Luciluc přečtené 313

Na minutku o mašinkách 2023, Veronika Zajícová

Knížka čtená dětem. Vybrala jsem ji v knihovně kvůli tématu, říkala jsem si, že by čtení o mašinkách mohlo zaujmout i mladšího dvouletého syna. Kniha je určena dětem od tří let, ale vzhledem k tomu, že jsou příběhy opravdu krátké a jednoduché, může zaujmout i o něco mladší děti. Pro pětiletou dceru to bylo dle mého až moc jednoduché, ale i tak jí to bavilo. Dialogy mezi maminkou a jejím synem mezi některými kapitolami mi tam přišly navíc, asi to mělo uvozovat jednotlivé příběhy, ale mě osobně to tam prostě nesedělo. Ilustrace jsou moc hezké a příjemný je i formát knihy, tak akorát do ruky.... celý text

O čertovi 2001, Pavel Čech

Knížka čtená dceři. Na knihu jsem viděla doporučení na sociální síti a u nás v knihovně ji měli k vypůjčení. Popravdě, první dojem jsem z ní neměla moc dobrý, při zběžném prolistování mi přišlo, že je tam málo textu, ilustrace mě dvakrát nenadchly…ten den jsem ale zrovna spěchala, popadla ji a půjčila domů. A jsem moc ráda! Příběh o čertu Florimónovi, který byl vyslán z pekla, aby dělal lidem zlomyslnosti a naschvály a nakonec se proměnil v dobrého člověka – kominíka, se mi moc líbil. A oblíbila jsem si i ilustrace, jen to chtělo víc času a pozornosti. :) Hezký byl dům Tradamily nad městem, její vztah k Florimónovi, to, že věřila, že v každém je aspoň zrnko dobra. Skvělé bylo to, co pro ni Florimón udělal. „Mlčeli, a přesto si povídali.“ „Podívej, vyšla nám hvězda.“ Určitě doporučuji k přečtení.... celý text

Pohádky skřítka Medovníčka 2010, Jan Lebeda

Knížka čtená dceři. Měly jsme vypůjčeno z knihovny a časem přečteme i pokračování, protože to byl poměrně hezký příběh, v němž se malí čtenáři edukují i o včelách, a nejen o nich (např. o sršních, kukačkách, cvrčcích,...) Z počátku byly kapitoly kratší, pak o něco málo delší. Styl ilustrací Zdeňky Študlarové znám a docela se mi líbí. Dceři se čtení líbilo, doporučujeme.... celý text

Pohodové rodičovství 2021, Milan Studnička

Knihu jsem si přála od kamarádky k narozeninám a přání bylo vyslyšeno (díky, Veru :) ). Dovychovat sleduji už nějakou dobu, cca rok a kousek, a ze všech „výchovných stylů“, které jsem měla možnost teoreticky studovat čtením knih a účastí na webinářích, mi je tento zatím nejbližší. Ne, že bych se vším souhlasila na sto procent, ale je tam velká shoda. Líbilo se mi, že autor knihu proložil příběhy ze své psychologické praxe. Knížku jsem četla hodně dlouho, ne proto, že by nebyla napsána čtivě, ba naopak, dokonce na ni padlo hodně zvýrazňovače, ale musela jsem si pro ni vždy najít „ten správný čas“ a naladění. Hodně jsem se těšila na části, které se věnují sourozencům a dohodám. K některým pasážím se budu určitě vracet, protože přečíst je jen jednou nestačí. Kniha nabízí opravdu velké množství podnětů k zamyšlení, a i když jsem v ní odpovědi na některé moje otázky nenašla, doporučuji ji určitě k přečtení!... celý text

