Luciluc přečtené 315

Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly 2007, Adele Faber

Kniha se mi líbila, i když jsem s ní strávila docela dlouhý čas. Je to spíše taková cvičebnice, která obsahuje úkoly a otázky, na které si jako rodič máte odpovědět a zaznamenat si odpovědi. Dále obsahuje modelové rozhovory dítě- rodič a shrnující obrázky (kdybych se ke knize vracela, dost možná by stačilo projít si právě jen tyto obrázky, protože shrnují to nejpodstatnější). Na knize se mi líbilo nejvíce to, že neříká jen jak to nedělat a neříkat, ale dává návodné věty a příklady "jak to říkat a dělat správně". Každá kapitola obsahuje v první části teoretickou část (problematika a jak ji řešit, obrázky, stručné shrnutí) a ve druhé části kapitoly si lze přečíst komentáře, otázky a příběhy rodičů. Dohromady obsahuje kniha jen 7 kapitol, ale rozsahem textu bych ji zařadila k těm trochu náročnějším knihám o výchově. Přesto ji doporučuji k přečtení! Mě nejvíce zaujaly kapitoly Jak pokárat, ale netrestat a Podporování samostatnosti. Někdy jsem měla pocit, že by se rady z knihy daly uplatnit i v komunikaci mezi dospělými, ne jen mezi dospělým a dítětem. :-)... celý text

Proč jsou šťastné děti šťastné 2006, Steve Biddulph

"Rodičovství je něco, co děláte pro sebe." Čtivá kniha, která je proložena příklady ze života nebo praxe autora, zajímavými experimenty a obrázky. Je rozdělena do devíti kapitol, mě nejvíce zaujala hned ta první, Semínka v mysli, která je v podstatě o tom jakou sílu má slovo a že je opravdu důležité jak, co a kdy před dětmi říkáme! Byla bych ráda, kdyby si tuto knihu přečetla i naše širší rodina, protože obsahuje dost věcí k zamyšlení! Dále se mi líbily kapitoly Aktivní naslouchání a Děti a emoce. "Ve skutečnosti máte jako rodič tři prosté povinnosti. Zde jsou, seřazené podle důležitosti: pečovat o sebe, pečovat o váš partnerský vztah, pečovat o děti." To je důležité si připomínat! "Skutečný postup vpřed zdánlivě vypadá jako příliv a odliv.."... celý text

Tajemství letního odpoledne 2014, Kate Morton

"Možná by tam zůstala ležet ukrytá před zraky všech, usedal by na ni prach, ohlodávali by ji švábi, papír by se rozpadal, až by ze jmen, která na něm byla napsaná, zůstala jen ozvěna kdysi prožitých životů. Jenže osud si někdy podivně zahrává a učinil tak i tentokrát." (str. 348) Tajemství letního odpoledne je třetí knihou, kterou jsem od Kate Morton četla a asi jsem ji četla ze všech nejdéle. Zápletka, resp. rozkrývání rodinné minulosti, bylo zajímavé, ale na rozdíl od Zapomenuté zahrady a Šepotu vzdálených chvil jsem neměla nutkání číst každou volnou chvíli, abych se dozvěděla jak to bylo dál..Dorothy Smithamová (Nicolsonová) mi ze začátku přišla sympatická, ale ke konci jsem ji už tak trochu nemohla vystát a byla jsem ráda, že jsem na konci "Dorothy" části. U Vivien Jenkinsové jsem to měla naopak, nejdříve jsem nevěděla co si o ní myslet a pak mi přirostla k srdci. Oblíbila jsem si i Jimmyho Metcalfa, sympaťáka fotografa. A z Henryho Jenkinse se teda vyklubal záporák...úplný konec, rozuzlení, je opravdu překvapivé, to se spisovatelce povedlo. Oceňuji, že opět bylo vše vysvětleno a uzavřeno, to je i jeden z důvodů, proč mám její knížky ráda a těším se na čtení dalších. 4,5 */5 ... celý text

Ledové sestry 2017, S.K. Tremayne (p)

