Luciluc přečtené 315

Zlodějská přísaha 2020, Mary E. Pearson

Skvělá knížka! Ze všech pěti dílů (série Letopisy Pozůstalých a Zlodějský tanec) se mi líbila nejvíce. Mělo to spád od prvních stránek, pořád se něco dělo a nutilo mě to číst každou volnou chvilku, Mary E. Pearson zkrátka umí :-) V předchozím díle jsem si stěžovala na "moc růžový konec", takže jsem byla ráda, že autorka nechala odejít několik postav i z "té dobré strany", příběh tak působil reálněji. I když mi to bylo líto... Montegue hodně překvapil, psychologie jeho postavy byla dobře vykreslená. A i Paxton byl překvapení. Kazi si toho hodně vytrpěla a líbilo se mi prohloubení jejího vztahu s Jasem. Wren a Synové opět skvělé, jen mě trochu mrzí, že vztahová linka Wren nebyla moc uzavřena, ale za Synové jsem byla ráda. Líbil se mi konec, všechna ta pospolitost. Bude mi tenhle svět chybět - Skalisko, Ballengerovi a jejich početná rodina, Patrei, vendská osada, Rahtan, Kazi ve stínech, její žonglování, hádanky, přáníčka.. Obálka opět moc hezká, ale stejně jako v předchozím díle, hodně chyb v textu. "Možná jsem konečně pochopil, že historie není jen to zapsané na zdech a v knihách. Že ji utvářejí tisíce každodenních rozhodnutí, z nichž některá dopadnou špatně, některá dobře a některá jsou prostě vynucená tím, že už nezbývá moc času. Nedá se žít tak, že budete čekat, až váš příběh napíše někdo jiný. Někdy je právě tohle jistá cesta ke smrti." (kap. 47, Jase)... celý text

Roky pod psa 2014, Markus Zusak

Zusak je můj oblíbený autor, četla jsem od něj Posla, Zlodějku knih a Clayův most a byla jsem zvědavá na jeho prvotinu Roky pod psa. Je to taková "zusakovská jednohubka", čte se to dobře, ale nebavilo mě to. Hlavní postava, Cameron Wolfe, mě neupoutala, ani nikdo z postav vedlejších. Dějově se vlastně nic moc neděje, hlubší myšlenku, pokud tam byla, jsem nepochytila. "Snové kapitoly" mi přišly nadbytečné. Slabé tři hvězdičky a uvidím jestli se vůbec někdy pustím do pokračování. "Samozřejmě jsme věděli, že není možný, aby se nám to povedlo. Jediná potíž byla v tom, že se nám to povedlo." (kap. 7)... celý text

Sama sebou 2018, Jojo Moyes

Na třetí díl jsem se těšila, byla jsem zvědavá, jestli Louisa konečně najde štěstí v New Yorku a jak zvládnou se Samem vztah na dálku. První polovina knihy mě ale moc nebavila (stejně jako u předchozího dílu), přišlo mi, že se nic moc neděje..ovšem druhou polovinu jsem poměrně rychle zhltla. Práci, kterou měla Louisa u Gopnikových, bych dělat nemohla..už i jen kvůli té zvláštní atmosféře, která u nich neustále panovala. Agnes byla podivná, jednu chvíli docela sympaťačka, druhou chvíli na zabití, ovšem její tajemství bylo poměrně překvapivé, čekala jsem spíš nějakou nevěru..Bručoun Illaria mi k srdci zprvu nepřirostla, ale na konci jsem si říkala, že je to asi dobrá ženská..z postav byla největším překvapením paní De Wittová. Konec se mi líbil, hlavně to, že Lou začala dělat něco v čem se opravdu tzv. našla, ale nebýt Margot..i shledání na střeše Rockefellerova centra bylo pěkné, jen mohlo být ještě trochu víc rozepsané, to mi přišlo škoda. Ale jinak pěkné zakončení celé trilogie.... celý text

