsem si všechny ty výroky. Je jich strašně moc a některé napíši: ...dělala, jako by lepila housle ze sirek ve flašce.. ...Vrba zapískal na prsty. Spadlo pár šišek a omdlelá veverka, ale pes nepřišel.. ...Ruce jsem měl samou smůlu a plíce vypraný v kyslíku.. ...pohnul hlavou asi o tři milimetry s tolerancí há sedm.. ...Nacpali jsme se, natáhli se před srub do trávy a poslouchali, jak roste.. Tak tohle je úplně nejvíc.. Jednoduché, geniální. Vždy, když si přečtu něco podobného, tak obdivuji. A na sebe mám vztek, že jsem to nevymyslela já.... celý text

Přírodní péče o zdraví: pilates, jóga, meditace, zmírnění stresu , Petr Stříbrný

Opět jedna kniha, kterou jsem doma objevila. No teda! Vždyť mám malý byt a mám knihy jen v pokoji, v předsíni a v kuchyni. To je divný.. Ale to bude z doby, kdy jsem dělala v Knize - abych si přivydělala - a to byla taková jako.. brigáda a tam nepožadovali studium v oboru. Hezká kniha. Pilates zvládne každý. Jsou to takové jemné cviky. Ale zkusila jsem i ty jiné a dnes mně všechno bolí. Au.... celý text

Skrytá moc drahých kamenů 2004, Josef Pavel Kreperát

Tuhle knihu mám ráda. Miluju kameny. Když některý vezmu do ruky a jemně to stisknu v dlani, cítím takové hezké teplo a je mi příjemný. Pak třeba vezmu do ruky jiný a necítím nic. Naopak. Říká: "Pusť mně." Když míjím obchod, nebo obchůdek s kameny, tak neodolám.. Vejdu a už ve dveřích říkám: "Dobrý den. Jen se podívám, když dovolíte." Samozřejmě, že u dívání nezůstane a nějaké si vždy koupím. A když chci někomu kamínek věnovat, tak probírám tu svojí malou sbírku, který kamínek dám. Nedám žádný. Musím jít a koupit nový a rychle ho poslat, než se mi tak zalíbí, že už bych ho zase nedala.... celý text

Lešanské jesličky 1970, František Hrubín

Tuhle maličkou útlou knížečku mi darovala kamarádka a tak jsem po ní sáhla, že si přečtu nějakou klasiku.. Ale ouha. Já byla vyděšená, jako bych četla nějaký horor..... celý text

Tři kamarádi 2006, Erich Maria Remarque (p)

Tři kamarádi podruhé. Mně se nejvíc líbil ten začátek, kdy Robby začíná příběh vyprávět. Perfektní dialogy, perfektní hlášky.. "Nechtěl bys mi dát zálohu na ten můj kabát?" "Nechtěl bys do nemocnice, ty žalostný, indiskrétní bastarde?"... celý text

Půjčka za oplátku 1987, James Hadley Chase (p)

Půjčka za oplátku. Zajímavý název. Zajímavý příběh. Ano. Moc se mi to líbilo. Prostě.. stará dobrá detektivka. Dokonce jsem tam našla pár slov, které jsem ještě nikde v jiných knihách nečetla: ...Jakmile však spatřil dívčin bílý strnulý obličej, poznal, že se něco pošpatnilo.. ...Když tak seděla blízko něho, ucítila, jak mu šaty zamřele páchnou špínou a potem.. ... začal rudnout v obličeji, jak ostopryč hulákal.. ...neklidně se zachrul, jak šel Edris do koupelny..... celý text

Kyvadlo - Základní kniha 2007, Walter Lübeck

Mám přesně tuhle knihu a zkoušela jsem to několikrát, ale s kyvadlem si nějak nerozumíme.. A mám hezké kyvadélko: pěkná soustružnická práce.