Těšila jsem se, ale byla jsem bohužel zklamaná. První třetina knihy byla nejlepší, druhá se docela táhla, doufala jsem v nějaký velký překvapivý závěr, ale ten se nekonal. Téma se mi líbilo, dvě identická dvojčata, sedmiletá Lydia a Kirstie, jedna z nich zemře, ale je to opravdu ta, za kterou ji všichni mají?  A co se vlastně doopravdy stalo? Prostředí ostrova Torran mě příliš neoslovilo, nedokázala jsem v té pustině a zimě vidět krásu. Sarah a Angus, rodiče holčiček, působili zvláštně, moc jsem nechápala jejich myšlenkové pochody, chování k sobě navzájem, jejich domněnky..zajímavá byla snad jen jejich vzájemná nenávist. Bylo mi líto přeživší holčičky, měla to dost těžké (smrt dvojčete, nové bydlení, nepříznivý ostrov, v takové pustině se musela nudit, nová škola, žádní kamarádi,...). Konec příběhu působil zmateně, musela jsem se i vracet, jestli jsem to celé pochopila správně..a stejně si nejsem vším tak úplně jistá... Nebylo to nejhorší, ale asi bych knihu nedoporučila. Čekala jsem od ní více, potenciál tam byl.... celý text

Dublin Street 2013, Samantha Young

Tento typ knížek moc často nevyhledávám, ale myslím, že v rámci žánru to bylo dobré čtení. Příběh je napsán čtivě a není vyloženě jen o sexu, ale i o vypořádávání se s tragickou minulostí. Braden - z fyzické stránky se mi zamlouval hodně, ale nesedělo mi jeho majetnické chování a využívání fyzické převahy, to mi prišlo někdy až extrémní...ale s Jocelyn jsem mu fandila. A líbil se mi jeho vztah k Ellie a rodině celkově. Ellie - bezelstná duše, byla mi sympatická od první chvíle, vztah s Adamem jsem jí přála, ale taky se v tom docela dlouho "plácali" a hráli trochu nesmyslné hry, doufala jsem, že autorka nebude drsná a napíše pro ni dobrý konec, že se uzdraví.. Jocelyn - Joss byla docela sympatická, bylo mi líto, čím vším si musela projít, navíc v tak mladém věku (ztráta rodičů a malé sestřičky, smrt kamarádky), chápu, že se po takových zkušenostech uzavřela před světem, ale její tvrdohlavost vůči odmítání vztahu s Bradenem mi v zavěru knihy přišla už unavující.. V příběhu není nouze i o pár překvapivých momentů, to mi taky přišlo fajn, oživovalo to děj. Romantické duše na konci zajásají. Za mě dobrá oddechovka a časem si od autorky určitě ještě něco přečtu. Líbilo se mi poděkování autorky, kde píše: "Ztráta by neměla být děsivá stvůra, nýbrž moudré stvoření, které nás má naučit nebát se, že zítřek možná nepřijde, a žít naplno, jako by hodiny ubíhaly stejně rychle jako vteřiny. Někdy není hrdinství být silný a odvážný, ale nejstatečnější je užívat si to, co máme, a zachovat si optimismus kvůli tomu, co nám přináší štěstí. Bát se života je snadné a obyčejné. Mnohem těžší je obklopit se něčím dobrým a každý den kráčet k zítřkům jako bojovník." P.S. chtěla bych ten byt na Dublin Street :-)... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Čekala jsem akčnější závěrečný díl...Prostředí Bílé katedrály mi bylo nesympatické, ještě, že se tam odehrával jen začátek děje. Zato Nikolajův Kolovrat byl zajímavým místem (chtěla bych vidět tu hvězdnou oblohu :-)). Hledání ohnivého ptáka mi přišlo docela zdlouhavé, ale nalezení třetího umocňovače bylo celkem nečekané. Baghřino tajemství ohledně Morozova bylo asi největším překvapením. Byla jsem ráda, že zase více prostoru dostala Žeňa. Nikolaj byl opět fajn a líbily se mi "návštěvy v mysli" mezi Alinou a Temnyjem. Finálovou bitvu jsem čekala drsnější, i víc ztrát na životech...konec mě překvapil, až takový happy end jsem nečekala. Třetí díl se mi líbil asi nejméně, ale celkově trilogii hodnotím kladně a uvažuji nad tím, že si znovu přečtu Zjizveného krále..... celý text