Zlodějský tanec 2019, Mary E. Pearson

Byla jsem mile překvapena, když jsem v knihovně objevila "volné pokračování" Letopisů pozůstalých. Styl psaní Mary E. Pearson mě baví a ne jinak tomu bylo u Zlodějského tance. Dívčí rahtanskou trojici Wren-Synové-Kazi jsem si hned oblíbila a byla jsem ráda, že se v příběhu vyskytly, byť třeba i jen okrajově, některé postavy z předešlého vyprávění (Natyia, Eben, Griz, královna Lia, král Jaxon). Jase Ballenger mi přirostl k srdci až časem, líbila se mi jeho početná rodina, její příběhy a historie rodu. Popis Skaliska mě upoutal, chtěla bych v něčem takovém chvíli žít :-) A vidět tembrisy. Kniha je velmi čtivá (na rozdíl od Letopisů mě tenhle příběh "chytil hned"), napínavá, nechybí dobrodružství, ani romantika. A jako bonus má hezkou obálku. Co bych ale vytkla je poměrně dost překlepů v textu. Za mě konec dopadl "až moc růžově", ale těším se co přinese Zlodějská přísaha.... celý text

Zdravý rozum ve výchově 2014, Pavla Koucká

Zdravý rozum ve výchově jsem četla až jako druhý v pořadí, ačkoliv byl vydán před Uvolněným rodičovstvím. V obou knihách je dost věcí shodných, ale nevadilo mi to, opakování - matka moudrosti. :) Autorka píše čtivě a srozumitelně, teorie vysvětlená na konkrétním příkladu je velké plus. Z této knihy mě nejvíce zaujala myšlenka/teorie, že „děti ztrácejí tolik zodpovědnosti za sebe sama, kolik jí převezmou dospělí, navíc věří tomu, co si o nich myslíme, a vyplňují naše očekávání.“ O sebenaplňujícím proroctví či Pygmalionském efektu jsem četla poprvé až zde. Nejvíce se mi asi líbila část Důvěřuj, a neprověřuj. Neztotožňuji se se všemi názory a výchovnými teoriemi, které Pavla Koucká v knize, v rámci zdravého rozumu ve výchově a uvolněného rodičovství, prezentuje, ale s většinou souhlasím a myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Život po tobě 2016, Jojo Moyes

Jsou to už čtyři roky od přečtení Než jsem tě poznala, takže jsem musela trochu pátrat v paměti. Vzpomínám si, že se mi první díl moc líbil, těšila jsem se proto na pokračování. První zhruba polovina knihy mě ale vůbec nebavila, obzvlášť kapitoly, ve kterých Lou docházela na sezení Kruhu nového začátku. Teprve až v druhé polovině dostal děj větší spád a čtení mě bavilo. Louisino chování jsem občas nechápala (třeba proč pořád zůstává pracovat v baru na letišti a její rozhodovací procesy ohledně NY), Lily mi chvílemi lezla hrozně na nervy a chvílemi mi jí bylo líto. A záchranář Sam… to byl sympaťák, jednoznačně moje nejoblíbenější postava :) Docela zajímavá byla dějová linka rodičů Lou, Josie a Bernarda, přišli mi v tomto díle „lidštější“. Nemůžu autorce nevytknout tak trochu klišé, že si Lou uvědomí určité věci až v momentě, kdy je ztrácí…Je to snad poprvé, kdy se nemůžu rozhodnout, zda dát tři nebo čtyři hvězdičky, proto 3,5*. Další díl si určitě přečtu (už jen kdyby kvůli Samovi), zajímá mě jak si Lou dál povede a doufám, že to bude čtivé hned od začátku.... celý text