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

„Jsou slova, která vlétnou do uší, proletí hlavou a o paměť se ani neotřou. Jiná se v ní na chvíli bezbolestně uvelebí a spokojeně podřimují, dokud nevyblednou. Vyskytnou se ale i taková slova a události, která raději zasunete na okraj paměti a snažíte se je zatlačit do zapomnění. Někdy se to podaří, ale ty vzpurnější občas v nejméně vhodnou chvíli vystrčí růžky a bolestně vám připomenou, že i zdánlivě růžový sad vašeho života má ostré trny. A někdy přiletí slova, která se vytetují do paměti a zůstanou v ní navždy. Bolest možná jednoho dne odezní, ale vzpomínku na ni nevymažete nikdy. Takovými slovy mám potetovanou celou paměť a slova, která máma toho večera vmetla babi do tváře, v mozaice mého tetování svítí rudě." (str.141) Pozor SPOILERY! Od autorky jsem četla zatím jen Hanu. Les v domě měla půjčený moje mamka z knihovny, knihu jsem u ní viděla a rozhodla se ji taky přečíst. Téma to bylo těžké, ale i tak se to četlo rychle, stránky ubíhaly jedna za druhou, měla jsem přečteno za pár dní. S hlavní postavou (bylo aspoň jednou zmíněno její křestní jméno? myslím si, že ne, ale nejsem si úplně jistá) jsem zpočátku soucítila, opravdu mi jí bylo líto, prostředí ve kterém vyrůstala bylo otřesné, až se mi z toho někdy dělalo zle…tolik jedu, zloby, negativismu, strašení, ponižování…v téhle rodině bylo zkrátka všechno úplně špatně. Nejvíc mě rozsekalo, že „o tom“ věděli všichni v domě... i když jsem tak nějak tušila, že cácořina máma asi zažívala to samé co ona. O to víc jsem nechápala, že dopustila, aby se to opakovalo, a ještě ji navíc opustila, nechala ji samotnou tomu všemu napospas…pro mě prostě nepochopitelné… Potom se v příběhu objevil Jakub a Adam. Škoda, že nebyla dořešena dějová linka s jejich otcem, co se s ním stalo, kam odešel…Postava Jakuba mi byla sympatická, asi o to více mě pak hlavní postava naštvala tím, co mu provedla. Přišlo mi to ale trochu přitažené za vlasy... že by ho jen na základě výpovědi devítiletého dítěte, bez nějakých dalších zjevných důkazů (vím, že byla i lékařská prohlídka, ale neměli žádné DNA…), poslali na rok do pasťáku… zkazila mu celý život…co presumpce neviny? Svědectví jeho bratra Adama? Spojení postav přes „jejich tátu“? To mi zkrátka přišlo takové nereálné. Konec mě zklamal, jednak byl pro mě moc otevřený a doufala jsem, že hlavní hrdinka vyřeší svou minulost nějakým jiným způsobem než že podpálí dům. Šokující pro mě byl nález pod sklepními dlaždicemi. Upřímně ani nevím jak hodnotit, asi jako lepší průměr. Pustím se teď raději do nějaké oddechovky. P.S. všimli jste si přeškrtnutého „s“ v názvu knihy na přední straně? Vzniklo pak: „Lež v domě“, příhodná slovní hříčka. A zkusili jste vyndat knihu z obalu?... celý text

Myšák jménem Julian 2019, Joe Todd-Stanton

Knížka čtená dceři. Viděla jsem na ni doporučení na sociální síti, sama bych po ní v knihovně asi nesáhla. Nebylo to špatné, je to příběh pro nejmenší čtenáře. Poslání je takové, že postava, která je v příběhu popsána ze začátku jako záporná, se nakonec může zachovat hezky a udělat něco dobrého pro druhého. Je to spíše o ilustracích než o textu, přečetly jsme během pár minut. Ale je to milé. Škoda, že to nebylo detailnější, např. ta část, kdy se myšák Julian s lišákem skamarádí (škoda, že lišák neměl jméno, hned by to bylo osobitější). Ilustrace jsou celkem pěkné, nejvíc se mi líbila ta na poslední stránce příběhu. Dceři přišlo vtipné, jakým způsobem se nakonec Julianovi povedlo lišáka vysvobodit, mě pobavila ilustrace Juliana v liščí tlamě (hlavně jeho výraz).... celý text