Ti druzí 2020, C. J. Tudor

"Věčně jsme mysleli, že budeme mít další den, další týden, další rok. Jako by naše budoucnost byla jistota. Ne jen křehký příslib." (kap.15) Chystala jsem se knihu vrátit do knihovny nepřečtenou...ještě, že jsem to neudělala :-) Ze všech knih, které jsem od C.J. Tudor četla, se mi Ti druzí líbili nejvíce. Příběh byl dobře propracovaný, spletitý, plný překvapení a bylo to ohromně čtivé. Autorka stylem psaní dokáže nalákat ke čtení další a další kapitoly... Oceňovala jsem, že nadpřirozeno bylo trochu upozaděno (po přečtení Jámy jsem byla připravená na existenci nějakého mystična), ale nejsem si jistá, jestli jsem tuhle dějovou linku správně pochopila... Téma knihy bylo zajímavé: - skupina na dark webu - líbilo se mi pojmenovaní "Ti druzí" - člověk si často myslí, že tragédie se ho netýkají, to těch druhých... - odplata "oko za oko" - chápu tu potřebu člověka potrestat někoho za to co provedl, ale tenhle systém byl dost drsný aneb jak jedna "touha po spravedlnosti" dokáže ovlivnit osudy a životy několika dalších lidí - jako mámu malé holčičky mě osud Izzy zasáhl, autorce se věrohodně podařilo popsat pocity bezmoci, zoufalství a životní degradace rodiče, který přišel o dítě "Když se někdo pohřešuje, je to jiné, než když zemře. Svým způsobem horší. Smrt nabízí konečnost. Smrt vám dává svolení truchlit. Uspořádat poslední rozloučení, zapálit svíčky, položit květiny. Pustit. Když se někdo pohřešuje, zůstanete v předpeklí. Uvíznete na divném bezbarvém místě, kde se na obzoru slabě mihotá naděje a zoufalství a utrpení kolem vás krouží jako sup." (kap.3) SPOILER: Už po pár stránkách mě napadla spojitost Alice-Izzy, autorka si mohla dát trochu víc práce a mlžit...překvapila mě dějová linka Fran, a byla jsem ráda, že Gabe a Katie si k sobě začali pomalu hledat cestu. Doporučuji k přečtení!... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

U druhého dílu se mi líbil začátek - Nová Země, a hlavně ta část, která se odehrávala na moři, mimo Ravku. Jakmile se děj přesunul do Malého a Velkého paláce, už to nebylo ono. Neschopnost Aliny mluvit s Malem o svých pocitech a obavách mě štvala. Je pro ni "celý svět" a nedokáže se mu svěřit. Alina versus Mal/Temnyj/Nikolaj, to bylo trochu překombinované... Jelikož jsem už četla Zjizveného krále, věděla jsem, kdo je Strumhond, Nikolaj je má oblíbená postava, takže jsem za jeho přítomnost v tomto díle byla ráda, jeho humor mi je blízký. Oblíbila jsem si Tamaru s Toljou, škoda, že Žeňa byla upozaděna, tu mám taky ráda, snad bude mít v příštím díle zase více prostoru. Závěrečný boj s Temnyjem na mě působil odbytě. Co mě na knize ohromně štvalo byl velký počet hrubek, překlepů a nesmyslů (např. záměna jmen Vasilij/Nikolaj). Třetí díl si určitě nenechám ujít a doufám, že bude akčnější.... celý text

