Luciluc přečtené 315

Všechno, co máme 2017, Kerry Lonsdale

Knížka byla oddechovkou, která se dobře četla. Posledních cca sto stran bylo nejzajímavějších. Trochu mě jen překvapilo, že Aimee nezačala Jamese hledat dříve. Hodně jsem si oblíbila Iana, fandila jsem mu. Doteď jsem nevěděla, že existuje něco jako disociativní fuga, takže mě kniha i něčím obohatila.... celý text

Jedna želva za druhou 2018, John Green

Na Greena jsem se moc těšila, ještě jsem od něj žádnou knihu nečetla, jen jsem viděla několikrát film Hvězdy nám nepřály, který se mi moc líbil. A tak jak jsem se těšila, jsem byla i zklamaná. Skončila jsem na straně 70 a už nemám sílu číst dál. Mrzí mě to, ale děj ani postavy mě vůbec neoslovily a do dalšího čtení se nechci nutit. A to mi anotace knihy přišla zajímavá...... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Taková jednohubka, díky které se vrátíte do světa dvorů. A ačkoliv se v knize vlastně nic moc zásadního neděje, většinu času se všichni chystají na oslavy zimního slunovratu a přemýšlí či vybírají dárky pro ostatní, rychle a dobře se to četlo. Škoda, že se víc neřešily vztahy mezi jednotlivými postavami, děj by byl zajímavější.... celý text

Utajená sestra 2017, Diane Chamberlain

Utajená sestra je oddechová knížka, která se dobře a rychle čte. Má určité napětí, ale je i tak trochu předvídatelná, nebo alespoň u mě se žádný velký wow efekt bohužel nekonal. Hlavní postava Riley mi byla sympatická, Danny byl zvláštní, na jednu stranu mi ho bylo líto, na stranu druhou jsem jeho chování chvílemi vůbec nerozuměla. Jeannie a Christine mi ze začátku lezly na nervy, ale na Jeannie jsem v průběhu čtení změnila názor. A Tom a Vernice..."podivíni". Zápletka byla dobrá, příběh se mi líbil, za přečtení stojí :)... celý text

Už mě vidíš? 2018, Sharon J. Bolton

Kniha, od které se nebudete moci odtrhnout! Zaujala mě už anotace knížky, protože Jack Rozparovač je legenda, i když bohužel ve špatném slova smyslu. Ocenila jsem krátké kapitoly, které byly velmi čtivé, děj rychle plynul, protože se neustále něco dělo, bylo to napínavé a plné zvratů, a obzvlášť konec byl opravdu velmi překvapivý. Zpočátku jsem nevěděla, co si myslet o Marku Joesburym, nakonec mi ale přirostl k srdci a doufala jsem, že autorka rozvine nějakou intimnější linku mezi ním a Lacey. Detailní popisy vražd byly docela drsné, až žasnete nad tím, co je člověk člověku schopen udělat. Ale to platí i v případě popisů znásilňování. Prostě se otřesete hrůzou. V příběhu mi nebyla žádná z postav nesympatická, což se mi už delší dobu nestalo. Určitě mám v plánu přečíst si i Volavku, jsem zvědavá, jak se bude osud Lacey dál vyvíjet.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Ke knize jsem nejprve přistupovala s obavami, trochu mě odrazovalo, že se děj odehrává v budoucnosti a že je kniha z pera české autorky. Obavy byly zbytečné, kniha mě velmi mile překvapila a nedivím se všem těm pozitivním hodnocením. Styl psaní mě pohltil, děj plynule ubíhal, ani na chvíli jsem se nenudila. Ilan mi byla sympatická od prvních stránek. V průběhu čtení jsem si oblíbila hlavně Vargase a pak i kapitána pětadvacítky. Líbilo se mi, že autorka používala nová slova a že na konec knihy zařadila slovníček, kde byly výrazy vysvětleny. Celý ten nový svět mě zaujal, stejně tak jako záhada na Otortenu a nasterey. Už se moc těším na druhý díl! A ještě jednou se omlouvám autorce za předsudky :)... celý text