Tappi a podivuhodné místo 2016, Marcin Mortka

Knížka čtená dceři. Je mi líto, že jsme dočetly poslední knížku ze série Tappi a přátelé. Po Tappim se mi bude stýskat, tuhle partu z Šeptajícího lesa jsem si moc oblíbila. Naštěstí je napsána ještě trilogie Tappiho příhody, ale je asi pro o něco starší čtenáře, časem se do ní určitě také pustíme. Opět skvělé příhody s nenásilným ponaučením, doprovázené skvělými ilustracemi. Nejhezčí kapitola byla ta o podivuhodném místě :) Za zmínku ale stojí i moc hezká kapitola o nočním strachu. Doporučuji nejen tuto knihu, ale i celou sérii, všemi deseti.... celý text

Abecední hrátky se zvířátky 2016, Iva Příkaská

Knížka čtená dceři. Objevila jsem ji náhodou v knihovně. Každé písmeno má svou básničku o zvířátku, je zde v rámečku uvedena psací i tiskací forma daného malého i velkého písmena. Někdy je vyobrazen i další obrázek věci, jejíž jméno začíná na konkrétní písmeno. Ilustrace jsou hodně barevné (někdy až příliš, občas to na mě působilo rušivě, ale pro děti možná fajn). Na konci knížky je pak dvoustrana, kde jsou nakreslena všechna písmena pohromadě. Dozvěděla jsem se i pár nových věcí, nevěděla jsem, že levhart sněžný je irbis a s pojmenováním řekomyš jsem se zde setkala poprvé. Některé básničky jsou lepší, jiné trochu horší, ale celkově hodnotím kladně. Líbila se mi básnička na písmenko D: "S deštníkem drak přišel k nám, je moc smutný, žije sám. Prý ho nikdo nemá rád, moc mu chybí kamarád. Nebuď smutný, dráčku milý, já mám také dlouhou chvíli. Můžeme si spolu hrát, dračí vtipy povídat." P.S. chválím, že je uvedeno, že ježek nejí ovoce, i když pak nechápu tu ilustraci ježka s napíchnutým jablkem a hruškou na bodlinách… ilustrátor mohl místo toho nakreslit žížalu, aby to bylo v souladu. "Ježek přizná bez mučení, že ovoce pro něj není! Loví hmyz a žížaly na své louce u skály."... celý text

Mušlenčiny léčivé pohádky pro dětskou duši 2022, Romana Suchá

„To divoké drama se odehrává jen na hladině. Když se ponoříš do hloubky, zjistíš, že tam je moře klidné.“ (str. 10) Knížka čtená dceři. Mušlenčiny příběhy jsem měla v knižním hledáčku už nějakou dobu a slyšela/četla jsem na ně jen samou chválu. Kniha je určena dětem od šesti let, my jsme zkusily přečíst o něco dříve. Myšlenka knihy je super, ale stejně mě to maličko zklamalo. Čekala jsem větší pohádkovost a dějovost, když se děj začal alespoň trochu rozvíjet, byl „narušen“ otázkami, působilo to na mě rozkouskovaně. S výběrem emocí jsem byla spokojená (Hamtík - závist, Strašpytlík - strach, drak Bouřlivák – vztek, Fňukal – smutek, Egon – pocit viny, Šedivák - zklamání, Pochybníček – pocit méněcennosti, Kuliferda – humor, Valentýnka – láska, Nebojsa – odvaha, Jasněnka – radost, Prófa – odpovědnost), ale překvapilo mě, že postavě Brbly, který se vyskytoval hned v několika kapitolách, nebyla věnovaná samostatná kapitola, kde by byl blíže popsán. Fňukala bych pojmenovala nějak jinak, protože fňukání a smutek osobně vnímám jako dvě rozdílné emoce. Překvapila mě dcerka, když se mě jednou zeptala: „Mamko, ty máš v sobě teď draka Bouřliváka, viď?“ Jsem ráda, že si ze čtení něco zapamatovala a dokázala rozpoznat emoci. Líbilo se mi jak Mušlenka s Egonem postavili z kamenů chodníček, truhlička, do které si ukládáme všechno pěkné, co nás v životě potkalo nebo notýsek, do kterého můžeme zapisovat, co všechno se nám povedlo, co jsme se naučili a v čem jsme dobří. Ilustrace jsou moc hezké, ty se mi opravdu líbily, na velkém formátu knihy hezky vynikly. Celkově se mi kniha líbila a doporučuji ji k přečtení, je určitě pro větší děti, ale i ty menší si z ní (za pomoci vysvětlení od dospělého, tak jako u nás) určitě něco vezmou. A ještě si tu chci odložit věty/myšlenky, které je dobré nezapomínat a připomínat si je: - strach je dobrý, protože dokáže upozornit na možné nebezpečí a je důležitý k přežití - vztek je dobré vyventilovat a nedusit ho v sobě - pohlazení je mnohdy víc než slova - nebát se sdílet bolest a nechat si pomoct - je jedno co si o vás myslí druzí, je důležité abychom dělali věci s dobrým úmyslem a věřili sami sobě - je důležité poučit se ze svých chyb a napravit je - někdy stačí se jen dívat a dát věcem čas - ne všechny věci jsou takové jak se na první zdají být - „Je čas nechat staré zmizet, aby mohlo přijít něco nového.“ (str. 61) - je dobré umět si udělat legraci sám ze sebe, ale i s humorem se musí opatrně, abychom někoho neranili - i dobrota a laskavost mají své meze, je důležité umět se ohradit a nenechat se využívat - odvaha nám dává křídla a možnost poznat nové věci, ale je důležité nepřeceňovat své možnosti a sílu - nepřebírat odpovědnost za ostatní, protože tím dáme dotyčnému možnost naučit se postarat sám o sebe - nebrat všechno tak vážně „Na celém světě není nikdo jako ty. Vůbec nemusíš být lepší.“ (str. 12)... celý text