Jáma 2019, C. J. Tudor

Od C.J. Tudor jsem četla Kříďáka, a to v nedávné době, proto mi docela vadilo, že autorka zasadila příběh do podobného prostředí (malé městečko, kde tzv. chcípl pes) a i postavy příběhu byly skoro shodné (vypravěčem je muž kolem čtyřicítky, který se rád napije, je to učitel, tak trochu podivín, v mládí byl členem party ve složení čtyři kluci, jedna holka, vrací se do rodného městečka, aby vyřešil minulost,..). Jáma mi přišla čtivější a napínavější než Kříďak, měla lepší zápletku, ale konec mě trochu zklamal, ten mi přišel lepší u Kříďáka. Každopádně mě ještě čekají Ti druzí a doufám, že tentokrát nastane nějaká změna prostředí a postav. "Říká se, že čas všechny rány zahojí, ale není to pravda. Pouze obrušuje paměť. Navzdory tomu, co člověka postihne, běží čas stále dál, rozmělňuje vzpomínky a drolí obrovské balvany bolesti, až z nich zůstanou jen ostré úlomky, které se pořád zarývají do srdce, ale jsou tak malé, že se to dá vydržet." (kap. 6)... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Grišu jsem na seznamu knih k přečtení měla už delší dobu, ale až seriál na Netflixu mě přiměl konečně se začíst. Byla jsem tedy už ovlivněná seriálem a věděla co se stane, ale i tak se mi knížka líbila a těším se na další dva díly. Trochu mě mrzí, že jsem si nepřečetla Zjizveného krále až po Griše, asi by mi pak některé věci byly jasnější...Z postav jsem si oblíbila Žeňu, k Alině a Malovi jsem měla neutrální vztah a Temnyj.. "bad boy" s jistým druhem charizmatu :-) Líbí se mi, jaký svět Leigh Bardugo stvořila - Malý palác, kefty, typy grišů (korporálčici, eterálčici, materiálčici) a jejich schopnosti..- a řadím ji k mým oblíbeným autorkám. Kniha se čte lehce a rychle, děj hezky plyne.... celý text

Tajemství sídla Craven Manor 2019, Darcy Coates

Druhý díl série Stašidelné domy byl slabší než první Duch domu Ashburnů. Trochu mi vadil opakující se motiv - milovník koček a člověk na pokraji chudoby, který nemá kam jinam jít a nezbývá mu než zvolit ubytování ve strašidelném sídle (ale chápu, jinak by neměl "motivaci" tam zůstávat a nebyl by příběh...). Chyběly mi informace o hlavní postavě, kolik bylo Danielovi let (neurčitě zmíněno až v úplném závěru), jak přibližně vypadal, co se stalo s jeho rodinou. Postavy, až na Kylea a Elizu, mi byly sympatické (Daniel, Bran, Joel, paní Kirshnerová, Annalise Myricksová). Už to bohužel nebylo tak čtivé a napínavé jako předchozí díl, zápletka byla docela dobrá, ale závěrečná část, hlavní boj s Elizou, mě ani moc nebavil. Konec byl jeden velký happy end. I když to "nebylo úplně ono", od přečtení dalšího dílu mě to neodradilo. 3,5 *... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

České autory/autorky knih příliš nevyhledávám, k Bábovkám mě přivedl jeden z rozhovorů s Radkou Třeštíkovou v časopise. Zaujalo mě téma knihy, moc jsem od ní ale neočekávala. Možná právě proto mě docela mile překvapila. Styl psaní mi tzv. sedl a příběh pěkně plynul, bylo to pro mě čtivé. Líbilo se mi propojování postav, naopak se mi nelíbily neukončené dějové linky, a že jich bylo poměrně hodně, nemám ráda otevřené konce. Navíc zápletka krádeže peněz byla dost zvláštní, nevysvětlená..(SPOILER: Když peníze Květě ukradla Magda, jak se pak dostaly k Ondřejovi? Asi mi něco uniklo..) V knize jsou popsána témata jako: malá sebeúcta milenky, která s sebou nechá tzv. orat, neskutečná touha po dítěti, která ale úplně otráví a rozvrátí vztah, sebeobětování a nenaplněné sny (zbabělost něco změnit), manželova nedůvěra (až vysmívání se/ponižování) v práci ženy, která nechce být "jen matkou," která se chce seberealizovat i jinak, obětování se dítěti, i když už je dospělé a dokáže se o sebe postarat samo, zoufalá snaha dívky o pozornost a lásku rodičů, vztahová nestálost ve smyslu střídání partnerů, potřeba o někoho neustále pečovat (jinak se člověk nudí a neví jak by se v životě zabavil), workoholismus - obětování všeho, i dětí, práci, zpackaný život prostitutky, výchova dítěte s postižením.. U každé ženy jsem si dokázala najít alespoň nějakou drobnost, díky které jsem se do ní dokázala vcítit, snad jen jediná Saša mi byla nesympatická, takový sobec. Bábovky byla první kniha R. Třeštíkové, kterou jsem četla, původně jsem chtěla dát vyšší hodnocení, ale konec mě zklamal, bylo to takové utnuté...Ale možná si od autorky v budoucnu ještě něco přečtu. 3,5*... celý text

