Luciluc přečtené 313

Posel 2012, Markus Zusak

Úžasná kniha! Neskutečně mě nadchla a upoutala. Ze začátku jsem se trochu zarazila nad nespisovnou mluvou, ale rychle jsem ji přijala a nakonec mi do příběhu i dobře pasovala. Styl psaní mě bavil od prvních řádek. Kniha je napsaná velmi poutavě, děj má spád, nutí vás to číst dál a dál, protože chcete vědět, kdo karty posílá a jak se to bude celé dál vyvíjet. V jednu chvíli jsem si musela přikázala zbrzdit a číst pomaleji, abych si knihu víc vychutnala, ale po několika stránkách mě kniha opět strhla k rychlejšímu tempu a jí ji hltala stránku za stránkou. Ed , Marv, Ritchie i Audrey mi byli sympatičtí, ke každému jsem si našla cestu. A nesmím zapomenou na Portýra, psa, kterému chutnalo kafe :) Obzvlášť překvapivý pro mě byl příběh Marva. Každý příběh se mi líbil - obzvláště ten s Millou a Sophií, tyto dva příběhy pro mě měly kouzlo. Celá kniha mě donutila si připomenout, jak důležité jsou v životě maličkosti, jak důležité je dívat se kolem sebe, všímat si detailů, nebýt lhostejný k okolí a k lidem kolem sebe, a jak se každý může zapsat někomu jinému do života i pouhou drobností a spojit tím tak dva úplně cizí osudy dohromady. "Každý třeba dokáže žít za hranicemi svých schopností." Jen se nebát a najít odvahu a energii ty hranice překročit.... celý text

Ve znamení Štíra 2013, Maggie Stiefvater

Ve znamení Štíra je pátá kniha od Maggie Stiefvater, kterou jsem četla - upoutala mě její trilogie Vlci z Mercy Falls, takže jsem si od ní chtěla přečíst něco dalšího (četla jsem ještě Nářek, ale ten mě bohužel příliš neupoutal). Z počátku jsem byla mírně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda "koňské literatury". Pak jsem se ale více začetla a příběh mi utíkal řádek po řádku. Sean Kendrick mi byl sympatický hned od začátku, Kate Connolyová, Šotek (ani nevím proč se jí tak říkalo..), mi přirostla k srdci postupem času. Co se týká jejích bratrů - Gabe mi ze začátku přišel na ránu, bezohledný sobec, ale nakonec jsem jeho chování pochopila, i když se mi nelíbilo a Finn, ten byl úžasný! Benjamin Malvern - padouch, ale fér, což se však nedá tvrdit o Muttovi, to byl ale ha*zl! Vytáčel mě a zasloužil si přesně takový konec, jakého se mu dostalo. Vztah Seana a Corra byl úžasný. Příběh dopadl podle mých představ, s knihou jsem spokojená - jak s postavami, tak s dějem a zápletkou. Klidně bych ještě přidala pár kapitol na závěr, takovou sladkou tečku o Kate a Seanovi :) Doporučuji k přečtení a těším se na Osudný polibek.... celý text

Dcera 2016, Kiera Cass

K Eadlyn jsem měla zvláštní vztah, takový rozpolcený, v jednu chvíli mi přišla nesnesitelná a namyšlená, vzápětí mi jí bylo líto a v některých situacích jsem ji i chápala. Psychologie postavy mi přišla dobře popsaná, líbilo se mi také pouto Eadlyn-Ahren. Mohlo to ale mít větší spád. Oceňuji však, že předem nevím, koho si Eadlyn vybere. Kile je mi moc sympatický, stejně tak Eikko. Další díl si určitě chci přečíst a doufám, že se charakter Eadlyn bude zlepšovat a že to bude "akčnější".... celý text

Křídla 2011, Aprilynne Pike

Má druhá kniha s vílí tématikou. Ačkoliv jsem už od začátku věděla, že je tato kniha hodně mimo moji věkovou kategorii, i tak jsem si ji chtěla přečíst. Styl psaní mi přišel dost kostrbatý, nepřirozený a vadilo mi, jak se ve větách pořád dokola opakovalo jméno hlavní hrdinky, nadbytečně. Laurel tohle, Laurel tamto, Laurel, Laurel, Laurel...někdy mi to až lezlo na nervy. Prvních sto stran pro mě bylo nudných (původně jsem už knihu chtěla odložit nedočtenou), pak to začalo být alespoň trochu zajímavé a nejlepších bylo posledních devadesát stran. Námět to má dobrý a zajímavý, o tom žádná (čtyři druhy florel, trollové, Avalon), to všechno se mi líbilo. Jen to mohlo být napsáno zajímavěji. Co se týká hlavních postav, k Laurel jsem měla neutrální vztah, Davida jsem si oblíbila, Tamani mi ze začátku vadil, ale pak jsem si ho také oblíbila, i když více sympatií má u mě stejně pořád David. Jestli budu číst i další díl zatím nevím, možná ano, ale až za nějaký čas. Pro mladší čtenářky ale k přečtení doporučuji :)... celý text