Clayův most 2019, Markus Zusak

Říká se „nesuď knihu dle obalu“ a u Clayova mostu bylo dobré se tím řídit, alespoň pro mě, protože obálka je docela odrazující. Po knize bych možná ani nesáhla, nebýt toho, že jsem od Zusaka četla už Zlodějku knih a Posla, knihy, které se mi líbily. Musím přiznat, že se mi to zpočátku špatně četlo, nevadila mi ale nespisovná čeština, tentokrát mi Zusakův styl popisování děje přišel „až moc květnatý“ a kniha mohla být klidně o něco kratší. Poklona překladatelce Dominice Křesťanové, překlad do češtiny musel být asi oříšek. Kdyby byl Clayův most první knihou, kterou bych od autora četla, skončila bych s vypětím sil kolem strany dvě stě a už bych si od něj nic dalšího přečíst nechtěla. Bylo to pro mě zprvu i docela zamotané, některé věci určitou dobu nedávaly smysl, vše se ale nakonec odkryje v ten správný čas. Clayton Dunbare. Nejdříve nevíte proč je takový…zvláštní. Na konci se ale jen divíte, kolik toho jeden mladý kluk dokázal snést („potřebuje takovou bolest, aby ho skoro zabila.“). A ten kolíček…:( Carey Novacková, achjo, alespoň tady jsem doufala v dobrý konec („…byl to úsměv, co člověk nasadí, aby neumřel, nebo se nerozplakal, nebo možná obojí, Clay si nebyl jistej, co z toho.“). Nejvíce se mi líbila pátá část (příběhy), která popisovala dobu, kdy byli ještě všichni pohromadě a šťastní. Při čtení se dovzděláte v oblasti umění, stavění mostů i dostihů. Přiznávám, že koně a dostihy mě vůbec neberou, ale během čtení jsem si šla zjistit pár informací o Phar Lapovi. Zajímavý pro mě byl i „bratrský svět“ Matthewa, Henryho, Roryho, Claye a Tommyho a jejich způsoby projevování lásky. Nebyla to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, ale když už jsem se začetla, četla se dobře, i když to pro mě nebyla žádná oddechovka a strávila jsem s ní dost času. Přesto má něco do sebe, a stejně jako předešlé dvě Zusakovy knihy, i tato ve mně něco zanechala. „Když sledujete něčí umírání, nevidíte umírat jen jeho...tu ženu držel v náručí: ženu s dávno ztraceným piánem, která umírala, ale nemohla umřít, nebo hůř, žila, ale nemohla žít.“... celý text

Kořeny 2014, Andrea R. Cremer

Čtvrtý díl série pro mě byl nejslabší a docela mě zklamal. A nebylo to kvůli absenci Cally a její smečky, naopak, těšila jsem se, že v příběhu dostane více prostoru Adne, Connor, Ethan a Sabine. Ale nebylo to ono. Děj mi přišel táhlý, čtenář se moc nového nedozvěděl (asi jediná opravdu překvapivá informace byl příbuzenský vztah Logana a Shayie). Zaskočila mě Loganova krutost (první, ale nedostačující oběť Marovi) a vzpouru v řadách Hledačů jsem nečekala, ale tato dějová linka mě nebavila. Marův a Loganův poslíček, bloudící duše, mi do příběhu nezapadal. U Adne mě překvapila její zatvrzelost mlčet a nikomu se nesvěřit s problémy, to mi k ní moc nesedělo. A u Connora zase jeho laxní přístup k trápící se Adne. Čekala jsem zápletku, která se vyřeší hned v této knize, ale bohužel jsem se dočkala jen „úvodního“ dílu. A pokračování se asi už nedočkáme. Škoda. To měla autorka raději skončit dílem třetím.... celý text