Montessori batole 2019, Simone Davies

"Buďme dítěti průvodcem. Nepotřebuje šéfa ani sluhu." Knížku jsem dostala jako dárek k narozeninám od kamarádky, jsem ráda, že mi tudíž zůstane doma a budu do ní moct znovu nahlížet. V knize mám totiž hodně záložek a určitě se k ní budu vracet. Montessori přístup mi připadá zajímavý, i když podle mě, ne aplikovatelný na každé dítě, ale některé principy/postupy si z něho vzít můžeme. Líbí se mi formát knihy, jednoduché ilustrace i fotografie reálných prostor, inspirace, jak to pro batole doma zařídit tak, aby byl prostor funkční a dítěti umožnoval být samostatnější. Čeho jsem si ale všimla hned na tzv. první dobrou, a ze začátku mi to pří čtení vadilo, bylo to, že text není v odstavcích zarovnaný do bloku, maličkost, ale přece.. rušivý element. Pro někoho, kdo je v Montessori tématice začátečníkem, je kniha dobrým průvodcem, který shrnuje základní principy a dává "návody" jak vychovávat jinak/lépe.... celý text

Duch domu Ashburnů 2019, Darcy Coates

Extrémně čtivé, napínavé, dobře vykreslená atmosféra, spád, překvapení, jednoduchá zápletka, nic překombinovaného. Hodně mile mě kniha překvapila a dlouho jsem žádnou takhle nehltala :-) Adrienne mi byla sympatická od prvních stránek, odvážná, silná a chytrá, společnost jí dělal kocour Wolfgang. Vše vysvětleno, žádný otevřený konec. Není E. jako E.! Jsem s knihou moc spokojená a v budoucnu si přečtu nějakou autorčinu další ze série Strašidelné domy.... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

"Když člověk musí, snese téměř cokoliv. A to je dobře i špatně." Přiznávám, že jsem si knížku původně vybrala jen kvůli jejímu názvu. Později mě zaujala i anotace (konečně je hlavní hrdinkou introvertka!), i kladné hodnocení zde, na Databázi knih. Dobře se to čte, ale jestli hledáte příběh plný zvratů, budete muset sáhnout po jiné knize. Z psychologického hlediska je to ovšem zajímavý příběh, tématem je samota. Hlavní hrdinka, třicetiletá Eleanor Oliphantová, mi ze začátku přišla dost zvláštní, ale s přibývajícími stránkami mi byla víc a víc sympatičtější. U některých pasáží jsem se pousmála nad Eleanořinou neznalostí někdy až triviálních věcí/situací, ale vzápětí jsem si uvědomila, že je to vlastně hrozně smutné. Nechápu, jak mohla tolik let žít takhle sama, ještě navíc s neřešenými traumaty z dětství. Během čtení se postupně odkrývá minulost, jde hlavně o věc, kterou spáchala její matka. Děsivé. Zajímavé bylo, jak jedna nečekaná událost (záchrana neznámého člověka) dokázala spojit osud Eleanor a Raymonda. Byl to v podstatě její zachránce a líbil se mi vývoj jejich kamarádství. Čekala jsem trochu uzavřenější konec, ale vím, že už i tak se Eleanor má vážně skvěle.... celý text

Nespěchejte do rakve 2013, Tomáš Kašpar

Útlá knížka, nicméně obsahuje poměrně dost zajímavých informací. Ne, že bych věřila úplně všemu na sto procent, ale jako podnět k zamyšlení to určitě stojí. Co bych ale autorovi vytkla je "citová zabarvenost" textu a pro mě zbytečně rušivé myšlenkové vsuvky. Používání několika otazníků nebo vykřičníků na konci některých vět mě vyloženě iritovalo. Asi to mělo čtenáře šokovat, vyvolat wow efekt nad konkretním zjištěním, ale na mě to působilo opačně, neprofesionálně. Jazyková korektura mi přišla dost špatná (psaní procent 20% vs. 20 %, "3tí" místo "třetí"..to úplně bouchlo do očí). Celkově na mě forma textu působila hodně jednoduše a používání pouze křestních jmen autorů experimentů v některých částech textu nepřidávalo moc na důvěryhodnosti (určitě zní lépe např. "docent Dolejší" než "Ivan"). I když mám ke knize výhrady, doporučuji ji k přečtení.... celý text