Učení o tatvách 2006, Jan Jerza (p)

Je to výborné učení. Tu zmínku o tatvách jsem zaznamenala před devatenácti roky. A za tu dobu jsem si říkala, že podle toho budu žít. Protože tomu věřím. Ale neměla jsem na to čas. Když jste žena, chodíte do práce, máte doma rodinu, je to velice náročné. Ale teď jsem se tomu začala opravdu věnovat. Ale.. to celý den neděláte nic jiného, než že sledujete, jaká tatva zrovna probíhá. Zaměřila jsem se zatím jen na tu červenou.... celý text

Ženy 1995, Charles Bukowski

Jednou mně navštívily dvě holky: jedna vypadala na devatenáct, druhá na dvaadvacet. Holky si nějaké mé knihy přečetly a chtěly mně poznat a tak mně v L.A. vyhledaly. Objednal jsem pití až do domu. - o - Přijel za osm minut. Byl to ten tlustý Australan, co se vždycky potil. Převzal sem objednané dva kartony a postavil je na židli. "Zdravíčko, dámy," pozdravil ten Australan. "Co to stojí Arbuckle?" "No, dělá to 17,94." Dal jsem mu dvacku. Začal dolovat drobné. "Neblbni, kup si novej dům." "Děkuji pane!" Pak se ke mně naklonil a zeptal se tlumenějším hlasem: "Doboha, jak to děláš?" "Píšu na stroji," odpověděl jsem. "Píšeš na stroji?" "Jo, asi osmnáct slov za minutu." Vystrčil jsem ho ven a zavřel dveře. Tak tohle mně opravdu rozesmálo. (Protože on se ho vlastně ptal, jak to dělá, že po něm jedou tak mladé holky) A pak se mi líbilo ještě tohle: Lýdie mně čekala na letišti. Byla nadržená, jako obvykle. ..."Lýdie, moje noha je pořád v hrozným stavu. Já prostě nevím, jestli to s tou nohou zvládnu." "Cože?" "Je to tak. Myslím, že nemůžu š...t s touhletou nohou." "K čemu teda sakra jseš?" "No.. můžu třeba smažit vajíčka a předvádět kouzla." A nejvíc se mi líbilo, jak promlouval ke svému penisu: ...Seděl jsem a držel sluchátko u ucha. Stále jsem byl nahý. Pohlédl jsem na svůj penis: ty hnusnej zmetku! Nemáš ponětí, jak mi bolí srdce kvůli tvýmu pitomýmu chtíči. A ještě pár výroků je tam dobrých, ale jinak říkám: ne! Dokonce jsem knihu po jedné třetině zaklapla a poslala na trestnou lavici. Pak mi to ale nedalo a dočetla ji. Z povinnosti. Ale to je stále jedno a to samé: ženy a sex a sex a ženy. A těch žen tam je! Dokonce mě mrzelo, že jsem si o nich nedělala poznámky. Protože, když se nějaká po čase zase vynořila, už jsem nevěděla, která to je. Jestli je to ta blondýna, bruneta, nebo zrzka. Odkud je, co dělá, má děti, nemá děti, čím je vyjímečná, nebo za jakých okolností se s ní Henry seznámil. A tady, jak říkám: ne, tak to je kvůli tomu, že je tam - na každé stránce - použito tolik vulgárních výrazů, že tohle je na mně moc. To ne. Pokud je to semtam, prosím, ale tohle je opravdu moc. Takže.. od tohohle stylu psaní si dám na nějaký čas pokoj. Tak zase někdy..Charlesi.... celý text

Malinkatý kretén 1993, Zdena Frýbová

Robin byl úžasnej. Úúúúžasnej. Byla to děsná sranda a zároveň jsem obdivovala majitele tohohle psa, že si ho stále nechávají. Vždyť . . . co on už jim všechno provedl . . . co škody jim způsobil . . . Na druhou stranu jsem chápala, že se nemohou zbavit psa, kterého mají rádi. Jasně, když mám psa ráda, nechám si od něj líbit všechno. A tak jsem si okamžitě pořídila Malinkatého kreténa. A . . . tohle bylo jedno veliké zklamání. Tady jsem na stránce, kdy tedy vypravěčka románu - po sdělení svého manžela, že jí opouští, nasedá do auta a s bohorovým klidem začne plánovat život podle svého - knihu zavřela a věnovala ji dál.... celý text

Odbarvená píča / The White Pussy 2012, Charles Bukowski

Tato malá útlá knížečka není nic moc. (Promiň Charlesi.) Ale má jednu zvláštnost: Na jedné stránce čtete text v češtině a pozor! Na druhé stránce čtete text té knihy v angličtině. Tak TOHLE ta kniha má. Ale nejlepší komentář má morte. To prostě nepřekonáme.... celý text