Aromaterapie podle ročních období 2018, Adéla Zrubecká

Hezky zpracovaná kniha plná rad, tipů a návodů. Velmi se mi líbila i grafická podoba knížky a ocenila jsem rejstřík éterických a rostlinných olejů. Je to spíše taková "listovací" kniha, když člověk hledá řešení konkrétního problému. Pro člověka, který se o aromaterapii začíná zajímat je to dobrý průvodce, jsem ráda, že mi kamarádka knížku půjčila.... celý text

Pád 2016, Kai Meyer

Za mě nejlepší díl z celé trilogie. Už od prvních stránek se pořád něco dělo, nechybělo napětí, odkryla se spousta tajemství (nejvíce mě asi překvapila dějová linka s Apolloniem). Hybridi byli dobrým zpestřením, stejně jako Harpyje. V hodnocení prvního dílu jsem psala, že jsem zvědavá, jakou roli bude mít v příběhu Fundling. V tomto díle měl roli poměrně zásadní, ale nemůžu se ubránit zklamání z podivného zakončení knihy, z celé té „Fundlingovy role“ na konci příběhu. Ne úplně vše bylo vysvětleno a závěr zůstal „polootevřený“. Ráda bych si přečetla případné pokračování :) Kai Meyer se zařadil k mým oblíbeným autorům.... celý text

Zrádné srdce 2017, Mary E. Pearson

Druhý díl mě trochu zklamal. Připadal mi docela rozvleklý, nejvíc mě bavilo posledních asi 150 stran, kdy se konečně něco začalo dít. Oblíbila jsem si postavu Aster, takže mě naštvalo to, jak s její dějovou linkou autorka naložila. V hodnocení prvního dílu jsem psala, že Kaden i Rafe mi jsou sympatičtí oba stejně. Po přečtení druhého dílu se ručička sympatií přiklonila spíše ke Kadenovi. Postava Komizara byla zajímavá, ale ještě víc mě zaujala Calantha, na kterou jsem si dlouho nedokázala udělat názor. Ačkoliv mi Zrádné srdce přijde jako takový ten „přechodový díl“, i tak mě dokázalo nalákat k přečtení si Temné krásy.... celý text

Vzpoura 2015, Kai Meyer

Druhý díl Arkádie se mi líbil více než díl první, a to se mi u trilogií moc často nestává. Děj byl dynamičtější, pořád se něco dělo, odkryla se spousta tajemství. Vzpouru jsem četla asi deset měsíců po Procitnutí, takže jsem občas musela trochu zapátrat v paměti po dřívějších událostech a souvislostech. Rosa mi přišla ještě o něco sympatičtější než v předchozím díle. Alessandro měl podle mě tentokrát o trochu méně prostoru, ale naopak jsem byla ráda, že se v příběhu častěji objevovala Iole. Jsem zvědavá, zda se v dalším díle ještě setkáme s Valerií, protože její linka nebyla zas tak úplně uzavřena. Stejně tak jsem zvědavá na roli Contessi di Santis. Celkově zůstalo hodně záležitostí otevřených, takže se už těším na třetí díl.... celý text

Dopisy na konec světa 2015, Ava Dellaira

Kniha mě zklamala. Četla jsem ji nadvakrát, po přečtení prvních asi šedesáti stran jsem ji na několik měsíců odložila a pak dočetla během pár dní, protože „už jsem to chtěla mít za sebou“. Příběh mě nedokázal vtáhnout, několikrát jsem se přistihla, jak při čtení myslím na něco jiného a děj nevnímám. Myšlenka mi nepřišla špatná, nápad s dopisy adresovanými osobám, které už nejsou mezi živými, mi přišel zajímavý, ale jinak byl děj rozvleklý a nudný. Nejsem cílová skupina, možná kdybych knihu četla jako mladší, měla bych na ni jiný názor. Ale teď mi to přišlo všechno nějaké divné, nedokázalo to ve mně, ani přes smutné téma, vyvolat žádnou emoci. Ani nevím, jestli mi byla Laurel sympatická nebo ne, May spíš ne, jediný, koho jsem si docela oblíbila, byl Sky. To, jak Laurel obdivovala May mi přišlo zvláštní, chápu, že to byla její sestra, ale ta posedlost, aby se jí co nejvíc podobala…Divný byl i přístup rodičů, to si opravdu mysleli, že když byla Laurel přímo u toho, když May zemřela, že se z toho dostane sama bez pomoci nějakého odborníka, že se prostě „oklepe“ a všechno bude zase v pořádku? Zvlášť v jejím věku, když dospívá. Jak už jsem psala, přišlo mi to celé nějaké divné. Ke knize už se rozhodně vracet nebudu.... celý text