Šťastně až navěky 2016, Kiera Cass

Šťastně až navěky jsem si přečetla po dočtení První, na Dceru se ještě chystám. Byla jsem ráda, že si můžu přečíst, jak se to s některými postavami vyvíjí dál, seznámit se s tím, co předcházelo či vidět stejnou věc z jiných úhlů pohledu. Teď pár komentářů k některým částem: Část Královna - Clarksonova matka, královna Abby, byla otřesná, pěkná mrcha. Nedivím se, že to ovlivnilo Clarksonovo chování, nevyrůstal zrovna v idylickém prostředí. Ale i tak jsem na něj nezměnila názor, zůstal pro mě stejně nesympatický a krutý. Jeho chování bylo otřesné už za mlada - dokazovat někomu poslušnost tím, že si ostříhá vlasy? Filozofii "když tě o něco požádám, uděláš to" nijak nesdílím. Amberly mě v tomto překvapila.. to kdyby jí řekl ať vyskočí z okna, tak to udělá? U části Aspen a Lucy mi trochu chybělo to, jak se vlastně dali dohromady, ten úplný začátek, prvotní impuls, kdy to mezi nimi zajiskřilo. Nejhezčí částí pro mě bylo vyprávění Marlee. Bylo to plné lásky, síly, dojemné. Část Celesta - přesně takové vyprávění jsem od ní čekala :) Za mě spokojenost.... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Na tuto knihu jsem se těšila hodně dlouho. A teď, po dočtení, co na to říct.. jsem z toho mírně rozpačitá. Nebylo to špatné, to vůbec ne, zápletka dobrá (cestování v čase je super nápad), dobře a rychle se to četlo. Ale..přišlo mi to celé takové "povrchové".. Albus mi skoro celou dobu lezl na nervy, Harry se choval zvláštně. Nejvíc mi asi seděly postavy Scorpiuse, Rona a Draca (i když se Ron a Draco chovali jinak než bych od nich čekala). Byla jsem ráda, že se alespoň na chvíli objevil Snape! Začátek mi přišel dost chaotický, skákání od jednoho k druhému. Je to scénář, takže nemůžu čekat nějaké prokreslení postav apod., ale mě to prostě hodně chybělo. Jsem ráda, že jsem se zase mohla ponořit do kouzelnického světa, jen mě mrzí, že to nebylo napsáno stejnou formou jako předešlé díly. Dojem z knihy je dobrý, ale takový neúplný a to je škoda.... celý text

Dárek na rozloučenou 2016, Teresa Driscoll

Dárek na rozloučenou jsem objevila náhodou v knihovně. Zaujal mě jak název a obálka, tak i anotace, proto jsem si knihu vypůjčila i když jsem chtěla původně nějaké veselejší čtení. Moc se mi líbilo vyprávění z různých úhlů pohledu. Úplně nejraději jsem měla kapitoly Eleanor, i když jsem s některými jejími rozhodnutími nesouhlasila. Na Melissu jsem si musela chvíli zvykat, něco mi na ní stále vadilo a v některých situacích jsem nechápala její chování, ale ke konci už jsem jí pronikla pod kůži a trochu víc ji pochopila. Kniha byla velmi čtivá a měla pro mě jistý druh "napětí" - chtěla jsem vědět jak se to bude dál vyvíjet a to mě nutilo číst další a další stránky. Líbila se mi i forma deníku - recepty, fotky, vyprávění, ale i přiznání. Vyskytlo se i pár překvapivých momentů, konec byl sice trochu předvídatelný a klasický happy end, ale i tak se mi kniha líbila - i přes vážnější téma to bylo "oddechové" čtení. P.S. Miluji Pavlova takže mě potěšilo, že Eleanor právě tenhle recept zařadila :)... celý text