Oběť 2012, Andrea R. Cremer

Může obsahovat informace, které před četbou nechcete vědět: Třetí díl série Smečka byl nejakčnější (výpravy k získání zbytku elementálního kříže – vzduch, voda, oheň - a závěrečná bitva v Rowanově vile). Už mě začínala štvát nerozhodnost Cally ohledně toho, zda si vybere Rena nebo Shaye. Zajímavé bylo zjištění, že kromě vlků existují i další druhy Ochránců (medvědi, jaguáři a ohňovlci). I v tomto díle přišlo o život dost postav, ať už z řad Hledačů, Ochránců či Strážců. Co mě ale překvapilo, byla smrt jedné z hlavních postav, to se v YA knihách podle mě moc často nevidí. Poměrně rychle se vytvořil vztah mezi Renem a Adne, čekala jsem, že jim sbližování bude trvat déle. Byla jsem ráda, že Ethan a Sabine si k sobě našli cestu a trochu mě mrzelo Connorovo vyznání lásky, bylo to takové neromantické a do dané situace, před výpravou na sopku, mi to moc nepasovalo. Konec knihy mě překvapil, nelíbila se mi ale „podmínka“ spojená s uzamčením trhliny. Sice to v podstatě dopadlo ke spokojenosti všech zúčastněných, ale s malým háčkem, a to se mi na tom právě moc nelíbilo. Už nebylo řečeno, co se stalo s Lumine a dějová linka Logana je také otevřená. Jsem zvědavá na další díl.... celý text

Vzpoura 2011, Andrea R. Cremer

První dvě třetiny druhého dílu se v podstatě jen plánuje záchranná výprava do Vailu, ale alespoň se mezitím čtenář dozví další střípky informací o Hledačích a Scionovi. Nejakčnější a nejzajímavější je samozřejmě poslední třetina knihy a závěr dobře navnadí čtenáře k přečtení dalšího dílu. Hledači jsou mi sympatičtější než Ochránci, respektive jsem si je oblíbila mnohem rychleji. Connor, jeho hlášky a zvláštní vztah k Adne, Monroe, Tess, Lydia, dokonce i Ethan, ti všichni mi přirostli k srdci, takže mě ztráta některých z nich opravdu mrzela. Celkově se mi líbí jejich svět (Akademie, tkaní, skeany apod.) Všimla jsem si, že autorka nemá problém vytvářet vztahy stejných pohlaví „na všech frontách“. Bylo mi líto Ansela, později jsem na něj byla ale i naštvaná, i když je asi pochopitelné, že to, co udělal, udělal ze zoufalství a jsem zvědavá, jak se jeho osud bude dál vyvíjet. A doufám, že se něco vyvine mezi jedním Hledačem a jednou vlčicí. :) Mile mě překvapila Sabine, v prvním díle jsem ji neměla moc ráda, ale není vše tak, jak se na první pohled zdá. Tu věc ohledně Monroea jsem tušila už nějakou dobu, zajímavá skutečnost, která ještě může hodně zahýbat kartami.... celý text

Smečka 2011, Andrea R. Cremer

I přes poměrně vysoké hodnocení zde jsem od knihy příliš neočekávala, možná i proto jsem byla mile překvapena. Milostný trojúhelník na mě naštěstí nepůsobil zas tak moc kýčovitě, fandila jsem Shayovi, ale v jednu chvíli si mě získal i Ren. Na Calle se mi líbila její „poctivá povaha“ a vztah, který měla s bratrem Anselem. Shay si mě získal „svobodným myšlením“ a touhou něco změnit. Ze smečky Nightshadeů jsem si oblíbila Bryn a Masona. Škoda, že autorka nedala v příběhu více prostoru vedlejším postavám. Konec byl docela předvídatelný, ale akční. Kniha se dobře četla, taková fantasy oddechovka o vlcích :). Těším se na pokračování, snad se konečně dozvím víc o Hledačích, Strážcích i Ochráncích.... celý text