Než odejdeš 2017, Clare Swatman

Líbil se mi námět knihy - zda je možné změnit minulost. Příběh sám o sobě je poměrně „obyčejný“, sledujeme určité události v životě Eda a Zoe v průběhu několika let. Na druhou stranu je napsán velmi čtivě, takže stránky ubíhají rychle a ke konci jsem byla i docela nedočkavá, zda se opravdu podaří Zoe něco změnit, nebo co se z příběhu vlastně vyklube. Nemůžu říci, že by se mi konec knihy vyloženě líbil nebo nelíbil, byl pro mě spíše takový hořkosladký. Jako „odpočinková“ kniha dobré.... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Vizuálně druhý díl opět nezklamal, červená ořízka zaujme, stejně tak jako obálka, a nechyběly ani mé oblíbené hvězdičky na koncích vět :) Prohnilé město jsem si užívala ještě více než Šest vran. Připadalo mi, že v tomto díle dostalo větší prostor budování vztahů a odkrývání minulosti jednotlivých postav, než akce a dobrodružství, ale ani o Kazovy intriky a promyšlené plány, které do sebe zapadly jako ozubená kolečka, nebyla nouze. V hodnocení Šesti vran jsem psala, že jsem si oblíbila dvojici Nina-Mathiass, takže kdo knihu již přečetl, pochopí mé naštvání, zklamání a smutek. (Vzal její tvář do dlaní. „Ne“, řekl a políbil ji. „Mathiassi!“ „Udělal jsem to špatně?“ „Ne, udělal jsi to skvěle. Jenže vždycky jsem to já, kdo tě políbí první.“ „Měli bysme to změnit“, str. 391) Líbilo se mi budování vztahu Jesper-Wylan, hlavně Jesperovy hlášky jsem si oblíbila (Wylan pokrčil rameny. „Možná. Jsou ale jedy, na které protijed neexistuje.“ Jesper si odfrkl. „A proto mu říkáme Wylan van Optimista.“, str.47) Oceňuji, že se v příběhu objevili nové postavy: Colm Fahey, Marja Hendriksová, Sturmhond, Zoja Nazjalenská, Žeňa Safinová. Těžko se mi tenhle svět opouští! Tahle partička mi vážně přirostla k srdci, a pokud někdy bude možnost dozvědět se, jak to s nimi bylo dál, rozhodně si ji nenechám ujít! „Jak si mohla myslet, že se svět nezměnil? Byla blázen. Svět se skládá ze zázraků, nečekaných zemětřesení, bouří, jež se zničehonic objeví a změní tvar kontinentů. Ten kluk vedle ní. Ta budoucnost před ní. Všechno je možné.“, str. 418.... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Jsou to skoro dva roky od přečtení druhého dílu, takže jsem musela z počátku trochu vzpomínat. Obálka je krásná, stejně jako u předchozích dílů, možná nejhezčí ze všech. Ale co se týče obsahu, byla jsem zklamaná. Nevím, jestli jsem během těch dvou let „z příběhu vyrostla“, nebyla dostatečně naladěna na tento typ knihy, nebo to zkrátka opravdu nebylo ono. Čtivé to bylo, ale přišlo mi, že se celých 300 stran skoro nic nedělo, bavilo mě posledních cca 70 stran, ale stejně jsem od závěru knihy a celé trilogie čekala mnohem víc, větší zápletku, překvapení, zvrat v ději, bylo to takové suché. Jediné trochu překvapující bylo to, kdo byl Secrecy. Třetí hvězdičku dávám za obálku.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Na Dvůr křídel a zmaru jsem se těšila tak moc, že jsem si knihu koupila, nechtělo se mi čekat, než si ji budu moct vypůjčit v knihovně. Čekalo na mě 700 stran toho úžasného světa, který jsem si zamilovala. Nejdříve mě štvalo, že jsem na knihu neměla tolik času, kolik bych chtěla, ale na druhou stranu jsem si mohla příběh užívat delší dobu. Je to takový rozkol, chcete číst každou volnou chvíli, ale s tím, jak se blížíte ke konci, nechcete, aby to skončilo. Všechno mi bude chybět. Obzvlášť Rhys, Cassian a Azriel. Jsem ráda, že se v příběhu objevily nové postavy, Helion, Kallias a Viviane, Thesan, Beron a Eris, Drakon a Myriam, Graysen, Vassa, a že o něco více prostoru v příběhu dostal Lucien, Nesta, Elain, Jurian. Konečně jsem se dozvěděla, jak to má Mor s Azem. Některé vztahové linky zůstaly nedořešené, snad jako příslib dalších dílů. Překvapilo mě, jak se zachoval Tamlin, škoda, že mu autorka nevěnovala alespoň jednu kapitolu, abychom to celé viděli i z jeho pohledu. Milovníci bitev si zde přijdou na své, o ty nouze nebyla. Co se týká závěrečné bitvy, bylo to nabité akcí, ale místy už trochu přehnané a sluníčkové. Čekala jsem nějakou tu oběť i na straně dobra. Třetí díl hodnotím kladně, ale druhý díl u mě nepřekonal, proto dávám o jednu hvězdičku méně než Dvoru mlhy a hněvu, který pro mě byl nejlepším dílem z této (zatím) trilogie. P.S. Byla jsem potěšena, že se i zde objevila věta, kterou jsem si oblíbila ve druhém díle: Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní.... celý text