Manželé odvedle 2017, Shari Lapena

Knihu jsem ulovila na knižním swapu a roky mi pak ležela v knihovně. A protože jsem dlouho nečetla žádný thriller/detektivku, přišla konečně její chvíle. Styl psaní mi přišel hodně kostrbatý, ne, že by se to nedalo vůbec číst, ale moc mi to nesedlo. Co se týká zápletky, ta byla dobrá, bylo to napínavé, mělo to celkem spád. I když už dopředu trochu tušíte o co asi půjde, najde se i pár překvapivých situací. Jako plus beru, že autorka poodkryla téma poporodní deprese a toho, že mateřství není pro všechny ženy ve znamení růžových obláčků a věčně svítícího slunce. Annin manžel Marco to se svým plánem nedomyslel, nechápu, že takhle riskoval a byl tak naivní, že ho nenapadlo, že se může něco zvrtnout. Nedokáži si představit Anninu bezmoc…navíc umocněnou tím, že když trpí disociativní poruchou a má „výpadky“, během nichž si nepamatuje co dělala, nebyla si pak vůbec jistá tím jestli Coře něco neprovedla ona sama. Škoda, že nebyla detailněji vykreslena postava detektiva Rasbacha. Cynthia byla pěkná mrcha, a Richard…škoda slov. Konec, resp. poslední kapitola, byl hodně překvapivý. Byla to dobrá oddechovka, kterou jsem měla přečtenou během pár dní, protože jsem byla zvědavá jak to všechno dopadne, nechávat si ji ale nebudu a pošlu ji o dům dál. Slabší 4 *.... celý text

Barevné říkanky 2008, Miluše Vítečková

Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně a zaujaly mě ilustrace. Jsou pro mě sice trochu „atypičtější“, ale krásně barevné. Básničky jsou krátké, o obyčejných věcech, hezké. Tentokrát ale asi zaujaly více mě než dcerku :) Za mě povedené, oku lahodící, doporučuji k přečtení. Tučňák Tučňák ťapká po ledu, uvidíme kouzlo. Ono mu to totiž právě na tom ledě sklouzlo. Místo něho je teď pouze sněhobílá koule. Chudák...až se dokutálí bude samá boule.... celý text