Čarodějnice 2018, Camilla Läckberg

Začala jsem posledním dílem série, což nebyl záměr, ale náhoda. Zpočátku jsem si v průběhu čtení jména postav vypisovala, poznamenávala si jednotlivá propojení a příbuzenské vztahy, abych se lépe orientovala. Ještě nikdy jsem snad nečetla knihu, kde by bylo tolik postav a dějových linií. Příběh Elin z let 1671-1672 mě zaujal, stejně tak jako Stellin případ a nejnovější vyšetřování smrti malé Nei. Vzhledem k tomu, že kniha byla bichle o 650 stranách, jsem ale čekala něco víc. Některé věci byly celkem předvídatelné, prostředek knihy se táhl, největší spád mělo posledních zhruba sto stran. Ale i tak to bylo pořád čtivé a oceňovala jsem krátké kapitoly. Konec mohl být propracovanější a očekávala jsem i větší propojení současných případů s Elininým příběhem. Více než rozuzlení vražd dvou holčiček, mi přišel zajímavější, a překvapil mě, konec dějové linky Sama a Jessie. Řekla bych, že se autorce celkem pěkně podařilo vykreslit psychologii postav, všechny byly uvěřitelné: Preben a Britta – podrazák a mrcha roku, Elin – naivní, ale dobrá a pobožná duše, Marie – povrchní a cílevědomá filmová hvězda, „matka roku“, Helen – uzlíček nervů, neschopná prosadit si svůj názor, James – arogantní zelený mozek a „otec roku“, Vendela, Nils a Basse – jak dokážou být některé děti zlé a kruté… Nebavila mě Billova dějová linka, jeho snaha naučit uprchlíky plachtit, přišlo mi to v příběhu navíc, nepodstatné. Stejně tak dějová linka s uprchlíky, tu mohla kniha klidně postrádat. Všichni kolem Patrika Hedströma z policejní stanice mi byli sympatičtí (Gösta, Paula, Martin, Annika), až na Bertila Melberga, který mi často lezl na nervy tím, jak mařil vyšetřování jeho neschopností. Knížka se mi docela líbila, ale pravděpodobně si už od této autorky další knihy nepřečtu.... celý text

Mateřská, ale určitě ne dovolená 2016, Julie Halpern

Kniha mě v knihovně upoutala názvem, anotací i obálkou. I přes nízké hodnocení zde jsem jí chtěla dát šanci, ale musím říct, že u mě spadla do kategorie „za pár měsíců si na tuhle knihu ani nevzpomenu“. Je to v podstatě oddechové a nenáročné čtení, u kterého se člověk místy zasměje, protože některé pasáže jsou i vtipné, …a někdy pravdivé. Dost často mi ale kniha přišla zvláštní a přehnaná. Co mi vadilo, bylo nadužívání sprostých slov, zřejmě za účelem vtipného vyznění. Ale paradoxně na mě tato slova v textu působila opačně než měla, místy mi to připadalo až trapné. Přitom by se to dalo vtipně napsat i bez vulgarit. Štval mě i výraz „kozy“, její neustálé odpočítávání, kdy se konečně vrátí do práce a to, že o svém dítěti někdy mluví jako o „pitomém harantovi“ a „potměšilém hajzlíkovi“. O tom, že měla Annie radši svého kocoura Doogana než vlastního syna Sama, ani nemluvě…Možná, kdyby pořád nečučela na televizi, měla by víc času na sbližování se a vytváření si vztahu se svým dítětem a nemusela tak pořád dokola opakovat, že Sama v podstatě nezná a je to pro ni cizí člověk...svého kocoura před sedmnácti lety taky neznala a musela si k němu vytvořit vztah, tak to v životě chodí. Na to, že Annie bylo 36 let, měla někdy uvažování dítěte (a tím rozhodně nechci shazovat dětské uvažování! :) ). Vím, že kniha měla působit vtipně a odlehčeně, ale moc se jí to nepodařilo. Je to čtení spíše pro ženy, které si mateřskou zažily na vlastní kůži, ale když si knihu nepřečtete, rozhodně o nic nepřijdete.... celý text