Šepot vzdálených chvil 2015, Kate Morton

"Je mnohem zajímavější přemýšlet o tom, co se skrývá za mraky, než mít stále nad sebou jednotvárné, jasně modré nebe." (str. 341) Šepot vzdálených chvil je druhou knihou, kterou jsem od autorky četla. Stejně jako ta předchozí mi dlouho ležela na stole, než jsem dostala chuť začíst se, a to i přes to, že měla lákavější obálku než Zapomenutá zahrada. Není pro ty, kteří nemají rádi popisy prostředí, vnitřní úvahy, odbočky, skoky v časových rovinách..tohle všechno je totiž styl psaní Kate Morton. Především hodně odboček, než se vůbec dostanete k jádru věci..ale pak to za to stojí. I když uznávám, že by kniha mohla být klidně o nějakých sto stran kratší. Její zápletky se mi líbí, i když oproti Zapomenuté zahradě, jsem zde některé věci tušila předem. Bylo ale i spoustu těch, které mě hodně překvapily. Edie (Edith) Burchillová mi byla sympatická hned od začátku, taková lehce zakřiknutá knihomolka. Její matka Meredith a její tajnůstkaření, resp. spíše zaryté mlčení ohledně její minulosti mi jeden čas silně lezlo na nervy, na konci jsem si ji ale docela oblíbila. Saffy Blythová (krásné jméno Seraphina) mi byla sympatická, takova dobračka, která měla své sny o tom, jak chce žít. Její starší dvojče Percy (Persephone) mi ze začátku přišla fajn, trochu tajemná, postupem času mi na ní začalo něco vadit a úplně na konci jsem se jen divila, jaká všechna tajemství skrývala (Lucy, Saffy,..). Její "posedlost" Milderhurstem byla trochu zvláštní. A nejmladší ze sester, Juniper Blythová, okouzlující podivínka. "Z nedostatku brambor kručí člověku v žaludku, ale bez krásy mu okorá a ztvrdne duše." (str. 96) Zámek Milderhurst a jeho okolí bych chtěla navštívit, dokonce si možná i přečíst Bahnivce Raymonda Blytha. Původ díla byl překvapující! Jak mohou věci z dávné minulosti ovlivnit přítomnost ...a jedna zatracená okenice..Mrzel mě osud Thomase Cavilla a i to, jak to úplně nakonec dopadlo se sestrami Blythovými. Na knihách K. Morton se mi líbí, že každá zápletka má své rozuzlení, vše je vysvětleno do detailu, žádné otevřené konce a domněnky. "Nedokázala si představit, že by někdo mohl toužit po návratu do minulosti, když všechna tajemství přebývají v budoucnosti." (str. 137)... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

"Historie je pouhý příběh vyprávěný těmi, kdo přežili." (str.67) Z počátku mi styl psaní přišel "jednoduchý", více mi seděl k vyprávění dvanáctiletého Eddieho než 42letého Eda, ale rychle jsem si na něj zvykla. Snad každá kapitola končila nějakou zajímavou informací, kvůli které jsem musela číst dál. Líbilo se mi střídání dvou časových rovin, rok 1986 a 2016. Bylo to napínavé čtení plné zápletek, nejvíc mě dostala poslední kapitola a "Někdy, Ede...je lepší neznat na všecko odpověď." Některé scény byly docela drsné, autorce se povedlo vykreslit je dost "živě". "Myslíme si, že chceme odpovědi. Ve skutečnosti ale chceme správné odpovědi. Lidská nátura. Klademe otázky v naději, že nám poskytnou pravdu, jakou chceme slyšet. Potíž je v tom, že pravdu si nevyberete. Pravda má tendenci být jednoduše pravdivá. Ve skutečnosti rozhodujete jen o tom, jestli jí budete věřit, nebo ne." (str. 185) Postavy příběhu: dětská parta ve složení Příšerka Eddie, Špekoun Gav, Dráťák Mickey, Hop David a Nicky Elisa Kolotočenka - kolik smůly může mít jeden mladý člověk... Reverend Martin a Sean Cooper - takoví..., by snad ani neměli být na světě.. Chloe - překvapivá spojitost s jednou z dalších postav Pan Halloran - zvláštní postava, ze začátku mi na něm pořád něco nesedělo, ale pak jsem si na něj zvykla a mrzelo mě jak to s ním dopadlo Na knize se mi líbilo i to, že autorka prokládala příběh zajímavými "mini úvahami" o pravdě, karmě, lásce, pohledu na věc, .. "Nemůžeš si vybrat, do koho se zamiluješ. ...Láska není rozhodnutí. Je to nutkání. Teď už to vím. Snad bychom se ale rozhodovat měli, někdy. Aspoň třeba o tom, že se nezamilujeme. Že s tím budeme bojovat, odejdeme od toho." (str. 189) Knihu doporučuji k přečtení, nenáročné, přesto zajímavé a napínavé...Takže, nikdy nedělejme ukvapené závěry, o všem pochybujme a nikdy nedejme na to, co se samo nabízí.... celý text