Bohumil 2023, Veronika Hájek Hurdová

„Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý.“ (str. 409) Za mě jsou knihy Veroniky Hájek Hurdové čtivé, její styl psaní mi vyhovuje (vyskytovalo se tu ale docela dost chyb). Založila jsem si, stejně jako v Božidaře nebo Agnes, několik vět, ke kterým se chci v budoucnu vrátit a připomenout si je, např. „Často obdivujeme jedince, co konají velké věci a srdnatě se pouštějí do zásadních bitev pro dobro celého lidstva. Málo však oceňujeme ty, kteří navzdory fackám osudu zvládají jen stát na místě. Někdy je totiž takové obyčejné stání mnohonásobně náročnější než sprint.“ (str. 209) nebo „Starat se o věci, které můžeš zlepšit. Netrápit se tím, s čím nic nenaděláš. Víc dělat než mluvit. … Život není složitý, když si ho složitý neuděláš.“ (str. 39) Kdybych měla porovnat Bohumila a Božidaru, líbila se mi druhá zmiňovaná kniha více (oceňuji lehké propojení skrze Mojmíra). V Bohumilovi mi úplně nesedlo politické téma, knihy čtu převážně z důvodu úniku od reality a tady to bohužel nešlo…neříkám, že s některými názory nesouhlasím, ale nebavilo mě o tom číst. Stejně jsem to měla i se stavební dějovou linkou, která se u mě taktéž nesetkala s větším zájmem. Kapitoly, které se věnovaly Vilému Hladíkovi pro mě byly nejméně zajímavé, i když ke konci, kdy se staral o jezevčíka Forresta mi byl už bližší. Rozesmál mě Vilémův vstup do světa pejskařů. :) Fandila jsem mu s paní Šestákovou, to byla postava, která mě bavila. Přečetla jsem i autorčiny poznámky ke knize, těšila jsem se, že se tam dozvím o Valérii něco více, ale nebyla tam o ní žádná zmínka, škoda. Nejblíž jsem měla k Marii Jánské, jednak věkově, protože její postava je stejně stará jako já, a stejně jako ona i já mám dvě malé děti, takže jsem se dokázala snadno vcítit do většiny situací, které prožívala. Na Marii se mi hodně líbilo, že změnila výchovný styl, že nepokračovala ve výchově synů Jeníka a Vašíka v tom samém duchu, jak bylo zvyklostí u nich doma (aneb šílená výchova Dobroslava Jánského, „Často nejvíc zraňuje, když od nejbližších nezazní to, co tak zoufale toužíme slyšet.“ (str. 132)). A i mě napadla stejná otázka jako ji: kam Bohumil chodí na záchod. :D Dějová linka s Lubošem měla až moc sladký konec. Bohumil mi byl poměrně sympatický. Líbilo se mi na těm to, že víc konal než mluvil. „Na světě jsou zkrátka věci, které je potřeba udělat, a nemá smysl nad nimi dlouze rozjímat.“ (str. 315). A že chtěl žít jednoduše. Ale s jeho nemluvením obecně to byl naopak druhý extrém. Mrzelo mě, že nebyl rozebrán jeho vztah s dcerami po tom co odjely s Blankou do Francie, to s nimi úplně přerušil kontakt? Ony za ním nikdy nepřijely na návštěvu do Čech? Oceňuji, že autorka dala nahlédnout do mužského světa, ale za mě je to z jejích dosud čtyř čtených knih ta nejslabší. „Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.“ (str. 371)... celý text

Tappi a první sníh 2015, Marcin Mortka

Knížka čtená dceři. Když jsme si ji vypůjčily v knihovně, říkala jsem si, že tematicky do zrovna probíhající ročního období moc nezapadá...ale opak byl pravdou, protože příběh usměvavého Tappiho a sobíka Chichotka začíná, když v Šeptajícím lese nastává jaro, provede nás létem a podzimem a poslední dvě kapitoly, z celkového počtu deseti, jsou věnované zimě. Tappi a první sníh jsme četly až jako druhou knihu, ačkoliv je to první díl, ale myslím, že to ničemu nevadilo. Vikinga Tappiho jsme si s dcerou moc oblíbily, mě se líbila jeho klidná a dobrosrdečná povaha. Příběh byl pěkný, objevily se nové postavy (vlčí rodinka Tlama, Hajdulka a Břehulík), líbila se mi kapitola Tappi a zlomyslná zaklínadla o čaroději Skřípákovi, který medvědu Břicháčovi vyčaroval místo nosu klobásu, z Chichotka udělal houští, veverce Čiperce přičaroval zaječí uši a bobru Rachotkovi zase motýlí křídla. Řešení v podobě snídaně, spánku na měkoučkém polštáři a smíchu bylo skvělé. Knížka je určena dětem 4+, kapitoly jsou krátké, většinou jsme jich četly víc za sebou, ilustrace jsou moc hezké. Určitě doporučuji a těšíme se na další díl.... celý text