Uvolněné rodičovství 2017, Pavla Koucká

Ačkoliv je Uvolněné rodičovství naučná kniha, dobře se mi četla. Styl psaní je svižný a srozumitelný. Líbilo se mi, že autorka zařadila příklady z praxe a jejich řešení, díky čemuž byla teorie mnohem jasnější. Asi nejvíce se mi líbila část III Zvládnout negativní emoce. Kniha pro mě byla i takovým uvědoměním, protože některé věci podvědomě prostě víte, jen je v praxi zapomínáte aplikovat. Chystám se přečíst si od autorky i její předešlou knihu Zdravý rozum ve výchově.... celý text

Stránky světa 2016, Kai Meyer

Ačkoli nejsem cílovou skupinou, sáhla jsem po Stránkách světa, protože jsem si oblíbila autora už při čtení série Arkádie a jako dítě jsem od něj četla sérii Sedm pečetí, která se mi také líbila. Jelikož jsem velká fanynka knížek a čtení, upoutala mě anotace knihy na první dobrou. Co se mi líbilo a co mě zaujalo: - celkově námět knihy, svět, který Kai Meyer stvořil (bibliomantika, exlibri, prázdné knihy, Libropolis, dušeknihy,…) - netradiční jména některých postav (Furia Salamandra Faerfaxová, Pip, Tiberius, Severin, Isis Nimmernis) - dopisování si Furie se Severinem Rosenkreutzem prostřednictvím knihy, i když je dělilo dvě stě let „Pro mě znamenala bibliomantika vždycky to kouzlo knih, které jsme četli v dětství,“ řekl. „Někdy cestou ke stáří se ztratila. Staré příběhy vybledly, a když se znovu začteme, připadá nám těžké je milovat tak jako tehdy.“ (kap. 56) - lampa a křeslo naplněné bibliomantským životem - les mrtvých knih a kalisté (bývalé dušeknihy, které jsou přes den lidmi a v noci stromy) - Kai Meyer „nemá problém“ nechat zemřít hned několik postav a to i zkraje příběhu - všechny postavy (až na Okouzlující a její kavalíry) mi byly svým způsobem sympatické (líbila se mi dějová linka Cat-Finnian) - odkaz na Shakespeara (Puk a Ariel, Bratři Bardi, Shakespearovi exlibri) Ačkoliv mi dlouhou dobu trvalo, než jsem se ke knize vůbec dostala a poté jsem ji i dlouho četla, líbila se mi, i když ji beru jako první rozjezdový díl a někdy do budoucna bych si ráda přečetla i pokračování. Myslím, že pro děti, které jsou cílovou skupinou, bude dobrou volbou. „Síla není otázkou nástroje, nýbrž postoje.“ (kap. 21)... celý text

Pět jazyků lásky 2002, Gary Chapman

Na tuto knihu jsem v knihovně čekala půl roku, už to trochu svědčí o její oblíbenosti. Uvědomění si, a praktikování, primárního jazyka lásky toho druhého vede podle autora ke šťastnému manželství, popř. vztahu, protože je tak naplněna citová nádrž lásky partnera. Na příkladech manželských dvojic, se kterými se setkal během své praxe, nás seznamuje s jednotlivými jazyky lásky – slova ujištění, pozornost, přijímání darů, skutky služby a fyzický kontakt. Zajímavá je kapitola „Jazyky lásky a děti“, je důležité vědět, jak správně projevovat lásku partnerovi, ale také našim dětem („Rodiče mohou své dítě upřímně milovat, ale upřímnost nestačí.“). Zaujala mě teorie povahových typů „mrtvého moře a bublajícího potoka“ („Velice často si Mrtvé moře vezme Bublající potok. Většinou je to proto, že v období schůzek si vzájemně připadají neodolatelní.“). Zajímavá je i myšlenka, že „To, co jsme pro sebe ochotni dělat před vstupem do manželství, není žádnou zárukou, že to budeme dělat i po svatbě.“ a že „Partner, který nějakým způsobem kritizuje mé chování, mi tak zároveň dává ten nejjistější klíč k určení jeho primárního jazyka lásky. Lidé mají většinou tendenci kritizovat partnera nejvíce a nejhlasitěji v té oblasti, na které jim samotným nejvíc záleží. Jejich kritika je neefektivním způsobem, jakým se snaží dobrat lásky.“. Při čtení mě napadla i otázka, co dělat, když se mi jazyk lásky partnera „nezamlouvá“. I na toto autor dává odpověď: „Láska je to, co děláme pro někoho jiného, nikoli pro sebe. Pokud děláte něco, co je vám nepříjemné, je to ještě větším důkazem vaší lásky. Láska je volba“. Kniha je návodem jak zjistit a projevovat lásku tomu druhému, krátké a srozumitelné čtení, které bude mít největší účinek, pokud bude přečteno oběma partnery.... celý text