První 2015, Kiera Cass

Obsahuje spoiler!! Pro mě byl z celé trilogie tento díl nejlepší. Po druhém dílu jsem byla celkem na rozpacích a říkala si, jestli mě třetí díl bude vůbec bavit. Byla jsem však mile překvapena! Celá kniha pro mě měla spád a rychle a dobře se mi četla. Objasnila se situace s rebely, America se konečně rozhodla s kým chce být (Maxonovy dopisy pro Mer byly roztomilé), nechyběly ani smutné okamžiky u kterých jsem měla na krajíčku (moc hezké bylo, jak jim otec zanechal dopisy), bylo tam napětí, láska, dobrodružství, příběh jsem hltala a četla pořád dál a dál. Celesta mě překvapila a nakonec jsem si ji i oblíbila, tudíž mě pak mrzelo, že to s ní dopadlo špatně. Kota byl neskutečný id**t. Aspen a Lucy jsou dobrá dvojka. Obálka opět nezklamala, nádherné šaty :)... celý text

Fantastická zvířata a kde je najít 2002, Mlok Scamander (p)

Čtení, které mi zpříjemnilo kratší cesty vlakem, nenáročné, přidala bych klidně více Harryho poznámek :)

Léto na druhý pokus 2014, Morgan Matson

Může obsahovat spoiler: Po Létu na druhý pokus jsem sáhla proto, že jsem od Morgan Matsonové četla knihu Amy a Roger: na cestě a líbil se mi autorčin styl psaní. Kniha se četla lehce a stránky ubíhaly jedna za druhou. Z počátku jsem si nemohla najít cestu k Taylor, vadilo mi na ní, jak i před sebemenším problémem utíká. Byla jsem hodně zvědavá na to, co tak hrozného provedla před pěti lety.. a ona to ve finále byla celkem prkotina. Přitom by stačilo, kdyby jen s lidmi mluvila, dala jim najevo svoje pocity a nevytvářela si domněnky. Ale postupem času, jak se Taylor měnila, jsem jí měla víc a víc ráda. Na konci knihy už bylo krásně vidět, jak Taylor dospěla, vzchopila se a přestala před problémy utíkat. Postava Warrena mi byla sympatická od první chvíle a bavila jsem se nad pasážemi, ve kterých vystupoval. Gelsey měla taky své kouzlo a Henry byl pohodář a sympaťák s dobrým srdcem. Přišlo mi hodně smutné, že se rodina začala sbližovat až potom, když bylo zřejmé, že pan Edwards zemře. Líbily se mi ty pasáže, ve kterých Taylor trávila čas s otcem v dineru, hráli spolu kvíz a chodili spolu tajně na zmrzlinu. A ta scéna s padajícími hvězdami... Musím přiznat, že to pro mě bylo tak smutné, že jsem se u knihy rozbrečela a probrečela snad posledních dvacet stran. I když už mi bylo od začátku jasné, jak to dopadne, i tak mě to zasáhlo. Jak Taylor hlídala, jestli dýchá, tak jako on, když byla malá.. to vás chytí za srdce. Jsem ráda, že se nakonec sblížila se sourozenci i s mamkou a i za to, jak to dopadlo s Henrym. A otcovy dopisy pro Taylor, krásné gesto. Nádherná kniha.... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Kniha mě zaujala názvem a protože mám ráda fantasy, volba byla jasná. Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, až cca po straně sto mě kniha začala více bavit. Oceňovala jsem přidané fotografie, některé na mě působily až strašidelně. Určitě si chci přečíst ještě další díly, abych věděla, jak to dopadne, přibližně posledních 70 stran bylo pro mě nejzajímavějších a nejvíce dějových. Tématicky se mi to líbilo moc- podivné děti, sirotčinec, smyčka, cestování časem, nestvůry apod. Jen jsem občas měla "problém" se stylem psaní autora, nebylo to nic hrozného, ale kvůli tomu mě kniha úplně nepohltila. Nebyla vůbec špatná, doporučuji ji k přečtení, ale na zadek jsem si z ní nesedla :) Zajímavé je, že jsem si u této knihy neoblíbila žádnou postavu, všechny jsem je brala tak nějak neutrálně, což mi přijde škoda - autor mohl postavy více vykreslit, aby si k nim mohl člověk lépe najít cestu. Když jsem byla cca ve dvou třetinách knihy, zjistila jsem, že jde do kin film. Chystám se na něj jít a jsem zvědavá na jeho zpracování, trailer vypadal celkem dobře.... celý text