Krysáci jsou zase spolu 2013, Jiří Žáček

Knížka čtená dceři. Oproti prvnímu dílu jsem si pokračování příběhů krysích přátel Huberta a Hodana se sádrovým trpaslíkem Ludvíčkem a laboratorním potkanem z Prahy Edou užívala víc, už jsem si zvykla na styl psaní a po „Jak ses vyspal, Hodane?“ se mi snad bude i stýskat. :) Po dočtení knihy máme ještě v plánu zhlédnout druhou řadu večerníčku. Nechybí zde osobitý humor a nevšední příběhy plné dobrodružství, ve kterých lze najít i poučení, hlavně o kamarádství. Nejvíce se mi líbila kapitola o ježku Pančoškovi, který s krysáky upekl štrůdl. „Pověra, že pátek třináctého se nepeče, je skutečně jen pověra. Když je hlad, peče se vždycky!“ (Evokovalo to také někomu pana Punčocháře? :D náhoda, záměr? :)). Rozesmála mě hláška: „Tož, kamarádi se zakopávat nesmějí.“ Kniha je spíše pro větší děti, jak už jsem psala v hodnocení prvního dílu. Má celkem 13 kapitol na 85 stranách a opět nechybí Opravník omylů pro malé rozumbrady. Doporučuji k přečtení.... celý text

Jak vosa Žofka vyrazila do světa 2024, Olga Bendíková

Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně veselou obálkou a tématem, doteď jsme četly jen o včelách. Nebylo to špatné, ale styl psaní mi připadal těžkopádný, chtělo by to ve vyprávění větší lehkost. Kapitoly byly poměrně dlouhé. Ilustrace hezké, ale vadil mi například obrázek, kde vosa Žofka pije z kaluže vody a pije brčkem (v jiné ilustraci sosá rozlité víno také brčkem)...přitom zrovna v tomto případě by to šlo znázornit normálně a bylo by to pochopitelné. V knize se vyskytují zajímavosti, malí čtenáři se něco přiučí, je tam dobrodružství a šťastný konec. Za nás průměr.... celý text

Bum, Bam a Bim 2003, Lenka Dolanová

Knížka čtená dceři. Objevila ji sama v knihovně. Jsou to příhody tří malých skřítků – černovlasého Buma, světlovlasého Bama a zrzavého Bima – v zelených kamizolkách, kteří žijí daleko odsud, ale blízko u moře. „Je to jako když cinká zvonek – bim, bam, bum, jenomže obráceně. Bum, Bam a Bim.“ Hlavní postavy na mě působily spíše jako vnitrozemští lesní skřítkové, dělalo mi problém přiřadit si je k nějaké oblasti u moře. Kapitoly jsou kraťoučké, psané velkými písmeny, takže ideální pro začínající čtenáře. Délka kapitol ale často způsobovala to, že mi jejich konec přišel useknutý. Zhruba od poloviny už byl příběh plynulejší, více navazoval. Ilustrace mě osobně moc nenadchly, příběh také moc ne, myslím, že za pár měsíců nebudu vědět o čem kniha byla. Horší průměr.... celý text