Poslední dopis od tvé lásky 2013, Jojo Moyes

Zajímavý příběh o náhodě, osudu, lásce, hledání společné cesty, neúspěších, trpělivosti a obětech, protkaný tématem nevěry. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Jennifer a Anthonyho. A i když kniha byla nejslabším článkem z trojice, kterou jsem od Jojo Moyesové dosud četla (Než jsem tě poznala, Jeden plus jedna, Poslední dopis od tvé lásky), doporučuji ji k přečtení. Podrobnější hodnocení postav a děje zde v recenzích.... celý text

Tisíc polibků 2017, Tillie Cole

Pěkná knížka, která mě mile překvapila. Více zde v recenzi.

V pasti 2014, Julie Cross

Na druhý díl jsem se těšila, ale po přečtení musím přiznat, že jsem docela zklamaná. Děj mi přišel rozvleklý, skoro nic se tam nedělo, a když už se něco dělo, přišlo mi to chaotické a často jsem se v tom ztrácela. Stewartová mi ze začátku dost lezla na nervy a Holly v „nové roli“ mi nějak neseděla. Byla jsem ráda, že o trochu víc prostoru dostala Emily, Eileen a Courtney, ty jsem si oblíbila už v předchozím díle. A Lily Kendricková byla taky fajn. Nejlepší byla poslední kapitola, která vlastně vysvětlila název celé knihy a navnadila čtenáře na díl třetí, který v češtině ale zatím bohužel nevyšel. Ale až vyjde, ráda si ho přečtu.... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Začalo to pěknou tmavou obálkou, zajímavým názvem a poutavou anotací a skončilo to po 380 stranách názorem, že tohle rozhodně stálo za přečtení! Všech šest hlavních postav mi přirostlo k srdci. Kaz Rietveld Brekker, Krkavec s vraní holí, podvodník, zloděj a geniální hráč, Inej Ghafa, Mora, špionka ukrytá ve stínech, Jesper Fahey, střelec se sklony k hazardu a milovník adrenalinu, Wylan van Eck „zlatý synek“ s talentem na práci s výbušninami, Nina Zeniková, griša, mocná a krásná smrtička a Matthias Helvar, Fjerdan, drüskell, který pronásleduje griši, nelítostný, ale s dobrým srdcem. A ačkoliv to jsou vlastně antihrdinové, fandíte jim do poslední stránky. A já osobně ještě fandila hlavně dvojici Nina-Matthias. Ne, že bych si při čtení nějak často uvědomovala, kolik je hlavním hrdinům let, ale když už, byli pro mě o pár let starší, než jaký věk jim autorka přisoudila. Líbilo se mi rozdělení kapitol - že každá byla psána z pohledu někoho jiného. Postupně se tak odhalovala minulost jednotlivých postav a důvody proč a jak se ocitli v Kerchu, Ketterdamu, v Barrelu, a jak se jejich životní osudy prolnuly