Nejdelší jízda 2014, Nicholas Sparks

Málokdy se stane, že se nejdřív podívám na film a až potom čtu knihu. V případě Nejdelší jízdy jsem však nejprve zhlédla film a do knihy se pustila dodatečně. Film se mi velmi líbil a knihu také hodnotím kladně. Sice mě úplně nepohltila, ale četla se poměrně dobře. Sophie a Luke byli sympatičtí a Irova láska k Ruth.. to se snad ani slovy nedá popsat..to se musí pochopit..:)... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Zlodějka knih mě upoutala názvem i obálkou. Po přečtení anotace jsem se bála, zda mě bude kniha bavit, protože literaturu s tématikou druhé světové války zrovna nevyhledávám. Byla jsem ale mile překvapena, jak rychle jsem si knihu oblíbila. Ze začátku jsem si chvíli zvykala na osobitý autorův styl a formu psaní, ale už po pár stránkách jsem byla vtažena do děje a sledovala příběhy všech v Molchingu. Velmi jsem oceňovala nevšední slovní obraty a vyprávění z úst samotné Smrti bylo originální. Z počátku mě moc nebavilo vyprávění o Maxovi, ale i toho jsem si ve chvíli, kdy se zkřížily jeho cesty s Lieselinými, oblíbila, respektive to, jaký k sobě měli vztah. Rudy, to je kapitola sama pro sebe, parťák pro všechno s velkým srdcem, který se nevzdává ("Co takhle pusu, Saumensch?"). Rosa Hubermannová, ač se mi ze začátku tak nejevila, byla dobrá duše. A Hans Hubermann, táta harmonikář, úžasná osoba, kterou jsem si okamžitě zamilovala, dobrák a kliďas. A ještě nesmím zapomenout na Ilsu Hermannovou, na zvláštní osobu, která sehrála v příběhu svou velkou roli. Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale konec mě zasáhl víc, než jsem čekala (hlavně kapitola Konec světa, část druhá), dokonce mi ukáplo několik slz, takže dávám hvězdiček pět. Cítila jsem smutek, bezmoc, lítost, zanechalo to ve mě kus prázdného místa. Obdivovala jsem Liesel, za to, co všechno si musela prožít a hlavně přežít. Krásná kniha, která má na čtenáře dopad.... celý text

Zpívající město 2014, Christoph Marzi

Poslední čarodějku jsem si z knihovny přinesla domů už podruhé. Na poprvé jsem ji po pár stránkách odložila a vrátila nepřečtenou. Po čase jsem na ni narazila znovu a chtěla jsem jí dát druhou šanci. Tentokrát jsem dočetla až úplně do konce.. ale...čtení mě začalo jakž takž bavit asi až od kapitoly Dům napichovacích jehel, takže cca po sto stránkách. Celkově se mi to maličko hůř četlo, styl psaní autora mi moc neseděl. Námět je to zajímavý, to nepopírám, je to něco s čím jsem se ještě nesetkala, ale mě osobně to moc neoslovilo. Catalina i Jordi byly fajn postavy, nic jsem proti nim neměla, ale na druhou stranu jsem si je ani nijak zvlášť neoblíbila. Nejzajímavější byl konec, kde se konečně něco začalo dít a kde se člověk dozvěděl některé odpovědi na otázky, které si kladl během čtení. O přečtení dalšího dílu zatím neuvažuji i když by byl asi o dost zajímavější než tento první díl.... celý text

Elita 2015, Kiera Cass

Tento díl mi přišel o trochu slabší než díl první. Pořád se to dobře a rychle četlo, ale postrádala jsem více zvratů. O rebelech jsem se nic moc nového nedozvěděla, alespoň, že padlo několik zmínek o historii země prostřednictvím Gregoryho deníku. Přibližně do str. 200 šlo jen o to, jestli Aspen nebo Maxon, Aspen nebo Maxon? Když byla America s Aspenem, chtěla Aspena, když byla s Maxonem, chtěla Maxona, pak už mi ta její nerozhodnost vadila. Navíc jsem v některých situacích ani nechápala její chování.. Nejzajímavějších pro mě bylo posledních asi 80 stran. Z krále se vyklubal celkem zloduch, Celesta mi zde vadila méně než v předchozím díle (kupodivu) a Aspen mi prostě vadí pořád. Marlee mi bylo líto, ale nakonec to pro ni dopadlo ještě docela dobře. Maxon byl v některých situacích až přehnaně chápavý stejně jako v prvním díle. Obálka knihy opět nezklamala, velmi pěkná.... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Druhý díl bych zhodnotila podobně jako ten první. Stále mi chybělo více tajemna a nějaká větší zápletka, ale i tak se kniha opět velmi dobře četla. Byla jsem zvědavá, jak se vyřeší Miina náměsíčnost.. no nakonec to bylo vcelku jednoduché řešení.. :) Ocenila jsem, že bylo věnováno více prostoru Graysonovi, kterého jsem si hodně oblíbila (kdo by si neoblíbil milého, chytrého, starostlivého a hezkého kluka, který se po večerech po domě promenáduje jen v kalhotech od pyžama :D). Nechápala jsem, jak někdo jako Grayson vůbec mohl začít chodit s nějakým jako je Emily, byla na ránu..Liv měla i tady dobré hlášky, možná trochu slabší, než v prvním díle, ale i tak to bylo milé. Okrb byla dobře nesnesitelná a ta záležitost s panem Tulínkem...tolik povyku pro keř..Škoda, že byl Henry vůči Liv tak uzavřený, fandila jsem jim.. i když by se mi Liv možná hodila víc ke Graysonovi, ale vzhledem k tomu, že z nich budou nevlastní sourozenci, by to bylo asi dost divné..:) Velmi se mi líbila obálka knihy, je opravdu kouzelná a "ornamenty" na stránkách u začátku kapitol jsou také pěkné. Těším se na další díl, určitě si ho přečtu, jsem zvědavá, jak to všechno nakonec dopadne a i na to, kdo je Secrecy.... celý text