Obrázková abeceda s říkankami 2009, Jan Susa

Knížka čtená dceři. Objevila jsem ji v regálu knihovny úplnou náhodou při hledání jiného titulu. Každému písmenu je věnována dvoustrana, kde je vyobrazeno velké a malé písmeno v tiskací i psací formě, dále je zde básnička, ve které je písmenko červeně zvýrazněno, což se mi moc líbilo, protože si čtenář písmenko „nakoukává“ v textu. Nechybí ani menší obrázky začínající na dané písmenko a velký obrázek na druhé straně, ve kterém děti najdou nejen menší obrázky, ale i nějaké navíc (to dceru hodně bavilo, pak vymýšlela i další slova na probírané písmenko). Ilustrace jsou moc hezké, básničky obsahově celkem pěkné. Za mě moc hezky udělaná kniha pro děti seznamující se s písmeny. Určitě doporučuji!... celý text

Pohádky o hvězdách 2017, Hana Kneblová

Knížka čtená dceři. Objevila ji sama v knihovně. Malí čtenáři se díky pohádkovým příběhům, které vypráví hvězdička Lucie holčičce Aničce, dozví zajímavosti o hvězdách (např. Večernice = Jitřenka = Venuše, Severka = Polárka = nejjasnější hvězda v souhvězdí Malého vozu, nejjasnější hvězda na nebi = Sirius z Velkého psa, o hvězdách Kastor a Pollux v souhvězdí Blíženci, o hvězdách Merak a Dubhe v souhvězdí Velkého vozu, o Orionovi a Kasiopeje,...). Škoda jen, že nebyla samostatná kapitola věnovaná jednotlivým fázím Měsíce, bylo to zmíněno jen hodně okrajově. V pohádkách najdete i ponaučení, např. o tom, že každý někdy chybuje, že nemáme mít rádi pouze kvůli tomu jak někdo vypadá, ale kvůli tomu jaký je, že není nutné chtít být ve všem nejlepší, ale být užitečný a pomáhat, atd. Chválím ilustrace Zdeňky Študlarové, díky kterým si děti snadněji zapamatují tvary souhvězdí. Hodně povedená knížka, doporučuji, moc nás bavila.... celý text

Obrázkové čtení – Slavnost krále lva 2012, Stanislava Bumbová

Knížka čtená dceři. Vypůjčily jsme další obrázkové čtení z knihovny, tentokrát jsou v knize mini kapitoly, básničky i hádanky. Starý král lev předává vládu svému synovi a u té příležitosti se koná slavnost, na které se schází různá zvířata, aby novému králi popřála. Na začátku knihy je slovníček zvířátek, u hádek uvedené správné odpovědi, ale ty se snadno poznají i díky ilustracím, ty jsou celkem zdařilé. Obsahově mě kapitoly příliš nenadchly, je v nich patrná snaha o ponaučení, ale někdy to bylo dost kostrbaté. Jako pozitivum vidím, že se děti seznámí i s méně známými zvířaty (pakobylka, hyena, úhoř, skunk,...). Dceři se spíš líbily básničky a hádanky, které se příběhem prolínají, nejvíc ji zaujala básnička o gorile, kterou se naučila. Gorila se polila, teď jí lepí nos, láká na něj motýla, včelu a pět vos.... celý text

Čertí babička 2018, Iva Gecková

Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně. Autorka pro nás není neznámá, od Ivy Geckové jsme četly sérii o lišce Šišce, která se nám poměrně líbila. Ale tohle opravdu nebyl šálek mé kávy...knihy. Vůbec se mi to nelíbilo a těšila jsem se až ji konečně dočteme. Dcerce se to zamlouvalo, chtěla číst v každé volné chvíli, ale přiznám se, že jsem si to dost upravovala a některé pasáže nečetla vůbec. Nespisovná čeština v knihách mi obecně zase tolik nevadí, ale v knížkách pro děti si tím nejsem úplně jistá...tady mi toho přišlo až příliš a slovo „zup“ místo „zub“...to už na mě bylo moc. Čertí babička mi nebyla vůbec sympatická, pořád jen na všechny nadávala. Kapitoly (celkem sedm na cca sedmdesáti stranách) byly docela dlouhé, ilustrace mě příliš neoslovily. Za mě velké zklamání a pokračování už číst nechci. Prostě nedokážu ocenit tenhle pekelný svět, jejich chování, mluvu a celkové pojetí příběhu. Ale třeba se to jiným líbit bude, zkuste a uvidíte. :)... celý text