dohromady, a nutno říct, že některé životní osudy byly opravdu smutné. Kniha je velmi čtivá, jen v ní bylo poměrně dost překlepů a jiných chyb, které oku korektorky unikly. Při cestě do Ledového paláce, a nejen při ní, není nouze o překvapení a zvraty. Mapky Ledového paláce a rozložení území (Fjerda, Ravka, Šu Han, Kerch, Nová Země) jsou milým bonusem a „průvodcem“ při čtení o dobrodružství, jehož cílem je prolomení nejstřeženější pevnosti. Oblíbila jsem si tenhle nový svět a těším se na druhý díl! P.S. malé „hvězdičky“ - tečky - na koncích vět jsou originální „Srdce je jako šíp. Potřebuje cíl, v němž může spočinout.“ :)... celý text

NeMáma: Radosti a strasti mateřství 2017, Sarah Turner

Je mi 312 měsíců (kap. Než se nadějete...) a děti ještě nemám. Kniha mi ale byla doporučena – podává prý pohled i na odvrácenou stranu mateřství (o které se skoro vůbec nemluví) a navíc ještě humornou formou. A tak jsem se pustila do čtení, abych věděla, co mě čeká..:) Začátek mi přišel trochu slabší, ale pak se to rozjelo a já se nad některými kapitolami musela smát. Načež hned vzápětí následovaly myšlenky typu „tohle se opravdu děje?“. Nejsem z těch, které by si mateřství představovaly jako procházku růžovou zahradou se spoustou volného času, ale musím přiznat, že mě některé věci trochu „vyděsily“. Jak už tu bylo zmíněno, překlad je zdařilý, ocenila jsem, že byly použity české ekvivalenty britských pojmů. Krásná a zároveň smutná byla kapitola „Pro tebe, mami“, skoro mě až rozbrečela. Vtipné mi přišlo, jak autorka nazývá děti malými lidmi a celkově její slovní obraty a styl vyprávění mě bavil. „Co se počtu dětí týče, je to zkrátka logika Mášenky a tří medvědů: Jedno dítě je málo (a bude mu smutno). Tři jsou moc.“ „Jeden čas se Henry pořád dokola ptal, jestli se můžeme vrátit do toho „oranžového obchodu“, a já jsem za nic na světě nedokázala přijít na to, který obchod má na mysli. „Ten oranžový obchod s domečky na hraní,“ vysvětlil. Těmi „domečky na hraní“ myslel přístřešky na nářadí. Celou dobu mluvil o Hornbachu. …Zaparkujeme, projdeme se, zastavíme se u elektrických krbů (rodinná tradice), a když se vrátíme domů, někdy uplyne i hodina a půl, během níž nikdo nebrečel.“ Nemáma je oddychové čtení, které vás pobaví, a pokud jste rodič tak nejspíš i „utěší, že v tom nejste sami“. Mě zatím jen krátila cesty vlakem do práce, ale třeba se k ní v blízké budoucnosti vrátím a budu v ní hledat útěchu :)... celý text