Magie krve 2013, Tessa Gratton

Na tuto knihu jsem narazila náhodou a nic jsem od ní předem nečekala, i kvůli ne příliš vysokému hodnocení zde. Ale byla jsem celkem mile překvapena, i když je pravda, že jsem knihu "nehltala", ale když už jsem ji vzala do ruky a začetla se, příběh mi rychle utíkal a nutil mě číst dál a dál. Od druhé poloviny mě kniha začala více bavit. Silla i Nicholas mi byli sympatičtí hned od začátku (líbilo se mi jaký k sobě měli vztah), k Reesovi jsem si našla cestu až časem a velmi si ho oblíbila, proto mě mrzelo jak to s ním nakonec dopadlo (sourozenecký vztah Silly a Reese byl moc hezký). Ocenila jsem i deníkovou formu vyprávění Josephine, bylo to zpestření. Tématika celkově se mi také líbila, i když té krve bylo občas až příliš. Kniha pro mě byla napínavá, měla spád, nechyběly zvraty a překvapení, jen konci bych ještě věnovala několik stran navíc. Ale jinak spokojenost :)... celý text

Zelená jako smaragd 2015, Kerstin Gier

Skvělý díl a pěkné zakončení celé trilogie. Všechny díly se moc dobře četly, děj měl spád, nechybělo napětí a zápletky. Xemerius byl úžasný, jeho hlášky ani v tomto díle nezklamaly, strašně moc jsem si ho oblíbila a bavil mě ze všech postav asi úplně nejvíc. Ovšem ten, kdo mi lezl na nervy byla Charlotte. Byla mi nesympatická už v prvním díle, ale tady jsem ji nemohla vyloženě vystát. Vadilo mi, jak společně s Glendou Gwen pořád shazovaly, říkaly jí, že je hloupá apod. Leslie, Nick, Caroline, teta Maddy, pan Bernhard, duch Robert, madame Rossini, Lucy, Paul, Lucas .. tihle všichni byli moc milé postavy, které jsem si rychle oblíbila. Zpočátku jsem nevěděla co si myslet o Raphaelovi (a někdy mě mátl i samotný Gideon), ale nakonec se z něj vyklubal celkem sympaťák. V knize se objevilo i několik překvapivých momentů, které člověka "nutily" číst dál a dál..:) Jen konci bych věnovala ještě pár kapitol, přišel mi celkem useknutý, pár věcí nedovysvětlených. A možná méně Gweniných hormonálních výlevů :) Ale jinak super čtení, doporučuji!... celý text

Modrá jako safír 2015, Kerstin Gier

Pokračování se mi líbilo a už se těším na další díl, konce jsou vždy nejvíce napínavé... Čekala jsem však trochu víc informací ohledně Paula a Lucy (podle názvu knihy..). Xemerius byl skvělý, zpestřoval děj a jeho hlášky byly super :) Zpočátku jsem byla mírně zmatená z Gideonova chování ke Gwen, ale jinak skvělé čtení.... celý text

Šťastní lidé čtou a pijou kávu 2016, Agnès Martin-Lugand

Knihu jsem si v knihovně vybrala kvůli tomu, že mě zaujal její název a obálka. Abych pravdu řekla, byla jsem z knihy zklamaná. Námět nebyl zas tak špatný, ale nelíbilo se mi, jak byl podán. Hlavní hrdinové mi nebyli sympatičtí, nenašla jsem si k nim cestu. Edward se choval otřesně (nemluvě o jeho změnách chování k Diane - jeden den přátelský romantik, druhý den arogantní a hrubý blbec), Diane mi přišla někdy až moc hysterická a obešla bych se bez popisu toho, kolik cigaret kdo vykouřil. Příběh ve mě nic nezanechal.... celý text