Normálně jiní 2018, Tammy Robinson

Možný spoiler. Kniha mě zaujala jak názvem, tak obálkou, navíc je na ní napsáno, že je pro fanoušky románů Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, anotace zněla taktéž slibně, takže jsem po ní v knihovně sáhla. Hlavní postavy, Maddy a Albert, mi byly sympatické. Autorka nastínila, jaké to je žít s autistou, Maddyina mladší sestra B, čeho všeho se člověk musí vzdát, jak musí vše dopředu plánovat apod., a jaké to je vyrůstat v rodině, kde je váš otec (s prominutím) idiot. Nechápu, jak se k vlastnímu dítěti někdo může takhle chovat, a že se Albertova matka Wendy nepostavila Colinovi dříve a nechala Alberta vyrůstat v takových podmínkách. A ani po tom všem, co se stalo, se v Colinovi neobjevilo ani trochu citu, smutné. Jaká může být příčina takového chování? Mrzelo mě, že se ti dva nestihli rozloučit, ale konec knihy byl i přes tragický závěr relativně optimistický. Normálně jiní je čtivá smutná oddechovka. „Žal je zvláštní prastará věc. Slábne a sílí stejně jako příboj, co omývá pobřeží.“... celý text

Temná krása 2018, Mary E. Pearson

Třetí díl Kronik pozůstalých se mi líbil ze všech dílů asi nejvíc. Nejzajímavější pro mě byla ta část, kdy se Lia vrátila do Morrighanu. Závěrečná bitva mě trochu zklamala, respektive to, jakým způsobem byla ukončena, nepůsobilo to na mě uvěřitelně. Docela mě překvapila dějová linka Pauline, to, jak "její příběh" skončil, konkrétně s kým, připadalo mi, že se to objevilo z čistajasna, postrádala jsem nějaký vývoj. Celkově ale knihu hodnotím kladně, rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Moře klidu 2013, Katja Millay

Kniha se dobře četla, byla i napínavá, byla jsem zvědavá, co se Nastye stalo, proč je taková jaká je, proč nemluví. Líbilo se mi, že se střídaly pohledy Joshe Bennetta a Nastyi Kashnikovové. V knize vlastně nebyla postava, která by mi vadila. Drew Leighton byl sice trochu zvláštní, ale i toho jsem si oblíbila. Líbila se mi myšlenka konání nedělních večeří u Leightonových a chtěla bych vidět některé Clayovy kresby. Josh byl prototyp dokonalého kluka s tragickou minulostí, nešlo si jej neoblíbit už od prvních stránek. Líbil se mi i závěr knihy, který byl uvěřitelný, doporučuji k přečtení.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Druhý díl mě bohužel trochu zklamal, mám z něho smíšené pocity. Na to, kolik stran kniha měla, se tam toho zas tolik podstatného neodehrálo. Přišlo mi to občas až lehce chaotické a zbytečně dlouhé.Během četby se střídaly části, které mě bavily s těmi, které mě až tolik nezaujaly. První díl se mi líbil více. Pokud bude i třetí díl, určitě si ho přečtu, zajímá mě, jak se bude osud Ilan vyvíjet dál.... celý text