Dějiny umění 1 1977, José Pijoan

Dějiny umění. To je ta správná ozdoba knihovny. Měli jsme deset dílů a pamatuji se, když někdo přišel na návštěvu, hosté se po nich hnali a lačně si je prohlíželi. Vůbec jsme je nemohli donutit, aby si konečně sedli a vypili si kávu. Nejsem si teď úplně jistá, ale první díl stál něco okolo osmset korun. Je to možné? A i další díl něco okolo šestiset.. Akorát vím, že ty knihy byly strašně drahé. A byli jsme hrdí na to, že je máme. Však jsou krásné. Krásné fotografie a zajímavé čtení.... celý text

Klukovská hra 1984, Johan Fabricius

Nahlížím do své knihovny, co si tak dnes začít číst. A narazila jsem na tuhle knížku a kategoricky jsem řekla: NE! NE! Ale pozor! Kniha je tak perfekně napsaná, scény popsané tak, že si to dokážete perfekně představit. Proto jsem si řekla ne. Ale.. na mně nedejte. Kniha je fakt super, ale podruhé bych to prostě nedala..Brr..... celý text

Já, písnička (2) 1993, * antologie

Já, písnička (1) 1995, * antologie

Jéé, teď jsem tu objevila tuto knížku a hned se mi vybavilo, že náš syn měl hudební nadání a tak jsme ho přihlásili do Lidušky. Nejdříve zpíval, pak foukal na flétničku a pak chtěl hrát na kytaru. Tak jsme mu koupili kytaru. Pak se to nějak vytratilo do ztracena. Už je to 27 let.... celý text

Už zase skáču přes kaluže 1976, Alan Marshall

Velký obdiv. Ano. Mám velký obdiv k malému chlapci Alanovi, který se dokázal poprat s tak těžkou nemocí, kterou měl. Moc ho obdivuji, že musel snášel tolik bolesti a to, že musel být půl roku v nemocnici. Být v nemocnici: hrůza pro každého z nás. Ležet na cizí posteli, mít okolo sebe cizí lidi . . Nemůžete nic. Nic. Jen ležet. Alan měl úúžasně čistou duši - jak už děti mívají. To na nich obdivuji. A tak si získal náklonost všech, se kterýma ležel na pokoji. Však i oni obdivovali jeho odvahu se se vším poprat. Také měl milující, klidné a rozumné rodiče, kteří mu dodávali sílu. To byla velká podpora. Pak se mi moc líbilo, jak se k němu chovali i jeho kamarádi. Jak přistupovali k té jeho nemoci: prostě ho brali, jako sobě rovného. Prostě ho brali, jako že je jeden z nich. Ale více, než knihu, tak mám ráda náš krásný český film: Už zase skáču přes kaluže. Ve filmu se chlapec nejmenuje Alan, ale Adam. A je to jeden z nejkrásnějších starších filmů, na který se vždy - když ho dávají - podívám. Prožívám všechny ty bolesti, zklamání i výhry malého Adama, kterého ztvárnil nádherně Vladimír Dlouhý, který už bohužel není mezi námi a kterého jsem měla ráda. Vždycky, když hrál v nějakém filmu, bylo to hezké. Tento film mám i ve svém PC, ale na tom malém monitoru to tak není působivé, jako v televizi. A teď už nečtěte, napíši konec filmu, který se mi hrozně líbí. + SPOILER +SPOILER Nečtěte. Maminka a tatínek stojí před svým domem. "Maminko, co to bylo za rajťáka, co se prohnal kolem našeho domu?" "To byl přece náš chlapec, tatínku.." Nádhera. Film končí a já ještě chvíli pláču.... celý text

Claudius bůh a jeho žena Messalina 1972, Robert Graves

Když jsem dočetla Já, Claudius, vrhla jsem se na tuhle knihu, ale ta už mi v mysli nijak neuvízla. Neumím vysvětlit proč. Však už je to víc, jak třicet let. A tuhle knihu jsem nenechala zmoknout. Pak už jsem žádné knize neublížila. Protože to, co jsem udělala s Claudiem mě straší dodnes.... celý text