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Na Zjizveného krále jsem se těšila. Od Leigh Bardugo jsem četla Šest vran a Prohnilé město, které se mi moc líbily. Tato kniha mi ale "dala zabrat" a strávila jsem s ní dlouhý čas. Část Tonoucí muž se mi četla špatně, pořád jsem se nemohla začíst a dějová linka Nikolaje a Zoji mě ani moc nebavila. Líbily se mi jen kapitoly, které pojednávaly o minulosti postav (Nikolajovo dětství, Zojina cesta k velitelce grišovské armády) a popichování mezi králem Lantsovem a velitelkou Nazjalenskou. Naopak jsem se těšila na kapitoly, ve kterých vystupovala Nina, kterou jsem si velmi oblíbila z dvou předchozích knih (bolestná vzpomínka na Matthiase a Ninina snaha najít mu vhodné místo k pohřbení). Čtení mě začalo víc bavit až s částí Čarodějka v lese, a nejvíc mě zaujal konec, který byl akční a napínavý. Zajímavá byla také dějová linka Isaaka, zvrat na konci knihy byl překvapivý. Fjerdská zápletka mi přišla lepší než Temnyj a Vrása stínu (vše okolo toho, svatí Jelizabeta, Juris a Grigorij...nějak mi to nesedlo). Z vedlejších postav mi byla sympatická Žeňa a Hanne (překvapivým momentem bylo kdo je otcem Hanne). Trochu matoucí může být pro čtenáře pojmenování dvou postav podobnými jmény - Juri a Juris. Původně jsem vůbec neměla v plánu pouštět se do dalšího dílu, ale konec knihy mě přeci jen "přemluvil". "Co myslíš, že živí její vztek?" zeptal se Nikolaj. "Nenávist?" "Jistého druhu. Každé palivo hoří jinak. Některé rychleji, jiné žhavěji. Nenávist je jeden druh paliva. Ale nenávist, která začala jako oddanost - z té bývá úplně jiný druh plamene." (Kap. 22, Nikolaj) "Většina z nás dokáže skrývat své největší bolesti a touhy. Tak přežíváme každý den. Tváříme se, že bolest není, že si neseme jizvy místo ran." (Kap. 25, Zoja)... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Jak málo někdy stačí...a všechno je úplně jinak.. Náhoda? Osud? Příběh, který vychází ze skutečných událostí. Knihy českých autorů a autorek nevyhledávám, Alena Mornštajnová mě ale velmi mile překvapila. Kniha je hodně čtivá a určitým způsobem "napínavá", i když popisuje vážné téma. Líbila se mi jména postav, na dnešní dobu ne zas tak typická (Mira, Ida, Gustav, Rosa, Elsa, Ervin). Mira Karásková mi byla sympatická od prvních chvil, ani si nedokážu představit tu beznaděj a smutek, když vás v devíti letech postihne taková tragédie. A to, co si prožila Hana Helerová... kolik utrpení dokáže jeden člověk snést. Bylo zajímavé sledovat vztahové propletence postav, ať už šlo o Jaroslava Horáčka, Ivanu Zítkovou nebo Karla Karáska. V knize je několik překvapivých momentů, a obzvlášť u jednoho si řeknete, tak jak je psáno na obálce knihy, "ironie osudu".. "Z knihovničky vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou."... celý text